{"id":6737,"date":"2017-09-25T23:36:22","date_gmt":"2017-09-25T21:36:22","guid":{"rendered":"https:\/\/praha7.cz\/?page_id=6737"},"modified":"2025-09-15T13:38:02","modified_gmt":"2025-09-15T11:38:02","slug":"cestni-obcane","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/www.praha7.cz\/volny-cas-prehled\/o-praze-7\/cestni-obcane\/","title":{"rendered":"\u010cestn\u00ed ob\u010dan\u00e9"},"content":{"rendered":"

[perex]<\/p>\r\n

Historie ud\u011blov\u00e1n\u00ed ocen\u011bn\u00ed v\u00fdznamn\u00fdm osobnostem Prahy 7 se za\u010dala ps\u00e1t v\u00a0roce 2001. Tehdej\u0161\u00ed rada m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti schv\u00e1lila metodiku pro ud\u011blov\u00e1n\u00ed \u010destn\u00e9ho ob\u010danstv\u00ed a ceny Prahy 7<\/a>, kter\u00e1 vych\u00e1zela z\u00a0litery z\u00e1kona o hlavn\u00edm m\u011bst\u011b Praze. Pr\u00e1vo navrhnout vybranou osobnost k ud\u011blen\u00ed titulu \u010di ceny dostal ka\u017ed\u00fd \u010dlen zastupitelstva m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti, schv\u00e1len\u00ed pak podl\u00e9h\u00e1 rozhodnut\u00ed rady a zastupitelstva. Ob\u011b vyznamen\u00e1n\u00ed jsou ryze form\u00e1ln\u00ed, nen\u00ed s\u00a0nimi spojen\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 finan\u010dn\u00ed odm\u011bna \u010di jin\u00e1 v\u00fdhoda.\u00a0<\/p>\r\n

[\/perex]<\/p>\r\n

Historicky prvn\u00edm dr\u017eitelem titulu \u010destn\u00fd ob\u010dan Prahy 7 se v srpnu 2003 stal Ing. B\u0159etislav Hojdem, v kv\u011btnu 2005 byl titul poprv\u00e9 ud\u011blen in memoriam \u2013 veter\u00e1novi druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky majoru Leopoldu Musilovi. Dosud bylo p\u0159ed\u00e1no celkem \u010dty\u0159icet dva \u010destn\u00fdch ob\u010danstv\u00ed.<\/p>\r\n

Na po\u010d\u00e1tku bylo \u010destn\u00e9 m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 pr\u00e1vo<\/h3>\r\n

Ud\u011blov\u00e1n\u00ed tohoto ocen\u011bn\u00ed m\u00e1 pom\u011brn\u011b dlouhou historii \u2013 sah\u00e1 a\u017e do poloviny 19. stolet\u00ed. P\u0159edch\u016fdcem dne\u0161n\u00edho titulu \u010destn\u00e9ho ob\u010dana bylo v\u00a0Praze ud\u011blov\u00e1n\u00ed \u010destn\u00e9ho m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9ho pr\u00e1va. Poprv\u00e9 bylo t\u00e9to instituce vyu\u017eito po zn\u00e1m\u00fdch revolu\u010dn\u00edch ud\u00e1lostech v\u00a0Praze v\u00a0roce 1848. Sbor m\u011bstsk\u00fdch hodnost\u00e1\u0159\u016f a nov\u011b utvo\u0159en\u00fd M\u011b\u0161\u0165ansk\u00fd v\u00fdbor jmenoval \u010destn\u00fdmi m\u011b\u0161\u0165any tehdej\u0161\u00ed v\u016fdce \u010desk\u00e9ho n\u00e1roda \u2013 Franti\u0161ka Palack\u00e9ho, Pavla Josefa \u0160afa\u0159\u00edka a Franti\u0161ka Ladislava Riegera. Do vzniku \u010ceskoslovensk\u00e9 republiky v\u00a0roce 1918 se t\u00e9to pocty dostalo je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edm p\u011bta\u010dty\u0159iceti osobnostem. V\u00fdb\u011br ocen\u011bn\u00fdch pochopiteln\u011b souvisel s\u00a0tehdej\u0161\u00edm spole\u010densko-politick\u00fdm klimatem. Proto nen\u00ed p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, \u017ee v\u00a0pomysln\u00e9 \u0159ad\u011b ocen\u011bn\u00fdch vedle sebe stoj\u00ed nap\u0159\u00edklad ministersk\u00fd p\u0159edseda vl\u00e1dy, kter\u00e1 p\u0159edstavovala restaurovan\u00fd absolutismus, Felix Schwarzenberg a jeho nechvaln\u011b proslul\u00fd ministr vnitra Alexander Bach spolu s\u00a0pozd\u011bji poct\u011bn\u00fdmi osobnostmi \u010desk\u00e9ho n\u00e1roda \u2013 historikem V\u00e1clavem Vladivojem Tomkem, mecen\u00e1\u0161em Josefem Hl\u00e1vkou \u010di dokonce chorvatsk\u00fdm vlastencem a p\u0159\u00edtelem \u010cech\u016f Josipem Jurajem Strossmayerem.<\/p>\r\n

Za prvn\u00ed republiky byli p\u0159edstavitel\u00e9 Prahy v\u00a0ud\u011blov\u00e1n\u00ed \u010destn\u00fdch ob\u010danstv\u00ed pon\u011bkud st\u0159\u00eddm\u011bj\u0161\u00ed, v\u00a0p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00e9m obdob\u00ed se tak jeho dr\u017eiteli stali pouze \u010dty\u0159i lid\u00e9 \u2013 tehdej\u0161\u00ed ministr zahrani\u010d\u00ed Edvard Bene\u0161 (1919), p\u0159edseda \u010cesk\u00e9 obce sokolsk\u00e9 dr. Josef Scheiner (1921) a prezident T. G. Masaryk (1922). Posledn\u00edm z\u00a0ocen\u011bn\u00fdch v\u00a0tomto obdob\u00ed byl hrdina 1. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, francouzsk\u00fd mar\u0161\u00e1l Ferdinand Foch. Krom\u011b toho, \u017ee obdr\u017eel \u010destnou medaili m\u011bsta, byla po n\u011bm tak\u00e9 pojmenov\u00e1na hlavn\u00ed vinohradsk\u00e1 t\u0159\u00edda. Edvard Bene\u0161, pro n\u011bmeckou okupa\u010dn\u00ed spr\u00e1vu nep\u0159\u00edtel \u010d\u00edslo jedna, byl v\u00a0roce 1940 z\u00a0knihy \u010destn\u00fdch m\u011b\u0161\u0165an\u016f na pokyn \u0159\u00ed\u0161sk\u00e9ho protektora Neuratha vy\u0161krtnut.<\/p>\r\n

Oce\u0148ov\u00e1n\u00ed po 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce<\/h3>\r\n

Doslova lavina v\u00a0ud\u011blov\u00e1n\u00ed titulu nastala v\u00a0obdob\u00ed po skon\u010den\u00ed 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky. Tak\u00e9 zm\u011bnil sv\u016fj n\u00e1zev \u2013 ocen\u011bn\u00ed ji\u017e nebyli \u010destn\u00ed m\u011b\u0161\u0165an\u00e9, n\u00fdbr\u017e ob\u010dan\u00e9. Prvn\u00edm dr\u017eitelem titulu byl velitel osvobozeneck\u00e9 arm\u00e1dy Prahy, sov\u011btsk\u00fd gener\u00e1l Ivan St\u011bpanovi\u010d Kon\u011bv. V\u00a0souvislosti s\u00a0\u010dinnost\u00ed b\u011bhem\u00a0Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed se stal \u010destn\u00fdm ob\u010danem i p\u0159edseda \u010cNR (vedouc\u00ed politick\u00fd org\u00e1n povst\u00e1n\u00ed) dr. Albert Pra\u017e\u00e1k. V\u00a0roce 1946 obdr\u017eeli ocen\u011bn\u00ed tak\u00e9 b\u00fdval\u00fd prim\u00e1tor m\u011bsta PhDr. Petr Zenkl a sov\u011btsk\u00fd v\u016fdce J. V. Stalin. P\u0159ed \u00danorem 1948 se nejvy\u0161\u0161\u00edho pra\u017esk\u00e9ho vyznamen\u00e1n\u00ed dostalo je\u0161t\u011b dv\u011bma um\u011blc\u016fm \u2013 skladateli J. B. Foersterovi a b\u00e1sn\u00edku Petru Bezru\u010dovi. Po komunistick\u00e9m p\u0159evratu se na t\u00e9m\u011b\u0159 dvacet let p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed ob\u010danstv\u00ed p\u0159eru\u0161ilo, k\u00a0tradici se vr\u00e1til v\u00a0polovin\u011b \u0161edes\u00e1t\u00fdch let prim\u00e1tor Ludv\u00edk \u010cern\u00fd, jen\u017e ocenil des\u00edtku voj\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed se pod\u00edleli na osvobozov\u00e1n\u00ed Prahy v\u00a0roce 1945. B\u011bhem normalizace bylo ob\u010danstv\u00ed ud\u011blov\u00e1no podle krit\u00e9ri\u00ed zcela poplatn\u00fdch tehdej\u0161\u00ed dob\u011b. Z\u00edskali ho tak nap\u0159\u00edklad prezident \u010cSSR JUDr. Gust\u00e1v Hus\u00e1k nebo \u0161\u00e9f moskevsk\u00fdch komunist\u016f V. V. Gri\u0161in.<\/p>\r\n

Obnoven\u00e1 tradice<\/h3>\r\n

\u00a0Z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bna spole\u010densk\u00fdch pom\u011br\u016f v\u00a0roce 1989 se odrazila i v\u00a0ud\u011blov\u00e1n\u00ed \u010destn\u00e9ho ob\u010danstv\u00ed hlavn\u00edho m\u011bsta Prahy. Nov\u00fdmi \u010destn\u00fdmi ob\u010dany se v\u00a0porevolu\u010dn\u00ed dob\u011b stali nap\u0159. hudebn\u00edci Rafael Kubel\u00edk (1990) a Rudolf Firku\u0161n\u00fd (1990) nebo man\u017eel\u00e9 Josef a Zdena \u0160kvore\u010dt\u00ed (1990) \u010di zachr\u00e1nce stovek \u017eidovsk\u00fdch d\u011bt\u00ed Nicholas Winton (1991). V\u00a0srpnu 1990 vy\u0161krtl ze seznamu \u010destn\u00fdch ob\u010dan\u016f tehdej\u0161\u00ed prim\u00e1tor Jaroslav Ko\u0159\u00e1n Gust\u00e1va Hus\u00e1ka, Klementa Gottwalda a J. V. Stalina. V\u00a0roce 1993 vyvolal zp\u016fsob odn\u00edm\u00e1n\u00ed a p\u0159izn\u00e1v\u00e1n\u00ed pocty velk\u00e9 diskuse. Nap\u0159\u00ed\u0161t\u011b m\u011blo b\u00fdt upu\u0161t\u011bno od spont\u00e1nn\u00edho vy\u0161krt\u00e1v\u00e1n\u00ed kontroverzn\u00edch osobnost\u00ed ze seznamu \u010destn\u00fdch ob\u010dan\u016f, i proto, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00a0doty\u010dn\u00fdch osob ji\u017e nebyla mezi \u017eiv\u00fdmi. Zastupitelstvo hlavn\u00edho m\u011bsta schv\u00e1lilo vyhl\u00e1\u0161ku \u010d. 22\/1993 (aktualizov\u00e1na v\u00a0roce 1999), ve kter\u00e9 byla nov\u011b definov\u00e1na pravidla pro ud\u011blov\u00e1n\u00ed, resp. odj\u00edm\u00e1n\u00ed \u010destn\u00e9ho ob\u010danstv\u00ed, kter\u00e9 z\u016fstalo nejvy\u0161\u0161\u00edm pra\u017esk\u00fdm ocen\u011bn\u00edm, a v\u00a0souvislosti se zaveden\u00edm\u00a0nov\u00fdch pravidel byla tak\u00e9 zalo\u017eena nov\u00e1 kniha \u010destn\u00fdch ob\u010dan\u016f. \u00a0 \u00a0<\/p>\r\n

K\u00a0tomu p\u0159ibyly je\u0161t\u011b \u010destn\u00e9 pocty \u2013 st\u0159\u00edbrn\u00e1 a bronzov\u00e1 medaile za mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 z\u00e1sluhy, kter\u00e9 jsou spojeny s\u00a0finan\u010dn\u00ed odm\u011bnou a z\u00e1pisem do pam\u011btn\u00ed knihy, \u010di samotn\u00fd z\u00e1pis do knihy. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kategori\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed hlavn\u00edho m\u011bsta jsou \u010destn\u00e9 dary hlavn\u00edho m\u011bsta \u2013 symbolick\u00fd kl\u00ed\u010d od bran hlavn\u00edho m\u011bsta a pam\u011btn\u00ed plaketa hlavn\u00edho m\u011bsta. V letech 1994\u201398 se do skupiny nejv\u00fd\u0161e ocen\u011bn\u00fdch za\u0159adil spisovatel Jaroslav Foglar, chemik prof. Otto Wichterle, b\u00fdval\u00fd starosta V\u00eddn\u011b Helmut Zilk a dal\u0161\u00ed.<\/p>\r\n

 <\/p>\r\n

Seznam \u010destn\u00fdch ob\u010dan\u016f Prahy 7<\/h2>\r\n
\r\n
\r\n

\r\n prof. MUDr. Michal AND\u011aL, CSc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

l\u00e9ka\u0159 a pedagog<\/em>
\r\n* 2. 6. 1946 Praha<\/em><\/p>\r\n

Michal And\u011bl se narodil v\u00a0\u010dervnu roku 1946 v\u00a0Praze. Jeliko\u017e jeho otec byl politick\u00fdm v\u011bzn\u011bm komunistick\u00e9ho re\u017eimu, byla cesta k\u00a0synovu \u00a0vzd\u011bl\u00e1n\u00ed velice trnit\u00e1. Po absolvov\u00e1n\u00ed z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly v\u00a0Praze 10 \u2013 Vr\u0161ovic\u00edch se nejprve v\u00a0roce 1964 vyu\u010dil chemikem v odborn\u00e9m u\u010dili\u0161ti podniku Spolana v\u00a0Neratovic\u00edch. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva roky pracoval And\u011bl jako sanit\u00e1\u0159 v\u00a0kojeneck\u00e9m a nedono\u0161eneck\u00e9m odd\u011blen\u00ed Thomayerovy nemocnice v\u00a0Praze-Kr\u010di a pr\u00e1v\u011b toto pracovn\u00ed anga\u017em\u00e1 zna\u010dn\u011b ovlivnilo jeho pozd\u011bj\u0161\u00ed rozhodnut\u00ed st\u00e1t se l\u00e9ka\u0159em. P\u0159i zam\u011bstn\u00e1n\u00ed tak\u00e9 nav\u0161t\u011bvoval St\u0159edn\u00ed \u0161kolu pro pracuj\u00edc\u00ed v\u00a0Praze na Vinohradech, kde p\u0159esko\u010dil dva ro\u010dn\u00edky, a ji\u017e po dvou letech \u00fasp\u011b\u0161n\u011b slo\u017eil maturitn\u00ed zkou\u0161ku. V obdob\u00ed politick\u00e9ho t\u00e1n\u00ed mu bylo umo\u017en\u011bno v\u00a0letech 1966\u201372 studovat na Fakult\u011b v\u0161eobecn\u00e9ho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed UK v\u00a0Praze. Po promoci pracoval dva roky na neurologick\u00e9m a intern\u00edm odd\u011blen\u00ed nemocnice v\u00a0Kralupech a b\u011bhem t\u00e9to doby si odbyl i z\u00e1kladn\u00ed vojenskou slu\u017ebu, kterou odslou\u017eil jako l\u00e9ka\u0159 u tzv. silni\u010dn\u00edho a \u017eelezni\u010dn\u00edho vojska (n\u00e1stupce nechvaln\u011b proslul\u00fdch PTP).<\/p>\r\n

Od roku 1974 p\u016fsobil MUDr. And\u011bl jako v\u011bdeck\u00fd aspirant v\u00a0Institutu klinick\u00e9 a experiment\u00e1ln\u00ed medic\u00edny v\u00a0laborato\u0159i energetick\u00e9ho metabolismu pod veden\u00edm dr. Vladim\u00edra Brodana. V\u00a0letech 1976 a 1979 slo\u017eil atestace I. a II. stupn\u011b z\u00a0vnit\u0159n\u00edho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed, mezit\u00edm tak\u00e9 obh\u00e1jil kandid\u00e1tskou diserta\u010dn\u00ed pr\u00e1ci na t\u00e9ma Metabolick\u00fd odraz pod\u00e1n\u00ed glukagonu se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm z\u0159etelem k\u00a0hyperlipoprotein\u00e9mi\u00edm a z\u00edskal titul kandid\u00e1ta v\u011bd. V\u00a0osmdes\u00e1t\u00fdch letech p\u016fsobil v\u00a0IKEM nejprve jako vedouc\u00ed jednotky intenzivn\u00ed metabolick\u00e9 p\u00e9\u010de I. intern\u00ed v\u00fdzkumn\u00e9 z\u00e1kladny a specializoval se zde na v\u011bdeck\u00e9 b\u00e1d\u00e1n\u00ed v\u00a0oboru metabolismu a v\u00fd\u017eivy, posl\u00e9ze pracoval jako z\u00e1stupce p\u0159ednosty tohoto odd\u011blen\u00ed institutu. V\u00a0IKEM (pota\u017emo v\u00a0cel\u00e9 \u010cR) And\u011bl ji\u017e na po\u010d\u00e1tku osmdes\u00e1t\u00fdch let zavedl syst\u00e9m intenzifikovan\u00e9 konven\u010dn\u00ed l\u00e9\u010dby diabetu prvn\u00edho typu inzulinem, polo\u017eil z\u00e1klady parent\u00e1ln\u00ed a enter\u00e1ln\u00ed v\u00fd\u017eivy a tak\u00e9 se spolupod\u00edlel na vzniku jednotky intenzivn\u00ed metabolick\u00e9 p\u00e9\u010de. V\u00a0roce 1989 pob\u00fdval MUDr. And\u011bl na v\u011bdeck\u00e9 st\u00e1\u017ei v\u00a0nemocnici Queens Medical Centre v britsk\u00e9m Nottinghamu. Od roku 1995 a\u017e do sou\u010dasnosti vede \u00dastav v\u00fd\u017eivy na 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b UK.<\/p>\r\n

Vedle vlastn\u00ed l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 praxe a v\u011bdeck\u00e9ho b\u00e1d\u00e1n\u00ed se MUDr. And\u011bl dlouh\u00e1 l\u00e9ta v\u011bnuje i pedagogick\u00e9 \u010dinnosti. Od roku 1980 extern\u011b vyu\u010doval na intern\u00ed kated\u0159e pra\u017esk\u00e9 1. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty a na Subkated\u0159e diabetologie ve Zl\u00edn\u011b. P\u0159edn\u00e1\u0161el tak\u00e9 pro postgradu\u00e1ln\u00ed studenty v \u00dastavu pro dal\u0161\u00ed vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed st\u0159edn\u00edch zdravotnick\u00fdch pracovn\u00edk\u016f v\u00a0Brn\u011b. Od z\u00e1\u0159\u00ed roku 1990 pracuje jako p\u0159ednosta II. intern\u00ed kliniky 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty UK, kter\u00e1 s\u00eddl\u00ed ve Fakultn\u00ed nemocnici Kr\u00e1lovsk\u00e9 Vinohrady, a vyu\u010duje zde odborn\u00e9 p\u0159edm\u011bty intern\u00ed medic\u00edny. V\u00a0lednu 1991 z\u00edskal na z\u00e1klad\u011b obhajoby odborn\u00e9 pr\u00e1ce na 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b UK titul docenta, v\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm roce byl jmenov\u00e1n tamt\u00e9\u017e profesorem vnit\u0159n\u00edho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed. V\u00a0roce 1996 p\u016fsobil jako hostuj\u00edc\u00ed profesor ve Spojen\u00fdch st\u00e1tech na Georgetownsk\u00e9 univerzit\u011b ve Washingtonu. V\u00a0roce 1997 byl prof. And\u011bl akademick\u00fdm sen\u00e1tem zvolen d\u011bkanem 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty Univerzity Karlovy, po vypr\u0161en\u00ed prvn\u00edho funk\u010dn\u00edho obdob\u00ed tuto presti\u017en\u00ed akademickou funkci obh\u00e1jil a z\u016fstal d\u011bkanem a\u017e do roku 2003. N\u00e1sleduj\u00edc\u00edch \u0161est let pak p\u016fsobil na Fakult\u011b jako prod\u011bkan pro v\u011bdeckou \u010dinnost a v\u00a0\u00fanoru 2010 se vr\u00e1til zp\u011bt do funkce d\u011bkana. Pod veden\u00edm prof. And\u011bla i jeho p\u0159edch\u016fdc\u016f na pozici d\u011bkan\u016f \u0161koly (prof. H\u0151schla a doc. Svobody) se 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e1 fakulta stala ze \u0161koly v\u00a0pozad\u00ed p\u0159edn\u00ed vzd\u011bl\u00e1vac\u00ed instituc\u00ed sv\u00e9ho druhu v\u00a0zemi, o \u010dem\u017e mimo jin\u00e9 sv\u011bd\u010d\u00ed neutuchaj\u00edc\u00ed z\u00e1jem student\u016f o p\u0159ijet\u00ed na Fakultu \u010di \u010detn\u00e9 \u00fasp\u011bchy na poli v\u011bdeck\u00e9 pr\u00e1ce. 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e1 fakulta UK tak\u00e9 jako prvn\u00ed \u201emedic\u00edna\u201c nab\u00edzela studium v\u00a0angli\u010dtin\u011b pro zahrani\u010dn\u00ed studenty. V\u00a0devades\u00e1t\u00fdch letech se prof. And\u011bl pod\u00edlel tak\u00e9 na zav\u00e1d\u011bn\u00ed nov\u00e9ho curricula na 3. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b, kter\u00e9 se zam\u011b\u0159uje na propojov\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch obor\u016f, a klade tak d\u016fraz na komplexn\u00ed a interdisciplin\u00e1rn\u00ed vzd\u011bl\u00e1n\u00ed medik\u016f.<\/p>\r\n

Na And\u011blovu v\u011bdeckou pr\u00e1ci i pedagogickou \u010dinnost samoz\u0159ejm\u011b navazuje i zna\u010dn\u00e1 publika\u010dn\u00ed aktivita. Prof. And\u011bl je autorem t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159\u00ed stovek p\u016fvodn\u00edch \u010dl\u00e1nk\u016f, kter\u00e9 byly oti\u0161t\u011bny v\u00a0tuzemsk\u00fdch i zahrani\u010dn\u00edch odborn\u00fdch periodik\u00e1ch. Jako hlavn\u00ed autor \u010di spoluautor se pod\u00edlel na dvaceti monografi\u00edch, mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed pat\u0159\u00ed: Glukagon \u2013 fyziologie, patofyziologie, klinika (spolu s\u00a0I. Klime\u0161em), \u017divot s\u00a0diabetem (Grada 1996). Za publikaci Inf\u00fazn\u00ed terapie, parenter\u00e1ln\u00ed a enter\u00e1ln\u00ed v\u00fd\u017eiva (Grada 1994) obdr\u017eel prof. And\u011bl spolu se spoluautorkou M. Brodanovou v\u00a0roce 1996 Cenu \u010cesk\u00e9 internistick\u00e9 spole\u010dnosti, stejn\u011b jako za studii Diabetes mellitus a poruchy metabolismu v\u00a0praxi (Galen 2001), kterou sestavil autorsk\u00fd kolektiv pod profesorov\u00fdm veden\u00edm. Pro studenty vytvo\u0159il prof. And\u011bl p\u011bt skript s\u00a0t\u00e9matikou parent\u00e1ln\u00ed a enter\u00e1ln\u00ed v\u00fd\u017eivy, editoval tak\u00e9 n\u011bkolik u\u010debn\u00edch text\u016f ur\u010den\u00fdch pro v\u00fduku vnit\u0159n\u00edho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed.<\/p>\r\n

And\u011blova odborn\u00e1 zdatnost mu tak\u00e9 otev\u0159ela cestu k post\u016fm, kter\u00e9 s\u00a0n\u00ed \u00fazce souvisej\u00ed. P\u016fsobil tedy nebo st\u00e1le p\u016fsob\u00ed v\u00a0mnoha v\u011bdeck\u00fdch rad\u00e1ch (L\u00e1zn\u011b Pod\u011bbrady, Masarykova univerzita v\u00a0Brn\u011b, Univerzita Karlova nebo L\u00e9ka\u0159sk\u00e1 fakulta UK v\u00a0Hradci Kr\u00e1lov\u00e9), redak\u010dn\u00edch rad\u00e1ch odborn\u00fdch \u010dasopis\u016f (Vesm\u00edr, Kardio, Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, Forum medicinae a dal\u0161\u00ed) \u010di odborn\u00fdch spole\u010dnostech v\u00a0tuzemsku (\u010cesk\u00e1 diabetologick\u00e1 spole\u010dnost, \u010cesk\u00e1 internistick\u00e1 spole\u010dnost, \u010cesk\u00e1 l\u00e9ka\u0159sk\u00e1 akademie) a v zahrani\u010d\u00ed (European Association for Study of Diabetes nebo European Academy of Nutritional Sciences), \u0161est let tak\u00e9 se tak\u00e9 pod\u00edlel na \u010dinnosti v\u00fdboru AMSE (Asociace evropsk\u00fdch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch fakult).<\/p>\r\n

Jeho zku\u0161enost\u00ed bylo a je st\u00e1le pot\u0159eba i ve vl\u00e1dn\u00ed administrativ\u011b. V devades\u00e1t\u00fdch letech byl \u010dlenem Rady vl\u00e1dy \u010cR pro v\u00fdzkum a v\u00fdvoj, v\u00a0letech 1991\u201397 zasedal ve V\u011bdeck\u00e9 rad\u011b Ministerstva zdravotnictv\u00ed. Na ministerstvu se pod\u00edlel tak\u00e9 na \u010dinnosti Rady v\u00fd\u017eivy, d\u00e1le zde p\u016fsobil jako p\u0159edseda Spr\u00e1vn\u00ed rady Intern\u00ed grantov\u00e9 agentury.<\/p>\r\n

Uzn\u00e1n\u00edm celo\u017eivotn\u00ed pr\u00e1ce prof. Michala And\u011bla je bezesporu velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed ocen\u011bn\u00ed, kter\u00e1 obdr\u017eel. Krom\u011b v\u00fd\u0161e uveden\u00fdch cen za odborn\u00e9 monografie, z\u00edskal mimo jin\u00e9 Jubilejn\u00ed medaili Univerzity Karlovy (1998), medaili 1. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty (1998), plaketu prof. Sylaby za v\u00fdznamn\u00fd p\u0159\u00ednos ke zkvalitn\u011bn\u00ed \u017eivota s\u00a0diabetem (2000) nebo medaili Univerzity Heinricha Heineho v\u00a0D\u00fcsseldorfu (2005).<\/p>\r\n

Profesor And\u011bl \u017eil v\u00edce ne\u017e \u010dtvrt stolet\u00ed se svou man\u017eelkou, l\u00e9ka\u0159kou internistkou Kate\u0159inou (*1954), a dcerami Michaelou (*1985) a Kristinou (*1987) v\u00a0Letohradsk\u00e9 ulici v\u00a0Praze 7. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 z\u00edskal na ja\u0159e roku 2006.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Vanda BIN\u011aVSK\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

\u00fa\u010dastnice protifa\u0161istick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n* 27. 9. 1925 Uma\u0148, Ukrajina<\/em>
\r\n\u2020 26. 3. 1991 Praha<\/em><\/p>\r\n

P\u0159ed prvn\u00ed sv\u011btovou v\u00e1lkou, v\u00a0dob\u011b rozs\u00e1hl\u00fdch ekonomick\u00fdch probl\u00e9m\u016f, \u0159e\u0161ila \u0159ada \u010desk\u00fdch rodin svou obt\u00ed\u017enou \u017eivotn\u00ed situaci odchodem za hranice. V\u00fdjimkou nebyla ani rodina Vandy Bin\u011bvsk\u00e9, p\u016fvodn\u011b poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z\u00a0okol\u00ed T\u0159ebon\u011b, kter\u00e1 se usadila na Ukrajin\u011b pobl\u00ed\u017e m\u011bsta Uma\u0148. Otec Nikonor Bin\u011bvsk\u00fd pracoval jako p\u00edsa\u0159, pozd\u011bji byl zam\u011bstn\u00e1n v\u00a0cukrovaru. Matka R\u016f\u017eena Bin\u011bvsk\u00e1, rozen\u00e1 Hamern\u00edkov\u00e1, byla v\u00a0dom\u00e1cnosti. Man\u017eel\u016fm se postupn\u011b narodily t\u0159i d\u011bti \u2013 syn Mikul\u00e1\u0161 (*1919) a dcery Vanda (*1925) a V\u011bra (*1929). Otec bohu\u017eel zem\u0159el ji\u017e v\u00a0roce 1934 a nedlouho po n\u011bm i syn Mikul\u00e1\u0161. Matka R\u016f\u017eena tak z\u016fstala se dv\u011bma d\u011btmi zcela bez prost\u0159edk\u016f, a proto se p\u0159est\u011bhovala ke star\u0161\u00ed sest\u0159e, kter\u00e1 s rodinou hospoda\u0159ila na men\u0161\u00ed farm\u011b pobl\u00ed\u017e Umani. Tam se matka v\u00a0roce 1936 znovu provdala za Luciana Morozovi\u010de, jeho\u017e matka byla \u010ce\u0161ka. Po roce man\u017eelstv\u00ed se narodil syn Kazimir.<\/p>\r\n

Kv\u016fli udr\u017eov\u00e1n\u00ed kontakt\u016f se starou vlast\u00ed byla rodina Vandiny tety nedlouho pot\u00e9 vys\u00eddlena do pou\u0161tn\u00ed oblasti v dalek\u00e9m Kazachst\u00e1nu. Aby se podobn\u00e9mu osudu vyhnuli Vandini rodi\u010de s\u00a0d\u011btmi, sami se vyst\u011bhovali do Orenburgsk\u00e9 oblasti a usadili se ve vesnici Koltubanka, kde otec Morozovi\u010d na\u0161el pr\u00e1ci jako lesn\u00ed technik. Ani zde se ov\u0161em nakonec nevyhnul zat\u010den\u00ed a byl odesl\u00e1n do pracovn\u00edho t\u00e1bora.<\/p>\r\n

Matka R\u016f\u017eena tak z\u016fstala s\u00a0Vandou, V\u011brou i Kazimirem sama, nad\u00e1le v\u0161ak d\u011bti vedla k\u00a0hlubok\u00e9 l\u00e1sce k\u00a0rodn\u00e9 vlasti, kterou d\u011bti znaly pouze z\u00a0vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. V\u011bd\u011bly, jak jsou \u010cechy kr\u00e1sn\u00e9, znaly \u010desk\u00e9 p\u00edsni\u010dky, Prahu i okol\u00ed T\u0159ebon\u011b, odkud poch\u00e1zeli rodi\u010de. T\u011b\u0161ily se, a\u017e tuto kr\u00e1snou zem uvid\u00ed a setkaj\u00ed se s d\u011bde\u010dkem a babi\u010dkou i po\u010detn\u00fdmi sourozenci sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. Nad\u011bje na n\u00e1vrat do p\u016fvodn\u00ed vlasti se objevila v\u00a0lednu 1942, kdy se v\u00a0Buzuluku za\u010dal formovat 1. \u010ds. samostatn\u00fd poln\u00ed prapor, kter\u00fd se m\u011bl st\u00e1t z\u00e1kladem \u010cs. arm\u00e1dy v\u00a0SSSR. Tehdej\u0161\u00ed bydli\u0161t\u011b Bin\u011bvsk\u00fdch bylo od Buzuluku vzd\u00e1leno pouh\u00fdch 25 kilometr\u016f a vzhledem ke sv\u00e9mu \u010desk\u00e9mu p\u016fvodu se cel\u00e1 rodina p\u0159ihl\u00e1sila ke slu\u017eb\u011b u t\u00e9to jednotky. Matka R\u016f\u017eena se stala hospod\u00e1\u0159kou velitelsk\u00e9ho domu jednotky, otec se d\u00edky intervenci gener\u00e1la Heliodora P\u00edky dostal z\u00a0v\u011bzen\u00ed a stal se spr\u00e1vcem tohoto domu. Jako jedna z\u00a0prvn\u00edch deseti \u017een se k\u00a0jednotce p\u0159ipojila i Vanda Bin\u011bvsk\u00e1. Absolvovala velmi n\u00e1ro\u010dn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 ro\u010dn\u00ed v\u00fdcvik \u2013 p\u016fvodn\u011b m\u011bla b\u00fdt pouze zdravotnic\u00ed, proto\u017ee v\u0161ak vykazovala velice dobr\u00e9 v\u00fdsledky ve st\u0159elb\u011b, pro\u0161la tak\u00e9 snajpersk\u00fdm kurzem.<\/p>\r\n

P\u0159i sv\u00e9m prvn\u00edm bojov\u00e9m nasazen\u00ed b\u011bhem legend\u00e1rn\u00ed bitvy u Sokolova dostala Vanda zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fakol. Pozorovala hled\u00e1\u010dkem snajpersk\u00e9 pu\u0161ky na vzd\u00e1lenost asi 150 metr\u016f, jak se bl\u00ed\u017e\u00ed n\u011bmeck\u00e9 tanky, napo\u010d\u00edtala jich 1, 2, 3\u2026 20\u2026 60 \u2013 v\u0161echna zji\u0161t\u011bn\u00ed sd\u011blovala velen\u00ed jednotky. Z\u00a0tank\u016f vyskakovali automat\u010d\u00edci a za nimi postupovala motorizovan\u00e1 p\u011bchota, deset d\u011bl s\u00a0eses\u00e1ky. P\u0159ihl\u00ed\u017eela tomu, jak v\u00a0Sokolov\u011b ho\u0159\u00ed domy jeden po druh\u00e9m a hl\u00e1sila, jak v\u00a0de\u0161ti st\u0159el padaj\u00ed druzi v\u00a0boji a nen\u00ed jim pomoci. V\u00a0noci byla zru\u0161ena bojov\u00e1 pohotovost, snajperku Vandu v\u0161ak zapomn\u011bli odvolat. Teprve k\u00a0r\u00e1nu zjistili, \u017ee jim chyb\u00ed. Na\u0161li ji le\u017e\u00edc\u00ed ve sn\u011bhov\u00e9m z\u00e1kopu, t\u011b\u017ece podchlazenou, s\u00a0prsty p\u0159imrzl\u00fdmi k\u00a0pu\u0161ce a st\u00e1le p\u0159ipravenou k\u00a0v\u00fdst\u0159elu.<\/p>\r\n

Po \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9m uzdraven\u00ed se Vanda Bin\u011bvsk\u00e1 p\u0159em\u00edstila do Tulsk\u00e9 oblasti k\u00a0m\u011bstu Jefremov, kde se pod velen\u00edm gener\u00e1la Kratochv\u00edla a pozd\u011bji plukovn\u00edka P\u0159ikryla utv\u00e1\u0159ela 2. \u010ds. paradesantn\u00ed brig\u00e1da. Tak\u00e9 u t\u00e9to jednotky m\u011bla Vanda p\u016fsobit jako zdravotnice, p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b i jako odst\u0159elova\u010dka, podobn\u011b jako p\u0159i sv\u00e9m prvn\u00edm bojov\u00e9m nasazen\u00ed. Pro\u0161la i para\u0161utistick\u00fdm v\u00fdcvikem pro eventu\u00e1ln\u00ed vysazen\u00ed na okupovan\u00e1 \u00fazem\u00ed. 23. dubna 1944 obdr\u017eela 2. paradesantn\u00ed brig\u00e1da v\u00a0Jefremov\u011b bojovou z\u00e1stavu a jej\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci slo\u017eili p\u0159\u00edsahu. Po\u010d\u00e1tkem z\u00e1\u0159\u00ed 1944 byla brig\u00e1da nasazena do boje v\u00a0r\u00e1mci karpatsko-dukelsk\u00e9 operace ve svazku s 67. sborem sov\u011btsk\u00e9 38. arm\u00e1dy.<\/p>\r\n

V t\u00e9 dob\u011b p\u016fsobila u paradesantn\u00ed jednotky i Vandina mlad\u0161\u00ed, teprve patn\u00e1ctilet\u00e1 sestra V\u011bra. P\u0159i\u00a0dukelsk\u00e9 operaci slou\u017eila jako telegrafistka. B\u011bhem sv\u00e9 slu\u017eby pro\u0161la mnoha m\u00edsty na Slovensku i v\u00a0\u010cech\u00e1ch, a\u017e se nakonec 17. kv\u011btna 1945 z\u00fa\u010dastnila v\u00a0Praze s\u00a0voj\u00e1ky sboru slavnostn\u00ed p\u0159ehl\u00eddky na po\u010dest v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad fa\u0161istick\u00fdm N\u011bmeckem.<\/p>\r\n

17. z\u00e1\u0159\u00ed 1944 bylo rozhodnuto 2. parabrig\u00e1du, vycvi\u010denou p\u0159edev\u0161\u00edm pro v\u00fdsadek na ciz\u00ed \u00fazem\u00ed, poslat na Slovensko, kde ji\u017e prob\u00edhalo povst\u00e1n\u00ed proti nacistick\u00fdm okupant\u016fm a Tisov\u011b vl\u00e1d\u011b. Na p\u0159epravu brig\u00e1dy dalo sov\u011btsk\u00e9 velen\u00ed k\u00a0dispozici 350 dopravn\u00edch letoun\u016f, z\u00a0nich\u017e se 12 nav\u017edy ztratilo. Voj\u00e1ci a materi\u00e1l byli p\u0159epravov\u00e1ni z\u00a0krosn\u011bnsk\u00e9ho leti\u0161t\u011b na poln\u00ed leti\u0161t\u011b Tri duby u Slia\u010de na Slovensku. Para\u0161utistick\u00fdm v\u00fdsadkem, uskute\u010dn\u011bn\u00fdm a\u017e na \u0161est\u00fd pokus, byla vysazena i Vanda Bin\u011bvsk\u00e1. B\u011bhem povst\u00e1n\u00ed pracovala Vanda p\u0159edev\u0161\u00edm jako zdravotnice, o\u0161et\u0159ovala ran\u011bn\u00e9, kte\u0159\u00ed byli pos\u00edl\u00e1ni za frontovou linii \u010di pozd\u011bji k\u00a0m\u00edstn\u00edm obyvatel\u016fm. Po potla\u010den\u00ed Slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed se Vanda se spolubojovn\u00edky p\u0159em\u00edstila do hor, kde pokra\u010dovali v\u00a0boji partyz\u00e1nsk\u00fdm zp\u016fsobem. Krom\u011b p\u00e9\u010de o ran\u011bn\u00e9 se Vanda dobrovoln\u011b hl\u00e1sila k\u00a0prov\u00e1d\u011bn\u00ed nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch v\u00fdzv\u011bdn\u00fdch a pr\u016fzkumn\u00fdch akc\u00ed. S\u00a0kolegy ve zbrani tak\u00e9 prod\u011blala bezpo\u010det n\u00e1ro\u010dn\u00fdch no\u010dn\u00edch pochod\u016f. Nakonec byla v\u00a0\u00fanoru 1945 na z\u00e1klad\u011b ud\u00e1n\u00ed zat\u010dena gestapem ve vesnici Horn\u00ed Lehota, kde se zotavovala z\u00a0nemoci. Z\u00a0v\u011bzen\u00ed v\u00a0Bansk\u00e9 Bystrici se j\u00ed ov\u0161em poda\u0159ilo uprchnout, pot\u00e9 se p\u0159ipojila k\u00a0partyz\u00e1nsk\u00e9 skupin\u011b Stalin, se kterou p\u0159e\u0161la frontu a v\u00a0dubnu 1945 se v\u00a0Ke\u017emaroku p\u0159ipojila ke sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed jednotce. Konec v\u00e1lky pro\u017eila s hodnost\u00ed \u010deta\u0159ky.<\/p>\r\n

Pro rodinu Bin\u011bvsk\u00fdch ov\u0161em konec v\u00e1lky \u00falevu neznamenal \u2013 matka R\u016f\u017eena zem\u0159ela na po\u010d\u00e1tku roku 1946 na n\u00e1sledky v\u00e1le\u010dn\u00e9ho zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 utrp\u011bla p\u0159i p\u0159evozu \u010desk\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho domova p\u0159es Karpaty v\u00a0b\u0159eznu 1945. Sest\u0159e V\u011b\u0159e byl po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b SSSR v\u00a0roce 1946 zapov\u011bzen n\u00e1vrat zp\u011bt do \u010cSR, kam se vr\u00e1tila a\u017e v\u00a0devades\u00e1t\u00fdch letech.<\/p>\r\n

Po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky z\u016fstala Vanda v\u00a0arm\u00e1d\u011b na pozici velitelky 1. spojovac\u00ed vojensk\u00e9 skupiny. Dva roky tak\u00e9 studovala na Pr\u00e1vnick\u00e9 fakult\u011b UK. M\u011bla v\u0161ak povinnost starat se o mlad\u0161\u00edho bratra, dev\u00edtilet\u00e9ho Kazimira, kter\u00fd z\u016fstal po smrti matky R\u016f\u017eeny sirotkem, a proto musela nastoupit do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Z\u00a0arm\u00e1dy ode\u0161la ze zdravotn\u00edch d\u016fvod\u016f v\u00a0roce 1951, pot\u00e9 pracovala jako prodava\u010dka. Jako p\u0159\u00edm\u00e1 \u00fa\u010dastnice bojov\u00fdch operac\u00ed byla \u010dast\u00fdm hostem besed a p\u0159edn\u00e1\u0161ek, p\u0159i kter\u00fdch prezentovala sv\u00e9 z\u00e1\u017eitky a bohat\u00e9 zku\u0161enosti z\u00edskan\u00e9 b\u011bhem v\u00e1lky. V\u00a0\u0161edes\u00e1t\u00fdch letech se provdala za Franti\u0161ka Lisku, se kter\u00fdm vychovala dceru Evu. Rodina \u017eila v\u00a0pov\u00e1le\u010dn\u00e9m \u010dase na \u00fazem\u00ed Prahy 7, v\u00a0ulici U Smaltovny 20. Za sv\u016fj pod\u00edl na bojov\u00fdch operac\u00edch obdr\u017eela Bin\u011bvsk\u00e1 celou \u0159adu ocen\u011bn\u00ed, nap\u0159.: \u010cs. v\u00e1le\u010dn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1939, \u0158\u00e1d Slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed II. stupn\u011b, \u010ds. medaili Za z\u00e1sluhy II. stupn\u011b, \u0158\u00e1d rud\u00e9 hv\u011bzdy, \u010ds. pam\u011btn\u00ed medaili se \u0161t\u00edtkem SSSR, \u010destnou medaili 1. stupn\u011b \u2013 zaslou\u017eil\u00fd bojovn\u00edk proti fa\u0161ismu, odznak \u010ds. partyz\u00e1na, Orden Ote\u010destvennoj vojny II. stupn\u011b, sov\u011btskou medaili Za v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad fa\u0161ismem a mnoh\u00e1 dal\u0161\u00ed. Vanda Bin\u011bvsk\u00e1 zem\u0159ela po t\u011b\u017ek\u00e9 nemoci 26. b\u0159ezna 1991. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed in memoriam j\u00ed bylo ud\u011bleno v\u00a0kv\u011btnu roku 2010 u p\u0159\u00edle\u017eitosti oslav 65. v\u00fdro\u010d\u00ed ukon\u010den\u00ed druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n \u0161kpt. Jaroslav CABICAR <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

voj\u00e1k, hrdina protifa\u0161istick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n* 23. 3. 1896 Lit\u011btiny<\/em>
\r\n\u2020 5. 4. 1969 Praha<\/em><\/p>\r\n

\u0160kpt. p\u011bchoty v\u00a0z\u00e1loze Jaroslav Cabicar se narodil 23. b\u0159ezna 1896 v\u00a0Lit\u011btin\u00e1ch \u010dp. 28 v\u00a0Pardubick\u00e9m kraji (dnes sou\u010d\u00e1sti obce Doln\u00ed Rove\u0148). Poch\u00e1zel ze zem\u011bd\u011blsk\u00e9 rodiny, m\u011bl \u010dty\u0159i bratry a sestru. Sestra zem\u0159ela u\u017e jako mal\u00e1, t\u0159i brat\u0159i \u2013 voj\u00e1ci \u2013 se nedo\u017eili konce 1. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky. Ve \u010dtrn\u00e1cti letech Jaroslav Cabicar p\u0159i\u0161el o matku, o p\u011bt let pozd\u011bji i o otce. Po ukon\u010den\u00ed m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 \u0161koly v\u00a0Holic\u00edch studoval na obchodn\u00ed akademii v\u00a0Chrudimi. Po maturit\u011b v\u00a0roce 1914 nastoupil do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0Hrab\u011bc\u00edm cukrovaru v\u00a0M\u011bstci Kr\u00e1lov\u00e9. Hned v\u00a0dubnu 1915 byl v\u0161ak odveden na frontu. Pro\u0161el boji\u0161ti v\u00a0Uhr\u00e1ch, It\u00e1lii, Bosn\u011b, \u010cern\u00e9 Ho\u0159e, Alb\u00e1nii, v\u00a0ji\u017en\u00edm Srbsku a na \u0159eck\u00fdch hranic\u00edch. Na podzim roku 1918 onemocn\u011bl mal\u00e1ri\u00ed a byl p\u0159evezen do Pardubic.<\/p>\r\n

Po zotaven\u00ed se p\u0159ihl\u00e1sil do nov\u011b vznikaj\u00edc\u00ed \u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1dy. Pod\u00edlel se na obsazov\u00e1n\u00ed a obran\u011b pohrani\u010dn\u00edch oblast\u00ed \u010cSR, ob\u00fdvan\u00fdch N\u011bmci a Ma\u010fary. Po proniknut\u00ed ma\u010farsk\u00e9 bol\u0161evick\u00e9 arm\u00e1dy na Slovensko byl v\u00a0kv\u011btnu a \u010dervnu 1919 nasazen do bojov\u00fdch operac\u00ed ji\u017en\u011b od Ko\u0161ic. P\u0159i boj\u00edch byl zran\u011bn na obou noh\u00e1ch. Po kr\u00e1tk\u00e9 rekonvalescenci se vr\u00e1til na severov\u00fdchodn\u00ed Slovensko, kde se \u00fa\u010dastnil dal\u0161\u00edch vojensk\u00fdch operac\u00ed. Od listopadu 1919 do konce roku 1920 p\u016fsobil ve funkci velitele poln\u00ed roty 30. poln\u00edho pluku z\u00a0Vysok\u00e9ho M\u00fdta v\u00a0oblasti st\u0159edn\u00edho Slovenska.<\/p>\r\n

Jako d\u016fstojn\u00edk v\u00a0z\u00e1loze se v\u00a0dal\u0161\u00edch letech \u00fa\u010dastnil vojensk\u00fdch cvi\u010den\u00ed, naposledy v\u00a0\u010dervnu a \u010dervenci 1938 v\u00a0Milovic\u00edch v\u00a0hodnosti \u0161t\u00e1bn\u00edho kapit\u00e1na. V\u00a0letech 1922\u201345 byl aktivn\u00edm \u010dlenem Svazu \u010deskoslovensk\u00e9ho d\u016fstojnictva. V\u00a0roce 1925 z\u00a0pov\u011b\u0159en\u00ed brn\u011bnsk\u00e9ho sjezdu \u010ds. z\u00e1lo\u017en\u00edch d\u016fstojn\u00edk\u016f p\u0159edal v\u00a0L\u00e1nech zdravici prezidentu \u010cSR Masarykovi. Byl aktivn\u00ed i v\u00a0dal\u0161\u00edch organizac\u00edch: \u010ceskoslovensk\u00e9 obci legion\u00e1\u0159sk\u00e9, po 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce i ve Svazu brannosti a Svazu bojovn\u00edk\u016f za svobodu. Po roce 1948 byl ze v\u0161ech t\u011bchto organizac\u00ed vylou\u010den. Po demobilizaci v\u00a0roce 1920 nastoupil v\u00a0Praze do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0Agr\u00e1rn\u00ed bance. V\u00a0roce 1924 ho banka p\u0159e\u0159adila do tov\u00e1rny na kovov\u00fd n\u00e1bytek SAB (Stroj\u00edrny Agr\u00e1rn\u00ed banky), kter\u00e1 s\u00eddlila v\u00a0Osadn\u00ed ulici v\u00a0Praze-Hole\u0161ovic\u00edch. Pracoval v\u00a0n\u00ed jako \u00fa\u010detn\u00ed, prokurista a od roku 1930 jako \u0159editel.<\/p>\r\n

Sv\u016fj protifa\u0161istick\u00fd postoj vyjad\u0159oval Jaroslav Cabicar konkr\u00e9tn\u00edmi \u010diny. A\u017e do 15. \u0159\u00edjna p\u016fsobil jako majitel, vydavatel a odpov\u011bdn\u00fd redaktor protifa\u0161isticky zam\u011b\u0159en\u00e9ho \u010dasopisu Brann\u00e1 politika. Po p\u0159\u00edchodu N\u011bmc\u016f v\u00a0b\u0159eznu 1939 se mu poda\u0159ilo ve spolupr\u00e1ci se t\u0159emi dal\u0161\u00edmi d\u016fstojn\u00edky (kpt. Pac\u00e1kem, gen. Sp\u011bv\u00e1\u010dkem a mjr. Kaplanem) p\u0159ev\u00e9st p\u0159es dejvickou z\u00e1lo\u017enu jeden milion korun pro podzemn\u00ed hnut\u00ed. V\u00a0nakladatelstv\u00ed J. Otto, kde d\u0159\u00edve zastupoval Svaz \u010ds. d\u016fstojnictva, pom\u00e1hal z\u0159\u00eddit tajn\u00fd fond, ze kter\u00e9ho byly vypl\u00e1ceny finan\u010dn\u00ed prost\u0159edky \u017een\u00e1m a sirotk\u016fm po umu\u010den\u00fdch nebo popraven\u00fdch \u010dlenech svazu.<\/p>\r\n

V zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0tov\u00e1rn\u011b SAB se mu poda\u0159ilo ukr\u00fdt suroviny a zbran\u011b, kter\u00e9 by N\u011bmci mohli vyu\u017e\u00edt pro pot\u0159eby v\u00e1le\u010dn\u00e9ho hospod\u00e1\u0159stv\u00ed. \u010c\u00e1st surovin byla pou\u017eita pro tehdy omezovanou a zakazovanou civiln\u00ed v\u00fdrobu, \u010d\u00e1st byla zakop\u00e1na nebo zazd\u011bna. Tato \u010dinnost \u2013 kv\u016fli ud\u00e1n\u00ed z\u00a0\u0159ad zam\u011bstnanc\u016f SAB \u2013 neu\u0161la pozornosti N\u011bmc\u016f. B\u011bhem v\u00e1lky byl Jaroslav Cabicar n\u011bkolikr\u00e1t vy\u0161et\u0159ov\u00e1n gestapem pro podez\u0159en\u00ed z\u00a0hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 sabot\u00e1\u017ee. Na p\u0159elomu \u0159\u00edjna a listopadu 1940 byl v\u011bzn\u011bn na Pankr\u00e1ci. D\u00edky pomoci p\u0159\u00e1tel z\u00a0Agr\u00e1rn\u00ed banky se mu poda\u0159ilo uniknout v\u011bt\u0161\u00edm repres\u00edm. V\u00a0roce 1942 byl zam\u011bstnavatelem posl\u00e1n na zdravotn\u00ed dovolenou, kter\u00e1 trvala a\u017e do podzimu 1944, kdy za\u010dal pracovat v centr\u00e1le Agr\u00e1rn\u00ed banky. T\u00edmto rozhodnut\u00edm chr\u00e1nila Agr\u00e1rn\u00ed banka Jaroslava Cabicara i sebe. Do tov\u00e1rny SAB se po skon\u010den\u00ed 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, po aktivn\u00ed \u00fa\u010dasti na\u00a0Kv\u011btnov\u00e9m povst\u00e1n\u00ed v\u00a0roce 1945, nevr\u00e1til. V\u00a0tov\u00e1rn\u011b se ujali vl\u00e1dy soudruzi, kter\u00fdm vadilo jeho politick\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. Proto dal k\u00a031. \u010dervenci 1945 v\u00a0tov\u00e1rn\u011b v\u00fdpov\u011b\u010f.<\/p>\r\n

Na konci v\u00e1lky se hned 5. kv\u011btna 1945 aktivn\u011b zapojil do povst\u00e1n\u00ed v\u00a0Praze. V\u00a0Praze 7 \u2013 Hole\u0161ovic\u00edch vzniklo velitelstv\u00ed na 21. policejn\u00edm rev\u00edru v\u00a0ulici Na Manin\u00e1ch. Jaroslav Cabicar byl zvolen jeho velitelem a ve spolupr\u00e1ci s\u00a0dal\u0161\u00edmi \u010ds. d\u016fstojn\u00edky \u0159\u00eddil obranu Hole\u0161ovic a Trojsk\u00e9ho mostu. Do \u0159\u00edjna 1945 pak st\u00e1l v\u00a0\u010dele praporu Revolu\u010dn\u00ed gardy Hole\u0161ovice. Za svou \u010dinnost b\u011bhem\u00a0povst\u00e1n\u00ed obdr\u017eel \u010ceskoslovensk\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1939. Po v\u00e1lce mu byla nab\u00edzena slu\u017eba v\u00a0arm\u00e1d\u011b. Nab\u00eddku v\u0161ak nep\u0159ijal, m\u011bl r\u00e1d svou profesi. P\u0159ede\u0161el t\u00edm i postih\u016fm, kter\u00e9 by ho jako mnoho jin\u00fdch \u010dekaly po roce 1948. Po p\u0159echodn\u00fdch zam\u011bstn\u00e1n\u00edch nastoupil v\u00a0\u010dervenci 1947 po vyhran\u00e9m konkurzu na m\u00edsto \u0159editele finan\u010dn\u011b hospod\u00e1\u0159sk\u00e9ho odboru \u010ceskoslovensk\u00e9ho \u010derven\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee. Po V\u00edt\u011bzn\u00e9m \u00fanoru byl na z\u00e1klad\u011b ud\u00e1n\u00ed soudruh\u016f z\u00a0tov\u00e1rny SAB p\u0159e\u0159azen na ni\u017e\u0161\u00ed pozici a v\u00a0roce 1950 pak posl\u00e1n na z\u00e1mek Li\u0161no u Bene\u0161ova jako spr\u00e1vce \u0161kolic\u00edho st\u0159ediska \u010ceskoslovensk\u00e9ho \u010derven\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee. Tam psychicky i fyzicky vy\u010derp\u00e1n onemocn\u011bl z\u00e1palem plic, po kter\u00e9m u n\u011bj do\u0161lo i k recidiv\u011b TBC. Po dvou t\u011b\u017ek\u00fdch operac\u00edch plic byl v\u00a0roce 1952 posl\u00e1n do invalidn\u00edho d\u016fchodu s\u00a0malou penz\u00ed. Zem\u0159el doma v\u00a0Praze dne 5. dubna 1969. Byl \u017eenat\u00fd, s\u00a0man\u017eelkou Annou, roz. Jankovskou, m\u011bl dv\u011b dcery Jaroslavu a Evu. V roce 2008 bylo \u0161kpt. p\u011bchoty v\u00a0z\u00e1loze Jaroslavu Cabicarovi ud\u011bleno \u010destn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 in memoriam.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ji\u0159\u00ed \u010cERN\u00dd <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

hudebn\u00ed publicista<\/em>
\r\n* 25. \u00fanora 1936 Praha
\r\n\u2020\u00a0 17. srpna 2023 Praha
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Svou bohatou profesn\u00ed kari\u00e9ru zah\u00e1jil po\u010d\u00e1tkem 60.\u00a0let jako redaktor \u010dasopisu Mlad\u00fd sv\u011bt. N\u00e1sledn\u011b byl zam\u011bstn\u00e1n v\u00a0\u010ceskoslovensk\u00e9m rozhlase, kde p\u0159ipravoval prvn\u00ed \u010deskoslovenskou hitpar\u00e1du Dvan\u00e1ct na houpa\u010dce. Za normalizace byl z\u00a0rozhlasu vyhozen, pot\u00e9 p\u016fsobil jako korektor v\u00a0tisk\u00e1rn\u011b a\u00a0tak\u00e9 jako pedagog v\u00a0lidov\u00e9 \u0161kole um\u011bn\u00ed. Psal \u010dl\u00e1nky o\u00a0popul\u00e1rn\u00ed hudb\u011b a\u00a0spolupracoval s\u00a0vydavatelstv\u00edm Supraphon. Z\u00e1rove\u0148 jezdil po republice s\u00a0po\u0159adem Antidiskot\u00e9ka, kde i\u00a0za normalizace \u010dasto zn\u011bly skladby zak\u00e1zan\u00fdch p\u00edsni\u010dk\u00e1\u0159\u016f. V\u00a0listopadu 1989 spoluzakl\u00e1dal Ob\u010dansk\u00e9 f\u00f3rum a\u00a0moderoval tak\u00e9 n\u011bkter\u00e9 demonstrace. Po revoluci vedl \u010dasopis Rock &\u00a0Pop, vr\u00e1til se tak\u00e9 do rozhlasu s\u00a0vlastn\u00edmi po\u0159ady a\u00a0sv\u00e9 \u010dl\u00e1nky publikoval v\u00a0\u0159ad\u011b periodik. V\u00a0roce 2013 z\u00edskal Cenu ministra kultury za p\u0159\u00ednos v\u00a0oblasti hudby.\u00a0Roku 2020\u00a0byl v r\u00e1mci\u00a0Cen And\u011bl\u00a0uveden do S\u00edn\u011b sl\u00e1vy Akademie popul\u00e1rn\u00ed hudby jako prvn\u00ed novin\u00e1\u0159-nehudebn\u00edk v historii.\u00a0\u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 z\u00edskal v listopadu roku 2019.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Michal DEMJAN <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

voj\u00e1k, veter\u00e1n II. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky<\/em>
\r\n* 19. 11. 1921 Vy\u0161n\u00fd Vereck\u00fd, Podkarpatsk\u00e1 Rus
\r\n\u2020\u00a029. 5. 2019<\/em><\/p>\r\n

Michal Demjan se narodil v\u00a0listopadu 1921 v\u00a0mal\u00e9 obci Vy\u0161n\u00fd Vereck\u00fd na Podkarpatsk\u00e9 Rusi. Rodi\u010de Vasil a Anastazie zde vlastnili mal\u00e9 hospod\u00e1\u0159stv\u00ed, jeho\u017e spr\u00e1va pln\u011b zam\u011bstnala nejen je, ale pozd\u011bji i Michala a jeho mlad\u0161\u00ed sourozence \u2013 bratra Josefa a sestry Marii a So\u0148u. Tvrd\u00e9 \u017eivotn\u00ed podm\u00ednky v\u00a0ne\u00farodn\u00e9m podhorsk\u00e9m kraji p\u0159inutily otce Vasila, aby na po\u010d\u00e1tku t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let odjel na n\u011bkolik let za prac\u00ed do Francie. Po jeho n\u00e1vratu se situace rodiny p\u0159ece jen o n\u011bco zlep\u0161ila. I p\u0159esto Michal vychodil pouze z\u00e1kladn\u00ed \u0161kolu, okoln\u00ed kraj mu neposkytoval mo\u017enosti dal\u0161\u00edho vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, proti cest\u011b na Slovensko \u010di do \u010cech se zase postavili Michalovi rodi\u010de. Z\u016fstal proto v\u00a0rodn\u00e9 obci a vypom\u00e1hal v\u00a0rodinn\u00e9m hospod\u00e1\u0159stv\u00ed.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1939, po rozpadu \u010cSR, bylo \u00fazem\u00ed Podkarpatsk\u00e9 Rusi obsazeno ma\u010farskou arm\u00e1dou, zdej\u0161\u00ed mlad\u00ed lid\u00e9 byli nuceni vstoupit do polovojensk\u00e9 organizace Levent\u00e9, kde prod\u011bl\u00e1vali vojensk\u00fd v\u00fdcvik. Nastal\u00e1 situace p\u0159ivedla Michala Demjana a n\u011bkolik jeho dal\u0161\u00edch kamar\u00e1d\u016f k my\u0161lence na odchod do SSSR, kde se jim podle jejich m\u00edn\u011bn\u00ed nask\u00fdtaly lep\u0161\u00ed mo\u017enosti pro dal\u0161\u00ed vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a \u017eivot obecn\u011b. Sv\u016fj pl\u00e1n realizovali 30. b\u0159ezna 1940, kdy ileg\u00e1ln\u011b p\u0159ekro\u010dili hranice do SSSR. Zde byli ov\u0161em ihned zat\u010deni sov\u011btsk\u00fdmi org\u00e1ny a p\u0159evezeni do ute\u010deneck\u00e9ho t\u00e1bora ve Skolje na Ukrajin\u011b, po n\u011bkolika t\u00fddnech se dostali do v\u011bzen\u00ed ve m\u011bst\u011b Vinice. Zde si Demjan vyslechl rozsudek \u2013 t\u0159i roky pobytu v nechvaln\u011b proslul\u00e9m gulagu za ileg\u00e1ln\u00ed p\u0159echod hranice. Byl tedy p\u0159evezen do t\u00e1bora Ivdellag ve Sverdlovsk\u00e9 oblasti, kde byl za\u0159azen k\u00a0pracovn\u00ed brig\u00e1d\u011b, kter\u00e1 m\u011bla za \u00fakol t\u011b\u017eit d\u0159evo. Tuto n\u00e1ro\u010dnou pr\u00e1ci zvl\u00e1dal Demjan na rozd\u00edl od spoluv\u011bz\u0148\u016f relativn\u011b dob\u0159e, vzhledem k\u00a0tomu, \u017ee na ni byl od ml\u00e1d\u00ed zvykl\u00fd. Dal\u0161\u00ed prac\u00ed byl svoz vyt\u011b\u017een\u00e9ho d\u0159eva, pot\u00e9 v\u00a0r\u00e1mci rekonvalescence po zran\u011bn\u00ed vypom\u00e1hal v\u00a0kuchyni.<\/p>\r\n

Koncem roku 1942 byl Demjan na vlastn\u00ed \u017e\u00e1dost p\u0159evezen z\u00a0gulagu do Buzuluku, kde se ji\u017e od po\u010d\u00e1tku roku 1942 formoval 1. \u010deskoslovensk\u00fd arm\u00e1dn\u00ed sbor. Zde byl Demjan bez probl\u00e9m\u016f odveden a za\u0159azen do 2. roty pod velen\u00edm npor. Kudli\u010de, Demjanov\u011b \u010det\u011b pak velel pozd\u011bj\u0161\u00ed hrdina SSSR genmjr. Richard Tesa\u0159\u00edk. Po kr\u00e1tk\u00e9m, m\u011bs\u00edc trvaj\u00edc\u00edm v\u00fdcviku se Demjan \u00fa\u010dastnil s\u00a0jednotkou jej\u00ed prvn\u00ed mise na front\u011b \u2013 bitv\u011b u Sokolova. Nedlouho po zah\u00e1jen\u00ed operace byl Demjan t\u011b\u017ece ran\u011bn na hlav\u011b a krku, byl transportov\u00e1n nejprve do poln\u00ed nemocnice, pot\u00e9 do Mi\u010durinsku, kde se l\u00e9\u010dil ze sv\u00fdch zran\u011bn\u00ed. Po zotaven\u00ed byl za\u0159azen do n\u00e1hradn\u00edho sov\u011btsk\u00e9ho pluku, kde pro\u0161el kr\u00e1tk\u00fdm \u017eenijn\u00edm v\u00fdcvikem zam\u011b\u0159en\u00fdm na pokl\u00e1d\u00e1n\u00ed min a jejich odstra\u0148ov\u00e1n\u00ed. S touto jednotkou se \u00fa\u010dastnil boj\u016f v\u00a0Kursk\u00e9m oblouku, pot\u00e9 byl za\u0159azen do 44. gardov\u00e9 divize, se kterou bojoval na front\u011b na \u00fazem\u00ed dne\u0161n\u00edho B\u011bloruska. Zde byl 24. prosince 1943 podruh\u00e9 ran\u011bn a p\u0159evezen do nemocnice ve Slobotskoje. Po ukon\u010den\u00ed rekonvalescence \u017e\u00e1dal Demjan o za\u0159azen\u00ed zp\u011bt k\u00a0\u010ds. jednotce, byl tedy vysl\u00e1n do Rovna na z\u00e1padn\u00ed Ukrajin\u011b. Svou p\u016fvodn\u00ed jednotku zde ov\u0161em ji\u017e nezastihl, proto byl znovu p\u0159id\u011blen k n\u00e1hradn\u00edmu pluku v\u00a0Sadegu\u0159e u \u010cernovic, kde vykon\u00e1val str\u00e1\u017en\u00ed slu\u017ebu. Po zah\u00e1jen\u00ed dukelsk\u00e9 operace se\u00a0Demjan kone\u010dn\u011b p\u0159ipojil k\u00a0\u010ds. vojsku, slou\u017eil zde v\u00a0minometn\u00e9 rot\u011b, se kterou nakonec p\u0159e\u0161el na \u00fazem\u00ed Slovenska. Zde onemocn\u011bl, l\u00e9\u010dil se v\u00a0nemocnici v\u00a0Humenn\u00e9m, pot\u00e9 byl za\u0159azen k\u00a0n\u00e1hradn\u00edmu pluku v\u00a0Popradu, kde op\u011bt pracoval jako str\u00e1\u017ece \u2013 tentokr\u00e1t hl\u00eddal objekty l\u00e1zn\u00ed ve Vy\u0161n\u00fdch H\u00e1g\u00e1ch ve Vysok\u00fdch Tatr\u00e1ch.<\/p>\r\n

Po osvobozen\u00ed se dostal p\u0159es Prost\u011bjov do Prahy. Do \u0159\u00edjna 1945 byl nasazen v severo\u010desk\u00e9 B\u00edlin\u011b jako spr\u00e1vce skladu zabaven\u00e9ho n\u011bmeck\u00e9ho materi\u00e1lu. Po skon\u010den\u00ed t\u00e9to \u201emise\u201c se p\u0159ihl\u00e1sil k\u00a0organizaci UNRA, kter\u00e1 hledala voj\u00e1ky jako doprovod pro vlaky p\u0159iv\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed humanit\u00e1rn\u00ed pomoc ze z\u00e1mo\u0159\u00ed z\u00a0evropsk\u00fdch p\u0159\u00edstav\u016f do \u010cSR. Demjan tak d\u00edky t\u00e9to pr\u00e1ci poznal Le Havre, Terst, Hamburg a dal\u0161\u00ed evropsk\u00e1 m\u011bsta.<\/p>\r\n

V roce 1947 ode\u0161el z\u00a0arm\u00e1dy a za\u010dal pracovat pro Ministerstvo spravedlnosti jako v\u011bze\u0148sk\u00fd dozorce, postupn\u011b pro\u0161el Valdicemi, Mikulovem a Vrchlab\u00edm, v\u00a0\u010dervnu 1949 byl z\u00a0tohoto zam\u011bstn\u00e1n\u00ed bez ud\u00e1n\u00ed d\u016fvodu propu\u0161t\u011bn. Poda\u0159ilo se mu ov\u0161em naj\u00edt zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0pergamence v\u00a0Hole\u0161ovic\u00edch, nejprve zde pracoval jako pomocn\u00fd d\u011bln\u00edk, pozd\u011bji absolvoval tiska\u0159sk\u00fd kurz a tomuto \u0159emeslu z\u016fstal v\u011brn\u00fd a\u017e do odchodu do d\u016fchodu. Ji\u017e od konce \u010dty\u0159ic\u00e1t\u00fdch let bydlel Michal Demjan v\u00a0Praze 7, zde se\u00a0tak\u00e9 sezn\u00e1mil se svou man\u017eelkou Jaroslavou (zem\u0159ela 2008) a spole\u010dn\u011b vychovali jej\u00ed dceru, kterou \u201evy\u017eenil\u201c. Michal Demjan byl dr\u017eitelem mnoha vyznamen\u00e1n\u00ed. Mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed pat\u0159\u00ed Sokolovsk\u00e1 medaile (1948), Dukelsk\u00e1 medaile (1959), ukrajinsk\u00e1 medaile Za obranu vlasti, medaile Za v\u00edt\u011bzstv\u00ed ve Velk\u00e9 vlasteneck\u00e9 v\u00e1lce a mnoh\u00e1 dal\u0161\u00ed. \u010cestn\u00fdm ob\u010danem Prahy 7 se Michal Demjan stal v\u00a0kv\u011btnu 2010. Zem\u0159el\u00a029. kv\u011btna 2019.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Petr EBEN, dr. h. c. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

hudebn\u00ed skladatel a pedagog<\/em>
\r\n* 22. 1. 1929 \u017damberk<\/em>
\r\n\u2020 27. 10. 2007 Praha<\/em><\/p>\r\n

Petr Eben se narodil v\u00a0lednu 1929 ve v\u00fdchodo\u010desk\u00e9m m\u011bste\u010dku \u017damberk. Otec Vil\u00e9m Eben (1887\u20131963) byl u\u010ditelem, pozd\u011bji \u0161koln\u00edm inspektorem, matka Marie (1896\u20131960) rovn\u011b\u017e u\u010ditelkou. Hudebn\u00ed nad\u00e1n\u00ed zd\u011bdil Eben z\u0159ejm\u011b po obou rodi\u010d\u00edch, a\u010d se ani jeden nev\u011bnoval hudb\u011b profesion\u00e1ln\u011b, otec hr\u00e1l v\u00a0orchestru na housle a matka byla v\u00fdborn\u00e1 zp\u011bva\u010dka a ovl\u00e1dala hru na kytaru. V\u00a0roce 1935 se cel\u00e1 rodina p\u0159est\u011bhovala do \u010cesk\u00e9ho Krumlova, kde pozd\u011bji Petr za\u010dal studovat na tam\u011bj\u0161\u00edm gymn\u00e1ziu.<\/p>\r\n

Od \u00fatl\u00e9ho d\u011btstv\u00ed se v\u011bnoval hudb\u011b, p\u0159edev\u0161\u00edm h\u0159e na varhany a klav\u00edr, b\u011bhem v\u00e1lky o letn\u00edch pr\u00e1zdnin\u00e1ch zaj\u00ed\u017ed\u011bl z\u00a0 Krumlova do dolnorakousk\u00e9ho cisterci\u00e1ck\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera v\u00a0Schlierbachu. Ji\u017e v\u00a0jeden\u00e1cti letech zde p\u016fsobil jako varhan\u00edk a sbormistr, jeho povinnost\u00ed bylo doprov\u00e1zet dv\u011b rann\u00ed m\u0161e, ve\u010dern\u00ed po\u017eehn\u00e1n\u00ed a \u0159\u00eddil zde i produkci chr\u00e1mov\u00e9ho sboru. V\u00a0deseti letech tak\u00e9 s\u00e1m komponoval drobn\u00e9 sklady. Krom\u011b hudby se mu v\u00e1\u0161n\u00ed stalo studium ciz\u00edch jazyk\u016f \u2013 ji\u017e na gymn\u00e1ziu znal latinu, hovo\u0159il n\u011bmecky, francouzsky a pozd\u011bji i anglicky. Koncem v\u00e1lky pro\u017eil Petr, spolu s\u00a0bratrem Bed\u0159ichem, transport do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora v\u00a0Buchenwaldu. Na\u0161t\u011bst\u00ed se oba brat\u0159i i otec po v\u00e1lce vr\u00e1tili zp\u011bt do \u010cesk\u00e9ho Krumlova. Po maturit\u011b se rozhodl pro studium klav\u00edru na AMU u profesora Franti\u0161ka Raucha (1910\u20131995), po dvou letech si p\u0159ibral dal\u0161\u00ed obor \u2013 kompozici u profesora Pavla Bo\u0159kovce (1894\u20131972). Klav\u00edr absolvoval v\u00a0roce 1952 p\u0159ednesem vlastn\u00ed son\u00e1ty, skladbu o dva roky pozd\u011bji dokonce vlastn\u00ed symfoni\u00ed.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1953 si vzal sestru sv\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka, zn\u00e1m\u00e9ho skladatele Ilji Hurn\u00edka, \u0160\u00e1rku, studentku angli\u010dtiny a filozofie na Univerzit\u011b Karlov\u011b, kter\u00e1 se stala jeho celo\u017eivotn\u00ed oporou. Po kr\u00e1tk\u00e9 pracovn\u00ed epizod\u011b v\u00a0hudebn\u00ed redakci nov\u011b vznikaj\u00edc\u00ed televize (1954\u201355) zakotvil Petr Eben na Kated\u0159e hudebn\u00ed v\u011bdy na Filozofick\u00e9 fakult\u011b UK, kde p\u016fsobil dal\u0161\u00edch t\u0159icet p\u011bt let. Vyu\u010doval zde teoretick\u00e9 p\u0159edm\u011bty: nauku o hudebn\u00edch n\u00e1stroj\u00edch, hudebn\u00ed formy, anal\u00fdzu skladeb; prakticky pak v\u00fduku hry partitur. Pouze v\u00a0akademick\u00e9m roce 1978\u201379 si Petr Eben \u201eodsko\u010dil\u201c do Manchesteru ve\u00a0Velk\u00e9 Brit\u00e1nii, kde na presti\u017en\u00ed Royal Northern College of Music vzd\u011bl\u00e1val studenty v\u00a0oboru skladba. I p\u0159es z\u00e1jem ze zahrani\u010dn\u00edch univerzit, z\u016fst\u00e1v\u00e1 Eben na sv\u00e9 domovsk\u00e9 fakult\u011b pouze odborn\u00fdm asistentem (v letech 1955\u20131970 dokonce pouh\u00fdm asistentem), docenturu z\u00edsk\u00e1v\u00e1 a\u017e na sklonku komunistick\u00e9ho re\u017eimu v\u00a0roce 1988. Eben vytv\u00e1\u0159\u00ed v\u00a0roce 1960 (spolu s\u00a0J. Burghauserem) u\u010debnici \u010cten\u00ed a hra partitur (II. vyd\u00e1n\u00ed v\u00a0roce 1990), se sv\u00fdm \u0161vagrem Iljou Hurn\u00edkem a sbormistrem Pavlem Jurkovi\u010dem p\u0159inesl a adaptoval novou metodu hudebn\u00edho vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed n\u011bmeck\u00e9ho skladatele Carla Orffa Schulwerk. V\u011bt\u0161\u00ed mo\u017enosti pro Ebenovu pedagogickou a p\u0159edn\u00e1\u0161kovou \u010dinnost se otev\u00edraj\u00ed a\u017e po zm\u011bn\u011b re\u017eimu v\u00a0roce 1989. Absolvoval pot\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky \u010di jejich s\u00e9rie na z\u00e1padoevropsk\u00fdch a americk\u00fdch univerzit\u00e1ch (Darlington Summer School, univerzit\u011b v\u00a0Grazu, Fine Arts Center ve Winston-Salemu, USA, Mozarteum Salzburg a dal\u0161\u00edch).<\/p>\r\n

K\u00a0dokreslen\u00ed Ebenovy hudebn\u00ed v\u0161estrannosti pochopiteln\u011b nelze opomenout jeho rozs\u00e1hlou skladatelskou \u010dinnost. Prvn\u00ed \u00fasp\u011bchy v\u00a0t\u00e9to oblasti mu v\u00a0polovin\u011b pades\u00e1t\u00fdch let p\u0159inesl cyklus skladeb \u0160estero piesn\u00ed milostn\u00fdch, za kter\u00fd byl ocen\u011bn na Sv\u011btov\u00e9m festivalu ml\u00e1de\u017ee v\u00a0Moskv\u011b. A\u010dkoliv byl Eben samoukem ve h\u0159e na varhany, jeho skladby pro tento n\u00e1stroj i interpreta\u010dn\u00ed mistrovstv\u00ed a schopnost improvizace mu p\u0159inesly zna\u010dn\u00e9 uzn\u00e1n\u00ed. Z\u00a0nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch skladeb pro tento n\u00e1stroj lze jmenovat: Ned\u011bln\u00ed hudba, cyklus Laudes (1964), cykly Faust (1976) a Mutationes (1980), Krajiny patmonsk\u00e9 (pro varhany a bic\u00ed, 1984) nebo rozs\u00e1hl\u00fd osmiv\u011bt\u00fd cyklus Job, za kter\u00fd obdr\u017eel v\u00a0roce 1989 Cenu \u010desk\u00e9 a slovensk\u00e9 hudebn\u00ed kritiky. Skladbami pro obl\u00edben\u00fd n\u00e1stroj v\u0161ak v\u00fd\u010det Ebenov\u00fdch skladeb zdaleka nekon\u010d\u00ed. Z\u00a0pom\u011brn\u011b rozs\u00e1hl\u00e9 sborov\u00e9 tvorby lze jmenovat nap\u0159. t\u0159\u00edd\u00edlnou kant\u00e1tu Ho\u0159k\u00e1 hl\u00edna (1960), vytvo\u0159enou na ver\u0161e Seifertovy sb\u00edrky Zhasn\u011bte sv\u011btla, kter\u00e1 Ebena zaujala p\u0159edev\u0161\u00edm vysoce emocion\u00e1ln\u00edm vyj\u00e1d\u0159en\u00edm l\u00e1sky k\u00a0domovu a \u010desk\u00e9 krajin\u011b. O sedm let pozd\u011bji m\u011blo premi\u00e9ru t\u0159\u00edv\u011bt\u00e9 vok\u00e1ln\u011b symfonick\u00e9 oratorium Apologia Sokrates, zkomponovan\u00e9 na text \u0159eck\u00e9ho filosofa Plat\u00f3na. Po\u010d\u00e1tkem sedmdes\u00e1t\u00fdch let vy\u00fastil trval\u00fd Eben\u016fv z\u00e1jem o st\u0159edov\u011bk ve zkomponov\u00e1n\u00ed skladby Pragensia, kter\u00e1 se z\u00e1hy stala jedn\u00edm z jeho\u00a0nej\u010dast\u011bji prov\u00e1d\u011bn\u00fdch d\u011bl. Ve skladb\u011b je patrn\u00e1 inspirace atmosf\u00e9rou rudolf\u00ednsk\u00e9 Prahy, je zde vhodn\u011b zkombinov\u00e1no u\u017eit\u00ed sou\u010dasn\u00fdch a historick\u00fdch n\u00e1stroj\u016f. Byla dedikov\u00e1na sboru Pra\u017e\u0161t\u00ed madrigalist\u00e9, kter\u00fd ji tak\u00e9 poprv\u00e9 nastudoval. V roce 1983 vytvo\u0159il Eben pro nizozemsk\u00e9 baletn\u00ed divadlo (Netherland Dans Theatre) balet Kletby a dobro\u0159e\u010den\u00ed. Toto d\u00edlo v\u0161ak nebylo jeho jedin\u00fdm z\u00a0oblasti sc\u00e9nick\u00e9 hudby, ji\u017e v\u00a0sedmdes\u00e1t\u00fdch letech p\u0159ipravil na objedn\u00e1vku slavn\u00fdch divadel doprovod k\u00a0Faustovi (Burgtheater, V\u00edde\u0148 1976) nebo Hamletovi. V\u00a0osmdes\u00e1t\u00fdch a devades\u00e1t\u00fdch letech komponuje Eben skladby pro s\u00f3lov\u00e9 n\u00e1stroje (cyklus pro varhany a trubku Okna, smy\u010dcov\u00fd kvartet Labyrint sv\u011bta a r\u00e1j srdce) a komorn\u00ed sbory. Ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed skladatelovy tvorby je i velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed skladeb ur\u010den\u00fdch pro d\u011bti, upravil des\u00edtky lidov\u00fdch p\u00edsn\u00ed, slo\u017eil \u0159adu vok\u00e1ln\u00edch skladeb \u010di jejich cykl\u016f pro d\u011btsk\u00e9 p\u011bveck\u00e9 sbory (Jarn\u00ed pop\u011bvky, Deset poetick\u00fdch duet, \u017dalm \u010d. 8, Zelen\u00e1 se sn\u00edtka a dal\u0161\u00ed).<\/p>\r\n

Vzhledem k\u00a0siln\u00e9 skladatelov\u011b orientaci sm\u011brem k\u00a0duchovn\u00ed hudb\u011b a k\u0159es\u0165ansk\u00e9 v\u00ed\u0159e obecn\u011b, nebyla u n\u00e1s zna\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st jeho skladeb nastudov\u00e1na, \u010dasto je znali pouze poslucha\u010di v\u00a0zahrani\u010d\u00ed, a proto byla Ebenova skladatelsk\u00e1 tvorba p\u0159ed rokem 1989 docen\u011bna sp\u00ed\u0161e tam. O oblib\u011b Ebenov\u00fdch d\u011bl sv\u011bd\u010d\u00ed i mno\u017estv\u00ed cen, kter\u00e9 za sv\u00e9 skladatelsk\u00e9 mistrovstv\u00ed obdr\u017eel. V\u00a0roce 1991 z\u00edskal od francouzsk\u00e9ho ministra kultury titul Ryt\u00ed\u0159 um\u011bn\u00ed a literatury, o rok pozd\u011bji byl jmenov\u00e1n \u010destn\u00fdm profesorem na univerzit\u011b v\u00a0Manchesteru, v\u00a0roce 1993 si odv\u00e1\u017e\u00ed z\u00a0n\u011bmeck\u00e9ho Mannheimu Stamicovu cenu. Po sametov\u00e9 revoluci kone\u010dn\u011b uznala jeho z\u00e1sluhy i Univerzita Karlova \u2013 v\u00a0roce 1990 je jmenov\u00e1n docentem filozofick\u00e9 fakulty, o \u010dty\u0159i roky pozd\u011bji je mu zde ud\u011blen \u010destn\u00fd akademick\u00fd titul doktor honoris causa. Na po\u010d\u00e1tku devades\u00e1t\u00fdch let byl Petr Eben tak\u00e9 \u0159editelem festivalu Pra\u017esk\u00e9 jaro. V\u00a0roce 2002 obdr\u017eel z\u00a0rukou tehdej\u0161\u00edho prezidenta medaili Za z\u00e1sluhy. V\u00a0roce 1993 ocenilo sv\u00e9ho v\u00fdznamn\u00e9ho rod\u00e1ka m\u011bsto \u017damberk, stal se jeho \u010destn\u00fdm ob\u010danem a jeho jm\u00e9no od t\u00e9 doby nese i m\u00edstn\u00ed Z\u00e1kladn\u00ed um\u011bleck\u00e1 \u0161kola. \u010cestn\u00fdm ob\u010danem Prahy 7 se Petr Eben stal v\u00a0listopadu \u00a0roku 2003. Krom\u011b toho, \u017ee mnoho jeho varhann\u00edch skladeb bylo nastudov\u00e1no a provedeno v\u00a0kostele Sv. Anton\u00edna na Strossmayerov\u011b n\u00e1m\u011bst\u00ed, b\u011bhem sv\u00fdch studi\u00ed \u017eil v\u00a0letensk\u00e9 ulici U Stud\u00e1nky.<\/p>\r\n

Se svou man\u017eelkou \u0160\u00e1rkou vychoval Petr Eben spole\u010dn\u011b t\u0159i syny. Nejstar\u0161\u00ed Kry\u0161tof (* 1954) je statistikem, p\u016fsob\u00ed v\u00a0Akademii v\u011bd \u010cR v\u00a0\u00dastavu v\u00fdpo\u010detn\u00ed techniky a statistiky, Marek (* 1957) je zn\u00e1m\u00fdm divadeln\u00edm hercem a moder\u00e1torem. Nejmlad\u0161\u00ed David ( *1965) vykro\u010dil v\u00a0otcov\u00fdch \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch \u2013 \u0159\u00edd\u00ed mu\u017esk\u00fd sbor Schola Gregoriana Pragensis a vyu\u010duje v\u00a0\u00dastavu hudebn\u00ed v\u011bdy na FF UK. Sourozenci spole\u010dn\u011b p\u016fsob\u00ed v\u00a0hudebn\u00ed skupin\u011b s\u00a0p\u0159\u00edzna\u010dn\u00fdm n\u00e1zvem Brat\u0159i Ebenov\u00e9. Petr Eben zem\u0159el 27. \u0159\u00edjna 2007 v\u00a0Praze.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n JUDr. Miloslav ENGLC <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

pr\u00e1vn\u00edk, \u00fa\u010dastn\u00edk protifa\u0161istick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n* 31. 5. 1923 Praha<\/em>
\r\n\u2020 3. 2. 2010 Praha<\/em><\/p>\r\n

Miloslav Englc se narodil v\u00a0kv\u011btnu 1923 v\u00a0Praze. Vyr\u016fstal s\u00a0otcem Anton\u00ednem, rusk\u00fdm legion\u00e1\u0159em a vyu\u010den\u00fdm krej\u010d\u00edm, kter\u00fd ov\u0161em pracoval jako po\u0161tovn\u00ed pod\u00fa\u0159edn\u00edk, a matkou Barborou, kter\u00e1 se starala o\u00a0dom\u00e1cnost. Miloslav nav\u0161t\u011bvoval obecnou \u0161kolu na Hrad\u010danech, st\u0159edo\u0161kolsk\u00e1 studia absolvoval na presti\u017en\u00edm a n\u00e1ro\u010dn\u00e9m gymn\u00e1ziu v\u00a0ulici Na P\u0159\u00edkop\u011b v\u00a0centru Prahy. Po maturit\u011b na t\u00e9to \u0161kole v\u00a0roce 1942 byl tot\u00e1ln\u011b nasazen a pracoval na \u00fa\u0159ednick\u00e9 pozici ve firm\u011b F. Kment v\u00a0Kralupech nad Vltavou, kam denn\u011b doj\u00ed\u017ed\u011bl vlakem z\u00a0Prahy.<\/p>\r\n

V\u00a0kv\u011btnov\u00fdch dnech roku 1945 se Miloslav Englc b\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed aktivn\u011b z\u00fa\u010dastnil bojov\u00fdch operac\u00ed v\u00a0r\u00e1mci povstaleck\u00e9ho velen\u00ed Va\u0161ek. Se sv\u00fdmi spolubojovn\u00edky odr\u00e1\u017eel \u00fatoky jednotek ze \u0161t\u00e1bu SS, kter\u00e9 se sna\u017eily zlikvidovat obrann\u00e1 postaven\u00ed povstalc\u016f a ovl\u00e1dnout \u00fazem\u00ed Dejvic a Buben\u010de. Pod\u00edlel se i na obsazen\u00ed muni\u010dn\u00edho skladu n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy na \u00fazem\u00ed bubene\u010dsk\u00e9ho n\u00e1dra\u017e\u00ed a pom\u00e1hal koordinovat aktivity povstalc\u016f s\u00a0\u010dinnost\u00ed panc\u00e9\u0159ov\u00e9ho vlaku. Za sv\u00e9 z\u00e1sluhy b\u011bhem povst\u00e1n\u00ed mu tehdej\u0161\u00ed prim\u00e1tor ud\u011blil medaili Za v\u011brnost 1939\u201345.<\/p>\r\n

Po osvobozen\u00ed \u010cSR zah\u00e1jil Miloslav Englc v\u00a0roce 1945 studia na Pr\u00e1vnick\u00e9 fakult\u011b Univerzity Karlovy. Z\u00e1rove\u0148 se stal aktivn\u00edm \u010dlenem \u010ceskoslovensk\u00e9 strany n\u00e1rodn\u011b soci\u00e1ln\u00ed, vedl dokonce ml\u00e1de\u017enickou sekci t\u00e9to strany. Anga\u017em\u00e1 v\u00a0\u010cSNS mu ov\u0161em v\u00a0budoucnu p\u0159ineslo sp\u00ed\u0161e probl\u00e9my \u2013 po V\u00edt\u011bzn\u00e9m \u00fanoru byl vyhozen ze studi\u00ed na univerzit\u011b s\u00a0poukazem na fakt, \u017ee nen\u00ed d\u011blnick\u00e9ho p\u016fvodu. Tato z\u00e1minka byla ov\u0161em lich\u00e1 \u2013 Englc\u016fv otec sice pracoval na po\u0161t\u011b, vykon\u00e1val zde ov\u0161em fyzickou pr\u00e1ci p\u0159i manipulaci s\u00a0bal\u00edkov\u00fdmi z\u00e1silkami. Po vylou\u010den\u00ed z\u00a0fakulty byl Englc nucen nastoupit na pod\u0159adn\u00e9 m\u00edsto v\u00a0bubensk\u00e9 sladovn\u011b, kde obracel slad. Proti vylou\u010den\u00ed ze studi\u00ed se odvolal a nakonec mu komunistick\u00fd re\u017eim umo\u017enil \u0161kolu dokon\u010dit, promoval v\u00a0roce 1949. B\u011bhem z\u00e1kladn\u00ed vojensk\u00e9 slu\u017eby, v\u00a0roce 1950, se o\u017eenil s\u00a0pan\u00ed Dagmar, rozenou Hronkovou, o \u0161est let pozd\u011bji se man\u017eel\u016fm narodila dcera Hana. Od roku 1952 bydlel spolu s\u00a0man\u017eelkou a jej\u00edmi\u00a0rodi\u010di v\u00a0dom\u011b v\u00a0letensk\u00e9 ulici Nad \u0160tolou.<\/p>\r\n

Vzhledem k\u00a0p\u0159ed\u00fanorov\u00e9mu politick\u00e9mu anga\u017em\u00e1 bylo pro Englce i po studi\u00edch obt\u00ed\u017en\u00e9 sehnat odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. V\u00a0roce 1952 nastoupil do \u00fa\u010dt\u00e1rny v\u00a0\u010cKD Praha, pozd\u011bji p\u0159e\u0161el do pr\u00e1vn\u00edho odd\u011blen\u00ed v\u00a0obchodn\u00edm \u00faseku gener\u00e1ln\u00edho \u0159editelstv\u00ed tohoto podniku. Na t\u00e9to pracovn\u00ed pozici se v\u011bnoval p\u0159edev\u0161\u00edm p\u0159\u00edprav\u011b smluv, nez\u0159\u00eddka pro zahrani\u010dn\u00ed kontrakty \u010cKD, p\u0159i jejich\u017e tvorb\u011b vyu\u017e\u00edval sv\u00e9 vynikaj\u00edc\u00ed znalosti anglick\u00e9ho a n\u011bmeck\u00e9ho jazyka. I p\u0159es sv\u00e9 nesporn\u00e9 profesn\u00ed kvality nedos\u00e1hl nikdy v\u00a0r\u00e1mci firmy v\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edho postaven\u00ed, d\u016fvodem byl p\u0159edev\u0161\u00edm fakt, \u017ee nebyl \u010dlenem komunistick\u00e9 strany, figuroval dokonce na seznamu politicky nespolehliv\u00fdch osob a byl sledov\u00e1n StB. V\u00a0pra\u017esk\u00e9m stroj\u00edrensk\u00e9m gigantu \u010cKD z\u016fstal pracovat a\u017e do odchodu do d\u016fchodu v\u00a0roce 1988.<\/p>\r\n

Ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase se Englc v\u011bnoval cel\u00e9 \u0159ad\u011b dal\u0161\u00edch aktivit. V\u00a0letech 1980\u20131990 byl poslancem ONV v\u00a0Praze 7 za \u010ceskoslovenskou stranu socialistickou, prac\u00ed pro obec doslova \u017eil. I zde ov\u0161em nar\u00e1\u017eel na probl\u00e9my s tehdy vl\u00e1dnouc\u00edmi \u010dleny KS\u010c, kter\u00fdm \u00fasp\u011b\u0161n\u011b \u010delil za pomoci sv\u00e9 p\u0159irozen\u00e9 autority a odborn\u00e9 fundovanosti. Po revoluci v\u00a0roce 1989 byl kr\u00e1tce i I. m\u00edstostarostou Prahy 7 (1990\u201391). V\u00a0roce 1993 n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f pracoval v\u00a0pr\u00e1vn\u00edm odd\u011blen\u00ed Nejvy\u0161\u0161\u00edho kontroln\u00edho \u00fa\u0159adu. Pr\u00e1vnick\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a zku\u0161enosti vyu\u017eil na pozici obecn\u00e9ho zmocn\u011bnce ve sporech soudn\u00edch a mimosoudn\u00edch rehabilitac\u00ed, byl i \u010dlenem trestn\u00edho sen\u00e1tu obvodn\u00edho soudu pro Prahu 7. V\u00fdznamn\u011b pom\u00e1hal p\u0159i\u00a0n\u00e1jemn\u00edch sporech ob\u010dan\u016f Prahy 7 s\u00a0majiteli dom\u016f pod hlavi\u010dkou Svazu na ochranu n\u00e1jemn\u00edk\u016f. Bez n\u00e1roku na honor\u00e1\u0159 poskytoval pr\u00e1vn\u00ed poradenstv\u00ed \u010di p\u0159\u00edmo zastupoval ob\u010dany, kte\u0159\u00ed se dostali do probl\u00e9m\u016f souvisej\u00edc\u00edch s\u00a0tehdy \u010dast\u00fdmi zm\u011bnami vlastnick\u00fdch pom\u011br\u016f v\u00a0n\u00e1jemn\u00edch domech.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1990 se Englc stal \u010dlenem Klubu Milady Hor\u00e1kov\u00e9, ve stejn\u00e9 dob\u011b byl tak\u00e9 m\u00edstop\u0159edsedou pobo\u010dky \u010ceskoslovensk\u00e9 obce legion\u00e1\u0159sk\u00e9 v\u00a0Praze 7. Do vysok\u00e9ho v\u011bku z\u016fstal aktivn\u00ed \u2013 zaj\u00edmal se o zm\u011bny v\u00a0pr\u00e1vn\u00edch p\u0159edpisech a z\u00e1konech a st\u00e1le se v\u011bnoval studiu ciz\u00edch jazyk\u016f. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 mu bylo ud\u011bleno v\u00a0kv\u011btnu roku 2005. JUDr. Miloslav Englc zem\u0159el po dlouh\u00e9 nemoci 3. \u00fanora 2010 ve v\u011bku nedo\u017eit\u00fdch 87 let.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n doc. Ing. B\u0159etislav HOJDEM <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

v\u011bdec a pedagog<\/em>
\r\n* 9. 12. 1918 Uhersk\u00fd Brod<\/em>
\r\n\u2020 14. 12. 2004 Praha<\/em><\/p>\r\n

B\u0159etislav Hojdem se narodil v\u00a0prosinci 1918 v\u00a0Uhersk\u00e9m Brod\u011b. Otec Ferdinand poch\u00e1zel z\u00a0Ostravy, kde se vyu\u010dil elektrik\u00e1\u0159em. Po s\u0148atku s\u00a0Josefou Kutalovou se p\u0159est\u011bhovali do Uhersk\u00e9ho Brodu, kde se jim narodil jedin\u00fd syn B\u0159etislav. Ten zde pro\u017eil d\u011btstv\u00ed a vychodil obecnou \u0161kolu. P\u0159esto\u017ee otec cht\u011bl, aby se syn vydal v\u00a0jeho \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch a stal se elektrik\u00e1\u0159em, B\u0159etislav se rozhodl pro studium. Absolvoval re\u00e1lku v\u00a0Krom\u011b\u0159\u00ed\u017ei a v\u00a0roce 1937 za\u010dal studovat na Vysok\u00e9 \u0161kole technick\u00e9 dr. E. Bene\u0161e v\u00a0Brn\u011b (dnes VUT) obor chemick\u00e9 in\u017een\u00fdrstv\u00ed. V t\u00e9\u017ee dob\u011b se rodi\u010de p\u0159est\u011bhovali do Vala\u0161sk\u00fdch Klobouk, kde si otev\u0159eli obchod s\u00a0elektromateri\u00e1lem. Otec se zapojil do elektrifikace men\u0161\u00edch tov\u00e1ren, m\u011bst a okoln\u00edch vesnic na Vala\u0161sku. V obdob\u00ed po uzav\u0159en\u00ed \u010desk\u00fdch vysok\u00fdch \u0161kol N\u011bmci vyst\u0159\u00eddal B\u0159etislav n\u011bkolik zam\u011bstn\u00e1n\u00ed \u2013 pracoval jako kampa\u0148ov\u00fd technik v\u00a0cukrovarech v\u00a0D\u0159evohostic\u00edch (1940) a V\u0161etulech (1941), posl\u00e9ze p\u0159e\u0161el do V\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu firmy Ba\u0165a ve Zl\u00edn\u011b, konce v\u00e1lky se do\u010dkal jako zam\u011bstnanec Zbrojovky Vset\u00edn. Ve voln\u00fdch dnech se v\u011bnoval sportu, v\u00a0zim\u011b po\u0159\u00e1dal ve Vala\u0161sk\u00fdch Klobouk\u00e1ch ly\u017ea\u0159sk\u00e9 z\u00e1vody, v\u00a0l\u00e9t\u011b organizoval turistick\u00e9 v\u00fdlety.<\/p>\r\n

Po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky dokon\u010dil studia na vysok\u00e9 \u0161kole (promoval 25. b\u0159ezna 1946), od podzimu 1946 p\u016fsobil na pozici technick\u00e9ho \u00fa\u0159edn\u00edka v\u00a0cukrovaru v\u00a0Hej\u010d\u00edn\u011b (dnes sou\u010d\u00e1st Olomouce). O t\u0159i roky pozd\u011bji se B. Hojdem dostal do funkce vedouc\u00edho technick\u00e9 skupiny na gener\u00e1ln\u00edm \u0159editelstv\u00ed cukern\u00edho pr\u016fmyslu v\u00a0Praze. D\u00edky sv\u00fdm vynikaj\u00edc\u00edm znalostem francouz\u0161tiny a odborn\u00fdm schopnostem se B\u0159etislav Hojdem pod\u00edlel na zaji\u0161t\u011bn\u00ed zah\u00e1jen\u00ed v\u00fdroby v\u00a0cukrovarech Rezayeh a Torbat Heydarie na \u00fazem\u00ed dne\u0161n\u00edho \u00cdr\u00e1nu. Po n\u00e1vratu dom\u016f byl kr\u00e1tkou dobu anga\u017eov\u00e1n jako poradce tehdej\u0161\u00edho n\u00e1m\u011bstka ministra potravin\u00e1\u0159sk\u00e9ho pr\u016fmyslu.<\/p>\r\n

V roce 1954 dos\u00e1hl B. Hojdem nejvy\u0161\u0161\u00edho mo\u017en\u00e9ho postu ve sv\u00e9m oboru, na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u010dty\u0159i roky se stal \u0159editelem Hlavn\u00ed spr\u00e1vy cukrovar\u016f z\u0159\u00edzen\u00e9 p\u0159i Ministerstvu potravin\u00e1\u0159sk\u00e9ho pr\u016fmyslu. Ve stejn\u00e9m obdob\u00ed \u0161\u00e9foval tak\u00e9 redakci odborn\u00e9ho \u010dasopisu Listy cukrovarnick\u00e9. Po reorganizaci odborov\u00fdch organizac\u00ed ode\u0161el Hojdem na pozici technick\u00e9ho n\u00e1m\u011bstka V\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu potravin\u00e1\u0159sk\u00e9ho pr\u016fmyslu, i zde z\u016fstal v\u011brn\u00fd sv\u00e9mu hlavn\u00edmu oboru \u2013 sacharid\u016fm. V roce 1959 p\u0159ijal pozici \u0161\u00e9fa nov\u011b z\u0159\u00edzen\u00e9ho cukrovaru Adra v\u00a0S\u00fdrii, kde p\u016fsobil dv\u011b l\u00e9ta. Z\u00e1rove\u0148 i coby expert na spou\u0161t\u011bn\u00ed v\u00fdroby spolupracoval i s n\u011bkolika dal\u0161\u00edmi cukrovary ve\u00a0st\u0159edomo\u0159sk\u00e9 oblasti, p\u0159edev\u0161\u00edm v\u00a0Tunisu.<\/p>\r\n

Na po\u010d\u00e1tku akademick\u00e9ho roku 1961\u201362 za\u010dala Hojdemova pedagogick\u00e1 kari\u00e9ra na nov\u011b zalo\u017een\u00e9 Univerzit\u011b 17. listopadu, kde se vzd\u011bl\u00e1vali p\u0159edev\u0161\u00edm zahrani\u010dn\u00ed studenti. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rok mu byla ud\u011blena docentura v\u00a0oboru technologie sacharid\u016f. Vyu\u010doval tak\u00e9 na Vysok\u00e9 \u0161kole zem\u011bd\u011blsk\u00e9 na Kated\u0159e trop\u016f a subtrop\u016f. Po zru\u0161en\u00ed Univerzity 17. listopadu v\u00a0roce 1969 p\u0159e\u0161el B. Hojdem na \u010cVUT, kde p\u016fsobil a\u017e do odchodu do penze v\u00a0roce 1982. Je autorem \u010detn\u00fdch v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed z\u00a0oblasti technologie sacharid\u016f.<\/p>\r\n

I v\u00a0d\u016fchodov\u00e9m v\u011bku z\u016fstal B. Hojdem aktivn\u00ed. St\u00e1le z\u016fst\u00e1val v\u00a0kontaktu se\u00a0sv\u00fdm profesn\u00edm oborem potravin\u00e1\u0159stv\u00ed a cukrovarnictv\u00ed, byl i aktivn\u00edm zahr\u00e1dk\u00e1\u0159em. P\u0159edev\u0161\u00edm se anga\u017eoval v\u00a0pr\u00e1ci pro celom\u011bstsk\u00fd a p\u0159edev\u0161\u00edm m\u00edstn\u00ed v\u00fdbor Svazu d\u016fchodc\u016f v\u00a0Praze 7. V\u00a0letech 1992\u20132003 byl p\u0159edsedou pobo\u010dky svazu v\u00a0Praze 7 a b\u011bhem jeho p\u016fsoben\u00ed v\u00a0t\u00e9to funkci vzrostl po\u010det \u010dlen\u016f \u0161estin\u00e1sobn\u011b. D\u00edky jeho organiza\u010dn\u00edm schopnostem a nasazen\u00ed se poda\u0159ilo uspo\u0159\u00e1dat pro seniory z\u00a0Prahy 7 celou \u0159adu v\u00fdlet\u016f a exkurz\u00ed, pod\u00edlel se na zaji\u0161t\u011bn\u00ed mno\u017estv\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ek p\u0159edev\u0161\u00edm se zdravotn\u00ed a soci\u00e1ln\u00ed t\u00e9matikou. Inicioval tak\u00e9 vznik dosud funguj\u00edc\u00ed bezplatn\u00e9 pr\u00e1vn\u00ed porady pro seniory. S man\u017eelkou Jarmilou (*1920) \u017eil v\u00a0Praze 7 od roku 1975, spole\u010dn\u011b vychovali dceru Jitku a syna B\u0159etislava, v\u00a0roce 2003 oslavili man\u017eel\u00e9 Hojdemovi diamantovou svatbu. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 bylo doc. Ing. B\u0159etislavu Hojdemovi ud\u011bleno v\u00a0roce 2003. Zem\u0159el 14. prosince 2004.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ing. Pavel HOL\u00dd <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nskaut, \u00fa\u010dastn\u00edk protikomunistick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n * 11. 6. 1927 Plze\u0148<\/em><\/p>\r\n

Pavel Hol\u00fd se narodil v\u00a0\u010dervnu 1927 v\u00a0rodin\u011b s\u00a0bohatou skautskou tradic\u00ed. Otec Josef (1898\u20131958) byl strojn\u00ed in\u017een\u00fdr, pracoval v\u00a0hole\u0161ovick\u00e9 tov\u00e1rn\u011b na v\u00fdrobu stroj\u016f na zpracov\u00e1n\u00ed masa Friedrich a Haaga, matka Bo\u017eena (1898\u20131995) z\u016fst\u00e1vala v\u00a0dom\u00e1cnosti. Po krachu otcova zam\u011bstnavatele b\u011bhem hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 krize se rodina i s\u00a0Pavlovou sestrou Alenou (*1932) p\u0159est\u011bhovala do v\u00fdchodo\u010desk\u00e9 Chocn\u011b, kde Josef Hol\u00fd na\u0161el nov\u00e9 pracovn\u00ed uplatn\u011bn\u00ed. Pavel tak vychodil obecnou i m\u011b\u0161\u0165anskou \u0161kolu v\u00a0tomto v\u00fdchodo\u010desk\u00e9m m\u011bst\u011b. V\u00a0roce 1938 se v\u00a0Chocni stal tak\u00e9 \u010dlenem tam\u011bj\u0161\u00edho skautsk\u00e9ho odd\u00edlu. Po ukon\u010den\u00ed \u0161koln\u00ed doch\u00e1zky projevoval Pavel z\u00e1jem o studium na st\u0159edn\u00ed \u0161kole s\u00a0um\u011bleck\u00fdm zam\u011b\u0159en\u00edm, nakonec v\u0161ak nastoupil na Vy\u0161\u0161\u00ed pr\u016fmyslovou \u0161kolu strojnickou v\u00a0Pardubic\u00edch. Kv\u016fli komplikac\u00edm b\u011bhem v\u00e1lky dokon\u010dil pr\u016fmyslovku a odmaturoval a\u017e po jej\u00edm skon\u010den\u00ed. Po znovuobnoven\u00ed \u010dinnosti Jun\u00e1ka absolvoval Lesn\u00ed \u0161kolu, pozd\u011bji p\u016fsobil jako jej\u00ed instruktor, stal se tak\u00e9 vedouc\u00edm odd\u00edlu a posl\u00e9ze i z\u00e1stupcem vedouc\u00edho cel\u00e9ho st\u0159ediska. Za pomoci otcov\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch z\u00edskal po maturit\u011b m\u00edsto v\u00a0leteck\u00e9 tov\u00e1rn\u011b v\u00a0Chocni, kde sledoval pln\u011bn\u00ed pl\u00e1nu jednotliv\u00fdch provoz\u016f a zpracov\u00e1val hl\u00e1\u0161en\u00ed o stavu v\u00fdroby pro \u0159editelstv\u00ed firmy.<\/p>\r\n

Na podzim 1948 se Pavel Hol\u00fd p\u0159est\u011bhoval do Prahy a zah\u00e1jil zde studia na \u010cesk\u00e9m vysok\u00e9m u\u010den\u00ed technick\u00e9m. V\u00a0hlavn\u00edm m\u011bst\u011b se tak\u00e9 ihned zapojil do skautsk\u00e9ho hnut\u00ed a sezn\u00e1mil se s lidmi, kte\u0159\u00ed ho p\u0159ivedli k\u00a0ileg\u00e1ln\u00ed \u010dinnosti. V\u00a0souvislosti se sv\u00fdm anga\u017em\u00e1 ve skupin\u011b sdru\u017een\u00e9 okolo skautsk\u00e9 \u010dinovnice Dagmar Sk\u00e1lov\u00e9, kter\u00e1 p\u0159ipravovala protikomunistick\u00fd pu\u010d, byl Pavel Hol\u00fd 17. kv\u011btna 1949 p\u0159i cest\u011b do skautsk\u00e9 klubovny v\u00a0Dejvic\u00edch zat\u010den. Dobu b\u011bhem vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho p\u0159\u00edpadu str\u00e1vil ve vy\u0161et\u0159ovac\u00ed vazb\u011b ve v\u011bznici v\u00a0Ruzyni, pot\u00e9 na Pankr\u00e1ci, kde se setkal s\u00a0dal\u0161\u00edmi politick\u00fdmi v\u011bzni, nap\u0159. s\u00a0pozd\u011bji k\u00a0smrti odsouzen\u00fdm veter\u00e1nem boj\u016f na St\u0159edn\u00edm v\u00fdchod\u011b mjr. Kv\u011btoslavem Prok\u0161em. P\u0159i soudn\u00edm procesu v\u00a0srpnu 1949 byl Pavel Hol\u00fd odsouzen k p\u011bti let\u016fm v\u011bzen\u00ed.<\/p>\r\n

Po vynesen\u00ed rozsudku byl internov\u00e1n do severoz\u00e1padn\u00edch \u010cech, do oblasti uranov\u00fdch dol\u016f v\u00a0J\u00e1chymov\u011b. Zde se nejprve nedobrovoln\u011b pod\u00edlel na v\u00fdstavb\u011b nejv\u00fd\u0161e polo\u017een\u00e9ho l\u00e1gru Barbora, pozd\u011bji f\u00e1ral do uranov\u00e9ho dolu v\u00a0t\u00e1bo\u0159e Rovnost. Posl\u00e9ze byl p\u0159eveden na pr\u00e1ci do d\u016fln\u00edch d\u00edlen, pracoval zde jako sv\u00e1\u0159e\u010d a z\u00e1me\u010dn\u00edk. Spolu s\u00a0kamar\u00e1dy-skauty (Radkem Bro\u017eem, Z\u00e1vi\u0161em Bozd\u011bchem, Ji\u0159\u00edm \u0158eh\u00e1kem, Ji\u0159\u00edm Navr\u00e1tilem, Richardem Nebesk\u00fdm, Ji\u0159\u00edm Ullrichem, Franti\u0161kem Falerskim, Karlem \u010ce\u010dkou a Erichem von B\u00fcllow) zalo\u017eil v\u00a0t\u00e1bo\u0159e ileg\u00e1ln\u00ed skautsk\u00fd odd\u00edl. Vytvo\u0159ili si dokonce vlastn\u00ed vlajku, kterou dnes pou\u017e\u00edv\u00e1 odd\u00edl Velena Fanderlika. Ze zbytk\u016f materi\u00e1lu ze zdej\u0161\u00edch d\u00edlen zde Pavel Hol\u00fd vyr\u00e1b\u011bl nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed artefakty (figurky, \u0161perky, ozdoby, kn\u00ed\u017eky \u010di v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek), kter\u00e9 se postupn\u011b da\u0159ilo vyn\u00e1\u0161et ven z\u00a0t\u00e1bora. Tyto p\u0159edm\u011bty byly v\u00a0minulosti mnohokr\u00e1t vystaveny, naposledy na ja\u0159e 2010 na v\u00fdstav\u011b \u201eVyneseno z\u00a0l\u00e1gr\u016f\u201c v\u00a0pra\u017esk\u00e9 knihovn\u011b zak\u00e1zan\u00e9 literatury Libri prohibiti. V\u011bzni tvo\u0159ili i pr\u00f3zu a poezii, za zm\u00ednku stoj\u00ed ilustrovan\u00e1 kniha ver\u0161\u016f v\u00a0n\u011bkolika form\u00e1tech v\u010detn\u011b kolib\u0159\u00ed, unik\u00e1tn\u011b v\u00e1zan\u00e1 a kaligraficky p\u0159epsan\u00e1 P. Hol\u00fdm, nazvan\u00e1 P\u0159\u00e1denko z\u00a0dr\u00e1t\u016f. Hol\u00fd vlastn\u00ed jej\u00ed jedin\u00fd dochovan\u00fd exempl\u00e1\u0159. Tato kniha byla vyd\u00e1na v\u00a0Libri prohibiti tiskem v\u00a0roce 2010.<\/p>\r\n

Po propu\u0161t\u011bn\u00ed z\u00a0v\u011bzen\u00ed v\u00a0roce 1953 z\u00edskal Hol\u00fd pr\u00e1ci v\u00a0podniku Armabeton, kde prov\u00e1d\u011bl fyzicky n\u00e1ro\u010dn\u00e9 v\u00fdkopov\u00e9 pr\u00e1ce a vykl\u00e1dal \u0161t\u011brk z vag\u00f3n\u016f. Pozd\u011bji se v\u00a0podniku Chlad\u00edrensk\u00e9 v\u011b\u017ee zab\u00fdval konstrukc\u00ed t\u011bchto technick\u00fdch za\u0159\u00edzen\u00ed. Nakonec zakotvil v\u00a0dru\u017estvu Drupol, kde nejprve p\u016fsobil v\u00a0odd\u011blen\u00ed p\u0159\u00edpravy v\u00fdroby, posl\u00e9ze vedl produkci t\u011bsn\u011bn\u00ed v\u00a0pobo\u010dn\u00e9m z\u00e1vod\u011b podniku v\u00a0Praze-Satalic\u00edch. Ve firm\u011b p\u016fsobil a\u017e do poloviny devades\u00e1t\u00fdch let. B\u011bhem do\u010dasn\u00e9 obnovy organizace skautingu v\u00a0roce 1968 pokra\u010doval P. Hol\u00fd v\u00a0p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed zku\u0161enost\u00ed v\u00a0oblasti rukod\u011bln\u00e9 pr\u00e1ce se d\u0159evem a k\u016f\u017e\u00ed, t\u00e1borov\u00e9 stavby a d\u0159evorubectv\u00ed. Znovu se tak\u00e9 stal instruktorem Pra\u017esk\u00e9 lesn\u00ed \u0161koly a Instruktorsk\u00e9 lesn\u00ed \u0161koly. I v\u00a0dob\u00e1ch, kdy byla \u010dinnost Jun\u00e1ka zak\u00e1z\u00e1na, v\u011bnoval se pr\u00e1ci s\u00a0ml\u00e1de\u017e\u00ed ve skautsk\u00e9m duchu. Po\u0159\u00e1dal zimn\u00ed pobyty pro d\u011bti zam\u011bstnanc\u016f Drupolu v\u00a0Jizersk\u00fdch hor\u00e1ch a vedl \u0159ezb\u00e1\u0159sk\u00fd krou\u017eek v\u00a0Satalic\u00edch.<\/p>\r\n

Naplno se Pavel Hol\u00fd vr\u00e1til ke skautingu a\u017e po roce 1989. P\u016fsobil op\u011bt v\u00a0Lesn\u00edch \u0161kol\u00e1ch jako instruktor (do roku 2007) a byl \u010dlenem \u0159ady skautsk\u00fdch odd\u00edl\u016f (Velen Fanderlik \u010di Svojs\u00edk). Ka\u017edoro\u010dn\u011b se tak\u00e9 \u00fa\u010dastn\u00ed setk\u00e1n\u00ed p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00fdch a pov\u00e1le\u010dn\u00fdch skaut\u016f v\u00a0Chocni, kde se skautingem za\u010d\u00ednal. V\u00a0l\u00e9t\u011b 2007 zorganizoval cestu Oldskaut\u016f na stolet\u00e9 v\u00fdro\u010dn\u00ed Jamboree do anglick\u00e9ho Chelmsfordu. Na p\u0159elomu \u010dervence a srpna 2011 se znovu z\u00fa\u010dastnil tohoto celosv\u011btov\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed vyznava\u010d\u016f skautingu, kter\u00e9 se tentokr\u00e1t konalo ve \u0160v\u00e9dsku. Aktivn\u011b se pod\u00edl\u00ed tak\u00e9 na \u010dinnosti Konfederace politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f, j\u00ed\u017e je \u010dlenem. Po zm\u011bn\u011b re\u017eimu byl Pavlu Hol\u00e9mu, tak jako dal\u0161\u00edm perzekvovan\u00fdm b\u00fdval\u00fdm vysoko\u0161kol\u00e1k\u016fm, kte\u0159\u00ed nedostali p\u0159\u00edle\u017eitost dostudovat, ud\u011blen dodate\u010dn\u011b titul in\u017een\u00fdra.<\/p>\r\n

Krom\u011b uveden\u00fdch aktivit tak\u00e9 finan\u010dn\u011b i jin\u00fdmi zp\u016fsoby podporuje v\u00fdcvik slepeck\u00fdch ps\u016f. V\u00a0r\u00e1mci programu \u201eAdopce na d\u00e1lku\u201c ji\u017e dev\u00e1t\u00fdm rokem p\u0159isp\u00edv\u00e1 na vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed indick\u00e9 d\u00edvky. Hol\u00e9ho velkou v\u00e1\u0161n\u00ed i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1 pr\u00e1ce se d\u0159evem a k\u016f\u017e\u00ed, z\u00a0t\u011bchto materi\u00e1l\u016f vyr\u00e1b\u00ed nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed dekorativn\u00ed p\u0159edm\u011bty a uplat\u0148uje tak sv\u016fj nesporn\u00fd talent a zru\u010dnost. Pavel Hol\u00fd \u017eije od roku 1982 se svou druhou man\u017eelkou, klinickou psycholo\u017ekou a soudn\u00ed znalkyn\u00ed PhDr. \u0160t\u011bp\u00e1nkou T\u016fmovou, na \u00fazem\u00ed Prahy 7. Radost mu d\u011bl\u00e1 i syn MgA. Pavel Hol\u00fd, akademick\u00fd mal\u00ed\u0159, zam\u011bstnan\u00fd ve Vojensk\u00e9m historick\u00e9m \u00fastavu, otec t\u0159\u00ed d\u011bt\u00ed. Ing. Pavel Hol\u00fd je dr\u017eitelem \u0159ady skautsk\u00fdch vyznamen\u00e1n\u00ed. Nejvy\u0161\u0161\u00ed z\u00a0nich, \u0158\u00e1d st\u0159\u00edbrn\u00e9ho vlka, obdr\u017eel v\u00a0roce 1995. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 mu bylo ud\u011bleno v\u00a0kv\u011btnu 2010.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Emilie HUKAUFOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\n\u010dlenka Sokola v Praze 7<\/em>
\r\n*\u00a012. 11. 1924 Okrouhlice <\/em><\/p>\r\n

Emilie Hukaufov\u00e1 se narodila v\u00a0listopadu 1924 v\u00a0Okrouhlici u\u00a0Havl\u00ed\u010dkova Brodu. Od roku 1929 cvi\u010dila v\u00a0m\u00edstn\u00edm Sokole. Po maturit\u011b na obchodn\u00ed akademii v\u00a0roce 1943 se p\u0159est\u011bhovala za prac\u00ed do Prahy. Cel\u00fd profesn\u00ed \u017eivot str\u00e1vila ve St\u00e1tn\u00ed bance \u010deskoslovensk\u00e9.<\/p>\r\n

Od roku 1948 \u017eije v\u00a0Praze 7, vychovala zde t\u0159i d\u011bti. Po roce 1989 se v\u00fdrazn\u00fdm zp\u016fsobem zaslou\u017eila o\u00a0znovuobnoven\u00ed \u010dinnosti t\u011blocvi\u010dn\u00e9 jednoty\u00a0 Sokol v\u00a0Praze 7. A\u017e do pokro\u010dil\u00e9ho v\u011bku se zde aktivn\u011b, \u010dinorod\u011b a\u00a0nezi\u0161tn\u011b\u00a0pod\u00edlela na aktivit\u00e1ch Sokola. Pro ob\u010dany Prahy\u00a07\u00a0 v\u017edy d\u011blala to, co pova\u017eovala za nejlep\u0161\u00ed \u2013 ukazovala jim cestu ke zdrav\u00ed. Pan\u00ed Hukaufovou znaj\u00ed mnoz\u00ed p\u0159\u00edznivci pravideln\u00e9ho t\u011blesn\u00e9ho cvi\u010den\u00ed z\u00a0Letn\u00e9 i\u00a0ze vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho okol\u00ed sokolovny U\u00a0Stud\u00e1nky, kde dlouh\u00e1 l\u00e9ta vedla cvi\u010den\u00ed rodi\u010d\u016f s\u00a0d\u011btmi, cvi\u010den\u00ed p\u0159ed\u0161koln\u00edch d\u011bt\u00ed a\u00a0cvi\u010den\u00ed s\u00a0hudbou, ur\u010den\u00e9 \u017een\u00e1m. Navzdory sv\u00e9mu v\u011bku je Emilie Hukaufov\u00e1 z\u00e1\u0159n\u00fdm p\u0159\u00edkladem platnosti sokolsk\u00e9ho hesla \u201eve zdrav\u00e9m t\u011ble zdrav\u00fd duch\u201c i\u00a0aktivn\u00edho ob\u010danstv\u00ed.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Ji\u0159\u00ed CHV\u00c1LA <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\ndirigent a pedagog<\/em>
\r\n* 9. 5. 1933 Morave\u010d<\/em><\/p>\r\n

Narodil se v\u00a0rodin\u011b st\u0159edo\u0161kolsk\u00e9ho profesora \u010desk\u00e9ho jazyka a francouz\u0161tiny Franti\u0161ka (1906\u201389) a jeho man\u017eelky Anny (1911\u201396) v\u00a0mal\u00e9 obci Morave\u010d na Pelh\u0159imovsku. Ml\u00e1d\u00ed tr\u00e1vil v\u00a0jiho\u010desk\u00e9m P\u00edsku, kde studoval re\u00e1ln\u00e9 gymn\u00e1zium (k jeho spolu\u017e\u00e1k\u016fm tehdy pat\u0159ili tak\u00e9 Ji\u0159\u00ed Pilka, Josef Brukner, Radek Pila\u0159 a Franti\u0161ek Filip). K hudb\u011b ho p\u0159ivedl otec, velk\u00fd hudebn\u00ed nad\u0161enec, amat\u00e9rsk\u00fd houslista. Ji\u0159\u00ed za\u010dal ji\u017e v\u00a0\u0161esti letech hr\u00e1t na klav\u00edr u v\u011bhlasn\u00e9ho virtuosa Vladim\u00edra Pol\u00edvky (1896\u20131948), pozd\u011bji b\u011bhem studia na gymn\u00e1ziu se jeho u\u010ditelkou hry na tento n\u00e1stroj stala Ludmila Dombrovsk\u00e1, emeritn\u00ed profesorka klav\u00edrn\u00ed hry na konzervato\u0159i v\u00a0Rize.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00ed Chv\u00e1lovy kroky vedly do Prahy, rozhodl se studovat mimo\u0159\u00e1dn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00fd a presti\u017en\u00ed obor \u2013 dirigov\u00e1n\u00ed. Po maturit\u011b nap\u0159ed absolvoval jednoro\u010dn\u00ed abiturientsk\u00fd kurz p\u0159i Pra\u017esk\u00e9 konzervato\u0159i, aby si doplnil a roz\u0161\u00ed\u0159il sv\u00e9 hudebn\u011b teoretick\u00e9 znalosti. Pot\u00e9 byl p\u0159ijat na Hudebn\u00ed fakultu Akademie m\u00fazick\u00fdch um\u011bn\u00ed, kde jeho prvn\u00edmi u\u010diteli byli Metod Dole\u017eil a V\u00e1clav Neumann. Studium ukon\u010dil v\u00a0roce 1958 a ji\u017e v\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm roce zde v\u00a0r\u00e1mci Katedry dirigov\u00e1n\u00ed za\u010dal p\u016fsobit pedagogicky, nejprve ov\u0161em jako korepetitor. Postupem \u010dasu p\u0159eb\u00edral i n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed pedagogick\u00e9 \u00fakoly, pozd\u011bji zde obh\u00e1jil svou habilita\u010dn\u00ed pr\u00e1ci a po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m profesorsk\u00e9m \u0159\u00edzen\u00ed byl v\u00a0roce 1986 jmenov\u00e1n profesorem oboru dirigov\u00e1n\u00ed. Za v\u00edce ne\u017e 50 let p\u016fsoben\u00ed na fakult\u011b vyu\u010doval celou \u0159adu odborn\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f \u2013 hru partitur, studium reperto\u00e1ru oratoria a kant\u00e1ty, dirigov\u00e1n\u00ed sboru, teorii dirigov\u00e1n\u00ed sboru, vok\u00e1ln\u00ed intonaci pro poslucha\u010de zp\u011bvu aj. Krom\u011b p\u016fsoben\u00ed na sv\u00e9 alma mater p\u0159edn\u00e1\u0161el prof. Chv\u00e1la tak\u00e9 poslucha\u010d\u016fm oboru sbormistrovstv\u00ed na Pedagogick\u00e9 fakult\u011b Karlovy univerzity a na cel\u00e9 \u0159ad\u011b sborov\u00fdch semin\u00e1\u0159\u016f doma a v\u00a0zahrani\u010d\u00ed (V\u00edde\u0148, Tokyo, Grasse, Helsinky, Princeton, Singapur aj.).<\/p>\r\n

Ji\u017e p\u0159i studiu na AMU se Ji\u0159\u00ed Chv\u00e1la sezn\u00e1mil s\u00a0legend\u00e1rn\u00edm sbormistrem Janem K\u00fchnem (1891\u20131958). Toto setk\u00e1n\u00ed z\u00e1sadn\u00edm zp\u016fsobem ovlivnilo jeho dal\u0161\u00ed um\u011bleck\u00e9 sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed. Jan K\u00fchn, opern\u00ed p\u011bvec a re\u017eis\u00e9r, byl jednou z\u00a0nejv\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00edch um\u011bleck\u00fdch osobnost\u00ed sv\u00e9 doby. Na po\u010d\u00e1tku 30. let zas\u00e1hl p\u0159\u00edmo reform\u00e1torsky do v\u00fdvoje \u010desk\u00e9ho sborov\u00e9ho zp\u011bvu. Sv\u00e9 jedine\u010dn\u00e9 po\u017eadavky na p\u011bveckou a v\u016fbec zvukovou kvalitu sborov\u00e9 interpretace uplat\u0148oval a systematicky realizoval ve dvou t\u011blesech, a to v\u00a0K\u00fchnov\u011b d\u011btsk\u00e9m sboru, zalo\u017een\u00e9m v\u00a0roce 1932, a t\u00e9\u017e v\u00a0\u010cesk\u00e9m p\u011bveck\u00e9m sboru, zalo\u017een\u00e9m o t\u0159i roky pozd\u011bji. Pro sv\u00e9 vynikaj\u00edc\u00ed kvality byly pak oba soubory od roku 1952 za\u010dlen\u011bny do institucion\u00e1ln\u00edho svazku s\u00a0\u010ceskou filharmoni\u00ed, kter\u00fd trval do roku 1992.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1957 tedy p\u0159izval Jan K\u00fchn Ji\u0159\u00edho Chv\u00e1lu ke spolupr\u00e1ci s\u00a0ob\u011bma jmenovan\u00fdmi t\u011blesy. Jako korepetitor a sbormistr zde dost\u00e1val nejprve d\u00edl\u010d\u00ed, ale brzy i n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, samostatn\u00e9 \u00fakoly. V t\u00e9 dob\u011b dostal nap\u0159\u00edklad mo\u017enost s\u00a0\u010cesk\u00fdm p\u011bveck\u00fdm sborem v\u00a0Rudolfinu uv\u00e9st v\u00a0premi\u00e9\u0159e tehdy pr\u00e1v\u011b objeven\u00e9 pozoruhodn\u00e9 d\u00edlo Franti\u0161ka Ign\u00e1ce T\u016fmy Stabat mater. Po K\u00fchnov\u011b smrti v\u00a0roce 1958 byl pak dal\u0161\u00ed l\u00e9ta v\u00a0pracovn\u00edm a um\u011bleck\u00e9m kontaktu s\u00a0prof.\u00a0Josefem Veselkou, kter\u00fd byl v\u00a0roce 1959 jmenov\u00e1n nov\u00fdm hlavn\u00edm sbormistrem \u010cesk\u00e9ho p\u011bveck\u00e9ho sboru. Tak\u00e9 spolupr\u00e1ce s\u00a0touto dirigentskou osobnost\u00ed byla velice podn\u011btn\u00e1 a obohacuj\u00edc\u00ed. V\u00a0roce 1967 se Ji\u0159\u00ed Chv\u00e1la stal hlavn\u00edm sbormistrem K\u00fchnova d\u011btsk\u00e9ho sboru a zah\u00e1jil tak dosud v\u00edce ne\u017e \u010dty\u0159icet let trvaj\u00edc\u00ed etapu v\u00a0\u010dele tohoto v\u00fdznamn\u00e9ho um\u011bleck\u00e9ho kolektivu, \u010d\u00edtaj\u00edc\u00edho v\u00a0t\u00e9 dob\u011b kolem p\u011bti set \u010dlen\u016f. Nav\u00e1zat na tehdy u\u017e legend\u00e1rn\u00ed \u00e9ru man\u017eel\u016f K\u00fchnov\u00fdch bylo pro n\u011bho velk\u00fdm z\u00e1vazkem. Sbor je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e roku \u00fasp\u011b\u0161n\u011b absolvoval s\u00e9rii koncert\u016f na slavn\u00e9m hudebn\u00edm festivalu Sagra musicale Umbra a v\u00a0roce n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm z\u00edskal 1. cenu s\u00a0medail\u00ed Cum lauda v\u00a0belgick\u00e9m Neerpeltu. Krom\u011b bohat\u00e9 koncertn\u00ed \u010dinnosti v\u00a0dom\u00e1c\u00edm hudebn\u00edm prost\u0159ed\u00ed v\u010detn\u011b spolupr\u00e1ce s\u00a0\u010ceskou filharmoni\u00ed, N\u00e1rodn\u00edm divadlem, \u010ceskoslovenskou televiz\u00ed (televizn\u00ed filmy o sboru, \u0161estid\u00edln\u00fd cyklus \u010cesk\u00e1 filharmonie d\u011btem aj.) a pravideln\u00e9ho uv\u00e1d\u011bn\u00ed premi\u00e9r soudob\u00e9 tvorby se od konce \u0161edes\u00e1t\u00fdch let za\u010dal K\u00fchn\u016fv d\u011btsk\u00fd sbor pravideln\u011b prosazovat i na zahrani\u010dn\u00edch p\u00f3di\u00edch v\u010detn\u011b t\u011bch nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00edch, jako je mil\u00e1nsk\u00e1 Scala, v\u00edde\u0148sk\u00fd Musikverein, lipsk\u00fd Gewandhaus, cury\u0161sk\u00e1 Tonhalle, tokyjsk\u00e1 Santory Hall a nakonec i newyorsk\u00e1 Carnegie Hall. Krom\u011b v\u011bt\u0161iny evropsk\u00fdch zem\u00ed tak mohli um\u011bn\u00ed zp\u011bv\u00e1\u010dk\u016f z\u00a0K\u00fchnova d\u011btsk\u00e9ho sboru pod veden\u00edm Ji\u0159\u00edho Chv\u00e1ly obdivovat poslucha\u010di v\u00a0Japonsku na dev\u00edti turn\u00e9, n\u011bkolikr\u00e1t v\u00a0USA (New York, Philadelphia, Washington, Princeton, Appleton aj.), v Kanad\u011b (Toronto, Ottawa), ale tak\u00e9 v\u00a0Mexiku, Koreji, Malajsii a Singapuru. Sou\u010d\u00e1st\u00ed n\u011bkter\u00fdch zahrani\u010dn\u00edch z\u00e1jezd\u016f bylo i \u00fa\u010dinkov\u00e1n\u00ed v\u00a0opern\u00edch inscenac\u00edch (Massenet\u016fv Werther v\u00a0Bologni, Carmen, P\u0159\u00edb\u011bhy li\u0161ky Bystrou\u0161ky a Chovan\u0161tina v\u00a0rakousk\u00e9m Bregenz a op\u011bt P\u0159\u00edhody li\u0161ky Bystrou\u0161ky na festivalu Due mundi v\u00a0italsk\u00e9m Spoletu, nepo\u010d\u00edt\u00e1me-li \u00fa\u010dast na zahrani\u010dn\u00edch z\u00e1jezdech s\u00a0operou ND). Na prvn\u00edm m\u00edst\u011b v\u0161ak v\u017edy stoj\u00ed \u00fa\u010dast sboru na nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch hudebn\u00edch festivalech dom\u00e1c\u00edch \u2013 Pra\u017esk\u00e9 jaro, Smetanova Litomy\u0161l, olomouck\u00e9 Sv\u00e1tky p\u00edsn\u00ed, jihlavsk\u00fd Festival sborov\u00e9ho um\u011bn\u00ed \u2013 a pravideln\u00e1 spolupr\u00e1ce s\u00a0na\u0161imi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edmi hudebn\u00edmi t\u011blesy a opern\u00edmi divadly. D\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1st\u00ed aktivit sboru bylo a je nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed hudebn\u00edch nosi\u010d\u016f ve spolupr\u00e1ci s\u00a0na\u0161imi i zahrani\u010dn\u00edmi hudebn\u00edmi vydavatelstv\u00edmi a \u00fa\u010dast v\u00a0po\u0159adech rozhlasov\u00fdch a televizn\u00edch, co\u017e dokl\u00e1d\u00e1 dlouh\u00e1 \u0159ada sn\u00edmk\u016f. Stejn\u011b tak je \u010dinnost sboru zachycena v\u00a0mno\u017estv\u00ed recenz\u00ed, \u010dl\u00e1nk\u016f a jin\u00fdch dokument\u016f v\u010detn\u011b dvou samostatn\u00fdch publikac\u00ed Bravo K\u00fch\u0148ata z\u00a0roku 1988 a Kr\u00e1sn\u00e1 je modr\u00e1 obloha z\u00a0pera Milo\u0161e Pokory z\u00a0roku 2008.<\/p>\r\n

P\u0159ipome\u0148me je\u0161t\u011b jednu str\u00e1nku Chv\u00e1lovy dirigentsk\u00e9 \u010dinnosti, kter\u00e1, i kdy\u017e stoj\u00ed pon\u011bkud stranou jeho hlavn\u00edho um\u011bleck\u00e9ho sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed, nen\u00ed bezv\u00fdznamn\u00e1. Je to jeho p\u016fsoben\u00ed v\u00a0\u010dele P\u00edseck\u00e9ho komorn\u00edho orchestru. Toto amat\u00e9rsk\u00e9 t\u011bleso vytvo\u0159il jako \u010derstv\u00fd absolvent dirigov\u00e1n\u00ed v\u00a0roce 1958 v\u00a0m\u011bst\u011b, kter\u00e9 bylo jeho domovem a kde od d\u011btstv\u00ed intenzivn\u011b pro\u017e\u00edval jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ru. Um\u011bleck\u00e1 tradice \u201ejiho\u010desk\u00fdch Ath\u00e9n\u201c, spojen\u00e1 se\u00a0jm\u00e9ny Mikol\u00e1\u0161 Ale\u0161, Adolf Heyduk, Fr\u00e1\u0148a \u0160r\u00e1mek, Bohuslav a Otakar Jeremi\u00e1\u0161ovi, Otakar \u0160ev\u010d\u00edk a pak Ji\u0159\u00ed Srnka, V\u00e1clav Kr\u0161ka, Vincenc Bene\u0161 a dal\u0161\u00edmi, byla dosud \u0159adou pam\u011btn\u00edk\u016f spjata s\u00a0p\u0159\u00edtomnost\u00ed. A mlad\u00fd dirigent s\u00a0touhou a odhodl\u00e1n\u00edm vr\u00e1tit do P\u00edsku orchestr\u00e1ln\u00ed koncerty m\u00edstn\u00edho t\u011blesa, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed zejm\u00e9na dobu legend\u00e1rn\u00ed \u0160ev\u010d\u00edkovy \u00e9ry a jeho slavn\u00e9 houslov\u00e9 \u0161koly (koncert k\u00a075. narozenin\u00e1m sv\u011btov\u00e9ho pedagoga provedl v P\u00edsku v\u00a0roce 1927 s\u00a0Filharmonick\u00fdm spolkem Smetana dirigent Josef Stupka), p\u0159edstavil po p\u016fl roce zkou\u0161ek komorn\u00ed, asi dvaceti\u010dlenn\u00fd ans\u00e1mbl. Byl slo\u017een z\u00a0m\u00edstn\u00edch hudebn\u00edk\u016f, u\u010ditel\u016f hudebn\u00edch \u0161kol a konzervatorist\u016f. Brzy se tento soubor za\u0159adil mezi nejlep\u0161\u00ed sv\u00e9ho druhu. Spolupracoval s\u00a0mnoha v\u00fdznamn\u00fdmi um\u011blci, Alexandrem Plockem, Mari\u00ed Hlou\u0148ovou, Norou Gruml\u00edkovou, Josefem H\u00e1lou, Eduardem Hakenem, Martou Kr\u00e1sovou a dal\u0161\u00edmi. Chv\u00e1la vedl toto t\u011bleso do devades\u00e1t\u00fdch let (p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b s\u00a0n\u00edm vystupuje dodnes) a za tu dobu s\u00a0n\u00edm nastudoval p\u0159es sto celove\u010dern\u00edch program\u016f zna\u010dn\u00e9 dramaturgick\u00e9 \u0161\u00ed\u0159e v\u010detn\u011b soudob\u00e9 tvorby. Z\u00fa\u010dastnil se s\u00a0n\u00edm opakovan\u011b \u0159ady hudebn\u00edch festival\u016f zejm\u00e9na v\u00a0N\u011bmecku, Francii, It\u00e1lii, Anglii a Holandsku. V\u0161ude si z\u00edskal obdiv. Nap\u0159\u00edklad na sout\u011b\u017ei komorn\u00edch orchestr\u016f v\u00a0ma\u010farsk\u00e9m Veszpr\u00e9mu obsadil 1. m\u00edsto a ve v\u00edde\u0148sk\u00e9m Konzerthausu doprov\u00e1zel \u2013 krom\u011b vlastn\u00edho programu \u2013 v\u00a0roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9m obsazen\u00ed v\u00a0Brahmsov\u011b N\u011bmeck\u00e9m rekviem a Orffov\u011b kant\u00e1t\u011b Carmina Burana dvouset\u010dlenn\u00fd sbor americk\u00fdch univerzit.<\/p>\r\n

Na takto z\u00edskan\u00e9 zku\u0161enosti pak Chv\u00e1la navazoval zejm\u00e9na p\u0159i prov\u00e1d\u011bn\u00ed kant\u00e1tov\u00fdch a oratorn\u00edch d\u011bl s profesion\u00e1ln\u00edmi t\u011blesy (Jiho\u010desk\u00e1 komorn\u00ed filharmonie, Talich\u016fv komorn\u00ed orchestr, Dvo\u0159\u00e1k\u016fv komorn\u00ed orchestr, Komorn\u00ed orchestr Pra\u017esk\u00fdch symfonik\u016f, Virtuosi di Praga, Komorn\u00ed orchestr N\u00e1rodn\u00edho divadla, Orchestr Avignonsk\u00e9 opery, Norimber\u0161t\u00ed symfonikov\u00e9 aj.). V roce 1992 prof. Chv\u00e1la zalo\u017eil tak\u00e9 komorn\u00ed sbor Canti di Praga. Tvo\u0159\u00ed jej v\u011bt\u0161inou b\u00fdval\u00ed \u010dlenov\u00e9 K\u00fchnova d\u011btsk\u00e9ho sboru. M\u00e1 pravidelnou koncertn\u00ed \u010dinnost a vystupuje i na zahrani\u010dn\u00edch p\u00f3di\u00edch. Prof. Chv\u00e1la dnes zve ke spolupr\u00e1ci se sborem mlad\u00e9 talentovan\u00e9 sbormistry. V posledn\u00ed dob\u011b sbor nastudoval a na pozoruhodn\u00e9 \u00farovni provedl i \u0159adu skladeb mlad\u00e9 skladatelsk\u00e9 generace. Za svou celo\u017eivotn\u00ed \u010dinnost na poli hudebn\u00edho um\u011bn\u00ed obdr\u017eel profesor Ji\u0159\u00ed Chv\u00e1la \u0159adu ocen\u011bn\u00ed. Mezi jin\u00fdmi u p\u0159\u00edle\u017eitosti jeho sedmdes\u00e1t\u00fdch narozenin mu tehdej\u0161\u00ed ministryn\u011b \u0161kolstv\u00ed ud\u011blila v roce 2003 vyznamen\u00e1n\u00ed II. stupn\u011b za celo\u017eivotn\u00ed pedagogickou \u010dinnost. Je nositelem medaile k Roku \u010desk\u00e9 hudby, Senior Grand Prix, Ceny S\u010cS aj. V \u0159\u00edjnu 2009 byl poct\u011bn Cenou Bed\u0159icha Smetany, nejvy\u0161\u0161\u00edm n\u00e1rodn\u00edm sbormistrovsk\u00fdm ocen\u011bn\u00edm. Titul \u010destn\u00e9ho ob\u010dana Prahy 7 z\u00edskal profesor Ji\u0159\u00ed Chv\u00e1la v listopadu 2003.\u00a0
\r\n
\r\nU p\u0159\u00edle\u017eitosti st\u00e1tn\u00edho sv\u00e1tku 28. \u0159\u00edjna 2023 ud\u011blil prezident republiky tomuto p\u0159edn\u00edmu \u010desk\u00e9mu sbormistrovi, vysoko\u0161kolsk\u00e9mu pedagogovi a propag\u00e1torovi \u010desk\u00e9 hudby prof. Ji\u0159\u00edmu Chv\u00e1lovi medaili prvn\u00edho stupn\u011b Za z\u00e1sluhy v oblasti \u0161kolstv\u00ed a vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed.\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n plk. v. v. Erich JUCKER <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nveter\u00e1n 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky<\/em>
\r\n* 1. 3. 1912 \u010cadca<\/em>
\r\n\u2020 23. 7. 2005 Praha<\/em><\/p>\r\n

Erich Jucker se narodil 1. b\u0159ezna 1912 ve slovensk\u00e9 \u010cadci. Vyr\u016fstal ov\u0161em v\u00a0Orlov\u00e9 pobl\u00ed\u017e Ostravy v\u00a0d\u011blnick\u00e9 kolonii nedaleko tehdej\u0161\u00edho dolu Eleonora. Poch\u00e1zel z\u00a0\u017eidovsk\u00e9 rodiny, rodi\u010de Adolf a Olga m\u011bli krom\u011b Ericha je\u0161t\u011b dv\u011b dcery, Lili a Edith. By\u0165 Juckerovi nepat\u0159ili mezi ortodoxn\u00ed \u017didy, slavili nejv\u011bt\u0161\u00ed \u017eidovsk\u00e9 sv\u00e1tky a stravovali se podle z\u00e1sad ko\u0161er. Erich vystudoval p\u011bt t\u0159\u00edd re\u00e1ln\u00e9ho gymn\u00e1zia v\u00a0Orlov\u00e9 a posl\u00e9ze se vyu\u010dil drogistou. Od ml\u00e1d\u00ed vedl turistick\u00fd odd\u00edl, \u010dasto jezdil pozn\u00e1vat slovensk\u00e1 poho\u0159\u00ed (zvl\u00e1\u0161\u0165 si obl\u00edbil . Za prvn\u00ed republiky tak\u00e9 Jucker absolvoval dvouletou prezen\u010dn\u00ed vojenskou slu\u017ebu u p\u011bchoty, do civilu ode\u0161el v\u00a0hodnosti des\u00e1tn\u00edka.<\/p>\r\n

Na ja\u0159e roku 1939 se rozhodl pro emigraci, definitivn\u00edm impulsem bylo obsazen\u00ed radnice v\u00a0\u010cesk\u00e9m T\u011b\u0161\u00edn\u011b, kde tehdy pracoval, nacisty. Je\u0161t\u011b p\u0159ed sv\u00fdm odchodem pom\u00e1hal sv\u00fdm souv\u011brc\u016fm k\u00a0odchodu do Polska, p\u0159i t\u00e9to \u010dinnosti vyu\u017e\u00edval sv\u00fdch kontakt\u016f v\u00a0Katovic\u00edch a Krakov\u011b. V\u00a0Polsku se Jucker dostal a\u017e do Lvova, kde se obt\u00ed\u017en\u011b protloukal a na skromn\u00e9 \u017eivobyt\u00ed si vyd\u011bl\u00e1val vykl\u00e1d\u00e1n\u00edm \u017eelezni\u010dn\u00edch vag\u00f3n\u016f. Po necel\u00fdch dvou m\u011bs\u00edc\u00edch byl v\u00a0dom\u011b, kter\u00fd ob\u00fdval spolu s\u00a0osmi dal\u0161\u00edmi emigranty, zat\u010den sov\u011btskou tajnou slu\u017ebou NKVD. Po t\u00fddnu str\u00e1ven\u00e9m v\u00a0katastrof\u00e1ln\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch lvovsk\u00fdch kas\u00e1ren byl s\u00a0ostatn\u00edmi zajatci p\u0159esunut do gulagu v\u00a0oblasti Volgostroj pobl\u00ed\u017e m\u011bsta Rybinsk v\u00a0Jaroslavsk\u00e9 oblasti. Byl odsouzen na osm let nucen\u00fdch prac\u00ed za nedovolen\u00fd pobyt na \u00fazem\u00ed SSSR. Pobyt v\u00a0sov\u011btsk\u00e9m koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e s\u00a0sebou nesl otrockou pr\u00e1ci v\u00a0lese, hlad a neut\u011b\u0161en\u00e9 \u017eivotn\u00ed podm\u00ednky. Vysvobozen\u00ed ze zajet\u00ed zajistila Juckerovi amnestie \u010deskoslovensk\u00fdch ob\u010dan\u016f v\u011bzn\u011bn\u00fdch na \u00fazem\u00ed SSSR, kterou vyjednal exilov\u00fd prezident Edvard Bene\u0161. Po propu\u0161t\u011bn\u00ed odjel Jucker na doporu\u010den\u00ed l\u00e9ka\u0159e do St\u0159edn\u00ed Asie, kde po zotaven\u00ed z\u00a0prod\u011blan\u00e9ho z\u00e1palu plic za\u010dal pracovat na bavln\u00edkov\u00fdch plant\u00e1\u017e\u00edch, pot\u00e9 sb\u00edral raj\u010data a hroznov\u00e9 v\u00edno. St\u00e1le ho ov\u0161em l\u00e1kala mo\u017enost p\u0159ipojit se k\u00a0\u010ds. jednotk\u00e1m, cht\u011bl se dostat k\u00a0vojsk\u016fm gener\u00e1la Karla Klap\u00e1lka, kter\u00e1 tehdy operovala v\u00a0oblasti St\u0159edn\u00edho v\u00fdchodu. Strach z\u00a0op\u011btovn\u00e9ho zat\u010den\u00ed NKVD jej nakonec p\u0159inutil z\u016fstat u pr\u00e1ce v\u00a0zem\u011bd\u011blstv\u00ed.<\/p>\r\n

Kdy\u017e se za\u010dala formovat \u010ceskoslovensk\u00e1 arm\u00e1da v\u00a0Sov\u011btsk\u00e9m svazu, napsal Jucker do Kujby\u0161eva (Samary), aby nab\u00eddl sv\u00e9 slu\u017eby nov\u011b vnikaj\u00edc\u00ed jednotce. Odpov\u011bd\u00ed mu byla v\u00fdzva gen. Heliodora P\u00edky, aby se dostavil do Buzuluku, kde m\u011blo vojsko sv\u00e9 stanovi\u0161t\u011b. Po t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed cest\u011b dorazil Jucker dne 14. \u00fanora na m\u00edsto a byl p\u0159id\u011blen ke t\u0159et\u00ed rot\u011b v\u00a0hodnosti des\u00e1tn\u00edka. V\u00a0Buzuluku se krom\u011b jin\u00fdch sezn\u00e1mil i se zn\u00e1m\u00fdmi bojovn\u00edky Otakarem Jaro\u0161em \u010di Anton\u00ednem Sochorem. Po vytvo\u0159en\u00ed z\u00e1lo\u017en\u00ed d\u016fstojnick\u00e9 \u0161koly se stal Jucker jej\u00edm v\u00fdkonn\u00fdm rotmistrem. Atmosf\u00e9ra v\u00a0jednotce byla i p\u0159es velmi n\u00e1ro\u010dn\u00fd v\u00fdcvik velmi dobr\u00e1, voj\u00e1ci byli odhodlan\u00ed po boku Rud\u00e9 arm\u00e1dy bojovat za obnovu republiky. Prvn\u00ed bojovou zku\u0161enost\u00ed jednotky byl boj u Sokolova na po\u010d\u00e1tku roku 1943. Voj\u00e1ci se vlakem p\u0159esunuli do m\u011bsta Valujka, pot\u00e9 pokra\u010dovali p\u011b\u0161ky (\u017eelezni\u010dn\u00ed tra\u0165 d\u00e1le na z\u00e1pad byla zni\u010dena) v\u00edce ne\u017e t\u0159i sta pades\u00e1t kilometr\u016f do pr\u00e1v\u011b osvobozen\u00e9ho Charkova a po kr\u00e1tk\u00e9m odpo\u010dinku do prostoru m\u011bsta Sokolovo. Jucker se zde nejprve pod\u00edlel na budov\u00e1n\u00ed z\u00e1kop\u016f a kruhov\u00e9 obrany, pozd\u011bji se zbran\u00ed v\u00a0ruce br\u00e1nil n\u011bmeck\u00fdm jednotk\u00e1m proniknout za \u0159eku M\u017eu. \u00dakol se sice poda\u0159ilo splnit, ale po znovudobyt\u00ed Charkova n\u011bmeck\u00fdmi vojsky byla jednotka donucena st\u00e1hnout se k\u00a0\u0159ece Donec a posl\u00e9ze do m\u011bsta Novochoperska (stalo se tak v kv\u011btnu 1943), kde byla zformov\u00e1na 1. \u010deskoslovensk\u00e1 samostatn\u00e1 brig\u00e1da. Brig\u00e1da se p\u0159esunula do Besar\u00e1bie, kde prob\u011bhl dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd, ale intenzivn\u00ed v\u00fdcvik. N\u00e1sledovaly bojov\u00e9 operace na ukrajinsk\u00e9m \u00fazem\u00ed. V\u00a0roce 1944 se Jucker s\u00a0jednotkou z\u00fa\u010dastnil boj\u016f b\u011bhem kontroverzn\u00ed dukelsk\u00e9 operace, p\u0159i nich\u017e byl zasa\u017een st\u0159epinou gran\u00e1tu do stehna. Del\u0161\u00ed hospitalizaci odm\u00edtl a za\u010dal p\u016fsobit jako zbrojn\u00ed d\u016fstojn\u00edk u sv\u00e9 jednotky. Po zotaven\u00ed se vr\u00e1til k\u00a0bojov\u00e9 jednotce.<\/p>\r\n

Po konci v\u00e1lky p\u0159i\u0161el Jucker ji\u017e v\u00a0hodnosti nadporu\u010d\u00edka se svou jednotkou do Prahy, teprve zde se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dlenov\u00e9 rodiny, rodi\u010de i ob\u011b sestry, na kter\u00e9 se velmi t\u011b\u0161il, byli v\u00a0roce 1942 internov\u00e1ni do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora Treblinka, kde byli zavra\u017ed\u011bni. Po osvobozen\u00ed z\u016fstal Jucker v\u00a0arm\u00e1d\u011b, p\u016fsobil nejprve u 45. pluku v\u00a0Hole\u0161ovic\u00edch, pak v\u00a0Kadani, a\u017e se nakonec vr\u00e1til do Prahy k\u00a0auto rot\u011b na Strahov\u011b. V\u00a0roce 1947 za\u017e\u00e1dal o propu\u0161t\u011bn\u00ed z\u00a0arm\u00e1dy, pracoval jako spr\u00e1vce v\u00a0mal\u00e9 tov\u00e1rn\u011b na holic\u00ed \u010depele v\u00a0Kunratic\u00edch u Chomutova, kter\u00e1 se posl\u00e9ze p\u0159est\u011bhovala do podniku MAKA Karl\u00edn. Po dal\u0161\u00edm p\u0159esunu v\u00fdroby do moravsk\u00e9ho Jev\u00ed\u010dka ji\u017e Jucker z\u016fstal v\u00a0Praze a za\u010dal pracovat jako farmaceutick\u00fd laborant. Nedlouho pot\u00e9 se stal profesion\u00e1ln\u00edm \u0159idi\u010dem, kter\u00fdm z\u016fstal a\u017e do d\u016fchodov\u00e9ho v\u011bku.<\/p>\r\n

Erich Jucker se po v\u00e1lce o\u017eenil se svou spolubojovnic\u00ed z\u00a01. \u010deskoslovensk\u00e9 brig\u00e1dy Annou Bene\u0161ovou (1910\u20131998), vdovou po v\u00e1le\u010dn\u00e9m hrdinovi Oskaru Bene\u0161ovi, kter\u00fd padl jako \u010dlen v\u00fdsadkov\u00e9 partyz\u00e1nsk\u00e9 jednotky N\u00e1rodn\u00ed mstitel koncem dubna 1945 u M\u011bln\u00edka. Bene\u0161ov\u00e1 se v\u00a0dubnu 1942 p\u0159ipojila se sv\u00fdm prvn\u00edm man\u017eelem k\u00a0\u010ds. jednotce v\u00a0Buzuluku. U jednotky p\u016fsobila nejprve jako zdravotnice, pot\u00e9 jako radistka. Byla nositelkou Sokolovsk\u00e9 pam\u011btn\u00ed medaile a medaile Mezin\u00e1rodn\u00edho \u010derven\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee Florence Nightingale. Jucker se svou man\u017eelkou \u017eili dlouh\u00e1 l\u00e9ta v\u00a0Praze 7 v\u00a0ulici Vina\u0159sk\u00e1 \u010dp. 4. Erich Jucker byl nositelem n\u011bkolika v\u00e1le\u010dn\u00fdch vyznamen\u00e1n\u00ed \u2013 t\u0159ikr\u00e1t obdr\u017eel \u010ceskoslovensk\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1939 a dvakr\u00e1t medaili Za chrabrost. Byl aktivn\u00edm \u010dlenem Svazu \u017eidovsk\u00fdch odboj\u00e1\u0159\u016f a voj\u00e1k\u016f p\u0159i \u017didovsk\u00e9 obci, stejn\u011b jako Svazu bojovn\u00edk\u016f za svobodu. U p\u0159\u00edle\u017eitosti 60. v\u00fdro\u010d\u00ed konce v\u00e1lky byl Erich Jucker pov\u00fd\u0161en do hodnosti podplukovn\u00edka v\u00a0z\u00e1loze a obdr\u017eel i titul \u010destn\u00e9ho ob\u010dana Prahy 7. Nedlouho pot\u00e9, v\u00a0\u010dervenci 2005, Erich Jucker zem\u0159el ve v\u011bku 93 let. Poh\u0159ben je po boku sv\u00e9 \u017eeny na stra\u0161nick\u00e9m h\u0159bitov\u011b.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Pavel JURKOVI\u010c <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nhudebn\u00ed skladatel, instrumentalista, zp\u011bv\u00e1k a pedagog<\/em>
\r\n* 18. 8. 1933 Star\u00fd Poddvorov
\r\n<\/em>\u2020 4. 2. 2015 Praha<\/em><\/p>\r\n

Pavel Jurkovi\u010d se narodil v\u00a0srpnu 1933 v obci Star\u00fd Poddvorov na slov\u00e1ck\u00e9m Podlu\u017e\u00ed. Vyr\u016fstal s\u00a0matkou Teklou (1905\u201398), otcem Janem (1906\u201368) a sourozenci Jenovefou (*1930) a Josefem (1941\u20132003). Otec Jurkovi\u010d pracoval v\u00a0rodinn\u00e9m hospod\u00e1\u0159stv\u00ed, pozd\u011bji v\u00a0d\u011blnick\u00e9 profesi. Matka Tekla vypom\u00e1hala otci, byla skute\u010dnou autoritou a hlavou rodiny. D\u011btstv\u00ed Pavla bylo ovlivn\u011bno rodn\u00fdm regionem, m\u00edstn\u00edm slov\u00e1ck\u00fdm folkl\u00f3rem a udr\u017eov\u00e1n\u00edm lidov\u00fdch zvyk\u016f, spojen\u00fdch \u010dasto s\u00a0hudebn\u00edmi produkcemi, kter\u00fdch se ji\u017e od \u00fatl\u00e9ho v\u011bku p\u0159irozen\u011b z\u00fa\u010dast\u0148oval. V\u00a0osmi letech za\u010dal hr\u00e1t na housle u b\u00fdval\u00e9ho vojensk\u00e9ho kapeln\u00edka v Doln\u00edch Bojanovic\u00edch. Za svou prvn\u00ed u\u010ditelku hudby v\u0161ak Pavel Jurkovi\u010d pova\u017euje svou matku, dobrou zp\u011bva\u010dku, kter\u00e1 sv\u00fdm p\u0159irozen\u00fdm zp\u011bvem ovlivnila hudebnost sv\u00fdch d\u011bt\u00ed.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1945 m\u00edstn\u00ed kaplan doporu\u010dil Pavla Jurkovi\u010de ke studiu v\u00a0pra\u017esk\u00e9m chlapeck\u00e9m sboru Schola cantorum. Soubor zalo\u017eil v\u00a0roce 1939 legend\u00e1rn\u00ed sbormistr Miroslav Venhoda (1915\u201387). T\u011b\u017ei\u0161t\u011b aktivit souboru spo\u010d\u00edvalo v\u00a0prov\u00e1d\u011bn\u00ed liturgick\u00e9 hudby v\u00a0mnoha pra\u017esk\u00fdch kostel\u00edch, mlad\u00fdm zp\u011bv\u00e1k\u016fm se zde ov\u0161em dost\u00e1valo i teoretick\u00e9ho a dal\u0161\u00edho praktick\u00e9ho hudebn\u00edho vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed. Jurkovi\u010d byl do sboru p\u0159ijat a v\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 1945 se jako dvan\u00e1ctilet\u00fd kluk p\u0159est\u011bhoval do Prahy. Sou\u010dasn\u011b nastoupil do tercie Bene\u0161ova gymn\u00e1zia v\u00a0Dejvic\u00edch. V\u00a0prvn\u00edm roce v\u00a0Praze pob\u00fdval Pavel v\u00a0b\u0159evnovsk\u00e9m kl\u00e1\u0161te\u0159e, kde se prakticky sezn\u00e1mil s\u00a0gregori\u00e1nsk\u00fdm chor\u00e1lem, kter\u00fd pak denn\u011b v\u00a0rann\u00edm \u010dase provozoval. Rok pot\u00e9, co byl osloven, aby z\u016fstal \u010dlenem benediktinsk\u00e9ho konventu, ode\u0161el do Scholy cantorum, kam stejn\u011b p\u016fvodn\u011b m\u00ed\u0159il. Soubor \u010dasto koncertoval i mimo Prahu. Sou\u010d\u00e1st\u00ed koncert\u016f b\u00fdvaly krom\u011b jin\u00e9ho inscenace sv\u011btsk\u00fdch \u010di n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch lidov\u00fdch her. V\u00a0jedn\u00e9 z\u00a0t\u011bchto her, ve st\u0159edov\u011bk\u00e9 latinsk\u00e9 H\u0159e o t\u0159ech Mari\u00edch byl roku 1947 chlapeck\u00fd hlas Pavla Jurkovi\u010de v\u00a0roli and\u011bla poprv\u00e9 zaznamen\u00e1n na gramofonov\u00e9 desce. Aktivity Scholy cantorum byly prov\u00e1zeny zna\u010dn\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi, v\u011bt\u0161inou byly podporov\u00e1ny r\u016fzn\u00fdmi don\u00e1tory. Schola \u010dasto m\u011bnila sv\u00e9 p\u016fsobi\u0161t\u011b: z\u00a0b\u0159evnovsk\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera se zp\u011bv\u00e1ci st\u011bhovali nejprve do Colloredo-Mansfeldsk\u00e9ho pal\u00e1ce, pot\u00e9 do barokn\u00ed vily Norbertina, a\u017e nakonec zakotvili u premonstr\u00e1t\u016f na Strahov\u011b. St\u00e1tn\u00ed bezpe\u010dnost\u00ed \u0159\u00edzen\u00e1 a pl\u00e1novan\u00e1 likvidace mni\u0161sk\u00fdch \u0159\u00e1d\u016f na ja\u0159e 1950 ov\u0161em znamenala konec i pro Scholu Cantorum.<\/p>\r\n

Na podzim t\u00e9ho\u017e roku p\u0159estoupil Jurkovi\u010d na pedagogick\u00e9 gymn\u00e1zium, kde \u00fasp\u011b\u0161n\u011b odmaturoval v\u00a0\u010dervnu 1952. Jeho prvn\u00ed \u201e\u0161tac\u00ed\u201c v\u00a0roli pedagoga bylo m\u00edsto na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole ve St\u0159e\u0161ovic\u00edch. Po skon\u010den\u00ed dvacetim\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed z\u00e1kladn\u00ed vojensk\u00e9 slu\u017eby v\u00a0roce 1956 se op\u011bt setkal se sv\u00fdm star\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm ze Scholy cantorum Miroslavem Venhodou, kter\u00fd ho p\u0159izval k\u00a0\u00fa\u010dinkov\u00e1n\u00ed v\u00a0p\u011bveck\u00e9m sboru Nov\u00ed p\u011bvci madrigal\u016f a komorn\u00ed hudby, kter\u00fd tehdy pr\u00e1v\u011b zakl\u00e1dal. Tento sm\u00ed\u0161en\u00fd komorn\u00ed sbor se specializoval na interpretaci st\u0159edov\u011bk\u00fdch, renesan\u010dn\u00edch a barokn\u00edch sbor\u016f, nicm\u00e9n\u011b na programu se objevovaly \u010dasto i vok\u00e1ln\u00ed skladby sou\u010dasn\u00fdch autor\u016f (Eben, Bo\u0159kovec, Vycp\u00e1lek aj). A\u010dkoli ve sboru p\u016fsobili zp\u011bv\u00e1ci a zp\u011bva\u010dky z\u00a0rozhlasu a pra\u017esk\u00fdch divadel, fungoval na amat\u00e9rsk\u00e9 b\u00e1zi. Sbor \u010dasto vystupoval doma i v\u00a0zahrani\u010d\u00ed. Za svou desetiletou existenci nahr\u00e1li jeho \u010dlenov\u00e9 v\u00edce ne\u017e t\u0159icet desek nejen pro dom\u00e1c\u00ed Supraphon, ale i pro francouzsk\u00e9 vydavatele Amadeo a Valois.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00edm d\u016fle\u017eit\u00fdm mezn\u00edkem Jurkovi\u010dova \u017eivota bylo setk\u00e1n\u00ed se skladatelem Carlem Orffem. V\u00a0roce 1964 nab\u00eddl Jurkovi\u010dovi Ilja Hurn\u00edk (p\u0159edn\u00ed \u010desk\u00fd propag\u00e1tor Orffov\u00fdch metod) studium na Orffov\u011b institutu v\u00a0Salzburku. Po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m slo\u017een\u00ed p\u0159ij\u00edmac\u00edch zkou\u0161ek a z\u00edsk\u00e1n\u00ed stipendia zde Jurkovi\u010d dva roky studoval Orffovu revolu\u010dn\u00ed didaktickou metodu v\u00fduky hudebn\u00ed v\u00fdchovy d\u011bt\u00ed, kter\u00e1 je zalo\u017eena p\u0159edev\u0161\u00edm na aktivn\u00edm zapojen\u00ed d\u011bt\u00ed do v\u00fduky a rozv\u00edjen\u00ed jejich kreativity hudebn\u00ed, pohybov\u00e9 i \u0159e\u010dov\u00e9. Po skon\u010den\u00ed studia v\u00a0roce 1967 se stal Jurkovi\u010d nad\u0161en\u00fdm zast\u00e1ncem t\u00e9to cesty, propagoval ji mezi u\u010diteli hudebn\u00ed v\u00fdchovy po cel\u00e9 republice. V\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch letech tak\u00e9 pro u\u010ditele po\u0159\u00e1dal letn\u00ed kurzy v\u00a0Chebu a Znojm\u011b. Sv\u00e9 zku\u0161enosti v\u00a0oboru vyu\u010dov\u00e1n\u00ed hudebn\u00ed v\u00fdchovy z\u00faro\u010dil jako autor \u010di spoluautor mnoha publikac\u00ed (nap\u0159. Instrument\u00e1ln\u00ed soubor na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole, Hudebn\u00ed n\u00e1stroj ve \u0161kole, \u017div\u00e1 hudba minulosti ve \u0161kole a dal\u0161\u00ed). V\u00a0roce st\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed narozen\u00ed Carla Orffa (1995) st\u00e1l tak\u00e9 u zalo\u017een\u00ed \u010cesk\u00e9 Orffovy spole\u010dnosti, v\u00a0letech 1995\u20132001 byl jej\u00edm p\u0159edsedou.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1967 se sbor Nov\u00ed p\u011bvci madrigal\u016f a komorn\u00ed hudby transformoval v\u00a0profesion\u00e1ln\u00ed t\u011bleso a za\u010dal vystupovat pod nov\u00fdm n\u00e1zvem Pra\u017e\u0161t\u00ed madrigalist\u00e9. Jurkovi\u010d byl jedin\u00fdm ze star\u00e9ho souboru, kdo byl ochoten riskovat a profesionalizovat se. Jurkovi\u010d ve sboru nejen zp\u00edval, ale hr\u00e1l i na celou \u0159adu historick\u00fdch n\u00e1stroj\u016f. Ve sboru p\u016fsobil deset let do roku 1977, krom\u011b jin\u00e9ho i jako z\u00e1stupce \u0161\u00e9fa Miroslava Venhody. V\u00a0roce 1974 se Jurkovi\u010d o\u017eenil s\u00a0u\u010ditelkou Ivou, roz. Ryb\u00e1kovou. Spolu vychovali jej\u00ed dceru z\u00a0prvn\u00edho man\u017eelstv\u00ed Zuzanu, v\u00a0roce 1975 se man\u017eel\u016fm narodila dcera Barbora.<\/p>\r\n

Koncem \u0161edes\u00e1t\u00fdch let za\u010dal Jurkovi\u010d pravideln\u011b spolupracovat s\u00a0\u010ceskoslovensk\u00fdm rozhlasem. P\u0159ipravoval pro n\u011bj po\u0159ad Zazp\u00edvejte si se mnou, Jednalo se o osm p\u011btiminutov\u00fdch po\u0159ad\u016f m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b, ve kter\u00fdch v\u017edy zazn\u011bla lidov\u00e1 p\u00edsni\u010dka interpretovan\u00e1 d\u011btsk\u00fdm sborem, doprov\u00e1zen\u00e1 koment\u00e1\u0159em a n\u00e1vody k\u00a0muzic\u00edrov\u00e1n\u00ed. D\u00e1le vytvo\u0159il seri\u00e1lov\u00e9 hudebn\u011b slovesn\u00e9 po\u0159ady Endele vendele a \u010carohr\u00e1tky. Jurkovi\u010dovu tvorbu pro d\u011bti reprezentovalo i veden\u00ed hudebn\u00ed \u010d\u00e1sti d\u011btsk\u00e9ho \u010dasopisu Slun\u00ed\u010dko (1987\u20131990), kde publikoval sv\u00e9 vlastn\u00ed p\u00edsn\u011b a \u00fapravy lidov\u00fdch p\u00edsni\u010dek. Pracoval i pro \u010ceskoslovenskou televizi p\u0159i nat\u00e1\u010den\u00ed hudebn\u00edch po\u0159ad\u016f pro d\u011bti.\u00a0 Dal\u0161\u00ed v\u00fdznamnou Jurkovi\u010dovou aktivitou byla a je spolu\u00fa\u010dast p\u0159i tvorb\u011b po\u0159ad\u016f uv\u00e1d\u011bn\u00fdch ve vin\u00e1rn\u011b Viola, ke kter\u00fdm komponuje hudebn\u00ed doprovod. Herci a muzikanti jsou tu \u010dasto rovnocenn\u00fdmi partnery, hudba je tedy ned\u00edlnou a d\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1st\u00ed programu, nikoli jen nep\u0159\u00edli\u0161 v\u00fdznamn\u00fdm dopl\u0148kem p\u0159edstaven\u00ed, jak b\u00fdv\u00e1 u t\u011bchto typ\u016f um\u011bleck\u00e9 produkce zvykem. S\u00a0re\u017eis\u00e9rem a dramaturgem Vladim\u00edrem Justlem (1928\u20132010) p\u0159ipravil nap\u0159\u00edklad p\u0159edstaven\u00ed: Vita Caroli (s\u00a0herci Janem Ka\u010derem a Ninou Div\u00ed\u0161kovou), Barokn\u00ed poezii (p\u0159edn\u00e1\u0161el Radovan Lukavsk\u00fd), v\u00e1no\u010dn\u00ed po\u0159ad, v\u00a0n\u011bm\u017e byly propojeny latinsk\u00e9 a \u010desk\u00e9 zp\u011bvy, Byla cesta, byla u\u0161lapan\u00e1, kombinovan\u00fd ve\u010der staro\u010desk\u00e9 poezie (Pavel Soukup), Legendy o sv. Kate\u0159in\u011b (V\u00e1clav Voska) a mnoh\u00e1 dal\u0161\u00ed, celkem v\u00edce ne\u017e dvacet r\u016fzn\u00fdch po\u0159ad\u016f s\u00a0\u010detn\u00fdmi repr\u00edzami. K\u00a0poezii m\u011bl Jurkovi\u010d v\u017edy bl\u00edzko, ji\u017e na st\u0159edn\u00ed \u0161kole si obl\u00edbil p\u0159edev\u0161\u00edm \u010deskou poezii, pozd\u011bji ji s\u00e1m psal a p\u0159ekl\u00e1dal ver\u0161e rusk\u00fdch a n\u011bmeck\u00fdch b\u00e1sn\u00edk\u016f.<\/p>\r\n

Po skon\u010den\u00ed \u010dinnosti u Pra\u017esk\u00fdch madrigalist\u016f v roce 1977 se Pavel Jurkovi\u010d rozhodl vr\u00e1tit se za katedru. Nastoupil do Z\u0160 Um\u011bleck\u00e1 v\u00a0Praze 7, kde p\u016fsobil dal\u0161\u00edch dvacet let a p\u0159isp\u011bl k\u00a0roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed v\u00fduky hudebn\u00ed v\u00fdchovy na t\u00e9to \u0161kole. Zalo\u017eil tu syst\u00e9m \u0161koly s\u00a0roz\u0161\u00ed\u0159enou v\u00fdukou hudebn\u00ed v\u00fdchovy, kde ka\u017ed\u00e1 hudebn\u00ed t\u0159\u00edda vytv\u00e1\u0159ela p\u0159irozen\u00fd p\u011bvecko-instrument\u00e1ln\u00ed ans\u00e1mbl, kter\u00fd i d\u011bjiny hudby pro\u017e\u00edval prakticky na prezentaci hudebn\u011b historick\u00fdch etap, nebo\u0165 v\u0161ichni \u017e\u00e1ci byli vedeni k\u00a0vok\u00e1ln\u00edm i instrument\u00e1ln\u00edm dovednostem. Tato nov\u00e1 cesta hudebn\u00ed v\u00fdchovy d\u011bt\u00ed se praktikuje na t\u00e9to \u0161kole dodnes. Mnoz\u00ed absolventi t\u011bchto hudebn\u00edch t\u0159\u00edd provozuj\u00ed hudbu profesion\u00e1ln\u011b, pro ty ostatn\u00ed je samoz\u0159ejmou sou\u010d\u00e1st\u00ed jejich \u017eivota, co\u017e je smyslem a c\u00edlem t\u00e9to hudebn\u011b v\u00fdchovn\u00e9 cesty. Budi\u017e sv\u011bdectv\u00edm jeho lok\u00e1ln\u00edho vlastenectv\u00ed i v\u00edce ne\u017e dvacetilet\u00e1 spolupr\u00e1ce se soubory Radost a Pueri gaudentes, kter\u00e9 jsou v Praze 7 doma a pro n\u011b\u017e vytvo\u0159il celou \u0159adu kompozic a pat\u0159\u00ed k\u00a0jejich kmenov\u00fdm autor\u016fm.<\/p>\r\n

Pavel Jurkovi\u010d je dr\u017eitelem mnoha cen, jejich\u017e ud\u011blen\u00ed vyplynulo z\u00a0celo\u017eivotn\u00ed pr\u00e1ce v\u00a0oblasti hudby a rozvoje hudebn\u00ed vzd\u011blanosti. Z\u00a0nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch lze jmenovat ocen\u011bn\u00ed Orffovy nadace Pro Merito (1995), V\u00fdro\u010dn\u00ed cenu \u010ceskoslovensk\u00e9ho rozhlasu za tvorbu pro d\u011bti (1980), Cenu \u010cesk\u00e9 hudebn\u00ed rady za iniciativn\u00ed po\u010diny v\u00a0hudebn\u00ed v\u00fdchov\u011b (1996) \u010di Cenu Spole\u010dnosti pro v\u011bdu a um\u011bn\u00ed (2006). Titul \u010destn\u00e9ho ob\u010dana Prahy 7 obdr\u017eel v\u00a0roce 2005. Vzpom\u00ednky na sv\u016fj \u017eivot s\u00a0hudbou, setk\u00e1n\u00ed s mnoha v\u00fdznamn\u00fdmi um\u011blci druh\u00e9 poloviny dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed a sv\u016fj pohled na muziku p\u0159edstavil ve vzpom\u00ednkov\u00e9 knize Otv\u00edr\u00e1n\u00ed pam\u011bti \u2013 Obr\u00e1zky na pl\u00e1tn\u011b \u010dasu, kterou vydalo nakladatelstv\u00ed Karolinum v\u00a0roce 2005, a sv\u016fj n\u00e1zor na hudebn\u00ed v\u00fdchovu prezentoval v\u00a0knize Na cest\u00e1ch k\u00a0hudb\u011b, vydan\u00e9 u t\u00e9ho\u017e nakladatelstv\u00ed v\u00a0roce 2006. Pro rok 2011 p\u0159ipravuje nakladatelstv\u00ed Port\u00e1l dv\u011b publikace: Jak po\u010d\u00edtaj\u00ed ko\u0165ata \u2013 Jurkovi\u010dovy p\u00edsni\u010dky pro d\u011bti na ver\u0161e Ji\u0159\u00edho \u017d\u00e1\u010dka a kn\u00ed\u017eku rad, zku\u0161enost\u00ed a receptur pro \u201e\u0161kolu i d\u016fm\u201c Od v\u00fdk\u0159iku k\u00a0p\u00edsni\u010dce o hudebn\u00ed v\u00fdchov\u011b d\u011bt\u00ed od narozen\u00ed po vstup na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kolu.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Zorka KOHOUTOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nzp\u011bva\u010dka<\/em>
\r\n* 16. 4. 1931 Praha
\r\n\u2020 19. 8. 2019 Praha<\/em><\/p>\r\n

Zorka Kohoutov\u00e1 se narodila v\u00a0dubnu 1931 svobodn\u00e9 matce Franti\u0161ce (1910\u201386). Fakt, \u017ee vyr\u016fstala bez otce, velmi ovlivnil Zor\u010dino ml\u00e1d\u00ed. Matka pracovala jako pomocn\u00e1 d\u011blnice a kv\u016fli sv\u00fdm velmi n\u00edzk\u00fdm p\u0159\u00edjm\u016fm nemohla poskytnout sv\u00e9 dce\u0159i odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed z\u00e1zem\u00ed. Situaci je\u0161t\u011b zkomplikovalo \u00famrt\u00ed d\u011bde\u010dka, kter\u00fd by byl z\u0159ejm\u011b svou dceru a vnu\u010dku po ekonomick\u00e9 str\u00e1nce zajistil. Proto mal\u00e1 Zorka \u201eputovala\u201c po n\u00e1hradn\u00edch rodin\u00e1ch, kde ov\u0161em pov\u011bt\u0161inou citov\u011b str\u00e1dala a \u010dasto se j\u00ed nedost\u00e1valo ani z\u00e1kladn\u00edch materi\u00e1ln\u00edch pot\u0159eb. Do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy nastoupila na \u0161kolu v Masn\u00e9 ulici na Star\u00e9m M\u011bst\u011b, pak nav\u0161t\u011bvovala \u0161kolu ve Vr\u0161ovic\u00edch, teprve pot\u00e9 zakotvila v\u00a0rodin\u011b mat\u010dina bratra na \u017di\u017ekov\u011b, kde tak\u00e9 pokra\u010dovala ve \u0161koln\u00ed doch\u00e1zce. Po n\u011bkolika letech se matka Franti\u0161ka provdala a ode\u0161la se sv\u00fdm man\u017eelem do \u010cesk\u00e9 Kamenice, co\u017e umo\u017enilo Zorce kone\u010dn\u011b \u017e\u00edt se\u00a0svou matkou. Vztahy v\u00a0nov\u00e9 rodin\u011b byly velmi dobr\u00e9, kr\u00e1sn\u00fd vztah si Zorka vybudovala p\u0159edev\u0161\u00edm se svou nevlastn\u00ed babi\u010dkou. V Kamenici dokon\u010dila povinnou \u0161koln\u00ed doch\u00e1zku a tak\u00e9 poprv\u00e9 vystupovala s\u00a0m\u00edstn\u00edmi kapelami.<\/p>\r\n

Po dokon\u010den\u00ed \u0161koly se Zorka vr\u00e1tila zp\u011bt do Prahy, kde za\u010dala pracovat v\u00a0podniku \u010cKD Karl\u00edn. Krom\u011b zp\u011bvu ji uchv\u00e1til tak\u00e9 tanec \u2013 stala se \u010dlenkou tane\u010dn\u00edho Styl klubu a v\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dvou letech z\u00edskala spolu se sv\u00fdm partnerem Josefem Kubrem mnoho ocen\u011bn\u00ed v\u00a0tane\u010dn\u00edch sout\u011b\u017e\u00edch. Po kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b z\u00edskala Kohoutov\u00e1 pr\u00e1ci v\u00a0presti\u017en\u00edm m\u00f3dn\u00edm sal\u00f3nu \u0160or\u0161ov\u00e1, pracovala zde jako fakturantka, ov\u0161em jej\u00ed p\u016fvab j\u00ed otev\u0159el cestu tak\u00e9 k\u00a0modelingu \u2013 p\u0159edv\u00e1d\u011bla konfekci tohoto studia. Z\u00a0t\u00e9to doby tak\u00e9 poch\u00e1zej\u00ed jej\u00ed fotografie, kter\u00e9 po\u0159\u00eddil zn\u00e1m\u00fd fotograf Erich Tyl\u00ednek.<\/p>\r\n

A\u010dkoli m\u011bla p\u0159edpoklady st\u00e1t se profesion\u00e1ln\u00ed modelkou, dala p\u0159ednost zp\u011bvu, z\u00a0konfek\u010dn\u00edho z\u00e1vodu ode\u0161la na \u201evolnou nohu\u201c a vystupovala pod hlavi\u010dkou Hudebn\u00ed artistick\u00e9 \u00fast\u0159edny (HAU). Nejd\u0159\u00edve p\u016fsobila v\u00a0p\u011bveck\u00e9m duu se sv\u00fdm prvn\u00edm man\u017eelem Otou Kinsk\u00fdm, um\u011bleck\u00e1 spolupr\u00e1ce ani man\u017eelsk\u00e9 sou\u017eit\u00ed v\u0161ak nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. Pot\u00e9 se Kohoutov\u00e9 naskytla unik\u00e1tn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost \u2013 v\u00a0z\u00e1jezdov\u00e9m estr\u00e1dn\u00edm po\u0159adu Oblastn\u00ed variet\u00e9 nahradila v jednom v\u00fdstupu here\u010dku Nata\u0161u Gollovou. Nejednalo se o z\u00e1sadn\u00ed roli, ov\u0161em toto anga\u017em\u00e1 pomohlo Kohoutov\u00e9 ud\u011blat si jm\u00e9no a z\u00edskat nezbytn\u00e9 kontakty v\u00a0um\u011bleck\u00e9 bran\u017ei. Dal\u0161\u00ed Zor\u010diny profesn\u00ed kroky vedly sm\u011brem k\u00a0p\u011bveck\u00e9mu \u00fa\u010dinkov\u00e1n\u00ed s\u00a0orchestry Rudolfa Cort\u00e9ze, Richarda Adama \u010di pozd\u011bji s\u00a0ans\u00e1mblem Karla Kraugartnera. Na po\u010d\u00e1tku pades\u00e1t\u00fdch let do\u0161lo k\u00a0osudov\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed \u2013 p\u0159i z\u00e1jezdu do Karlov\u00fdch Var\u016f se Zorka Kohoutov\u00e1 setkala se sv\u00fdm pozd\u011bj\u0161\u00edm um\u011bleck\u00fdm i \u017eivotn\u00edm partnerem Karlem Valdaufem (1913\u20131982). Po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch oslovil Valdauf Kohoutovou a nab\u00eddl j\u00ed pozici konferenci\u00e9rky hudebn\u00edch po\u0159ad\u016f jeho velk\u00e9ho orchestru, kr\u00e1tce nato se stala natrvalo i zp\u011bva\u010dkou tohoto souboru. Postupn\u011b se stala bezesporu nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed s\u00f3lovou zp\u011bva\u010dkou dechov\u00e9 hudby. Valdauf pro ni slo\u017eil zn\u00e1m\u00e9 hity jako Ml\u00e1d\u00ed nevybou\u0159en\u00e9, Tv\u00e9 vlasy kvetou a mnoh\u00e9 dal\u0161\u00ed. Jej\u00edm dvorn\u00edm texta\u0159em byl dlouh\u00e1 l\u00e9ta Sl\u00e1va N\u00e1dvorn\u00edk, pozd\u011bji pro ni psal texty k\u00a0p\u00edsn\u00edm Ladislav Jacura. V pracovn\u00ed oblasti se man\u017eel\u016fm (od roku 1961) da\u0159ilo, ov\u0161em v\u00a0soukrom\u00e9m \u017eivot\u011b byla situace mnohem komplikovan\u011bj\u0161\u00ed. Valdauf byl psychicky zna\u010dn\u011b nevyrovnan\u00fd, nav\u00edc Kohoutovou st\u00e1le podv\u00e1d\u011bl s\u00a0jin\u00fdmi \u017eenami. P\u0159esto\u017ee man\u017eel\u00e9 spolu m\u011bli dva syny, Jana (* 1958) a Daniela (*1966), skon\u010dilo nakonec man\u017eelstv\u00ed v\u00a0roce 1971 rozvodem, pot\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b skon\u010dila i spolupr\u00e1ce na poli um\u011bleck\u00e9m.<\/p>\r\n

Kohoutov\u00e1 byla tedy nucena, krom\u011b p\u00e9\u010de o sv\u00e9 syny, tak\u00e9 \u201erestartovat\u201c svou um\u011bleckou kari\u00e9ru. Zalo\u017eila kapelu Kutilka, jej\u00ed\u017e \u010dlenov\u00e9 se rekrutovali p\u0159edev\u0161\u00edm z\u00a0mlad\u00fdch muzikant\u016f z\u00a0Pos\u00e1dkov\u00e9 hudby Praha a \u00dast\u0159edn\u00ed hudby. Kapela z\u00edskala z\u00e1hy zna\u010dnou popularitu, ji\u017e po necel\u00e9m p\u016flroce byla pozv\u00e1na na prvn\u00ed zahrani\u010dn\u00ed turn\u00e9 do tehdej\u0161\u00ed NDR, b\u011bhem let zde Kutilka absolvovala mnoho dal\u0161\u00edch turn\u00e9 a nato\u010dila v\u00a0Lipsku \u0159adu \u010desk\u00fdch p\u00edsni\u010dek, o mno\u017estv\u00ed televizn\u00edch vystoupen\u00ed ani nemluv\u011b. S\u00a0Kutilkou Zorka procestovala mno\u017estv\u00ed evropsk\u00fdch zem\u00ed \u2013 tehdej\u0161\u00ed NSR, \u0160v\u00fdcarsko, Polsko, Rakousko a mnoh\u00e9 dal\u0161\u00ed. \u010cinnost kapely mana\u017eersky zast\u0159e\u0161oval po cel\u00fdch dvacet p\u011bt let jej\u00ed existence Hanu\u0161 Bunzl. V\u00a0Kutilce p\u016fsobil jako zp\u011bv\u00e1k i t\u0159et\u00ed Zor\u010din man\u017eel Jaroslav Va\u0148\u00e1tko. Bohu\u017eel ani toto man\u017eelstv\u00ed nevydr\u017eelo kv\u016fli Va\u0148\u00e1tkov\u011b p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 n\u00e1klonnosti k alkoholu. Na pozici zp\u011bv\u00e1ka kapely se pot\u00e9 vyst\u0159\u00eddali nap\u0159. Karel Gult, Pavel Zeln\u00ed\u010dek, Ji\u0159\u00ed \u0160kv\u00e1ra nebo Pavel Nov\u00e1k.<\/p>\r\n

Kohoutov\u00e1 od po\u010d\u00e1tku \u0161edes\u00e1t\u00fdch let spolupracovala tak\u00e9 s\u00a0Josefem Z\u00edmou, vystupovala v\u00a0mnoha epizod\u00e1ch obl\u00edben\u00e9ho TV po\u0159adu Sejdeme se na Vlachovce. Jej\u00ed diskografie \u010d\u00edt\u00e1 v\u00edce ne\u017e 130 desek, kter\u00e9 nahr\u00e1la pro tuzemsk\u00e9 i zahrani\u010dn\u00ed nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnosti. B\u011bhem sv\u00e9 profesn\u00ed kari\u00e9ry se setkala i se slavnou here\u010dkou Zitou Kab\u00e1tovou, kter\u00e1 v\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech p\u016fsobila jako host p\u0159i vystoupen\u00edch Valdaufova ans\u00e1mblu. P\u0159\u00e1telila se s Vladim\u00edrem Men\u0161\u00edkem, Juditou \u010ce\u0159ovskou, Dagmar Havlovou, V\u00e1clavem Neck\u00e1\u0159em a mnoha dal\u0161\u00edmi osobnostmi z\u00a0um\u011bleck\u00fdch kruh\u016f. Po roce 1989 za\u010dala jezdit na z\u00e1jezdn\u00ed p\u0159edstaven\u00ed, bu\u010f sama, nebo s\u00a0kamar\u00e1dkou Yvettou Simonovou, nap\u0159\u00edklad s po\u0159adem Od Vlacha a\u017e po Valdaufa. Pravideln\u011b po\u0159\u00e1dala koncerty po cel\u00e9 republice, vystupovala na v\u00fdstav\u011b Zahrada \u010cech v\u00a0Litom\u011b\u0159ic\u00edch. Zorka Kohoutov\u00e1 \u017eila v\u00a0podkrovn\u00edm byt\u011b na pra\u017esk\u00e9 Letn\u00e9 od roku 1971 a\u017e do sv\u00e9 smrti\u00a0 v roce 2019. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed obdr\u017eela z\u00a0rukou starosty Prahy 7 Marka Je\u010dm\u00e9nka v\u00a0dubnu 2011 p\u0159i koncert\u011b, jen\u017e byl uspo\u0159\u00e1d\u00e1n u p\u0159\u00edle\u017eitosti jej\u00edch osmdes\u00e1t\u00fdch narozenin. Sou\u010d\u00e1st\u00ed tohoto slavnostn\u00edho ve\u010dera byl i k\u0159est knihy mapuj\u00edc\u00ed jej\u00ed soukrom\u00fd i profesn\u00ed \u017eivot nazvan\u00fd Nevybou\u0159en\u00e9 ml\u00e1d\u00ed Zorky Kohoutov\u00e9, stejn\u011b jako CD v\u00fdb\u011bru jej\u00edch nejv\u011bt\u0161\u00edch hit\u016f Zp\u00edv\u00e1n\u00ed, m\u00e1 l\u00e1ska.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Zde\u0148ka KON\u011aRZOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\ndlouholet\u00e1 pracovnice v soci\u00e1ln\u00edch slu\u017eb\u00e1ch<\/em>
\r\n* 1. 5. 1944 Praha<\/em><\/p>\r\n

Pan\u00ed Zde\u0148ka Kon\u011brzov\u00e1 se narodila 1. kv\u011btna 1944 v Praze. Absolvovala st\u0159edn\u00ed zdravotnickou \u0161kolu v Praze. Od roku 1973 se zab\u00fdv\u00e1 p\u00e9\u010d\u00ed o seniory v Praze 7. B\u011bhem cel\u00e9 sv\u00e9 profesion\u00e1ln\u00ed kari\u00e9ry klade d\u016fraz nejen na kvalitn\u00ed zdravotn\u00ed\u00a0 p\u00e9\u010di o seniory, ale i\u00a0 zaji\u0161t\u011bn\u00ed plnohodnotn\u00e9ho \u017eivota pro klienty v podob\u011b organizov\u00e1n\u00ed kulturn\u00edch\u00a0 \u010di spole\u010densk\u00fdch akc\u00ed. V roce 2012 zv\u00edt\u011bzila Zde\u0148ka Kon\u011brzov\u00e1 v r\u00e1mci N\u00e1rodn\u00ed ceny asociace poskytovatel\u016f soci\u00e1ln\u00edch slu\u017eeb \u010cR\u00a0 a z\u00edskala titul pracovn\u00edk roku v soci\u00e1ln\u00edch slu\u017eb\u00e1ch.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. MUDr. Josef KOUTECK\u00dd, DrSc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nl\u00e9ka\u0159, v\u011bdec a pedagog
\r\n<\/em>* 31. 8. 1930 Praha
\r\n<\/em>\u2020 5. 7.\u00a02019 Praha<\/em><\/p>\r\n

Josef Kouteck\u00fd se narodil v\u00a0srpnu 1930 v\u00a0Praze. Ji\u017e na st\u0159edn\u00ed \u0161kole mu u\u010darovala biologie a\u00a0od t\u00e9to v\u00e1\u0161n\u011b byl jen kr\u016f\u010dek k\u00a0touze st\u00e1t se l\u00e9ka\u0159em. Nikdy od t\u00e9 doby neuva\u017eoval o\u00a0jin\u00e9m povol\u00e1n\u00ed. T\u011bsn\u011b p\u0159ed koncem jeho st\u0159edo\u0161kolsk\u00fdch studi\u00ed se rodina Kouteck\u00fdch p\u0159est\u011bhovala do Janovsk\u00e9ho ulice v\u00a0Praze 7.<\/p>\r\n

V z\u00e1\u0159\u00ed 1949 slo\u017eil Josef Kouteck\u00fd \u00fasp\u011b\u0161n\u011b p\u0159ij\u00edmac\u00ed zkou\u0161ky na tehdy jedinou existuj\u00edc\u00ed L\u00e9ka\u0159skou fakultu Univerzity Karlovy. Po promoci dostal (tehdy nucenou) um\u00edst\u011bnku do v\u00fdchodo\u010desk\u00e9ho kraje. Nastoupil na d\u011btsk\u00e9 odd\u011blen\u00ed mal\u00e9 nemocnice v\u00a0Nov\u00e9m Byd\u017eov\u011b, kde dostal p\u0159\u00edle\u017eitost \u201ep\u0159i\u010dichnout\u201c k\u00a0mnoha l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm specializac\u00edm (d\u011btsk\u00e9 l\u00e9ka\u0159stv\u00ed, interna, chirurgie nebo infek\u010dn\u00ed). Po p\u016fl roce byl p\u0159elo\u017een do Jansk\u00fdch L\u00e1zn\u00ed do l\u00e9\u010debny pro d\u011bti posti\u017een\u00e9 d\u011btskou obrnou.<\/p>\r\n

V kv\u011btnu 1957 se kone\u010dn\u011b vr\u00e1til do d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed na Kliniku d\u011btsk\u00e9 chirurgie na Karlov\u011b vedenou prof. V\u00e1clavem Kafkou. Pro\u0161el v\u0161emi na klinice praktikovan\u00fdmi obory \u2013 b\u0159i\u0161n\u00ed a\u00a0hrudn\u00ed chirurgi\u00ed, urologi\u00ed, proktologi\u00ed, kardiochirurgi\u00ed a\u00a0traumatologi\u00ed. Od po\u010d\u00e1tku roku 1964, kdy dostal souhlas prof. Kafky, se za\u010dal v\u00a0r\u00e1mci kliniky c\u00edlen\u011b zab\u00fdvat d\u011btskou onkologi\u00ed. Stal se zakladatelem a\u00a0pr\u016fkopn\u00edkem tohoto specializovan\u00e9ho oboru v\u00a0na\u0161\u00ed zemi. Z\u00e1kladn\u00edmi tezemi prof. Kouteck\u00e9ho p\u0159i zakl\u00e1d\u00e1n\u00ed a\u00a0rozv\u00edjen\u00ed p\u00e9\u010de o\u00a0d\u011btsk\u00e9 pacienty byly jej\u00ed centralizace na jednom specializovan\u00e9m pracovi\u0161ti a\u00a0zaveden\u00ed komplexn\u00ed p\u00e9\u010de, kter\u00e1 zahrnuje v\u0161e od prevence p\u0159es diagnostiku, komplexn\u00ed l\u00e9\u010dbu, \u0159e\u0161en\u00ed \u010dasn\u00fdch a\u00a0pozdn\u00edch l\u00e9\u010debn\u00fdch komplikac\u00ed a\u017e po psychologickou p\u00e9\u010di o\u00a0nemocn\u00e9 d\u011bti, jejich rodi\u010de a\u00a0p\u0159i ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 l\u00e9\u010db\u011b i\u00a0o\u00a0poz\u016fstal\u00e9.<\/p>\r\n

Do roku 1970 pracoval na Karlov\u011b s\u00a0d\u011btsk\u00fdmi pacienty v\u00a0podstat\u011b neofici\u00e1ln\u011b, jen d\u00edky pochopen\u00ed veden\u00ed kliniky. V\u00a0tomt\u00e9\u017e roce tak\u00e9 poprv\u00e9 vycestoval na Z\u00e1pad, z\u00edskal stipendium Gutenbergovy univerzity v\u00a0Mohu\u010di, kde str\u00e1vil p\u016fl roku na d\u011btsk\u00e9 klinice, kde ji\u017e tehdy existovalo onkologick\u00e9 odd\u011blen\u00ed. V\u00a0roce 1971 se stal MUDr. Kouteck\u00fd prvn\u00edm onkologick\u00fdm ordin\u00e1\u0159em v\u00a0tehdej\u0161\u00ed \u010cSSR, o\u00a0t\u0159i roky pozd\u011bji vznikla autonomn\u00ed Stanice d\u011btsk\u00e9 onkologie v\u00a0r\u00e1mci Kliniky d\u011btsk\u00e9 chirurgie. Po p\u0159est\u011bhov\u00e1n\u00ed kliniky do Motola v\u00a0roce 1978 vzniklo samostatn\u00e9 odd\u011blen\u00ed d\u011btsk\u00e9 onkologie, funkci prim\u00e1\u0159e z\u00edskal pochopiteln\u011b MUDr. Kouteck\u00fd. Po dal\u0161\u00edch p\u011bti letech bylo odd\u011blen\u00ed ustaveno Klinikou d\u011btsk\u00e9 onkologie, p\u0159ednostou tohoto pracovi\u0161t\u011b z\u016fstal MUDr. Kouteck\u00fd v\u00edce ne\u017e dvacet let, do ledna 2004. Klinika se tak\u00e9 stala z\u00e1kladnou pro v\u00fduku onkologie.<\/p>\r\n

S\u00a0Kouteck\u00e9ho nespornou odbornou erudic\u00ed souvis\u00ed i\u00a0prezentace na 700 odborn\u00fdch p\u0159edn\u00e1\u0161ek a\u00a0publikace v\u00edce ne\u017e t\u0159\u00ed stovek v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed. Mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed pat\u0159\u00ed nap\u0159. v\u016fbec prvn\u00ed \u010deskoslovensk\u00e1 monografie o\u00a0n\u00e1dorech N\u00e1dory d\u011btsk\u00e9ho v\u011bku (1978), prvn\u00ed \u010desk\u00e1 u\u010debnice Klinick\u00e1 onkologie (1988) \u010di N\u00e1dorov\u00e1 onemocn\u011bn\u00ed d\u011bt\u00ed a\u00a0mladistv\u00fdch (1996) pro praktick\u00e9 pediatry. O\u00a0\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m rozvoji oboru, kter\u00fd Josef Kouteck\u00fd zalo\u017eil, a\u00a0o\u00a0mno\u017estv\u00ed pr\u00e1ce, kterou v\u00a0t\u00e9to oblasti odvedl, sv\u011bd\u010d\u00ed nejl\u00e9pe rozd\u00edl v\u00a0po\u010dtu p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edch d\u011btsk\u00fdch onkologick\u00fdch pacient\u016f na po\u010d\u00e1tku jeho kari\u00e9ry a\u00a0v\u00a0sou\u010dasnosti. Zat\u00edmco v\u00a0\u0161edes\u00e1t\u00fdch letech se poda\u0159ilo vyl\u00e9\u010dit pouh\u00e1 3 % pacient\u016f, dnes je jich v\u00edce ne\u017e 80 %.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00ed v\u00fdznamnou sou\u010d\u00e1st\u00ed pracovn\u00ed kari\u00e9ry MUDr. Kouteck\u00e9ho je bezesporu jeho pedagogick\u00e9 p\u016fsoben\u00ed. Ji\u017e jako sekund\u00e1rn\u00ed l\u00e9ka\u0159 vyu\u010doval na St\u0159edn\u00ed zdravotnick\u00e9 \u0161kole ve \u0160kolsk\u00e9 ulici. Pozd\u011bji, po p\u0159est\u011bhov\u00e1n\u00ed onkologick\u00e9ho pracovi\u0161t\u011b do Motola, za\u010dal p\u0159edn\u00e1\u0161et sv\u016fj obor na tehdej\u0161\u00ed Fakult\u011b d\u011btsk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159stv\u00ed UK (dnes 2. LF UK). Akademick\u00fd sen\u00e1t t\u00e9to fakulty zvolil MUDr. Kouteck\u00e9ho sv\u00fdm d\u011bkanem v\u00a0roce 1990, nejprve na rok, pot\u00e9 tuto funkci vykon\u00e1val je\u0161t\u011b po dv\u011b volebn\u00ed obdob\u00ed do roku 1997. V\u00a0letech 1997\u20132000 byl dokonce prorektorem Univerzity Karlovy pro vn\u011bj\u0161\u00ed vztahy. Po nal\u00e9h\u00e1n\u00ed koleg\u016f z\u00a0fakulty p\u0159ijal funkci d\u011bkana 2.\u00a0l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty je\u0161t\u011b na dv\u011b t\u0159\u00edlet\u00e1 funk\u010dn\u00ed obdob\u00ed v\u00a0letech 2000 a\u00a02003. Hlavn\u00edm c\u00edlem MUDr. Kouteck\u00e9ho v\u00a0akademick\u00fdch funkc\u00edch bylo vychov\u00e1vat nejen odborn\u011b zdatn\u00e9, ale i\u00a0lidsky kvalitn\u00ed adepty l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho povol\u00e1n\u00ed a\u00a0obecn\u011b pozvednout pokleslou kulturnost, kter\u00e1 zde nar\u016fstala po \u010dty\u0159icet let komunistick\u00e9ho re\u017eimu.<\/p>\r\n

S \u00fasp\u011bchy, kter\u00fdch MUDr. Kouteck\u00fd dos\u00e1hl b\u011bhem sv\u00e9 bohat\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 a\u00a0v\u011bdeck\u00e9 kari\u00e9ry, souvis\u00ed i\u00a0\u0159ada ocen\u011bn\u00ed, kter\u00e1 obdr\u017eel. Jako prvn\u00edmu \u010desk\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i mu v\u00a0roce 1996 ud\u011blil prezident republiky medaili Za z\u00e1sluhy II. stupn\u011b, sv\u00fdm nejvy\u0161\u0161\u00edm vyznamen\u00e1n\u00edm \u2013 \u010destnou medail\u00ed De scientia et humanitate optime meritis \u2013 mu vzdala hold Akademie v\u011bd \u010cR. D\u00e1le byl dr\u017eitelem medail\u00ed Josefa Hl\u00e1vky a\u00a0J. E. Purkyn\u011b, z\u00e1sluhy Kouteck\u00e9ho ocenila i\u00a0jeho alma mater, a\u00a0to jak fakulta ud\u011blen\u00edm zlat\u00e9 medaile 2. LF UK, tak univerzita zlatou medail\u00ed UK. V\u00a0roce 2009 z\u00edskal N\u00e1rodn\u00ed cenu vl\u00e1dy \u010cR \u010cesk\u00e1 hlava. MUDr. Kouteck\u00fd pat\u0159il mezi zakl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u010dleny U\u010den\u00e9 spole\u010dnosti \u010cR, v\u00a0letech 1998\u20132002 byl jej\u00edm p\u0159edsedou. Od roku 1989 p\u016fsobil \u0159adu let v\u00a0p\u0159edsednick\u00e9 funkci \u010cesk\u00e9 onkologick\u00e9 spole\u010dnosti. \u010cestn\u00fdm ob\u010danem Prahy\u00a07 se stal prof. MUDr. Josef Kouteck\u00fd, DrSc., v\u00a0roce 2008, stejn\u00e9ho ocen\u011bn\u00ed se mu dostalo v\u00a0roce 2010 od obce Sob\u011bhrdy.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ivan MEDEK <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\npublicista, hudebn\u00ed teoretik a kritik<\/em>
\r\n* 13. 6. 1925 Praha<\/em>
\r\n\u2020 6. 1. 2010 Praha<\/em><\/p>\r\n

Ivan Medek se narodil v\u00a0\u010dervnu 1925 jako syn legion\u00e1\u0159sk\u00e9ho spisovatele, b\u00e1sn\u00edka a dramatika, \u00fa\u010dastn\u00edka bitvy u Zborova, Rudolfa Medka a jeho \u017eeny Evy, rozen\u00e9 Slav\u00ed\u010dkov\u00e9, dcery slavn\u00e9ho \u010desk\u00e9ho impresionistick\u00e9ho mal\u00ed\u0159e Anton\u00edna Slav\u00ed\u010dka. Domovem rodiny Medkov\u00fdch byl byt v\u00a0dom\u011b na rohu letensk\u00fdch ulic Dobrovsk\u00e9ho a Nad \u0160tolou. Nedlouho po narozen\u00ed druh\u00e9ho syna Mikul\u00e1\u0161e, pozd\u011bj\u0161\u00edho uzn\u00e1van\u00e9ho mal\u00ed\u0159e, se rodina p\u0159est\u011bhovala na \u017di\u017ekov, kde se otec Rudolf stal \u0159editelem nov\u011b vznikl\u00e9ho Pam\u00e1tn\u00edku osvobozen\u00ed na V\u00edtkov\u011b. Ivan chodil do obecn\u00e9 \u0161koly na Cyrilometod\u011bjsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed v\u00a0Karl\u00edn\u011b a pot\u00e9 na gymn\u00e1zium na n\u00e1m\u011bst\u00ed Ji\u0159\u00edho z\u00a0Pod\u011bbrad na Vinohradech, odkud p\u0159estoupil na Akademick\u00e9 gymn\u00e1zium. Jeho ml\u00e1d\u00ed bylo ovlivn\u011bno liter\u00e1rn\u00edm a um\u011bleck\u00fdm prost\u0159ed\u00edm prvn\u00ed republiky, v\u00a0n\u011bm\u017e se pohybovali jeho rodi\u010de, a p\u0159\u00edbuzensk\u00fdmi svazky s\u00a0rodinou Masarykovou.<\/p>\r\n

Po okupaci \u010ceskoslovenska v\u00a0roce 1939 byli Medkovi nuceni na rok opustit Prahu a \u017eili ve sv\u00e9m\u00a0letn\u00edm domku v\u00a0\u010cejkovic\u00edch u \u010cesk\u00e9ho \u0160ternberka. Dal\u0161\u00ed zlom v\u00a0\u017eivot\u011b rodiny znamenala smrt otce Rudolfa v\u00a0srpnu 1940, kter\u00e1 s\u00a0sebou nesla i hmotn\u00e9 probl\u00e9my. Rodina tak musela rozprod\u00e1vat obrazy d\u011bde\u010dka Anton\u00edna Slav\u00ed\u010dka. B\u011bhem protektor\u00e1tu se Ivan za\u010dal intenzivn\u011b zaj\u00edmat o klasickou hudbu a chodil na soukrom\u00e9 hodiny harmonie a skladby k\u00a0prof. Jaroslavu \u0158\u00eddk\u00e9mu, na jeho\u017e radu p\u0159estoupil na konzervato\u0159. Na konci v\u00e1lky se spolu s bratrem pod\u00edlel na bojov\u00fdch akc\u00edch b\u011bhem\u00a0Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed. Po osvobozen\u00ed Medek p\u0159isp\u00edval do denn\u00edho tisku refer\u00e1ty o hudb\u011b a recenzemi koncert\u016f. V\u00a0roce 1946 se organiza\u010dn\u011b pod\u00edlel na vzniku \u010cesk\u00e9ho komorn\u00edho orchestru, veden\u00e9ho dirigentem V\u00e1clavem Talichem, av\u0161ak po V\u00edt\u011bzn\u00e9m \u00fanoru soubor svoji \u010dinnost zastavil na protest proti vykonstruovan\u00e9mu obvin\u011bn\u00ed Talicha. Studium na konzervato\u0159i Medek nedokon\u010dil a rok 1948 znamenal rovn\u011b\u017e konec jeho hudebn\u011b publicistick\u00e9 \u010dinnosti.<\/p>\r\n

Jako dvacetilet\u00fd se Ivan Medek o\u017eenil s\u00a0Ljubou Strakovou, spolu\u017ea\u010dkou z konzervato\u0159e. V\u00a0roce 1950 se man\u017eel\u016fm Medkov\u00fdm narodila dcera Viktorie, na \u0160t\u011bdr\u00fd den 1952 syn Jan a v\u00a0roce 1957 dal\u0161\u00ed dcera Tereza. Medek se \u017eivil jako koncertn\u00ed jednatel a jeho man\u017eelka d\u00e1vala soukrom\u00e9 hodiny hry na klav\u00edr. V\u00a0letech 1952 a\u017e 1954 byl Medek zam\u011bstnancem \u010cesk\u00e9 filharmonie, kde se sp\u0159\u00e1telil s\u00a0 dirigentem Karlem An\u010derlem; po intervenci za op\u011btovn\u00fd n\u00e1vrat V\u00e1clava Talicha k\u00a0tomuto t\u011blesu byl ov\u0161em propu\u0161t\u011bn. Nastupuje do\u00a0Hudebn\u00ed a artistick\u00e9 \u00fast\u0159edny, ale i zde dost\u00e1v\u00e1 v\u00fdpov\u011b\u010f pro sv\u00e9 neskr\u00fdvan\u011b antikomunistick\u00e9 n\u00e1zory a stejn\u011b kon\u010d\u00ed i v\u0161echna jeho dal\u0161\u00ed zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0kulturn\u011b osv\u011btov\u00fdch organizac\u00edch.<\/p>\r\n

Politick\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed na za\u010d\u00e1tku \u0161edes\u00e1t\u00fdch let mu umo\u017enilo n\u00e1vrat k\u00a0\u010cesk\u00e9 filharmonii, kde p\u016fsobil ofici\u00e1ln\u011b jako z\u0159\u00edzenec, fakticky se v\u0161ak v\u00fdznamn\u011b pod\u00edlel na dramaturgii orchestru. Za\u010dal spolupracovat s\u00a0\u010ceskoslovensk\u00fdm rozhlasem p\u0159i vytv\u00e1\u0159en\u00ed hudebn\u00edch po\u0159ad\u016f pro ml\u00e1de\u017e, pod\u00edlel se na zalo\u017een\u00ed Hudebn\u00ed ml\u00e1de\u017ee. Po skon\u010den\u00ed obrodn\u00e9ho procesu v\u00a0roce 1968 a n\u00e1stupu normalizace byl z\u00a0\u010cesk\u00e9 filharmonie propu\u0161t\u011bn a pracoval ve vydavatelstv\u00ed Supraphon. Po podpisu Charty 77 byl vyhozen i odtud. Pracoval jako sanit\u00e1\u0159 v\u00a0nemocnici Na Franti\u0161ku, pot\u00e9 jako um\u00fdva\u010d n\u00e1dob\u00ed v\u00a0hospod\u011b Pod Kinskou. Disidentsk\u00e1 aktivity v\u00a0Chart\u011b 77 a ve V\u00fdboru na obranu nespravedliv\u011b st\u00edhan\u00fdch m\u011bly za n\u00e1sledek \u0159adu mnohahodinov\u00fdch v\u00fdslech\u016f na slu\u017eebn\u00e1ch StB. Po jednom z\u00a0nich byl Medek v\u00a0kv\u011btnu 1978 p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky tajn\u00e9 policie odvezen do lesa u L\u00e1n a tam zbit. Tato ud\u00e1lost ho definitivn\u011b p\u0159im\u011bla k\u00a0emigraci. O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji dostal vyst\u011bhovaleck\u00fd pas do Rakouska, bez mo\u017enosti n\u00e1vratu.<\/p>\r\n

Obt\u00ed\u017en\u00fd nov\u00fd za\u010d\u00e1tek v\u00a0Rakousku mu uleh\u010dila Helena Cinybulkov\u00e1, \u017ea\u010dka Medkova p\u0159\u00edtele, pianisty Ivana Moravce, kter\u00e1 o V\u00e1noc\u00edch 1978 emigrovala do tehdej\u0161\u00ed NSR a v roce 1979 se stala Medkovou druhou \u017eenou. V emigraci pova\u017eoval Medek za sv\u016fj c\u00edl pom\u00e1hat odp\u016frc\u016fm komunistick\u00e9ho re\u017eimu v\u00a0\u010ceskoslovensku, proto hned v\u00a0roce 1978 nab\u00eddl spolupr\u00e1ci mnichovsk\u00e9 redakci r\u00e1dia Svobodn\u00e1 Evropa a ve V\u00eddni za\u010dal nat\u00e1\u010det rozhlasov\u00e9 koment\u00e1\u0159e a zpr\u00e1vy o situaci v\u00a0\u010ceskoslovensku pro \u010desk\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed Hlasu Ameriky. Nav\u00e1zal kontakty s\u00a0v\u00fdznamn\u00fdmi \u010desk\u00fdmi exulanty, p\u0159edev\u0161\u00edm s\u00a0Pavlem Tigridem, redaktorem \u010dasopisu Sv\u011bdectv\u00ed v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei, a opatem Anast\u00e1zem Opaskem, vedouc\u00edm katolick\u00e9ho laick\u00e9ho sdru\u017een\u00ed Opus Bonum. Spolupracoval i s\u00a0dal\u0161\u00edmi organizacemi \u010cech\u016f a Slov\u00e1k\u016f v\u00a0zahrani\u010d\u00ed a zahrani\u010dn\u00edmi m\u00e9dii, kter\u00fdm pravideln\u011b dod\u00e1val informace o \u010dinnosti a pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed disident\u016f v\u00a0\u010cSSR. Do roku 1984 se \u017eivil v\u00a0uprchlick\u00e9m t\u00e1bo\u0159e v\u00a0Traiskirchenu u V\u00eddn\u011b jako poradce Americk\u00e9ho fondu pro \u010deskoslovensk\u00e9 uprchl\u00edky, kter\u00fd pom\u00e1hal b\u011b\u017eenc\u016fm z\u00a0\u010ceskoslovenska naj\u00edt uplatn\u011bn\u00ed nejen v\u00a0USA, ale i v\u00a0Kanad\u011b, Austr\u00e1lii \u010di v\u00a0Rakousku.<\/p>\r\n

Po sametov\u00e9 revoluci p\u0159ijel Medek poprv\u00e9 do Prahy na Silvestra 1989. Na po\u010d\u00e1tku devades\u00e1t\u00fdch let pracoval jako poradce ministra kultury Uhdeho, p\u016fsobil i ve funkci p\u0159edsedy Feder\u00e1ln\u00ed rady pro rozhlasov\u00e9 a televizn\u00ed vys\u00edl\u00e1n\u00ed. V\u00a0b\u0159eznu 1993 ukon\u010dil spolupr\u00e1ci s\u00a0Hlasem Ameriky a nastoupil jako \u0159editel odboru vnit\u0159n\u00ed politiky Kancel\u00e1\u0159e prezidenta republiky V\u00e1clava Havla, v\u00a0letech 1996 a\u017e 1998 byl vedouc\u00edm cel\u00e9 prezidentsk\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. V\u00a0roce 1999 kandidoval ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b do Sen\u00e1tu za \u010cty\u0159koalici. Po roce 2000 nato\u010dil \u017eivotopisn\u00fd seri\u00e1l Medkov\u00e9 pro \u010ceskou televizi, pro \u010cesk\u00fd rozhlas memo\u00e1rov\u00fd cyklus Osudy. Pravideln\u011b \u010detl sv\u00e9 rozhlasov\u00e9 koment\u00e1\u0159e a fejetony v \u010desk\u00e9m vys\u00edl\u00e1n\u00ed BBC (do roku 2005) a Radiu Classic (do roku 2006). V\u00fdbor z jeho text\u016f pro rozhlas vydalo nakladatelstv\u00ed Vy\u0161ehrad pod n\u00e1zvem Jak to vid\u00edm (2003), v\u00a0nakladatelstv\u00ed Torst vy\u0161la jeho autobiografick\u00e1 kn\u00ed\u017eka D\u011bkuji, m\u00e1m se v\u00fdborn\u011b (2005). Od roku 1999 \u017eil v\u00a0Praze na Letn\u00e9. Zem\u0159el po dlouh\u00e9 nemoci 6. ledna 2010. Za svou celo\u017eivotn\u00ed \u010dinnost obdr\u017eel Ivan Medek \u0159adu ocen\u011bn\u00ed \u2013 v\u00a0roce 1991 \u0158\u00e1d T. G. Masaryka, v\u00a0roce 1999 medaili Za z\u00e1sluhy. Byl nositelem \u017eurnalistick\u00e9 Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2008. Titul \u010destn\u00e9ho ob\u010dana Prahy 7 byl Ivanu Medkovi ud\u011blen v\u00a0roce 2005.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Vladim\u00edr MI\u0160\u00cdK <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nhudebn\u00edk<\/em>
\r\n*\u00a08.\u00a0b\u0159ezna\u00a01947\u00a0Praha<\/em><\/p>\r\n

\u010cesk\u00fd rockov\u00fd zp\u011bv\u00e1k, skladatel a\u00a0texta\u0159 je jednou z\u00a0nejv\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00edch osobnost\u00ed \u010desk\u00e9 popul\u00e1rn\u00ed hudby ji\u017e od 60.\u00a0let. Na \u0161kole zalo\u017eil kapelu Urag\u00e1n, pozd\u011bji po sezn\u00e1men\u00ed s\u00a0kytaristou Radimem Hlad\u00edkem p\u016fsobil ve skupin\u011b The Matadors. V\u00a0roce 1968 pak spole\u010dn\u011b zalo\u017eili skupinu Blue Effect, kter\u00e1 o\u00a0\u010dty\u0159i roky pozd\u011bji vydala legend\u00e1rn\u00ed album Ku\u0159e v\u00a0hodink\u00e1ch. V\u00a0roce 1974 vznikla dal\u0161\u00ed legend\u00e1rn\u00ed skupina Etc…, se kterou hraje s\u00a0p\u0159est\u00e1vkami dodnes. Svou hudbu \u010dasto skl\u00e1dal na texty p\u0159edn\u00edch \u010desk\u00fdch b\u00e1sn\u00edk\u016f, jako byli Josef Kainar, V\u00e1clav Hrab\u011b a\u00a0dal\u0161\u00ed.\u00a0 V\u00a0roce 1982 mu komunistick\u00fd re\u017eim zak\u00e1zal vystupovat, na koncertn\u00ed p\u00f3dia se mohl postupn\u011b vr\u00e1tit a\u017e ve\u00a0druh\u00e9 polovin\u011b 80.\u00a0let. V\u00a0letech 1990\u201392 byl poslancem \u010cesk\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed rady za Ob\u010dansk\u00e9 f\u00f3rum. V\u00a0roce 2018 mu byla ud\u011blena St\u0159\u00edbrn\u00e1 medaile p\u0159edsedy Sen\u00e1tu.\u00a0\u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 z\u00edskal v listopadu roku 2019.
\r\nU p\u0159\u00edle\u017eitosti st\u00e1tn\u00edho sv\u00e1tku 28. \u0159\u00edjna 2023 ud\u011blil prezident republiky Vladim\u00edru Mi\u0161\u00edkovi medaili prvn\u00edho stupn\u011b Za z\u00e1sluhy v oblasti um\u011bn\u00ed.\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n doc. MUDr. Jaroslava MOSEROV\u00c1, DrSc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nl\u00e9ka\u0159ka, spisovatelka a p\u0159ekladatelka, politi\u010dka<\/em>
\r\n* 17. 1. 1930 Praha<\/em>
\r\n\u2020 24. 3. 2006 Praha<\/em><\/p>\r\n

Jaroslava Moserov\u00e1 se narodila\u00a017. 1. 1930 v\u00a0Praze. Otec Jaroslav Moser, pr\u00e1vn\u00edk, byl typick\u00fd selfmademan, z\u00a0velice skromn\u00fdch pom\u011br\u016f se vypracoval a\u017e na pozici \u0159editele Syndik\u00e1tu ostravsko-karvinsk\u00fdch dol\u016f. Naproti tomu matka Anna, rozen\u00e1 Roosov\u00e1, byla dcerou \u0159editele Zemsk\u00e9 banky JUDr. Emila Roose. Vyr\u016fstala v\u00a0harmonick\u00e9 rodin\u011b, matka vedla ji i star\u0161\u00ed sestru Bo\u017eenu k\u00a0l\u00e1sce k\u00a0um\u011bn\u00ed. Otec v\u00a0nich probouzel z\u00e1jem o sport, p\u0159edev\u0161\u00edm o ly\u017eov\u00e1n\u00ed, s\u00e1m byl \u010dinovn\u00edkem Mezin\u00e1rodn\u00ed ly\u017ea\u0159sk\u00e9 federace FIS. Sestra Bo\u017eena dokonce reprezentovala \u010cSR na Zimn\u00edch olympijsk\u00fdch hr\u00e1ch 1948 ve Svat\u00e9m Mo\u0159ici.<\/p>\r\n

Obecnou \u0161kolu nav\u0161t\u011bvovala Jaroslava na n\u00e1m\u011bst\u00ed Sv. Gotharda v\u00a0Buben\u010di. St\u0159edn\u00ed \u0161kolu za\u010dala studovat na gymn\u00e1ziu v\u00a0Praze 1, pot\u00e9 pokra\u010dovala jako stipendistka American Field Service ve studi\u00edch na Waren Wilson College v\u00a0Severn\u00ed Karol\u00edn\u011b v\u00a0USA, kde v\u00a0roce 1948 slo\u017eila maturitu. Stipendijn\u00ed pobyt v\u00a0USA j\u00ed byl, vzhledem ke komunistick\u00e9mu pu\u010di v\u00a0tehdej\u0161\u00ed \u010cSR, o rok prodlou\u017een, str\u00e1vila ho na v\u00fdtvarn\u00e9 \u0161kole Art Students League v\u00a0New Yorku, kam se dostala i na z\u00e1klad\u011b v\u00edt\u011bzstv\u00ed ve v\u00fdtvarn\u00e9 sout\u011b\u017ei st\u0159edo\u0161kol\u00e1k\u016f v\u00a0Severn\u00ed Karol\u00edn\u011b. B\u011bhem t\u011bchto studi\u00ed si Moserov\u00e1 dok\u00e1zala vy\u0159\u00eddit pracovn\u00ed povolen\u00ed a vyd\u011blat pen\u00edze (nap\u0159. jako vychovatelka \u010di instruktorka ly\u017eov\u00e1n\u00ed) a d\u00edky tomu si n\u00e1vrat zp\u011bt do \u010ceskoslovenska mohla zpest\u0159it cestou lod\u00ed a vlakem p\u0159es Indii, Egypt a It\u00e1lii.<\/p>\r\n

Po n\u00e1vratu do vlasti uva\u017eovala, \u017ee se vyd\u00e1 na um\u011bleckou dr\u00e1hu, nakonec ale nastoupila na L\u00e9ka\u0159skou fakultu UK, kde promovala v\u00a0roce 1955. B\u011bhem studi\u00ed se sezn\u00e1mila s\u00a0legendou \u010desk\u00e9 medic\u00edny, profesorem Bohuslavem Niederlem (1907\u20132000). Studium na fakult\u011b negativn\u011b ovlivnilo zat\u010den\u00ed a v\u00edce ne\u017e ro\u010dn\u00ed v\u011bzn\u011bn\u00ed jej\u00edho otce v roce 1951. Svou l\u00e9ka\u0159skou kari\u00e9ru zah\u00e1jila v\u00a0n\u00e1ro\u010dn\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch na chirurgick\u00e9m odd\u011blen\u00ed nemocnice v\u00a0Duchcov\u011b v\u00a0severn\u00edch \u010cech\u00e1ch, kde se setk\u00e1vala p\u0159edev\u0161\u00edm s\u00a0pacienty-horn\u00edky z\u00a0tam\u011bj\u0161\u00edch dol\u016f. V\u00a0roce 1960 se stala \u010dlenkou t\u00fdmu na odd\u011blen\u00ed pop\u00e1lenin Kliniky plastick\u00e9 chirurgie Univerzity Karlovy, nejprve jako sekund\u00e1rn\u00ed l\u00e9ka\u0159, postupem \u010dasu se vypracovala na m\u00edsto vedouc\u00edho v\u00fdzkumn\u00e9ho t\u00fdmu pro studium pop\u00e1lenin. Na tomto specializovan\u00e9m pracovi\u0161ti p\u016fsobila a\u017e do roku 1990. V\u00a0atmosf\u00e9\u0159e politick\u00e9ho t\u00e1n\u00ed na po\u010d\u00e1tku \u0161edes\u00e1t\u00fdch let a na z\u00e1klad\u011b sv\u00fdch perfektn\u00edch jazykov\u00fdch znalost\u00ed z\u00edskala v\u00a0roce 1963 stipendium na v\u011bdeckou \u010dinnost v USA. I b\u011bhem tohoto pobytu se v\u011bnovala sv\u00e9 z\u00e1lib\u011b \u2013 v\u00fdtvarn\u00e9mu um\u011bn\u00ed. Za pomoci p\u0159\u00e1tel se j\u00ed v USA poda\u0159ilo uspo\u0159\u00e1dat v\u00fdstavu sv\u00fdch prac\u00ed.<\/p>\r\n

D\u00edky sv\u00e9mu pracovn\u00edmu za\u0159azen\u00ed se v\u00a0lednu 1969 setkala s\u00a0um\u00edraj\u00edc\u00edm Janem Palachem. Sv\u016fj nesporn\u00fd v\u00fdtvarn\u00fd talent vyu\u017eila p\u0159i pr\u00e1ci na Atlasu plastick\u00e9 chirurgie (autora prof. Fr. Buriana), kam p\u0159isp\u011bla v\u00edce ne\u017e osmi sty pades\u00e1ti ilustracemi. Svou odbornou erudici a mnohaletou zku\u0161enost prok\u00e1zala i p\u0159i p\u0159\u00edprav\u011b publikace (spole\u010dn\u011b s MUDr. Evou Hou\u0161kovou) Ko\u017en\u00ed ztr\u00e1ty a jejich kryt\u00ed. Dal\u0161\u00ed oblast\u00ed, kter\u00e9 se Jaroslava Moserov\u00e1 v\u011bnovala, byly p\u0159eklady z\u00a0angli\u010dtiny. Proslavila se p\u0159edev\u0161\u00edm jako \u201edvorn\u00ed\u201c p\u0159ekladatelka velice obl\u00edben\u00fdch detektivek z\u00a0dostihov\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed anglick\u00e9ho spisovatele Dicka Francise. Na jej\u00edch p\u0159ekladech je oce\u0148ov\u00e1n nejen cit pro jazyk, ale i spr\u00e1vn\u00e9 pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed nezbytn\u00e9 dostihov\u00e9 terminologie. Prvn\u00ed p\u0159elo\u017eenou knihou byla Posledn\u00ed \u0161ance v\u00a0roce 1972, nedlouho pot\u00e9 se sezn\u00e1mila i se samotn\u00fdm autorem a z tohoto vztahu se vyvinulo oboustrann\u00e9 dlouholet\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Do \u010de\u0161tiny p\u0159evedla Moserov\u00e1 celkem t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dty\u0159i des\u00edtky Francisov\u00fdch knih, a i kdy\u017e p\u0159ekl\u00e1dala i jin\u00e9 autory (James Hadley Chase), jej\u00ed jm\u00e9no bude z\u0159ejm\u011b v\u017edy spojov\u00e1no pr\u00e1v\u011b s\u00a0jeho tvorbou. Moserov\u00e1 se ov\u0161em nespokojila pouze s\u00a0p\u0159ekl\u00e1d\u00e1n\u00edm ciz\u00edch liter\u00e1rn\u00edch d\u011bl. Je autorkou sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f k\u00a0film\u016fm Vlastn\u011b se nic nestalo (re\u017eie Evald Schorm, 1988) \u010di Dvojrole (re\u017eie Jaromil Jire\u0161, 1998) a divadeln\u00ed hry Dopis do Wollongongu (1993). Spolupracovala tak\u00e9 s\u00a0rozhlasem, napsala pro n\u011bj hru Takov\u00fd mil\u00fd chlapec i dal\u0161\u00ed pov\u00eddky.<\/p>\r\n

Po roce 1989 se za\u010dala Jaroslava Moserov\u00e1 anga\u017eovat ve ve\u0159ejn\u00e9m \u017eivot\u011b. V\u00a0roce 1990 byla za Ob\u010dansk\u00e9 f\u00f3rum kooptov\u00e1na do \u010cesk\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed rady, sv\u016fj mand\u00e1t pot\u00e9 ve volebn\u00edm obvodu v\u00a0severn\u00edch \u010cech\u00e1ch obh\u00e1jila i v\u00a0prvn\u00edch svobodn\u00fdch volb\u00e1ch v\u00a0kv\u011btnu 1990. V\u00a0\u010desk\u00e9m z\u00e1konod\u00e1rn\u00e9m sboru zast\u00e1vala funkci p\u0159edsedkyn\u011b v\u00fdboru pro v\u011bdu, vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a kulturu. V\u00a0n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch t\u0159ech letech p\u016fsobila jako velvyslankyn\u011b \u010cSFR a \u010cR (1991\u201393) v\u00a0Austr\u00e1lii a na Nov\u00e9m Z\u00e9land\u011b. Po n\u00e1vratu do \u010cR se stala p\u0159edsedkyn\u00ed \u010cesk\u00e9 komise pro UNESCO, v\u00a0letech 1996\u201399 zastupovala \u010ceskou republiku ve V\u00fdkonn\u00e9 rad\u011b t\u00e9to organizace a v\u00a0obdob\u00ed 1999\u20132001 byla dokonce prezidentkou gener\u00e1ln\u00ed konference UNESCO. V\u00a0roce 1996 se rozhodla op\u011bt vstoupit do \u010desk\u00e9 politiky \u2013 jako kandid\u00e1tka Ob\u010dansk\u00e9 demokratick\u00e9 aliance zv\u00edt\u011bzila na Pardubicku v\u00a0sen\u00e1tn\u00edch volb\u00e1ch a n\u00e1sledn\u011b se stala m\u00edstop\u0159edsedkyn\u00ed horn\u00ed komory parlamentu. Mand\u00e1t obh\u00e1jila i o dva roky pozd\u011bji, sen\u00e1torkou tak z\u016fstala dal\u0161\u00edch \u0161est let do roku 2004. V\u00a0lednu 2003 kandidovala Jaroslava Moserov\u00e1 ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b na funkci prezidentky \u010cR a z\u00edskala v\u00edce hlas\u016f ne\u017eli jeden z\u00a0favorit\u016f, Milo\u0161 Zeman. V\u00a0kv\u011btnu 2005 obdr\u017eela Jaroslava Moserov\u00e1 titul \u010destn\u00e9 ob\u010danky Prahy 7; na ud\u011blen\u00ed t\u00e9to ceny m\u011bl krom\u011b nezpochybniteln\u00e9ho p\u0159\u00ednosu v\u00a0mnoha oborech vliv i fakt, \u017ee se sv\u00fdm man\u017eelem \u017eila n\u011bkolik des\u00edtek let v\u00a0Kamenick\u00e9 ulici v\u00a0Praze 7. Z\u00a0ve\u0159ejn\u00e9ho \u017eivota se st\u00e1hla v\u00a0roce 2005, v\u00a0dob\u011b, kdy se u n\u00ed projevila z\u00e1ke\u0159n\u00e1 nemoc. T\u011bsn\u011b p\u0159ed svou smrt\u00ed nahr\u00e1la pro \u010cesk\u00fd rozhlas p\u011btid\u00edlnou s\u00e9rii vzpom\u00ednek ze sv\u00e9ho \u017eivota, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z\u00a0jej\u00ed vele\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 memo\u00e1rov\u00e9 knihy Historky \u2013 Na koho se nezapom\u00edn\u00e1 (Olympia, 2003). V\u00a0knize, kterou sama ilustrovala, vzpom\u00edn\u00e1 na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele z\u00a0\u0159ad zn\u00e1m\u00fdch osobnost\u00ed, se kter\u00fdmi se b\u011bhem sv\u00e9ho \u017eivota soukrom\u011b \u010di pracovn\u011b setkala \u2013 na akademika Ottu Wichterleho, re\u017eis\u00e9ry Evalda Schorma \u010di Milo\u0161e Formana, na here\u010dku Janu Brejchovou, Vlastimila Brodsk\u00e9ho \u010di na Ji\u0159\u00edho \u0160litra nebo Herbertu Masarykovou. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 zde i \u010dleny sv\u00e9 rodiny, p\u0159\u00e1tele z\u00a0d\u011btstv\u00ed nebo pacienty.<\/p>\r\n

V roce 1962 se Jaroslava Moserov\u00e1 vdala za JUDr. Milana Davida (1925\u20132012), syna v\u00fdznamn\u00e9ho p\u0159ed\u00fanorov\u00e9ho politika, p\u0159edsedy \u00dastavod\u00e1rn\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, Josefa Davida (1884\u20131968). Spole\u010dn\u011b vychov\u00e1vali Davidova syna z\u00a0prvn\u00edho man\u017eelstv\u00ed Tom\u00e1\u0161e, kter\u00fd se pozd\u011bji stal l\u00e9ka\u0159em se specializac\u00ed na gastroenterologii.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n mjr. Leopold MUSIL <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nvoj\u00e1k, protifa\u0161istick\u00fd bojovn\u00edk<\/em>
\r\n* 15. 11. 1911 T\u0159eb\u00ed\u010d<\/em>
\r\n\u2020 23. 10. 1997 Praha<\/em><\/p>\r\n

Leopold Musil se narodil v\u00a0listopadu 1911 v\u00a0T\u0159eb\u00ed\u010di v\u00a0d\u011blnick\u00e9 rodin\u011b. S\u00a0rodi\u010di vyr\u016fstal v \u010cecht\u00edn\u011b nedaleko T\u0159eb\u00ed\u010de, kde tak\u00e9 v\u00a0roce 1918 za\u010dal chodit do obecn\u00e9 \u0161koly. \u0160koln\u00ed doch\u00e1zku ukon\u010dil v\u00a0roce 1926 v\u00a0nedalek\u00fdch Benetic\u00edch. Po dal\u0161\u00edch t\u0159ech letech p\u0159\u00edprav z\u00edskal v\u00a0roce 1930 v\u00fdu\u010dn\u00ed list v\u00a0oboru zedn\u00edk. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rok nastoupil do z\u00e1kladn\u00ed prezen\u010dn\u00ed vojensk\u00e9 slu\u017eby, kterou vykon\u00e1val u 39. p\u011b\u0161\u00edho pluku v\u00a0Bratislav\u011b. Vzhledem k\u00a0nedostatku pracovn\u00edch p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed vyu\u017eil po skon\u010den\u00ed vojny nab\u00eddky a od kv\u011btna 1933 za\u010dal p\u016fsobit jako d\u00e9leslou\u017e\u00edc\u00ed \u010deta\u0159 u 2. horsk\u00e9ho p\u011b\u0161\u00edho pluku v\u00a0Ru\u017eomberoku. Koncem t\u00e9ho\u017e roku vstoupil do slu\u017eby u st\u00e1tn\u00ed policie, p\u016fsobil v\u00a0uniformovan\u00e9m sboru v\u00a0Bratislav\u011b. V\u00a0t\u00e9to dob\u011b tak\u00e9 absolvoval dva ro\u010dn\u00edky gymn\u00e1zia z\u0159\u00edzen\u00e9ho organizac\u00ed YMCA v\u00a0Bratislav\u011b.<\/p>\r\n

Po vzniku Slovensk\u00e9ho \u0161t\u00e1tu byl nucen vystoupit ze slu\u017eby a vr\u00e1tit se zp\u011bt na Moravu. Po\u010d\u00e1tkem roku 1940 se rozhodl opustit tehdej\u0161\u00ed protektor\u00e1t \u010cechy a Morava a pokusit se dostat k\u00a0\u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1d\u011b formuj\u00edc\u00ed se v\u00a0zahrani\u010d\u00ed. 4. \u00fanora 1940 se tedy vm\u00edsil mezi slovensk\u00e9 d\u011bln\u00edky, kte\u0159\u00ed pracovali ve V\u00edtkovic\u00edch, a p\u0159es Makov se dostal na \u00fazem\u00ed Slovenska. Odtud se mu p\u0159es Budape\u0161\u0165, B\u011blehrad, Istanbul a Bejr\u00fat poda\u0159ilo dostat do francouzsk\u00e9ho m\u011bsta Agde, kde se vytvo\u0159ila \u010deskoslovensk\u00e1 vojensk\u00e1 jednotka. Do n\u00ed byl za\u0159azen v\u00a0hodnosti \u0161t\u00e1bn\u00edho rotmistra p\u011bchoty. Po postupu n\u011bmeck\u00fdch jednotek byl spolu s\u00a0ostatn\u00edmi voj\u00e1ky z\u00a0jednotky evakuov\u00e1n do Velk\u00e9 Brit\u00e1nie. Po absolvov\u00e1n\u00ed z\u00e1kladn\u00edho v\u00fdcviku ve Skotsku byl p\u0159em\u00edst\u011bn ke 2. odboru MNO s\u00a0ur\u010den\u00edm pro zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fakoly ve vlasti. V\u00a0roce 1942 slo\u017eil extern\u011b maturitu na re\u00e1lce v\u00a0r\u00e1mci tam\u011bj\u0161\u00ed \u010ceskoslovensk\u00e9 st\u00e1tn\u00ed \u0161koly.<\/p>\r\n

Na konci z\u00e1\u0159\u00ed 1944 odlet\u011bl Leopold Musil \u00a0letounem Dakota z\u00a0Anglie p\u0159es Gibraltar, Al\u017e\u00edrsko a jih It\u00e1lie do p\u0159\u00edstavu Bari. Spole\u010dn\u011b s\u00a0dal\u0161\u00edmi \u010ds. voj\u00e1ky, para\u0161utisty se zde p\u0159ipravoval na v\u00fdsadek na \u00fazem\u00ed \u010cech. V\u00fdcvik byl velice n\u00e1ro\u010dn\u00fd, para\u0161utist\u00e9 museli b\u00fdt nav\u00edc st\u00e1le p\u0159ipraveni k\u00a0nasazen\u00ed. Musil byl nakonec vybr\u00e1n spole\u010dn\u011b s\u00a0kpt. Rudolfem Pernick\u00fdm (1915\u20132005) do skupiny Tungsten. Hlavn\u00edmi \u00fakoly dvou\u010dlenn\u00e9 skupiny pod velen\u00edm Pernick\u00e9ho bylo vytvo\u0159it z\u00e1zem\u00ed pro p\u0159ist\u00e1n\u00ed letadla s\u00a0p\u0159edstaviteli lond\u00fdnsk\u00e9ho exilu, d\u00e1le pomoc\u00ed radiomaj\u00e1ku Eureka, shozen\u00e9ho voj\u00e1ky, navigovat pozd\u011bj\u0161\u00ed dod\u00e1vky materi\u00e1lu a zbran\u00ed a tak\u00e9 dopravit do protektor\u00e1tu n\u00e1hradn\u00ed krystalky pro dal\u0161\u00ed odbojovou vys\u00edla\u010dku.<\/p>\r\n

Prvn\u00ed pokus o v\u00fdsadek prob\u011bhl 7. \u0159\u00edjna 1944 (spole\u010dn\u011b se \u010dleny dal\u0161\u00ed paraskupiny Platinum), av\u0161ak letadlo se muselo vr\u00e1tit zp\u011bt na z\u00e1kladnu kv\u016fli \u0161patn\u00e9mu po\u010das\u00ed a siln\u00e9 protileteck\u00e9 palb\u011b mezi V\u00eddn\u00ed a Budape\u0161t\u00ed. K \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9mu\u00a0vysazen\u00ed do\u0161lo a\u017e 21. prosince t\u00e9ho\u017e roku, Musil s\u00a0Pernick\u00fdm ov\u0161em p\u0159ist\u00e1li u Kol\u00edna, a nikoli na Vyso\u010din\u011b, kam m\u011bli sm\u011b\u0159ovat sv\u00e9 aktivity. Pot\u00e9 tedy zah\u00e1jili obt\u00ed\u017en\u00fd a nebezpe\u010dn\u00fd osmdes\u00e1tikilometrov\u00fd p\u0159esun, v\u00fdhradn\u011b v noci, p\u0159i kter\u00e9m m\u011bl Musil na starosti vys\u00edla\u010dku Eurika. Po t\u00fddnu dorazili na smluvenou adresu do Studnice u Nov\u00e9ho M\u011bsta na Morav\u011b, kde se skryli u odboj\u00e1\u0159e Cyrila Musila. I p\u0159es t\u011b\u017ek\u00e9 omrzliny, kter\u00e9 Musil s\u00a0kolegou utrp\u011bli, se ihned pustili do p\u0159\u00edprav k\u00a0pln\u011bn\u00ed sv\u00fdch \u00fakol\u016f \u2013 p\u0159\u00edjmu osob a materi\u00e1lu a vyhled\u00e1v\u00e1n\u00ed potenci\u00e1ln\u00edch p\u0159ist\u00e1vac\u00edch ploch pro kur\u00fdrn\u00ed letadla. Setkali se zde s\u00a0para\u0161utistou Franti\u0161kem \u0160irok\u00fdm ze skupiny Calcium, kter\u00e9mu p\u0159edali krystalky nutn\u00e9 pro opravu radiostanice Milada.<\/p>\r\n

Prost\u0159ednictv\u00edm lond\u00fdnsk\u00e9ho rozhlasu za\u010dali brzy \u010dlenov\u00e9 skupiny Tungsten dost\u00e1vat instrukce pro jednotliv\u00e9 shozy zbran\u00ed. Musil tak musel \u010dasto podstupovat dlouh\u00e9 cesty na ly\u017e\u00edch, kdy se s\u00a0vys\u00edla\u010dkou vyd\u00e1val na ozna\u010den\u00e1 m\u00edsta a \u010dekal na smluven\u00fd p\u0159\u00edlet letadel. Para\u0161utist\u00e9 museli tak\u00e9 z\u00a0konspira\u010dn\u00edch d\u016fvod\u016f \u010dasto m\u011bnit sv\u00e9 \u00fakryty, ob\u011btav\u011b jim pom\u00e1hali obyvatel\u00e9 obc\u00ed na Vyso\u010din\u011b. Do cel\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti s\u00a0p\u0159\u00edjmem materi\u00e1lu a zbran\u00ed byla zapojena cel\u00e1 \u0159ada lid\u00ed, ov\u0161em ke shoz\u016fm zbran\u00ed ani dal\u0161\u00edho materi\u00e1lu na vytipovan\u00e1 m\u00edsta nikdy nedo\u0161lo. Kv\u016fli n\u00e1ro\u010dn\u00fdm podm\u00ednk\u00e1m b\u011bhem pln\u011bn\u00ed \u00fakol\u016f onemocn\u011bl Leopold Musil z\u00e1n\u011btem pohrudnice, \u010d\u00edm\u017e byl na del\u0161\u00ed \u010das vy\u0159azen z\u00a0ve\u0161ker\u00fdch akc\u00ed. Po uzdraven\u00ed se na rozkaz Pernick\u00e9ho p\u0159esunul do oblasti kolem obce Telec\u00ed (Pardubick\u00fd kraj), kde byla p\u0159ipravena dal\u0161\u00ed plocha pro shozy, ty se ov\u0161em ani zde nakonec nerealizovaly. Konec v\u00e1lky zastihl Musila v\u00a0obci Pust\u00e1 Rybn\u00e1 u Poli\u010dky, brzo dostal zpr\u00e1vu, \u017ee se m\u00e1 hl\u00e1sit u Ministerstva n\u00e1rodn\u00ed obrany. Cestou se zastavil u sv\u00e9 rodiny v\u00a0\u010cecht\u00edn\u011b a pot\u00e9 se odebral i s\u00a0vys\u00edla\u010dkou Eurika do Prahy.<\/p>\r\n

Po v\u00e1lce z\u016fstal Musil nejprve v\u00a0arm\u00e1d\u011b, slou\u017eil jako referent odd\u011blen\u00ed p\u011bchoty na Ministerstvu obrany v\u00a0hodnosti nadporu\u010d\u00edka. V\u00a0b\u0159eznu 1946 p\u0159e\u0161el ke\u00a0Sboru n\u00e1rodn\u00ed bezpe\u010dnosti v\u00a0hodnosti kapit\u00e1na a na po\u010d\u00e1tku roku 1949 byl p\u0159e\u0159azen p\u0159\u00edmo na Ministerstvo vnitra. Po roce 1950, kdy byl propu\u0161t\u011bn ze slu\u017eeb \u201cvnitra\u201c, za\u010dal pracovat v podniku Pra\u017esk\u00e1 stavebn\u00ed obnova jako technik. Do d\u016fchodu odtud ode\u0161el v\u00a0roce 1969. Mezit\u00edm v\u00a0roce 1958 slo\u017eil maturitu na st\u0159edn\u00ed pr\u016fmyslov\u00e9 \u0161kole v\u00a0Praze. V\u00a0letech 1970\u201379 pracoval brig\u00e1dn\u011b na ONV Praha 7 na odboru v\u00fdstavby. Leopold Musil \u017eil s\u00a0man\u017eelkou Drahom\u00edrou (1921\u20132010) v\u00a0Praze 7 od roku 1962, spole\u010dn\u011b zde vychovali dva syny \u2013 Josefa (*1946) a Michala (*1948).\u00a0\u00a0 Za svou odbojovou \u010dinnost obdr\u017eel Leopold Musil celou \u0159adu vyznamen\u00e1n\u00ed \u2013 \u010ceskoslovensk\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1939 (1945), medaili Za chrabrost (1945), medaili Za z\u00e1sluhy (1945), pam\u011btn\u00ed medaili k\u00a020. v\u00fdro\u010d\u00ed osvobozen\u00ed \u010cSSR (1965) a dal\u0161\u00ed. U p\u0159\u00edle\u017eitosti tohoto v\u00fdro\u010d\u00ed byl Leopold Musil tak\u00e9 pov\u00fd\u0161en do hodnosti majora v\u00a0z\u00e1loze. Zem\u0159el po dlouh\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 nemoci v\u00a0\u0159\u00edjnu 1997. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed in memoriam M\u010c Praha 7 obdr\u017eel mjr. Leopold Musil v\u00a0kv\u011btnu 2005.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ing. arch. Josef PLESKOT <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n \r\n

Josef Pleskot pat\u0159\u00ed mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed sou\u010dasn\u00e9 \u010desk\u00e9 architekty. Od roku 1991 vede vlastn\u00ed architektonickou kancel\u00e1\u0159 AP atelier. Josef Pleskot je dr\u017eitelem \u0159ady ocen\u011bn\u00ed v\u010detn\u011b Grand Prix Obce architekt\u016f. V roce 2009 byl v odborn\u00e9 anket\u011b organizovan\u00e9 \u010dasopisem Reflex zvolen nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed osobnost\u00ed \u010desk\u00e9 architektury dvacetilet\u00ed 1990\u20132009. V posledn\u00edch letech je vysoce hodnocena jeho rozs\u00e1hl\u00e1 konverze are\u00e1lu V\u00edtkovick\u00fdch \u017eelez\u00e1ren v Ostrav\u011b s multifunk\u010dn\u00ed aulou Gong, vysokou pec\u00ed Bolt Tower a Trojhal\u00edm Karolina. Za Sv\u011bt techniky z\u00edskal cenu Architekt roku 2014. Na sv\u00e9m kont\u011b m\u00e1 celou \u0159adu dal\u0161\u00edch v\u00fdznamn\u00fdch realizac\u00ed po cel\u00e9 \u010cesk\u00e9 republice. Je tak\u00e9 zn\u00e1m\u00fd sv\u00fdm zam\u011b\u0159en\u00edm na spole\u010denskou roli architektury.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n genpor. Radovan PROCH\u00c1ZKA <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nvoj\u00e1k, \u00fa\u010dastn\u00edk protikomunistick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n* 11. 5. 1927 Praha
\r\n\u2020 25. 6.\u00a02020\u00a0
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Radovan Proch\u00e1zka se narodil v\u00a0kv\u011btnu roku 1927 v\u00a0Praze. Otec pplk. Vladim\u00edr Proch\u00e1zka (1891\u20131946) byl velitelem Hradn\u00ed str\u00e1\u017ee prezidenta Masaryka, rusk\u00fd legion\u00e1\u0159 a dr\u017eitel \u0158\u00e1du sv. Stanislava za z\u00e1sluhy p\u0159i dob\u00fdv\u00e1n\u00ed Ni\u017en\u00e9ho Tagilu na Urale. Byl tak\u00e9 nad\u0161en\u00fdm amat\u00e9rsk\u00fdm hr\u00e1\u010dem na violoncello, karikaturistou a p\u0159ed 1. sv\u011btovou v\u00e1lkou pat\u0159il v\u00a0r\u00e1mci Sokola mezi reprezentanty ve cvi\u010den\u00ed na kruz\u00edch. Matka Bo\u017eena (1896\u20131973), roz. Dohnalov\u00e1, byla rovn\u011b\u017e nad\u0161enou sokolkou. V\u00a0dom\u00e1cnosti vytv\u00e1\u0159ela z\u00e1zem\u00ed pro otce, Radovana i jeho star\u0161\u00edho bratra Vladim\u00edra (1924\u201367).<\/p>\r\n

\u0160koln\u00ed doch\u00e1zku zah\u00e1jil Radovan na obecn\u00e9 \u0161kole v\u00a0Korunova\u010dn\u00ed ulici na Letn\u00e9, nedlouho pot\u00e9 se rodina p\u0159est\u011bhovala do M\u00edstku, otec Vladim\u00edr se stal z\u00e1stupcem velitele 8. slezsk\u00e9ho p\u011b\u0161\u00edho pluku a v\u00a0roce 1937 trasoval v\u00a0Jesen\u00edk\u00e1ch opevn\u011bn\u00ed \u010ds. hranic. P\u0159ed prvn\u00ed mobilizac\u00ed se rodina Proch\u00e1zkov\u00fdch p\u0159est\u011bhovala do Loun, i sem ji \u201ezav\u00e1ly\u201c slu\u017eebn\u00ed povinnosti otce Vladim\u00edra \u2013 byl jmenov\u00e1n velitelem zdej\u0161\u00edho, tehdy velice modern\u011b organizovan\u00e9ho cyklistick\u00e9ho praporu. V\u00a0t\u00e9to dob\u011b se i jeden\u00e1ctilet\u00fd Radovan poprv\u00e9 setkal s\u00a0v\u00fdzv\u011bdnou \u010dinnost\u00ed \u2013 spolu se star\u0161\u00edm bratrem Vladim\u00edrem obj\u00ed\u017ed\u011bli na kole N\u011bmci zabran\u00e9 \u00fazem\u00ed v\u00a0 Kru\u0161n\u00fdch hor\u00e1ch a pod\u00e1vali informace \u010ds. zpravodajsk\u00fdm d\u016fstojn\u00edk\u016fm. Po rozpu\u0161t\u011bn\u00ed \u010ds. arm\u00e1dy se Radovan s\u00a0rodi\u010di a bratrem p\u0159esunuli zp\u011bt do Prahy, kde otec z\u00edskal m\u00edsto ve Statistick\u00e9m \u00fa\u0159ad\u011b a z\u00e1rove\u0148 za\u010dal spolupracovat s\u00a0ileg\u00e1ln\u00edm vojensk\u00fdm velen\u00edm \u201egener\u00e1l Alex\u201c. Proto\u017ee Radovan byl od ml\u00e1d\u00ed atletem, vyu\u017e\u00edval otec jeho b\u011b\u017eeck\u00e9 tr\u00e9ninky k\u00a0p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed zpr\u00e1v koleg\u016fm v\u00a0odboji. B\u011bhem v\u00e1lky tak\u00e9 Radovan vystudoval gymn\u00e1zium, po prim\u011b dokon\u010den\u00e9 je\u0161t\u011b v\u00a0Lounech nastoupil na re\u00e1ln\u00e9 gymn\u00e1zium ve Sl\u00e1dkov\u011b ulici, po zabr\u00e1n\u00ed t\u00e9to \u0161koln\u00ed budovy pokra\u010doval ve studi\u00edch na Strossmayerov\u011b n\u00e1m\u011bst\u00ed.<\/p>\r\n

B\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed otec Vladim\u00edr vyjedn\u00e1val z\u00a0pov\u011b\u0159en\u00ed Zemsk\u00e9ho odbojov\u00e9ho velitelstv\u00ed na Zbraslavi o ozbrojen\u00e9m z\u00e1sahu tzv. Vlasovovy arm\u00e1dy na pomoc Praze. Bratr Vladim\u00edr se b\u011bhem osvobozen\u00ed stal shodou n\u00e1hod a d\u00edky sv\u00fdm v\u00fdborn\u00fdm znalostem ru\u0161tiny tlumo\u010dn\u00edkem mar\u0161\u00e1la Rybalka. Brzy si z\u00edskal v\u00a0mar\u0161\u00e1lov\u011b \u0161t\u00e1bu d\u016fv\u011bru a sov\u011bt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci p\u0159ed n\u00edm mluvili zcela otev\u0159en\u011b. Dozv\u011bd\u011bl se tak o pl\u00e1nech uchv\u00e1tit moc v\u00a0\u010cSR pu\u010dem. Tyto informace pochopiteln\u011b sd\u011bloval sv\u00e9mu otci, kter\u00fd byl mezit\u00edm vysl\u00e1n do Loun organizovat z\u00e1bor pohrani\u010d\u00ed. Plk. Vladim\u00edr Proch\u00e1zka z\u00edskan\u00e9 poznatky p\u0159ed\u00e1val d\u00e1l prost\u0159ednictv\u00edm gener\u00e1la Heliodora P\u00edky\u00a0prezidentu Bene\u0161ovi. V\u00a0\u00fanoru 1946 Vladim\u00edr st. bohu\u017eel um\u00edr\u00e1 p\u0159i autonehod\u011b na Letensk\u00e9 pl\u00e1ni.<\/p>\r\n

Tragick\u00e1 smrt otce sehr\u00e1la roli p\u0159i Radovanov\u011b volb\u011b budouc\u00edho povol\u00e1n\u00ed. A\u010dkoli v\u00e1hal mezi lesn\u00edm in\u017een\u00fdrstv\u00edm a arm\u00e1dou, rozhodl se nakonec pro vykro\u010den\u00ed v\u00a0otcov\u00fdch \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch a slo\u017eil zkou\u0161ky na vojenskou akademii v\u00a0Hranic\u00edch na Morav\u011b. V\u00a0roce 1948 byl ze \u0161koly vylou\u010den jako \u010dtvrt\u00fd nejlep\u0161\u00ed z\u00a0ro\u010dn\u00edku v\u00a0hodnosti poru\u010d\u00edka p\u011bchoty. Ji\u017e z\u00e1hy po V\u00edt\u011bzn\u00e9m \u00fanoru se na akademii formovala tajn\u00e1 protikomunistick\u00e1 organizace, shroma\u017e\u010fuj\u00edc\u00ed informace, pod veden\u00edm z\u00e1stupce velitele \u0161koly Alexandra Kordy (1907\u201358), jej\u00edm \u010dlenem byl i Proch\u00e1zka. \u010cinnost \u010d\u00e1sti skupiny byla odhalena ji\u017e b\u011bhem roku 1949 a odboj\u00e1\u0159i byli odsouzeni k dlouholet\u00fdm trest\u016fm. Tato prvn\u00ed vlna zat\u00fdk\u00e1n\u00ed se Proch\u00e1zkovi vyhnula a po kr\u00e1tk\u00e9 p\u0159est\u00e1vce zbyl\u00ed \u010dlenov\u00e9 (\u0161kpt. B\u00e1rtl, Franti\u0161ek K\u016frka a dal\u0161\u00ed) obnovili v\u00fdzv\u011bdnou \u010dinnost. Z\u00edskan\u00e9 informace se dost\u00e1valy do rukou kpt. N\u011bmce, kter\u00fd ode\u0161el do zahrani\u010d\u00ed po prvn\u00ed vln\u011b zat\u00fdk\u00e1n\u00ed, prost\u0159ednictv\u00edm kur\u00fdr\u016f, kte\u0159\u00ed na \u0160umav\u011b p\u0159ech\u00e1zeli hranice. N\u011bmec je p\u0159ed\u00e1val americk\u00fdm zpravodaj\u016fm. Radovan Proch\u00e1zka po ukon\u010den\u00ed akademie p\u016fsobil postupn\u011b v\u00a0Brn\u011b, Rychnov\u011b nad Kn\u011b\u017enou a Hodon\u00edn\u011b. P\u0159i n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b rodiny v\u00a0Praze 21. ledna 1951 byl ov\u0161em zat\u010den a odvezen do nechvaln\u011b proslul\u00e9ho \u201eDome\u010dku\u201c, kde poc\u00edtil na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei metody komunistick\u00fdch vy\u0161et\u0159ovatel\u016f. Po kr\u00e1tk\u00e9m pobytu ve v\u011bznici na Pankr\u00e1ci byl souzen, ob\u017ealoba navrhovala trest smrti, nakonec byl odsouzen \u201ejen\u201c k\u00a0patn\u00e1cti let\u016fm \u017eal\u00e1\u0159e.<\/p>\r\n

Za\u010d\u00e1tek trestu tr\u00e1vil ve vojensk\u00e9 v\u011bznici v\u00a0Opav\u011b, kde pracoval v\u00a0truhl\u00e1\u0159sk\u00e9 d\u00edln\u011b. Se spoluv\u011bzni se zde pokusil vyhloubit tunel, kter\u00fdm by se dalo uprchnout, v\u00a0dokon\u010den\u00ed pl\u00e1nu jim v\u0161ak zabr\u00e1nil p\u0159esun do v\u011bznice v\u00a0Leopoldov\u011b. Toto v\u011bzen\u00ed bylo v\u00fdrazn\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e opavsk\u00e9. Panovaly zde st\u0159edov\u011bk\u00e9 podm\u00ednky, v\u011bzni byli \u0161ikanov\u00e1ni, dost\u00e1vali velmi mal\u00e9 p\u0159\u00edd\u011bly potravin a nefungovala zde tak\u0159ka \u017e\u00e1dn\u00e1 l\u00e9ka\u0159sk\u00e1 p\u00e9\u010de. Komunistick\u00fd re\u017eim se sna\u017eil vyu\u017e\u00edvat v\u011bzn\u011b jako levnou pracovn\u00ed s\u00edlu p\u0159i nebezpe\u010dn\u00e9m dob\u00fdv\u00e1n\u00ed uranu \u010di jin\u00fdch surovin, a tak byl i Radovan Proch\u00e1zka vybr\u00e1n pro pr\u00e1ci v\u00a0dolech. Nakonec tedy skon\u010dil v\u00a0t\u00e1bo\u0159e Vojna u P\u0159\u00edbrami. Nejprve zde pracoval hlubinn\u00fdch dob\u00fdvk\u00e1ch, pozd\u011bji jako povrchov\u00fd tesa\u0159.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1955 se zde se \u201ezapletl\u201c do tzv. nudlov\u00e9 af\u00e9ry. Kv\u016fli naprosto nevyhovuj\u00edc\u00ed strav\u011b se v\u011bzni vzbou\u0159ili a n\u011bkte\u0159\u00ed se rozhodli dr\u017eet hladovku. Komunistick\u00fd re\u017eim vyu\u017eil faktu, \u017ee se tyto ud\u00e1losti n\u00e1hodn\u011b seb\u011bhly 4. \u010dervence na americk\u00fd Den nez\u00e1vislosti a p\u0159isoudil jim politick\u00fd podtext. A\u010dkoli Radovan Proch\u00e1zka spoluv\u011bzn\u011b od t\u00e9to akce zrazoval, nakonec byl obvin\u011bn jako jeden z\u00a0jej\u00edch organiz\u00e1tor\u016f a v\u00a0n\u00e1sledn\u00e9m procesu byl odsouzen na dal\u0161\u00edch 12 let. N\u00e1sledoval p\u0159esun op\u011bt do Leopoldova. Velk\u00e9 amnestie politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f v\u00a0letech 1960 a 1962 se Proch\u00e1zky net\u00fdkaly, propu\u0161t\u011bn byl a\u017e v\u00a0b\u0159eznu 1964.<\/p>\r\n

Po n\u00e1vratu z\u00a0v\u011bzen\u00ed mu p\u0159\u00e1tel\u00e9 pomohli sehnat pr\u00e1ci v\u00a0N\u00e1rodn\u00edm divadle, stal se kulis\u00e1kem, pozd\u011bji strann\u00edm mistrem. V\u00a0roce 1966 se Proch\u00e1zka o\u017eenil, s\u00a0man\u017eelkou Vlastou vychoval dv\u011b dcery a syna. B\u011bhem pra\u017esk\u00e9ho jara se stal 2. tajemn\u00edkem klubu K-231, vedl informa\u010dn\u00ed odbor. Po vp\u00e1du sov\u011btsk\u00fdch okupa\u010dn\u00edch vojsk se na\u010das ukryl ve vojensk\u00fdch les\u00edch a po \u010dase se op\u011bt vr\u00e1til do N\u00e1rodn\u00edho divadla.<\/p>\r\n

B\u011bhem listopadov\u00e9 revoluce se stal mluv\u010d\u00edm st\u00e1vkov\u00e9ho v\u00fdboru N\u00e1rodn\u00edho divadla. Divadlo jej posl\u00e9ze nominovalo do ob\u010dansk\u00e9 a prov\u011brkov\u00e9 komise p\u0159i Ministerstvu vnitra. Na ministerstvu pak ji\u017e z\u016fstal, pod\u00edlel se na transformaci n\u011bkdej\u0161\u00ed II. spr\u00e1vy StB jako \u0159editel organiza\u010dn\u00edho odboru \u00da\u0159adu na ochranu \u00fastavy a demokracie a pozd\u011bji ve funkci \u0159editele \u00daZSI (\u00da\u0159adu pro zahrani\u010dn\u00ed styky a informace). Z\u00e1sadn\u011b organiza\u010dn\u011b a hlavn\u011b ideov\u011b p\u0159ebudoval n\u011bkdej\u0161\u00ed I. spr\u00e1vu StB a u\u010dinil z\u00a0n\u00ed uzn\u00e1van\u00e9ho spolupracovn\u00edka na\u0161ich sou\u010dasn\u00fdch spojenc\u016f v\u00a0NATO. Od ledna 1993 do konce roku 1997 vedl Radovan Proch\u00e1zka Vojensk\u00e9 zpravodajstv\u00ed. I po odchodu do d\u016fchodu pracoval jako poradce ve zpravodajsk\u00fdch org\u00e1nech st\u00e1tu. Radovan Proch\u00e1zka obdr\u017eel \u0159adu ocen\u011bn\u00ed za zpravodajskou \u010dinnost: nap\u0159. vysok\u00e9 americk\u00e9 vyznamen\u00e1n\u00ed Legion of Merit (\u0158\u00e1d prezidenta USA) nebo \u0158\u00e1d b\u00edl\u00e9ho lva IV. t\u0159\u00eddy (1997). \u010cestn\u00fdm ob\u010danem M\u010c Praha 7 se jako celo\u017eivotn\u00ed obyvatel Letn\u00e9 stal v\u00a0roce 2008.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ing. Milan PURNOCH <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nsportovec, \u00a0tren\u00e9r a sportovn\u00ed funkcion\u00e1\u0159<\/em>
\r\n* 27. 8. 1933 Praha<\/em>
\r\n\u2020 25. 4. 2017 Praha<\/em><\/p>\r\n

Narodil se 27. srpna 1933 v\u00a0Praze jako prvn\u00ed d\u00edt\u011b otci Vladim\u00edrovi a matce R\u016f\u017een\u011b. Purnochovi bydleli v\u00a0Hole\u0161ovic\u00edch, nejprve v\u00a0Okru\u017en\u00ed ulici (dnes Jankovcova) a od roku 1939 u\u017e trvale v\u00a0ulici Na Manin\u00e1ch \u010dp. 13. Otec pracoval a podnikal v\u00a0hole\u0161ovick\u00fdch \u00dast\u0159edn\u00edch jatk\u00e1ch jako \u0159ezn\u00edk a matka se a\u017e do roku 1948 starala o dom\u00e1cnost. Do \u0161koly \u0161el Milan poprv\u00e9 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1939, po celou v\u00e1lku doch\u00e1zel do bl\u00edzk\u00e9 Obecn\u00e9 a m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 \u0161koly v\u00a0Praze 7 v\u00a0Tusarov\u011b ulici. V\u00a0roce 1941 p\u0159ibyla do rodiny Milanova sestra Helena. P\u0159esto\u017ee v\u00e1le\u010dn\u00e9 pom\u011bry a n\u011bmeck\u00e1 okupace velmi negativn\u011b ovliv\u0148ovaly \u017eivoty lid\u00ed, vzpom\u00edn\u00e1 Milan Purnoch na sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed z\u00a0t\u00e9to doby r\u00e1d a \u00fasm\u011bvn\u011b.<\/p>\r\n

Je pravda, \u017ee tehdej\u0161\u00ed Hole\u0161ovice, byly velmi pr\u016fmyslov\u00e9. Jenom v ulici Na Manin\u00e1ch a bl\u00edzk\u00e9m okol\u00ed byly za v\u00e1lky a je\u0161t\u011b \u0159adu let potom v provozu pom\u011brn\u011b velk\u00e9 podniky, kter\u00e9 o sob\u011b d\u00e1valy n\u00e1le\u017eit\u011b v\u011bd\u011bt, mimo jin\u00e9 sv\u00fdmi charakteristick\u00fdmi pachy, a to zejm\u00e9na v l\u00e9t\u011b. A\u0165 u\u017e to byl velk\u00fd M\u011b\u0161\u0165ansk\u00fd pivovar, nebo tov\u00e1rni\u010dka na zpracov\u00e1n\u00ed hov\u011bz\u00edch k\u016f\u017e\u00ed zvan\u00e1 \u201eK\u016f\u017e\u00e1rna\u201c, anebo na konci ulice u Vltavy neblaze proslul\u00e1 \u201eMel\u0161m\u00eddka\u201c vyr\u00e1b\u011bj\u00edc\u00ed klih a olej z kost\u00ed a pazneht\u016f. Kousek d\u00e1l v navazuj\u00edc\u00ed ulici byla t\u00e9\u017e pachov\u011b v\u00fdrazn\u00e1 Kutinova tov\u00e1rna na zpracov\u00e1n\u00ed ryb, naproti n\u00ed Koz\u00e1kova tov\u00e1rna barev a lak\u016f a tov\u00e1rna na \u017e\u00e1rovky \u201eOsramka\u201c a je\u0161t\u011b d\u00e1l v pozad\u00ed, jako koruna v\u0161eho, byla samoz\u0159ejm\u011b hole\u0161ovick\u00e1 jatka. Hole\u0161ovice byly tehdy p\u0159\u00edmo pro\u0161pikov\u00e1ny r\u016fzn\u00fdmi tov\u00e1rni\u010dkami a provozovnami.<\/p>\r\n

P\u0159esto v\u00a0t\u00e9 dob\u011b z\u016fst\u00e1val, bl\u00ed\u017ee k\u00a0Vltav\u011b, dostatek voln\u00fdch pl\u00e1ck\u016f a dol\u00edk\u016f, kde se mohli manin\u0161t\u00ed kluci n\u00e1le\u017eit\u011b vy\u0159\u00e1dit, n\u011bkdy i formou \u017eiveln\u011b prov\u00e1d\u011bn\u00e9ho sportov\u00e1n\u00ed, hlavn\u011b s\u00a0m\u00ed\u010dem. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed hole\u0161ovicko-maninsk\u00e1 sm\u011bs v\u00fdrazn\u00fdch pach\u016f p\u0159i tom nikomu nevadila. Pro dobrodru\u017en\u00e9 v\u00fdpravy a v l\u00e9t\u011b tak\u00e9 pro vodn\u00ed hr\u00e1tky spojen\u00e9 s\u00a0pokusy nau\u010dit se plavat se nab\u00edzel cel\u00fd dlouh\u00fd hole\u0161ovick\u00fd lev\u00fd b\u0159eh \u0159eky od jatek a\u017e k\u00a0p\u0159\u00edstavu. \u0158eka v\u017edycky l\u00e1kala.<\/p>\r\n

B\u011b\u017en\u011b se odpoledne hr\u00e1val fotb\u00e1lek s\u00a0od\u0159en\u00fdm tenis\u00e1kem a\u00a0h\u0159i\u0161t\u011bm na \u0161\u00ed\u0159ku ulice, auta toti\u017e tehdy jezdila jenom vz\u00e1cn\u011b. Ob\u010das se v\u00a0ulic\u00edch objevovaly ko\u0148sk\u00e9 povozy voz\u00edc\u00ed po\u0161tu nebo sudy s\u00a0pivem a p\u0159\u00edpadn\u011b i led do \u010detn\u00fdch hospod. V\u00a0hole\u0161ovick\u00fdch ulic\u00edch se tehdy tak\u00e9 \u010dasto objevovaly \u00fa\u017easn\u00e9, sup\u00edc\u00ed parn\u00ed n\u00e1kla\u010f\u00e1ky \u2013 sentinely, slou\u017e\u00edc\u00ed hlavn\u00edmu m\u011bstu Praha. V\u00a0zim\u011b se s\u00e1\u0148kovalo, kde se dalo, a samoz\u0159ejm\u011b bylo velmi roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a obl\u00edben\u00e9 bruslen\u00ed na \u010detn\u00fdch p\u0159\u00edrodn\u00edch kluzi\u0161t\u00edch, kter\u00e1 tehdy byla snad u ka\u017ed\u00e9 \u0161koly, anebo na zamrzl\u00e9 Vltav\u011b. Byla to v\u00e1le\u010dn\u00e1 doba. \u010cast\u00e9, pozd\u011bji t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017edodenn\u00ed leteck\u00e9 poplachy spojen\u00e9 s\u00a0okam\u017eit\u00fdm p\u0159eru\u0161en\u00edm vyu\u010dov\u00e1n\u00edm a povinn\u00fdm \u00faprkem ze \u0161koly dom\u016f, p\u0159edlouh\u00e9 uheln\u00e9 pr\u00e1zdniny, to v\u0161echno d\u00e1valo v\u00e1le\u010dn\u00fdm \u0161kol\u00e1k\u016fm spoustu voln\u00e9ho \u010dasu pro klukovsk\u00e9 radov\u00e1nky a dobrodru\u017estv\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b to bylo na \u00fakor \u0161koln\u00edho vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed, s t\u00edm se ale nedalo nic d\u011blat a \u017eactvu to a\u017e tak moc nevadilo.<\/p>\r\n

Dramatick\u00fd pr\u016fb\u011bh konce v\u00e1lky v\u00a0kv\u011btnu roku 1945 v\u00a0Praze 7 \u2013 Hole\u0161ovic\u00edch tehdy dvan\u00e1ctilet\u00fd Milan pozorn\u011b sledoval a velmi siln\u011b pro\u017e\u00edval. Jedno z\u00a0d\u016fle\u017eit\u00fdch \u0159\u00edd\u00edc\u00edch center Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed, velitelstv\u00ed 21. policejn\u00edho rev\u00edru, toti\u017e s\u00eddlilo v\u00a0ulici Na Manin\u00e1ch, p\u0159\u00edmo naproti domu, kde Purnochovi bydleli. Proto si tak\u00e9 v\u0161echno, co zde v\u00a0dob\u011b Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed a n\u00e1sledn\u011b osvobozen\u00ed Prahy vid\u011bl a za\u017eil, velmi dob\u0159e pamatuje.<\/p>\r\n

Ve \u0161koln\u00edm roce 1945\/46, ji\u017e ve svobodn\u00e9 \u010ceskoslovensk\u00e9 republice, p\u0159estoupil Milan Purnoch na Re\u00e1ln\u00e9 gymn\u00e1zium v\u00a0Praze 7, pozd\u011bji p\u0159ejmenovan\u00e9 na La Guardiovo. B\u011bhem studi\u00ed na tomto gymn\u00e1ziu m\u011bli studenti vynikaj\u00edc\u00ed mo\u017enost sportovn\u00edho vy\u017eit\u00ed. Z\u00a0iniciativy zdej\u0161\u00edho profesora Karla Haly se na dvo\u0159e \u0161koly vybudovala antukov\u00e1 h\u0159i\u0161t\u011b pro volejbal a basketbal i mini sportovi\u0161t\u011b pro n\u011bkter\u00e9 \u201cneb\u011bhav\u00e9\u201c lehkoatletick\u00e9 discipl\u00edny. Tento obl\u00edben\u00fd t\u011blocvik\u00e1\u0159 a t\u011blov\u00fdchovn\u00fd funkcion\u00e1\u0159 nejen\u017ee um\u011bl z\u00e1klady m\u00ed\u010dov\u00fdch her a dal\u0161\u00edch sportovn\u00edch discipl\u00edn skv\u011ble vysv\u011btlit a prakticky je nau\u010dit, ale tak\u00e9 um\u011bl vzbudit mezi studenty ohromn\u00fd z\u00e1jem o jejich prov\u00e1d\u011bn\u00ed nap\u0159. po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00edm nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch turnaj\u016f a sout\u011b\u017e\u00ed, veden\u00edm v\u00fdkonnostn\u00edch \u017eeb\u0159\u00ed\u010dk\u016f atd. V\u00a0r\u00e1mci t\u011bchto \u0161koln\u00edch sportovn\u00edch aktivit si student Milan velmi obl\u00edbil ko\u0161\u00edkovou a volejbal, p\u0159i\u010dem\u017e jeho v\u00fd\u0161ka 196 cm pro n\u011bj byla velkou v\u00fdhodou. Nakonec u n\u011bj vyhr\u00e1l volejbal. Impulzem pro tuto volbu byla n\u00e1v\u0161t\u011bva z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdch z\u00e1pas\u016f turnaje Mistrovstv\u00ed sv\u011bta odb\u00edjen\u00e9 konan\u00e9ho v\u00a0roce 1949 na zimn\u00edm stadionu na \u0160tvanici. Zejm\u00e9na na n\u011bj zap\u016fsobilo strhuj\u00edc\u00ed fin\u00e1lov\u00e9 utk\u00e1n\u00ed s nezapomenutelnou div\u00e1ckou atmosf\u00e9rou, ve kter\u00e9m reprezentanti \u010deskoslovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu po velk\u00e9m boji prohr\u00e1li s dru\u017estvem SSSR 2:3. Tenkr\u00e1t samoz\u0159ejm\u011b nemohl ani tu\u0161it, \u017ee si na stejn\u00e9m sportovi\u0161ti za p\u00e1r let zahraje velk\u00fd volejbal se stejn\u00fdm soupe\u0159em, ji\u017e s\u00e1m jako reprezentant.<\/p>\r\n

Hned n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rok se Milan Purnoch p\u0159ihl\u00e1sil jako dorostenec do volejbalov\u00e9ho odd\u00edlu klubu SK Slavia Praha, kter\u00fd m\u011bl sv\u00e9 domovsk\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b na Star\u00e9m (Libe\u0148sk\u00e9m) ostrov\u011b. Dru\u017estvo mu\u017e\u016f SK Slavia Praha tehdy hr\u00e1lo v\u00a0nejvy\u0161\u0161\u00ed volejbalov\u00e9 sout\u011b\u017ei republiky a m\u011blo ve sv\u00e9m st\u0159edu \u0159adu vynikaj\u00edc\u00edch hr\u00e1\u010d\u016f a reprezentant\u016f. Milan vzpom\u00edn\u00e1, \u017ee se v\u00a0klubu tenkr\u00e1t nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 hern\u00ed \u010dinnosti netr\u00e9novaly, hlavn\u011b se po\u0159\u00e1d a naplno hr\u00e1lo. Za t\u011bchto okolnost\u00ed bylo mo\u017en\u00e9 se z\u00a0volejbalu n\u011bco nau\u010dit hlavn\u011b \u201eodkouk\u00e1v\u00e1n\u00edm\u201c zp\u016fsobu a techniky hry od zku\u0161en\u00fdch star\u0161\u00edch spoluhr\u00e1\u010d\u016f. Nejv\u00edce se toho nau\u010dil, kdy\u017e si s\u00a0nimi mohl ob\u010das zahr\u00e1t, co\u017e se st\u00e1valo, jen kdy\u017e se se\u0161lo m\u00e9n\u011b hr\u00e1\u010d\u016f a bylo pot\u0159eba sestavu na h\u0159i\u0161ti doplnit. Aby m\u011bl \u201eba\u017eant\u201c Milan jako sme\u010da\u0159 ve zdej\u0161\u00ed\u00a0tvrd\u00e9 hr\u00e1\u010dsk\u00e9 konkurenci v\u016fbec n\u011bjakou \u0161anci obst\u00e1t, musel ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase a mimo h\u0159i\u0161t\u011b s\u00e1m pravideln\u011b tvrd\u011b posilovat a tr\u00e9novat \u201efyzi\u010dku\u201c, p\u0159i\u010dem\u017e se zam\u011b\u0159oval p\u0159edev\u0161\u00edm na v\u00fdskok. Bylo pro n\u011bho velmi obt\u00ed\u017en\u00e9 se prosadit, ale pomalu a postupn\u011b se to da\u0159ilo. V\u00a0roce 1951 se v\u00a0Praze konal velk\u00fd volejbalov\u00fd turnaj P\u0159ebor Prahy dorostenc\u016f, za \u00fa\u010dasti p\u0159edn\u00edch dorosteneck\u00fdch t\u00fdm\u016f z\u00a0cel\u00e9 republiky, ve kter\u00e9m narychlo sestaven\u00fd t\u00fdm dorostenc\u016f SK Slavie ne\u010dekan\u011b zv\u00edt\u011bzil. \u00dasp\u011b\u0161n\u00e9ho mlad\u00e9ho sme\u010da\u0159e Milana Purnocha si tehdy v\u0161iml a \u201ezapsal do notesu\u201c jako nad\u011bjn\u00e9ho hr\u00e1\u010de p\u0159\u00edtomn\u00fd pozorovatel tehdej\u0161\u00edho \u010ceskoslovensk\u00e9ho volejbalov\u00e9ho svazu. Bylo to velmi povzbuzuj\u00edc\u00ed, ale do vstupu Milana na sc\u00e9nu vrcholn\u00e9ho volejbalu bylo je\u0161t\u011b daleko.<\/p>\r\n

Na ja\u0159e 1952 Milan Purnoch \u00fasp\u011b\u0161n\u011b odmaturoval a na podzim zah\u00e1jil studia na Vysok\u00e9 \u0161kole chemicko-technologick\u00e9. V\u00a0t\u00e9m\u017ee roce byla provedena velk\u00e1 reorganizace \u010ds. t\u011blov\u00fdchovy a sportu a t\u011blov\u00fdchovn\u00e9 jednoty se od t\u00e9 chv\u00edle musely nov\u011b organizovat podle pr\u016fmyslov\u00fdch odv\u011btv\u00ed a sportovci se p\u0159ihla\u0161ovali do klub\u016f podle sv\u00e9ho profesn\u00edho zam\u011b\u0159en\u00ed. Mnoho sportovc\u016f tehdy ztratilo sv\u00e1 p\u016fvodn\u00ed a dlouholet\u00e1 klubov\u00e1 z\u00e1zem\u00ed. Jako \u010derstv\u00fd vysoko\u0161kol\u00e1k byl tak\u00e9 Milan nucen zm\u011bnit klubovou p\u0159\u00edslu\u0161nost a stal se t\u010dlenem volejbalov\u00e9ho odd\u00edlu Slavia Praha Vysok\u00e9 \u0161koly.<\/p>\r\n

Shodou okolnost\u00ed se na h\u0159i\u0161ti na Albertov\u011b se\u0161la ve stejn\u00e9 dob\u011b a za stejn\u00fdch okolnost\u00ed \u0159ada mlad\u00fdch talentovan\u00fdch hr\u00e1\u010d\u016f volejbalu, student\u016f r\u016fzn\u00fdch fakult, ze kter\u00fdch se v\u00a0kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b, b\u011bhem dvou let, vytvo\u0159il siln\u00fd a vynikaj\u00edc\u00ed t\u00fdm. Milan Purnoch v\u00a0t\u00fdmu Slavie Praha V\u0160 brzy zakotvil jako sme\u010da\u0159 v\u00a0z\u00e1kladn\u00ed sestav\u011b tohoto klubu, se kter\u00fdm v\u00a0roce 1954 postoupil do I. ligy \u2013 nejvy\u0161\u0161\u00ed volejbalov\u00e9 sout\u011b\u017ee republiky. Mezit\u00edm tak\u00e9 vyu\u017eil nab\u00eddnut\u00e9 mo\u017enosti a po prvn\u00edm roce studia p\u0159estoupil do dal\u0161\u00edch ro\u010dn\u00edk\u016f z\u00a0V\u0160CHT na nov\u011b z\u0159\u00edzenou fakultu technicko-ekonomickou chemick\u00e9ho sm\u011bru na \u010cVUT, kde dal\u0161\u00ed \u010dty\u0159i roky \u00fasp\u011b\u0161n\u011b studoval.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1954 Milan Purnoch zah\u00e1jil svou reprezenta\u010dn\u00ed volejbalovou kari\u00e9ru, i kdy\u017e zat\u00edm \u201ejen\u201c ve dru\u017estvu \u010deskoslovensk\u00fdch vysoko\u0161kol\u00e1k\u016f-akademik\u016f. V\u00a0siln\u011b obsazen\u00e9m volejbalov\u00e9m turnaji na Sv\u011btov\u00fdch akademick\u00fdch hr\u00e1ch v\u00a0Budape\u0161ti vybojovalo dru\u017estvo \u010ds. akademik\u016f st\u0159\u00edbrnou medaili. Milan k\u00a0tomuto \u00fasp\u011bchu sv\u00fdm dobr\u00fdm v\u00fdkonem podstatn\u011b p\u0159isp\u011bl a upoutal tak na sebe pozornost. Shodou okolnost\u00ed tento t\u00fdm \u201eakademik\u016f\u201c v\u00a0Budape\u0161ti vedl a kou\u010doval prof. Josef Koz\u00e1k, nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed nov\u00fd tren\u00e9r n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu mu\u017e\u016f \u010cR, pod jeho\u017e veden\u00edm se pozd\u011bji, v\u00a0druh\u00e9 polovin\u011b pades\u00e1t\u00fdch let, \u010deskoslovensk\u00fd volejbal proslavil s\u00e9ri\u00ed velk\u00fdch mezin\u00e1rodn\u00edch \u00fasp\u011bch\u016f, obdob\u00edm, kter\u00e9mu se n\u011bkdy \u0159\u00edk\u00e1 \u201ezlat\u00e1 \u00e9ra\u201c \u010deskoslovensk\u00e9ho volejbalu. V\u00a0roce 1954 se tak Milan Purnoch dostal do \u0161ir\u0161\u00edho reprezenta\u010dn\u00edho v\u00fdb\u011bru.<\/p>\r\n

V roce 1955, vedle dobr\u00fdch v\u00fdkon\u016f v\u00a0ligov\u00e9 sout\u011b\u017ei v\u00a0t\u00fdmu Slavia Praha V\u0160, se Milan dok\u00e1zal prosadit i v \u0159ad\u011b p\u0159\u00edpravn\u00fdch a nomina\u010dn\u00edch utk\u00e1n\u00ed na mistrovstv\u00ed Evropy. Kone\u010dn\u011b byl nominov\u00e1n jako nejmlad\u0161\u00ed hr\u00e1\u010d, sme\u010da\u0159, do n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu na turnaj Mistrovstv\u00ed Evropy v\u00a0odb\u00edjen\u00e9, konan\u00fd v\u00a0srpnu a z\u00e1\u0159\u00ed 1955 v\u00a0Bukure\u0161ti. Byla z\u00a0toho zlat\u00e1 medaile, \u010cechoslov\u00e1ci se stali mistry Evropy jak v\u00a0kategorii mu\u017e\u016f, tak i \u017een. Potom, je\u0161t\u011b ve stejn\u00e9m roce, Milan Purnoch \u00fasp\u011b\u0161n\u011b reprezentoval jako hr\u00e1\u010d n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu, kter\u00fd bez por\u00e1\u017eky zv\u00edt\u011bzil na presti\u017en\u00edm mezin\u00e1rodn\u00edm Festivalu ml\u00e1de\u017ee ve Var\u0161av\u011b.<\/p>\r\n

Vrcholem Purnochovy sportovn\u00ed kari\u00e9ry jako hr\u00e1\u010de \u010ds. n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu byla bezesporu \u00fa\u010dast na turnaji Mistrovstv\u00ed sv\u011bta v\u00a0odb\u00edjen\u00e9 v\u00a0roce 1956 v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei. Tohoto velmi siln\u011b obsazen\u00e9ho turnaje se ji\u017e z\u00fa\u010dastnili tak\u00e9 reprezenta\u010dn\u00ed t\u00fdmy USA a Braz\u00edlie. \u010ceskoslovensko zde vybojovalo bez por\u00e1\u017eky sv\u011btov\u00e9 prvenstv\u00ed a zlatou medaili. Ve strhuj\u00edc\u00edm a dramatick\u00e9m fin\u00e1le se na\u0161emu n\u00e1rodn\u00edmu t\u00fdmu poda\u0159ilo porazit velk\u00e9ho favorita cel\u00e9ho turnaje, ob\u00e1van\u00fd t\u00fdm SSSR. Posledn\u00ed, rozhoduj\u00edc\u00ed bod v\u00a0t\u00e9to p\u011btisetov\u00e9 bitv\u011b ve vyprodan\u00e9m \u00a0pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9m Palais de Sport za\u0159\u00eddil pr\u00e1v\u011b Milan Purnoch svou nechytatelnou sme\u010d\u00ed.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00edm velk\u00fdm a \u201ezlat\u00fdm\u201c \u00fasp\u011bchem \u010deskoslovensk\u00e9 odb\u00edjen\u00e9 a Milana Purnocha jako hr\u00e1\u010de na\u0161eho n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu byl titul mistr\u016f Evropy z\u00edskan\u00fd na dom\u00e1c\u00ed p\u016fd\u011b v\u00a0Praze v\u00a0roce 1958. Fin\u00e1lov\u00e9 z\u00e1pasy tohoto mistrovstv\u00ed se hr\u00e1ly na pra\u017esk\u00e9m zimn\u00edm stadionu na \u0160tvanici. Milan si p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee p\u0159ed deseti lety, v roce 1949, na tomto sam\u00e9m sportovi\u0161ti upraven\u00e9m pro odb\u00edjenou je\u0161t\u011b jako kluk obdivoval um\u011bn\u00ed n\u011bkter\u00fdch tehdej\u0161\u00edch borc\u016f reprezentant\u016f, jako byl t\u0159eba popul\u00e1rn\u00ed dlouh\u00e1n \u201eMed\u00e1k\u201c Josef Tesa\u0159, se kter\u00fdm v\u0161ak tentokr\u00e1t \u201ev\u00e1lel na place\u201c jako se spoluhr\u00e1\u010dem.<\/p>\r\n

Krom\u011b vzpom\u00ednan\u00fdch zlat\u00fdch \u00fasp\u011bch\u016f na evropsk\u00fdch \u0161ampion\u00e1tech a mistrovstv\u00ed sv\u011bta hr\u00e1l v\u00a0t\u011bchto letech Milan Purnoch za n\u00e1rodn\u00ed t\u00fdm v\u00a0dlouh\u00e9 \u0159ad\u011b mezin\u00e1rodn\u00edch turnaj\u016f a p\u0159\u00e1telsk\u00fdch mezin\u00e1rodn\u00edch utk\u00e1n\u00ed po cel\u00e9 Evrop\u011b, kter\u00e9 v\u00a0naprost\u00e9 v\u011bt\u0161in\u011b kon\u010dily v\u00edt\u011bzn\u011b pro na\u0161e barvy. Za zm\u00ednku stoj\u00ed i z\u00e1jezd n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu do It\u00e1lie v\u00a0roce 1957, kde n\u00e1\u0161 t\u00fdm po samoz\u0159ejm\u011b v\u00edt\u011bzn\u00fdch z\u00e1pasech s\u00a0italsk\u00fdmi soupe\u0159i sehr\u00e1val na p\u0159\u00e1n\u00ed po\u0159adatel\u016f a div\u00e1k\u016f je\u0161t\u011b exhibi\u010dn\u00ed z\u00e1pasy na dva v\u00edt\u011bzn\u00e9 sety mezi sebou, jako A:B. Tehdy jsme Italy, budouc\u00ed n\u011bkolikan\u00e1sobn\u00e9 mistry sv\u011bta, je\u0161t\u011b mohli u\u010dit hr\u00e1t volejbal.<\/p>\r\n

Posledn\u00edm velk\u00fdm \u00fasp\u011bchem Purnochovy reprezenta\u010dn\u00ed dr\u00e1hy\u00a0bylo prvn\u00ed m\u00edsto a zlat\u00e1 medaile z\u00a0volejbalov\u00e9ho turnaje na Sv\u011btov\u00fdch akademick\u00fdch hr\u00e1ch v\u00a0Tur\u00edn\u011b v\u00a0roce 1959. Dres n\u00e1rodn\u00edho t\u00fdmu naposledy obl\u00e9kl o rok pozd\u011bji. Sportovn\u00ed \u00fasp\u011bchy na mezin\u00e1rodn\u00edm poli, zlat\u00e9 medaile z Mistrovstv\u00ed Evropy 1955 a 1959 a Mistrovstv\u00ed sv\u011bta 1956 byly pochopiteln\u011b podep\u0159eny Purnochov\u00fdmi kvalitn\u00edmi v\u00fdkony v\u00a0dom\u00e1c\u00ed volejbalov\u00e9 lize. Se\u00a0sv\u00fdm vysoko\u0161kolsk\u00fdm t\u00fdmem Slavie Praha V\u0160 a spoluhr\u00e1\u010di, dal\u0161\u00edmi vynikaj\u00edc\u00edmi hr\u00e1\u010di a reprezentanty, jako byl Josef Musil, Zden\u011bk Mal\u00fd, Zden\u011bk Humhal, z\u00edskal celkem \u0161est mistrovsk\u00fdch titul\u016f (v letech 1955\u201359 a 1964), p\u011btkr\u00e1t byl nav\u00edc vicemistrem (v letech 1960\u201363 a 1965). S\u00a0aktivn\u00ed hr\u00e1\u010dskou kari\u00e9rou se rozlou\u010dil v\u00a0roce 1965.<\/p>\r\n

A\u010dkoli byl Milan Purnoch vynikaj\u00edc\u00edm volejbalistou a doslova miloval tento sport, nikdy se necht\u011bl sportu v\u011bnovat jako profesion\u00e1l, bral ho jako vedlej\u0161\u00ed, kr\u00e1sn\u00fd dopln\u011bk \u017eivota. Proto hned po absolutoriu na \u010cVUT v\u00a0roce 1957 nastoupil do chemi\u010dky Spolana Neratovice, kde pracoval \u0159adu let ve v\u00fdrob\u011b jako sm\u011bnov\u00fd a provozn\u00ed in\u017een\u00fdr, dokonce i v\u00a0dob\u011b, kdy je\u0161t\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b reprezentoval. Z Neratovic ode\u0161el zp\u00e1tky do Prahy, ale z\u016fstal v\u00a0chemick\u00e9m pr\u016fmyslu. P\u0159es dvacet let se pracovn\u011b anga\u017eoval na gener\u00e1ln\u00edm \u0159editelstv\u00ed koncernov\u00e9ho podniku Chemopetrol (1969\u20131990). V sedmdes\u00e1t\u00fdch letech byl zde za sv\u016fj postoj k\u00a0ud\u00e1lostem roku 1968 profesn\u011b degradov\u00e1n a posl\u00e9ze byl, jako mnoho dal\u0161\u00edch lid\u00ed, dlouhou \u0159adu let pod politick\u00fdm dohledem k\u00e1drov\u00e1k\u016f, bez mo\u017enosti jak\u00e9hokoliv dal\u0161\u00edho kari\u00e9rn\u00edho i platov\u00e9ho postupu. \u201eZa trest\u201c byl p\u0159e\u0159azen k\u00a0po\u010d\u00edta\u010di, na pr\u00e1ci v\u00a0oboru programov\u00e1n\u00ed a zpracov\u00e1n\u00ed dat, zp\u016fsobem \u201eber, nebo neber a jdi\u201c. Nezbylo nic jin\u00e9ho ne\u017e se t\u00e9to mo\u017enosti chopit. K\u00a0t\u00e9to \u017eivotn\u00ed ud\u00e1losti dnes u\u017e jenom s\u00a0nadhledem poznamen\u00e1v\u00e1, \u017ee n\u011bco na tom je, kdy\u017e se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee v\u0161echno \u0161patn\u00e9 je pro n\u011bco dobr\u00e9. Milanu Purnochovi tahle vynucen\u00e1 zm\u011bna v\u00a0pracovn\u00edm za\u0159azen\u00ed nakonec paradoxn\u011b prosp\u011bla t\u00edm, \u017ee z\u00edskal novou perspektivn\u00ed kvalifikaci. Nau\u010dil se pracovat s\u00a0po\u010d\u00edta\u010di a programovat je a tyto sv\u00e9 znalosti z\u00faro\u010dil na Ministerstvu pr\u016fmyslu a obchodu \u010cR jako extern\u00ed expert na zpracov\u00e1n\u00ed dat datab\u00e1zov\u00fdch syst\u00e9m\u016f ve sv\u00e9m oboru.<\/p>\r\n

Ani po skon\u010den\u00ed sv\u00e9 z\u00e1vodn\u00ed \u010dinnosti na volejbal samoz\u0159ejm\u011b nezanev\u0159el. V\u00a0letech 1972\u201392 p\u016fsobil ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase ve vyso\u010dansk\u00e9m\u00a0klubu TJ Praga Praha jako velmi \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd a uzn\u00e1van\u00fd tren\u00e9r. Zejm\u00e9na r\u00e1d vzpom\u00ednal na svou tren\u00e9rskou pr\u00e1ci s\u00a0ml\u00e1de\u017e\u00ed, kdy se mu zde v\u00a0relativn\u011b kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b poda\u0159ilo vychovat vynikaj\u00edc\u00ed dru\u017estvo star\u0161\u00edch dorostenc\u016f, p\u016fsob\u00edc\u00ed v\u00a0nejvy\u0161\u0161\u00ed dorosteneck\u00e9 volejbalov\u00e9 sout\u011b\u017ei po \u0159adu let v\u00a0n\u011bkolika generac\u00edch.<\/p>\r\n

Na konci osmdes\u00e1t\u00fdch let byl po\u017e\u00e1d\u00e1n v\u00fdzna\u010dnou skupinou hr\u00e1\u010d\u016f a volejbalov\u00fdch nad\u0161enc\u016f, aby pomohl zorganizovat \u017eiveln\u011b se rozv\u00edjej\u00edc\u00ed novou \u201eodno\u017e\u201c tohoto sportu \u2013 beachvolejbal, \u010desky pl\u00e1\u017eov\u00fd volejbal. Stal se tak jedn\u00edm ze zakl\u00e1daj\u00edc\u00edch \u010dlen\u016f a p\u0159edsedou asociace tohoto nov\u00e9ho sportu v\u00a0\u010cSFR a \u010cR (1991\u201393) a p\u0159isp\u011bl k\u00a0jeho za\u010dlen\u011bn\u00ed do struktur \u010cesk\u00e9ho volejbalov\u00e9ho svazu a sou\u010dasn\u011b Evropsk\u00e9 CEV a sv\u011btov\u00e9 FIVB. V\u00a0letech 1994\u201399 byl prezidentem Asociace pl\u00e1\u017eov\u00e9ho volejbalu, \u010dlenem Spr\u00e1vn\u00ed rady a m\u00edstop\u0159edsedou \u010cesk\u00e9ho volejbalov\u00e9ho svazu.<\/p>\r\n

Milan Purnoch byl dvakr\u00e1t \u017eenat\u00fd, z\u00a0prvn\u00edho man\u017eelstv\u00ed m\u011bl syny Milana (* 1962) a Tom\u00e1\u0161e (* 1965). Jeho velk\u00fdm kon\u00ed\u010dkem bylo pilotov\u00e1n\u00ed ultralehk\u00fdch letadel. Za sv\u00e9 z\u00e1sluhy v\u00a0oblasti sportu obdr\u017eel Milan Purnoch \u0159adu ocen\u011bn\u00ed \u2013 byl dr\u017eitelem titulu mistr sportu, \u010dlenem S\u00edn\u011b sl\u00e1vy \u010cesk\u00e9ho volejbalov\u00e9ho svazu. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 z\u00edskal v\u00a0roce 2003 u p\u0159\u00edle\u017eitosti sv\u00fdch sedmdes\u00e1t\u00fdch narozenin. Zem\u0159el 25. dubna 2017.\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n PhDr. Radko PYTL\u00cdK, CSc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nspisovatel, liter\u00e1rn\u00ed historik<\/em>
\r\n* 8. 10. 1928 Praha
\r\n\u2020 31. 1. 2022 Praha
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Radko Pytl\u00edk se narodil v\u00a0\u0159\u00edjnu 1928 v\u00a0Praze. Otec ing. dr. Rudolf Pytl\u00edk pracoval jako \u0159editel ryb\u00e1\u0159sk\u00e9ho a hydrobiologick\u00e9ho \u00fastavu, pozd\u011bji se v\u011bnoval v\u011bdeck\u00e9 pr\u00e1ci v\u00a0oboru hydrobiologie. Matka R\u016f\u017eena byla \u017eenou v\u00a0dom\u00e1cnosti, krom\u011b Radka vychov\u00e1vala je\u0161t\u011b jeho bratra Ji\u0159\u00edho, rodina \u017eila na Letn\u00e9 v\u00a0Mal\u00ed\u0159sk\u00e9 ulici. Radko zde v\u00a0Praze 7 vychodil obecnou \u0161kolu, pozd\u011bji studoval gymn\u00e1zium na Strossmayerov\u011b n\u00e1m\u011bst\u00ed, kde odmaturoval v\u00a0roce 1947. Pot\u00e9 se nechal zapsat na Filosofickou fakultu UK, studoval zde \u010desk\u00fd jazyk, liter\u00e1rn\u00ed v\u011bdu a filosofii. Mezi jeho profesory na univerzit\u011b pat\u0159ili nap\u0159\u00edklad p\u0159edn\u00ed liter\u00e1rn\u00ed v\u011bdec a znalec rusk\u00e9 literatury Bohumil Mathesius \u010di v\u00fdznamn\u00fd \u010desk\u00fd filosof, propag\u00e1tor fenomenologie Jan Pato\u010dka. Vysoko\u0161kolsk\u00e1 studia zavr\u0161il v\u00a0roce 1952 doktorskou prac\u00ed na t\u00e9ma po\u010d\u00e1tk\u016f tvorby Jaroslava Ha\u0161ka.<\/p>\r\n

Po ukon\u010den\u00ed dvoulet\u00e9 slu\u017eby v\u00a0arm\u00e1d\u011b v\u00a0Boru u Tachova (1952-54) nastoupil do zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0\u00dastavu pro \u010deskou literaturu \u010cSAV pod veden\u00edm Jana Muka\u0159ovsk\u00e9ho, kter\u00fd vedl \u00fastav v\u00a0duchu strukturalismu, jeho\u017e byl \u010deln\u00fdm p\u0159edstavitelem a zast\u00e1ncem. V\u00a0r\u00e1mci v\u011bdeck\u00e9ho b\u00e1d\u00e1n\u00ed v\u00a0\u00fastavu publikoval Pytl\u00edk \u0159adu prac\u00ed\u00a0 – monografie o Vil\u00e9mu Mr\u0161t\u00edkovi, Jaroslavu Kratochv\u00edlovi \u010di Josefu Kadlecovi, komparatistick\u00e9 studie \u010cesk\u00e1 literatura v\u00a0evropsk\u00e9m kontextu, Sedmkr\u00e1t o literatu\u0159e nebo O literatu\u0159e faktu. P\u0159isp\u00edval tak\u00e9 do cel\u00e9 \u0159ady slovn\u00edk\u016f a almanach\u016f (Slovn\u00edk \u010desk\u00e9 literatury, D\u011bjiny \u010desk\u00e9 literatury, O \u010desk\u00e9 sati\u0159e a dal\u0161\u00ed).\u00a0<\/p>\r\n

Od po\u010d\u00e1tku pades\u00e1t\u00fdch let se tak\u00e9 mohli \u010dten\u00e1\u0159i setkat s\u00a0Pytl\u00edkov\u00fdmi texty v\u00a0odborn\u00fdch i popul\u00e1rn\u00edch periodik\u00e1ch\u00a0 – Kv\u011btnu, Hostu do domu, Kulturn\u00ed tvorb\u011b, Kv\u011btech, Dikobrazu a mnoh\u00fdch dal\u0161\u00edch.<\/p>\r\n

V pop\u0159ed\u00ed Pytl\u00edkova badatelsk\u00e9ho a publika\u010dn\u00edho z\u00e1jmu ji\u017e \u0159adu desetilet\u00ed stoj\u00ed osobnost a liter\u00e1rn\u00ed tvorba Jaroslava Ha\u0161ka a byl bezesporu nejv\u011bt\u0161\u00edm sou\u010dasn\u00fdm \u201eha\u0161kologem\u201c. \u0158ada Pytl\u00edkov\u00fdch knih v\u011bnovan\u00e1 tomuto autorovi je opravdu \u00factyhodn\u00e1 –\u00a0 Bibliografie Jaroslava Ha\u0161ka (1960), Zpr\u00e1va o Jaroslavu Ha\u0161kovi (1982 a 1997), Lidsk\u00fd profil Jaroslava Ha\u0161ka (korespondence- 1979), 1982 Jaroslav Ha\u0161ek a dobr\u00fd voj\u00e1k \u0160vejk, Kniha o \u0160vejkovi (1983) Tak pravil Josef \u0160vejk (1994) a dal\u0161\u00ed. Nejkomplexn\u011bj\u0161\u00edm po\u010dinem je biografick\u00e1 kniha Toulav\u00e9 house. Pytl\u00edk zde zevrubn\u011b popisuje spisovatelovy komplikovan\u00e9 osudy, sna\u017e\u00ed se nach\u00e1zet paralely mezi Ha\u0161kov\u00fdm osobn\u00edm \u017eivotem, z\u00e1\u017eitky a zku\u0161enostmi, atmosf\u00e9rou doby p\u0159ed prvn\u00ed sv\u011btovou v\u00e1lkou a jeho liter\u00e1rn\u00edm d\u00edlem. Z\u00e1rove\u0148 reviduje n\u011bkter\u00e9 nep\u0159esn\u00e9 \u010di nepravdiv\u00e9 informace z\u00a0p\u0159edchoz\u00edch Ha\u0161kov\u00fdch biografi\u00ed. Kniha vy\u0161la poprv\u00e9 v\u00a0roce 1971, do sou\u010dasn\u00e9 doby byla je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t p\u0159epracov\u00e1na a dopln\u011bna (1982 a 1998) a do\u010dkala se i p\u0159elo\u017een\u00ed do p\u011bti jazyk\u016f.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00edm Pytl\u00edkov\u00fdm obl\u00edbencem byl spisovatel Bohumil Hrabal, s\u00a0n\u00edm\u017e ho nav\u00edc poutalo i mnohalet\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Po Hrabalov\u011b smrti v\u00a0roce 1997 vydal knihu \u2026. A neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 se stalo skutkem. V\u00a0t\u00e9to pr\u00e1ci mapuje jako prvn\u00ed i Hrabalova d\u00edla, kter\u00e1 vych\u00e1zela v\u00a0samizdatu a p\u0159ipojuje post\u0159ehy ze spisovatelova osobn\u00edho a tv\u016fr\u010d\u00edho \u017eivota z\u00edskan\u00e9 z\u00a0\u010detn\u00fdch kontakt\u016f s\u00a0n\u00edm. Dal\u0161\u00ed pr\u00e1ce v\u011bnovan\u00e1 \u201ekr\u00e1li p\u00e1bitel\u016f\u201c nese n\u00e1zev Koridor smrti Bohumila Hrabala. Zde reflektuje p\u0159edev\u0161\u00edm motivy smrti v\u00a0Hrabalov\u011b d\u00edle a zam\u00fd\u0161l\u00ed se nad okolnostmi jeho z\u00e1hadn\u00e9ho \u00famrt\u00ed. Ze zahrani\u010dn\u00edch spisovatel\u016f obracel Pytl\u00edk svou pozornost na klasika rusk\u00e9 literatury Fedora Michajlovi\u010de Dostojevsk\u00e9ho, kter\u00e9mu v\u011bnoval knihu F. M. Dostojevskij – \u017eivot a d\u00edlo. V\u00a0\u0161iroce pojat\u00e9 publikaci oce\u0148uje hloubku Dostojevsk\u00e9ho my\u0161lenek, p\u0159enesen\u00fdch do jeho tvorby.<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00edm velk\u00fdm okruhem Pytl\u00edkova z\u00e1jmu je humor v\u00a0literatu\u0159e. Je autorem antologie Mal\u00e1 encyklopedie humoru, v\u00a0n\u00ed\u017e se mu poda\u0159ilo zachytit v\u00fdvoj humoru v\u00a0\u010desk\u00e9 literatu\u0159e a dokreslit ho na konkr\u00e9tn\u00edch uk\u00e1zk\u00e1ch. Podobnou t\u00e9matikou se zab\u00fdv\u00e1 i kniha Fenomenologie humoru. Pytl\u00edk se nevyh\u00fdbal ani v \u010cech\u00e1ch tradi\u010dn\u00edmu kreslen\u00e9mu humoru a karikatu\u0159e v\u00a0publikaci \u010cesk\u00fd kreslen\u00fd humor 20. stolet\u00ed \u010di zmapov\u00e1n\u00ed studentsk\u00e9ho recesistick\u00e9ho \u010dasopisu Trn.\u00a0<\/p>\r\n

O Radku Pytl\u00edkovi bylo v\u0161eobecn\u011b zn\u00e1mo, \u017ee byl velk\u00fdm hole\u0161ovick\u00fdm a letensk\u00fdm patriotem. Sv\u011bd\u010d\u00ed o tom \u0159ada jeho liter\u00e1rn\u00edch prac\u00ed, v\u00a0nich\u017e se zab\u00fdv\u00e1 pr\u00e1v\u011b Prahou 7 \u2013 a\u0165 u\u017e se jedn\u00e1 o Toulky Prahou 7 \u2013 Ze z\u00e1pisk\u016f rod\u00e1ka (2001), Stru\u010dn\u00e9 d\u011bjiny Prahy 7 (2004) \u010di knihu fejeton\u016f pojedn\u00e1vaj\u00edc\u00ed o osobnostech spojen\u00fdch s\u00a0Prahou 7 Nezn\u00e1m\u00e9 o zn\u00e1m\u00fdch z\u00a0Hole\u0161ovic (2009). Prahy 7 se, by\u0165 okrajov\u011b, dot\u00fdk\u00e1 i publikace O Buben\u010di a okol\u00ed vydan\u00e1 v\u00a0roce 2004 u p\u0159\u00edle\u017eitosti stolet\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed pov\u00fd\u0161en\u00ed t\u00e9to obce na m\u011bsto. Pytl\u00edk tak\u00e9 dlouh\u00e1 l\u00e9ta publikoval v\u00a0\u010dasopise M\u010c Praha 7 Hobulet pod zna\u010dkou Okdar. Obecn\u011b souvis\u00ed tematicky s\u00a0Prahou i pr\u016fvodce po d\u00e1vn\u00fdch hospod\u00e1ch, kav\u00e1rn\u00e1ch a \u0161ant\u00e1nech Ve st\u00ednu p\u00edpy vydan\u00e1 v\u00a0roce 1996.<\/p>\r\n

\u00a0I po odchodu do d\u016fchodu v\u00a0roce 1993, z\u016fstal Pytl\u00edk aktivn\u00edm a plodn\u00fdm autorem. P\u0159isp\u00edval do Svobodn\u00e9ho slova (redigoval zde p\u0159\u00edlohu Kv\u00edtko), Vlasty, Sign\u00e1lu, Prager Zeitung a dal\u0161\u00edch periodik. V\u00a0roce 1991 zakl\u00e1dal spolu s\u00a0vnukem Jaroslava Ha\u0161ka Richardem Mezin\u00e1rodn\u00ed spole\u010dnost Jaroslava Ha\u0161ka, redigoval listy t\u00e9to spole\u010dnosti. V\u00a0roce 2003 se p\u0159i stodvac\u00e1t\u00e9m v\u00fdro\u010d\u00ed Ha\u0161kova narozen\u00ed pod\u00edlel na organizaci velk\u00e9 mezin\u00e1rodn\u00ed konferenci o spisovatelov\u011b d\u00edle konan\u00e9 v\u00a0Lipnici nad S\u00e1zavou.<\/p>\r\n

Radko Pytl\u00edk \u017eil cel\u00fd \u017eivot na Letn\u00e9. Z\u00a0prvn\u00edho man\u017eelstv\u00ed m\u011bl dceru Mark\u00e9tu a syna Martina, jeho druh\u00e1 man\u017eelka V\u011bra Dykov\u00e1 pracuje v\u00a0Pam\u00e1tn\u00edku n\u00e1rodn\u00edho p\u00edsemnictv\u00ed a sou\u010dasn\u011b vede rodinn\u00e9 nakladatelstv\u00ed Emporius, kter\u00e9 vyd\u00e1valo sou\u010dasnou Pytl\u00edkovu tvorbu. S\u00a0V\u011brou Dykovou vychoval Radko Pytl\u00edk dv\u011b d\u011bti \u2013 dcera Krist\u00fdna je profesorkou na gymn\u00e1ziu, syn Vojt\u011bch je zn\u00e1m\u00fdm divadeln\u00edm a filmov\u00fdm hercem a zp\u011bv\u00e1kem.<\/p>\r\n

Radko Pytl\u00edk obdr\u017eel \u010destn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 v\u00a0roce 2008 u p\u0159\u00edle\u017eitosti sv\u00fdch osmdes\u00e1t\u00fdch narozenin.\u00a0\u00a0 \u00a0<\/p>\r\n

Zem\u0159el 31. 1. 2022 ve v\u011bku 93 let.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Ing. Dr. Rudolf ROUB\u00cd\u010cEK <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nchemik, v\u011bdec a univerzitn\u00ed profesor<\/em>
\r\n* 11. 2. 1918 Praha<\/em>
\r\n\u2020 14. 7. 2010 Praha<\/em><\/p>\r\n

Rudolf Roub\u00ed\u010dek se narodil v\u00a0\u00fanoru 1918 jako jedin\u00e9 d\u00edt\u011b man\u017eel\u016f Huga Roub\u00ed\u010dka a Ane\u017eky, roz. Bene\u0161ov\u00e9. Otec Hugo byl spolumajitelem sl\u00e9v\u00e1rny a tov\u00e1rny na v\u00fdrobu technologick\u00fdch za\u0159\u00edzen\u00ed pro pr\u016fmysl ml\u00e9k\u00e1rensk\u00fd a pivovarsk\u00fd, pozd\u011bji se v\u00a0podniku vyr\u00e1b\u011bla i za\u0159\u00edzen\u00ed pro cihelny. Tov\u00e1rna s\u00eddlila ve Strojnick\u00e9 ulici v\u00a0Praze 7 na\u00a0m\u00edst\u011b dne\u0161n\u00ed budovy Policejn\u00edho prezidia. Rodinn\u00fd podnik p\u016fvodn\u011b zalo\u017eil d\u011bd Rudolfa Jakob Raubitschek a vyr\u00e1b\u011bl v n\u011bm stroje na drcen\u00ed kamen\u016f a v\u00fdrobu \u0161t\u011brku, teprve pozd\u011bji se tov\u00e1rna za\u010dala specializovat na produkci v\u00fd\u0161e uveden\u00fdch technologi\u00ed. V\u00a0roce 1934, v\u00a0souvislosti s\u00a0tehdej\u0161\u00ed tendenc\u00ed vytla\u010dovat pr\u016fmyslov\u00e9 podniky z\u00a0obydlen\u00fdch oblast\u00ed, se tov\u00e1rna stala sou\u010d\u00e1st\u00ed \u0160kodov\u00fdch z\u00e1vod\u016f.<\/p>\r\n

V\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st ml\u00e1d\u00ed pro\u017eil Rudolf Roub\u00ed\u010dek na \u00fazem\u00ed Prahy 7, vychodil zde obecnou a st\u0159edn\u00ed \u0161kolu v\u00a0Korunova\u010dn\u00ed ulici, byl aktivn\u00edm \u00fa\u010dastn\u00edkem akc\u00ed po\u0159\u00e1dan\u00fdch jednotou Sokola U Stud\u00e1nky, kterou zakl\u00e1dal a podporoval jeho otec Hugo. Sport a p\u0159edev\u0161\u00edm tenis se stal jeho celo\u017eivotn\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed, na kurt se naposledy postavil ve sv\u00fdch devades\u00e1ti letech. V\u00a0dob\u011b, kdy se tov\u00e1rna stala sou\u010d\u00e1st\u00ed \u0160kodov\u00fdch z\u00e1vod\u016f, ode\u0161el otec Hugo do d\u016fchodu z\u00a0pozice st\u00e1tn\u00edho rady a rodina Roub\u00ed\u010dkov\u00fdch se p\u0159est\u011bhovala do vily ve St\u0159e\u0161ovic\u00edch. Po maturit\u011b nastoupil Rudolf na Vysokou \u0161kolu chemicko-technologickou v\u00a0Praze-Dejvic\u00edch.<\/p>\r\n

Vzhledem k\u00a0\u017eidovsk\u00e9mu p\u016fvodu rodiny Roub\u00ed\u010dkov\u00fdch bylo pro ni obdob\u00ed okupace velice problematick\u00e9. N\u011bkter\u00fdm sourozenc\u016fm Huga Roub\u00ed\u010dka a dal\u0161\u00edm \u010dlen\u016fm rozv\u011btven\u00e9 rodiny se sice poda\u0159ilo zachr\u00e1nit si \u017eivot v\u010dasnou emigrac\u00ed (Rudovi bratranci Bed\u0159ich a Ji\u0159\u00ed ode\u0161li do Palestiny, Ji\u0159\u00ed n\u00e1sledn\u011b vstoupil do \u010deskoslovensk\u00e9 zahrani\u010dn\u00ed vojensk\u00e9 jednotky na severu Libye v\u00a0Tobruku, Rud\u016fv str\u00fdc Erich ode\u0161el do Ir\u00e1ku), ov\u0161em s\u00e1m Hugo, jeho bratr Viktor a teta Marie s man\u017eelem zahynuli v\u00a0koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech. A\u010dkoli Rudolfova matka nebyla \u017eidovsk\u00e9ho p\u016fvodu, i on s\u00e1m byl ohro\u017een perzekuc\u00ed ze strany nacistick\u00e9ho re\u017eimu. T\u011bsn\u011b p\u0159ed v\u00e1lkou se v\u0161ak jeho otci poda\u0159ilo sehnat mu falzifik\u00e1t k\u0159estn\u00edho listu, co\u017e Rudolfa zachr\u00e1nilo. Po uzav\u0159en\u00ed vysok\u00fdch \u0161kol v\u00a0roce 1939 za\u010dal pracovat jako technik v\u00a0\u00dastavu pro v\u011bdeck\u00fd v\u00fdzkum uhl\u00ed v\u00a0Praze na Rokosce. Po dobu v\u00e1lky spravoval rozs\u00e1hl\u00fd majetek rodiny (tov\u00e1rn\u00ed pozemky, \u010din\u017eovn\u00ed d\u016fm na rohu ulic Dukelsk\u00fdch hrdin\u016f a Strojnick\u00e1 a dal\u0161\u00ed nemovitosti) n\u011bmeck\u00fd spr\u00e1vce.<\/p>\r\n

Po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky dokon\u010dil Roub\u00ed\u010dek v\u00a0letech 1945\u201346 in\u017een\u00fdrsk\u00e1 studia chemie, v\u00a0roce 1949 pak obh\u00e1jil svou doktorskou pr\u00e1ci a promoval. Rodinn\u00fd majetek se mu sice poda\u0159ilo na kr\u00e1tk\u00fd \u010das z\u00edskat zp\u011bt, ov\u0161em z\u00e1hy byl donucen, tak jak b\u00fdvalo tehdy zvykem, prodat ho za nev\u00fdhodn\u00fdch podm\u00ednek st\u00e1tu, \u0159\u00edzen\u00e9mu komunisty. Pen\u00edze z\u00a0nucen\u00e9ho prodeje nikdy nedostal a nav\u00edc mu nad\u00e1le hrozilo vyst\u011bhov\u00e1n\u00ed z\u00a0Prahy. Paradoxn\u011b ani po roce 1989 nedo\u0161lo k\u00a0napraven\u00ed t\u011bchto majetkov\u00fdch k\u0159ivd. St\u00e1le prob\u00edh\u00e1 soudn\u00ed p\u0159e se st\u00e1tem v z\u00e1le\u017eitosti rodinn\u00fdch pozemk\u016f, na nich\u017e st\u00e1vala rodinn\u00e1 tov\u00e1rna. Letit\u00fd spor s\u00a0Prahou 7, kter\u00fd se t\u00fdkal \u0161patn\u00e9ho hospoda\u0159en\u00ed se spole\u010dn\u011b vlastn\u011bn\u00fdm \u010din\u017eovn\u00edm domem, byl ji\u017e ukon\u010den a byty v\u00a0dom\u011b byly prod\u00e1ny st\u00e1vaj\u00edc\u00edm n\u00e1jemn\u00edk\u016fm.<\/p>\r\n

Po dokon\u010den\u00ed vysok\u00e9 \u0161koly pracoval Rudolf Roub\u00ed\u010dek do roku 1952 v\u00a0oblasti potravin\u00e1\u0159sk\u00e9ho v\u00fdzkumu. Pot\u00e9 a\u017e do roku 1968 p\u016fsobil v r\u016fzn\u00fdch funkc\u00edch, p\u0159edev\u0161\u00edm jako technolog nov\u00fdch v\u00fdrobk\u016f, ve farmaceutick\u00e9m podniku SPOFA. V\u00a0roce 1960 byl Roub\u00ed\u010dek zat\u010den StB a vy\u0161et\u0159ov\u00e1n kv\u016fli podez\u0159en\u00ed ze \u0161pion\u00e1\u017ee. Byl sice na z\u00e1klad\u011b amnestie propu\u0161t\u011bn, ale nikoli zbaven viny. D\u016fvodem pro toto absurdn\u00ed obvin\u011bn\u00ed mohl b\u00fdt i fakt, \u017ee v\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech odm\u00edtl s StB spolupracovat. Probl\u00e9my se st\u00e1tn\u00ed bezpe\u010dnost\u00ed zap\u0159\u00ed\u010dinily p\u0159e\u0159azen\u00ed Rudolfa Roub\u00ed\u010dka v\u00a0r\u00e1mci podniku SPOFA na Slovensko, kde pracoval na patentov\u00e9 v\u00fdrob\u011b, kter\u00e1 byla prod\u00e1na jedn\u00e9 anglick\u00e9 farmaceutick\u00e9 spole\u010dnosti. Po \u0161esti letech str\u00e1ven\u00fdch na Slovensku se vr\u00e1til do Prahy, kde nastoupil do V\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu antibiotik.<\/p>\r\n

Po invazi sov\u011btsk\u00fdch vojsk v\u00a0srpnu 1968 ode\u0161el p\u0159es Velkou Brit\u00e1nii do Kanady, kde se z\u00e1hy uchytil jako technolog nov\u00fdch v\u00fdrob ve spole\u010dnosti Canada Packers. Ve firm\u011b p\u016fsobil a\u017e do roku 1980, kdy mu byla nab\u00eddnuta \u0159\u00e1dn\u00e1 profesura na univerzit\u011b v\u00a0Nov\u00e9m Mexiku. P\u0159edn\u00e1\u0161el zde p\u0159edm\u011bty biochemick\u00e9 stroj\u00edrenstv\u00ed, zach\u00e1zen\u00ed s\u00a0pr\u016fmyslov\u00fdm odpadem a \u0159adu dal\u0161\u00edch, byl i vedouc\u00edm katedry chemick\u00e9ho stroj\u00edrenstv\u00ed na t\u00e9to \u0161kole. V\u00a0roce 1980 mu byl v\u00a0Kanad\u011b a n\u00e1sledn\u011b v\u00a0roce 1983 v USA ud\u011blen titul \u201eProfessional Engineer\u201c, k\u00a0jeho\u017e z\u00edsk\u00e1n\u00ed bylo t\u0159eba slo\u017eit velice n\u00e1ro\u010dn\u00e9 zkou\u0161ky. Rudolf Roub\u00ed\u010dek je autorem 43 odborn\u00fdch publikac\u00ed a vlastnil \u0159adu \u010desk\u00fdch, kanadsk\u00fdch i americk\u00fdch patent\u016f. Z\u00e1rove\u0148 byl \u010dlenem mnoha odborn\u00fdch a profesn\u00edch sdru\u017een\u00ed, nap\u0159. Spole\u010dnosti pr\u016fmyslov\u00e9 mikrobiologie (SIM) nebo Americk\u00e9ho institutu chemick\u00e9ho in\u017een\u00fdrstv\u00ed. Na univerzit\u011b p\u016fsobil a\u017e do roku 1990, kdy ode\u0161el do penze jako jeden z\u00a0nejuzn\u00e1van\u011bj\u0161\u00edch pedagog\u016f t\u00e9to \u0161koly a z\u00e1rove\u0148 mu byl ud\u011blen titul emeritn\u00edho profesora.<\/p>\r\n

Cel\u00fd \u017eivot Rudolfa Roub\u00ed\u010dka prov\u00e1zely v\u00fd\u010ditky, \u017ee v\u00a0Praze zanechal milovanou maminku, kter\u00e1 ho sice d\u00edky jeho dvoj\u00edmu ob\u010danstv\u00ed (Kanada a \u010cSSR) mohla v\u00a0emigraci n\u011bkolikr\u00e1t nav\u0161t\u00edvit, ale v\u00a0dob\u011b jej\u00edho skonu nemohl b\u00fdt s\u00a0n\u00ed. Podobn\u00e9 pocity pro\u017e\u00edval i v\u00a0p\u0159\u00edpad\u011b otce, mrzelo ho, \u017ee ho p\u0159ed v\u00e1lkou nep\u0159emluvil k\u00a0emigraci a t\u00edm mu nezachr\u00e1nil \u017eivot. V roce 1993 se Roub\u00ed\u010dek dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je veden v\u00a0seznamech StB jako agent s\u00a0kryc\u00edm jm\u00e9nem Ruda, co\u017e ihned soudn\u011b napadl a v\u00a0roce 1996 byl Vrchn\u00edm soudem v\u00a0Praze zcela o\u010di\u0161t\u011bn. Ve stejn\u00e9m roce se rozhodl, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed do sv\u00e9 vlasti ke zbyl\u00fdm \u010dlen\u016fm rodiny a p\u0159\u00e1tel\u016fm z\u00a0ml\u00e1d\u00ed, na kter\u00e9 vzpom\u00ednal cel\u00fd \u017eivot. Ve stejn\u00e9 dob\u011b tak\u00e9 ji\u017e st\u00e1la po jeho boku d\u00e1vn\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b, vdova po jeho p\u0159\u00edteli, pan\u00ed Zora, kter\u00e1 mu byla velkou \u017eivotn\u00ed oporou a v\u011brn\u011b ho doprov\u00e1zela \u017eivotem a\u017e do jeho smrti v\u00a0\u010dervenci 2010. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 obdr\u017eel prof. Ing. Rudolf Roub\u00ed\u010dek v\u00a0\u010dervnu 2006.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Eva ROUB\u00cd\u010cKOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nspisovatelka<\/em>
\r\n*\u00a016. 7. 1921 \u017datec
\r\n\u2020 1. 12. 2013 Praha<\/em><\/p>\r\n

Eva Roub\u00ed\u010dkov\u00e1, roz. M\u00e4ndelov\u00e1, se narodila 16. \u010dervence 1921 v \u017datci v n\u011bmecky mluv\u00edc\u00ed rodin\u011b. Otec Arno\u0161t byl gymnazi\u00e1ln\u00edm profesorem latiny a \u0159e\u010dtiny. V kritick\u00e9m roce 1938 se, vzhledem k vzr\u016fstaj\u00edc\u00edm antisemitsk\u00fdm n\u00e1lad\u00e1m\u00a0 v rodn\u00e9m m\u011bst\u011b, st\u011bhuje rodina do Prahy. Je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00e1lkou se Eva zasnoubila s Richardem Roub\u00ed\u010dkem, kter\u00e9mu se je\u0161t\u011b poda\u0159ilo uprchnout do Anglie. Sna\u017eil se pot\u00e9 zajisti pro svou p\u0159\u00edtelkyni anglick\u00e9 v\u00edzum, ale marn\u011b.\u00a0 Koncem roku 1941 byla Eva spole\u010dn\u011b s rodi\u010di deportov\u00e1na do terez\u00ednsk\u00e9ho ghetta. Eva m\u011bla \u0161t\u011bst\u00ed, proto\u017ee byla za\u0159azena k pr\u00e1ci v zem\u011bd\u011blstv\u00ed, co\u017e j\u00ed na n\u011bjakou dobu zajistilo, \u017ee byla vyjmuta z prob\u00edhaj\u00edc\u00edch transport\u016f a tak\u00e9 mohla ob\u010das p\u0159in\u00e9st do ghetta sob\u011b a sv\u00fdm bl\u00edzk\u00fdm n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. T\u00edm ji tak\u00e9 z\u00e1soboval\u00a0 jeden z m\u00edstn\u00edch \u010desk\u00fdch \u017eelezni\u010d\u00e1\u0159\u016f, ov\u0161em jednou byla Eva\u00a0 zadr\u017eena ostrahou p\u0159i pokusu pron\u00e9st z\u00edskan\u00fd proviant do ghetta. N\u00e1sledoval m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed pobyt ve vazb\u011b prokl\u00e1dan\u00fd tvrd\u00fdmi v\u00fdslechy a mu\u010den\u00edm. S velk\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm byla nakonec Eva propu\u0161t\u011bna bez trestu, dokonce se mohla vr\u00e1tit k p\u016fvodn\u00ed pr\u00e1ci. U\u010dila se \u010desky a sna\u017eila se \u017e\u00edt relativn\u011b norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot. Jedn\u00edm z posledn\u00edch transport\u016f byli odvezeni do Polska i Evini rodi\u010de. Nikdo z nich se z koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora nevr\u00e1til. Po osvobozen\u00ed Terez\u00edna zde pracovala jako o\u0161et\u0159ovatelka nemocn\u00fdch tyfem. Eva Roub\u00ed\u010dkov\u00e1 si vedla o \u017eivot\u011b v ghettu den\u00edky, kter\u00e9 vy\u0161ly v \u010desk\u00e9m p\u0159ekladu v roce 2009 pod p\u0159\u00edzna\u010dn\u00fdm n\u00e1zvem Terez\u00ednsk\u00fd den\u00edk. Po v\u00e1lce se Eva shledala se sv\u00fdm snoubencem Richardem, kter\u00fd se vr\u00e1til do Prahy jako voj\u00e1k z\u00e1padn\u00ed arm\u00e1dy. Man\u017eel\u00e9 spole\u010dn\u011b vychovali dceru a syna. Eva Roub\u00ed\u010dkov\u00e1 zem\u0159ela 1. prosince 2013 v\u00a0Praze.\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Milica SKLEN\u010cKOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nzdravotn\u00ed sestra, majitelka agentury dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de GALIUM<\/em>
\r\n* 11. 11. 1945<\/em><\/p>\r\n

Pan\u00ed Milica Sklen\u010dkov\u00e1 se narodila 11. listopadu 1945 v\u00a0hereck\u00e9 rodin\u011b, jej\u00edm otcem byl divadeln\u00ed a filmov\u00fd herec a pedagog Ota Sklen\u010dka (1919\u201393) a matkou dlouholet\u00e1 \u010dlenka Vinohradsk\u00e9ho divadla, here\u010dka Nina Popel\u00edkov\u00e1 (1920\u201382). \u00datl\u00e9 ml\u00e1d\u00ed pro\u017eila Milica postupn\u011b v\u00a0Teplic\u00edch a Liberci, kde rodi\u010de p\u016fsobili v\u00a0m\u00edstn\u00edch divadlech. V\u00a0roce 1951 se rodina p\u0159est\u011bhovala do Prahy, kde z\u00edskali oba mlad\u00ed herci anga\u017em\u00e1 v\u00a0tehdej\u0161\u00edm Divadle \u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1dy. V\u00a0\u0161atn\u00e1ch a z\u00e1kulis\u00ed tohoto divadeln\u00edho st\u00e1nku str\u00e1vila Milica zna\u010dnou \u010d\u00e1st sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed.<\/p>\r\n

V\u00a0Praze-Dejvic\u00edch chodila Milica na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kolu, pot\u00e9 se vcelku p\u0159ekvapiv\u011b rozhodla pro kari\u00e9ru zdravotn\u00ed sestry, p\u0159esto\u017ee okol\u00ed sp\u00ed\u0161e o\u010dek\u00e1valo, \u017ee p\u016fjde ve \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch sv\u00fdch rodi\u010d\u016f a vyd\u00e1 se na um\u011bleckou dr\u00e1hu. St\u0159edo\u0161kolsk\u00e1 studia zah\u00e1jila na St\u0159edn\u00ed zdravotnick\u00e9 \u0161kole v\u00a0Belgick\u00e9 ulici na Vinohradech, maturitn\u00ed zkou\u0161ku ov\u0161em slo\u017eila v\u00a0roce 1963 na \u0161kole stejn\u00e9ho typu v\u00a0Bene\u0161ov\u011b. Profesi sestry za\u010dala vykon\u00e1vat ve stejn\u00e9m roce, na tehdy jedin\u00e9 specializovan\u00e9 neurologick\u00e9 klinice, kter\u00e1 pat\u0159ila pod Fakultn\u00ed nemocnici na Karlov\u011b n\u00e1m\u011bst\u00ed. P\u0159ednostou tohoto pracovi\u0161t\u011b byl legend\u00e1rn\u00ed \u010desk\u00fd neurolog, akademik MUDr. Kamil Henner.<\/p>\r\n

Od roku 1968 pracovala v protialkoholn\u00ed poradn\u011b okresu Praha-z\u00e1pad. Pr\u00e1ce spo\u010d\u00edvala v\u00a0kombinaci ambulantn\u00ed a ter\u00e9nn\u00ed pr\u00e1ce \u2013 t\u0159i dny v\u00a0t\u00fddnu obj\u00ed\u017ed\u011bla rodiny posti\u017een\u00fdch a na z\u00e1klad\u011b jej\u00edch zji\u0161t\u011bn\u00ed v\u00a0rodin\u00e1ch z\u00e1visl\u00fdch byl stanovov\u00e1n dal\u0161\u00ed l\u00e9\u010debn\u00fd postup i komplexn\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed situace v\u00a0rodin\u00e1ch alkoholik\u016f. B\u011bhem t\u00e9to pr\u00e1ce se p\u0159i st\u00e1\u017ei setkala i s\u00a0nestorem boje proti alkoholismu v\u00a0tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku, docentem MUDr. Jaroslavem Sk\u00e1lou. V\u00a0roce 1975 se Milica Sklen\u010dkov\u00e1 vr\u00e1tila k pr\u00e1ci sestry na l\u016f\u017ekov\u00e9m odd\u011blen\u00ed, a to do Intern\u00ed nemocnice Prahy 7 v\u00a0Du\u0161n\u00ed ulici (nemocnice ov\u0161em s\u00eddlila na \u00fazem\u00ed Prahy 1) a na tomto pracovi\u0161ti tak\u00e9 z\u00edskala svou prvn\u00ed specializaci v\u00a0oboru \u201eo\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed nemocn\u00fdch\u201c. V\u00a0roce 1983 odsud z\u00a0pozice vrchn\u00ed sestry ode\u0161la a po p\u016flro\u010dn\u00edm pracovn\u00edm p\u016fsoben\u00ed v\u00a0L\u00e9\u010debn\u011b dlouhodob\u011b nemocn\u00fdch v\u00a0Praze-Bohnic\u00edch zakotvila na koron\u00e1rn\u00ed jednotce II. intern\u00ed kliniky Vinohradsk\u00e9 nemocnice. S\u00a0t\u00edmto za\u0159\u00edzen\u00edm spojila sv\u016fj profesn\u00ed \u017eivot na v\u00edce ne\u017e deset let. V\u00a0roce 1990 se stala vrchn\u00ed sestrou kliniky, kterou ji\u017e v\u00a0t\u00e9 dob\u011b vedl profesor MUDr. Michal And\u011bl. V\u00a0posledn\u00ed f\u00e1zi sv\u00e9ho p\u016fsoben\u00ed na Vinohradech iniciovala vznik pracovi\u0161t\u011b dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de p\u0159i Vinohradsk\u00e9 nemocnici.<\/p>\r\n

Zku\u0161enosti nabyt\u00e9 p\u0159i dal\u0161\u00edm pomaturitn\u00edm studiu tohoto oboru vyu\u017eila p\u0159i zakl\u00e1d\u00e1n\u00ed agentury dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de GALIUM, kter\u00e1 zah\u00e1jila svou \u010dinnost v\u00a0\u00fanoru 1996. Prim\u00e1rn\u00edm c\u00edlem agentury, kter\u00e1 st\u00e1le v\u00a0lokalit\u011b Prahy 7 p\u016fsob\u00ed, je poskytov\u00e1n\u00ed slu\u017eeb dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de. Pracuj\u00ed v n\u00ed erudovan\u00e9 zdravotn\u00ed sestry v\u00a0\u010dele s\u00a0Milicou Sklen\u010dkovou. Princip dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de spo\u010d\u00edv\u00e1 v\u00a0prov\u00e1d\u011bn\u00ed odborn\u00fdch v\u00fdkon\u016f zdravotn\u00edch sester p\u0159\u00edmo v\u00a0dom\u00e1cnosti klient\u016f, tedy ve vlastn\u00edm soci\u00e1ln\u00edm prost\u0159ed\u00ed nemocn\u00fdch. Nemocn\u00ed za tuto p\u00e9\u010di neplat\u00ed, je pln\u011b hrazena zdravotn\u00edmi poji\u0161\u0165ovnami. V\u00a0po\u010d\u00e1tc\u00edch sv\u00e9 existence m\u011bla agentura ambice poskytovat tyto slu\u017eby po cel\u00e9 Praze, pozd\u011bji se v\u0161ak za\u010dala soust\u0159edit pouze na \u00fazem\u00ed Prahy 7. Toto u\u017e\u0161\u00ed zam\u011b\u0159en\u00ed umo\u017e\u0148uje vybudovat bli\u017e\u0161\u00ed vztahy zalo\u017een\u00e9 na d\u016fv\u011b\u0159e mezi klientem, jeho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em a sestrami agentury GALIUM, kter\u00fd je naprosto nezbytn\u00fd pro kvalitn\u00ed fungov\u00e1n\u00ed tohoto druhu p\u00e9\u010de o nemocn\u00e9. Koncem devades\u00e1t\u00fdch let agentura GALIUM \u010dinnost a asisten\u010dn\u00ed slu\u017ebu v\u00a0dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010di je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159ila. Dv\u011b asistentky agentury poskytovaly klient\u016fm, kte\u0159\u00ed byli v\u00a0z\u00e1kladn\u00ed zdravotn\u00ed p\u00e9\u010di agentury, je\u0161t\u011b slu\u017eby soci\u00e1ln\u00ed: doprovod p\u0159i vych\u00e1zk\u00e1ch, poch\u016fzky dle dispozic klient\u016f, aktivity s nemocn\u00fdmi doma atd. \u0160lo doslova o asistenci v\u00a0b\u011b\u017en\u00e9m \u017eivot\u011b. P\u0159ijet\u00ed nov\u00e9ho z\u00e1kona o soci\u00e1ln\u00edch slu\u017eb\u00e1ch v\u00a0roce 2006 a jeho nep\u0159ekro\u010diteln\u00e9 parametry zp\u016fsobily, \u017ee tuto slu\u017ebu musela Milica Sklen\u010dkov\u00e1 ukon\u010dit. Laskav\u00e1 a velmi \u017e\u00e1dan\u00e1 soci\u00e1ln\u00ed slu\u017eba asistentek se neve\u0161la do mez\u00ed nov\u00e9ho z\u00e1kona\u2026<\/p>\r\n

Dal\u0161\u00ed v\u00fdznamnou \u010dinnost\u00ed agentury je dom\u00e1c\u00ed p\u00e9\u010de hospicov\u00e9ho typu, kter\u00e1 je poskytov\u00e1na nevyl\u00e9\u010diteln\u011b nemocn\u00fdm v kone\u010dn\u00e9 f\u00e1zi jejich choroby, a to t\u011bm, kte\u0159\u00ed maj\u00ed rodinu ochotnou se o n\u011b postarat a p\u0159ej\u00ed si zem\u0159\u00edt doma. Jedn\u00e1 se tedy o paliativn\u00ed o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed, zam\u011b\u0159en\u00e9 na ti\u0161en\u00ed bolesti a zm\u00edrn\u011bn\u00ed v\u0161ech nep\u0159\u00edjemn\u00fdch projev\u016f nemoci. Ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed t\u00e9to p\u00e9\u010de je i pomoc a podpora pe\u010duj\u00edc\u00ed rodin\u011b. V\u00a0sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b p\u016fsob\u00ed v\u00a0agentu\u0159e GALIUM, krom\u011b Milici Sklen\u010dkov\u00e9, je\u0161t\u011b \u0161est vy\u0161kolen\u00fdch a zku\u0161en\u00fdch sester.<\/p>\r\n

S\u00a0Prahou 7 spojila Milica Sklen\u010dkov\u00e1 nejen sv\u016fj profesn\u00ed, ale i soukrom\u00fd \u017eivot. Se sv\u00fdm man\u017eelem Vladislavem Zadrob\u00edlkem (1932\u20132010), majitelem nakladatelstv\u00ed, knihkupectv\u00ed a antikvari\u00e1tu Trigon, zde \u017eila od roku 1967. Man\u017eel\u00e9 spole\u010dn\u011b vychovali dcery Karol\u00ednu (* 1966) a Zuzanu (* 1974). Za svou celo\u017eivotn\u00ed pr\u00e1ci v\u00a0p\u00e9\u010di o nemocn\u00e9 obdr\u017eela Milica Sklen\u010dkov\u00e1 v\u00a0roce 2002 ocen\u011bn\u00ed Sestra roku, v\u00a0kategorii sestra v\u00a0soci\u00e1ln\u00ed p\u00e9\u010di. Titul \u010destn\u00e9 ob\u010dany Prahy 7 j\u00ed byl ud\u011blen v\u00a0roce 2003.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Miloslav SMOTLACHA <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\npolitick\u00fd v\u011bze\u0148 komunistick\u00e9ho re\u017eimu, funkcion\u00e1\u0159 KPV<\/em>
\r\n*\u00a028. 4. 1929 Praha<\/em><\/p>\r\n

Miloslav Smotlacha se po absolvov\u00e1n\u00ed z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly vyu\u010dil strojn\u00edm z\u00e1me\u010dn\u00edkem v podniku Tatra Praha. V roce 1946 nastoupil dobrovoln\u011b jako leteck\u00fd dorostenec do Vojensk\u00e9 \u0161koly leteck\u00fdch mechanik\u016f. V roce 1948 byl z t\u00e9to \u0161koly vy\u0159azen a pro politickou nespolehlivost odvelen do N\u00e1hradn\u00edho pluku ve Vala\u0161sk\u00e9m Mezi\u0159\u00ed\u010d\u00ed. Dne 14. 5. 1954 byly zat\u010den a v n\u00e1sledn\u00e9m procesu odsouzen na 14 let za velezradu. Propu\u0161t\u011bn na z\u00e1klad\u011b amnestie v roce 1960. Pot\u00e9 pracoval jako horn\u00edk v dole Nosek v Kladn\u011b. V roce 1968 se stal instruktorem auto\u0161koly, pozd\u011bji pracoval jako \u0159idi\u010d na ministerstvu kultury. V dubnu 1989 ode\u0161el do d\u016fchodu. Po listopadu 1989 byl rehabilitov\u00e1n a pov\u00fd\u0161en na plukovn\u00edka letectva. Slou\u017eil tak\u00e9 \u0161est let jako leteck\u00fd technik u Dopravn\u00edho pluku Praha-Kbely. Nyn\u00ed zast\u00e1v\u00e1 funkci p\u0159edsedy vojensk\u00e9 sekce v Konfederaci politick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f. S man\u017eelkou \u017eije v Praze 7 v ulici U Akademie t\u00e9m\u011b\u0159 pades\u00e1t let.\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ing. Vladislav SOU\u010cEK <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nsbormistr a pedagog<\/em>
\r\n* 17. 4. 1937 Praha<\/em><\/p>\r\n

Vladislav Sou\u010dek se narodil v\u00a0dubnu 1937 v\u00a0Praze. Vyr\u016fstal v\u00a0rodin\u011b naklon\u011bn\u00e9 hudb\u011b, otec Karel byl houslistou v amat\u00e9rsk\u00e9m orchestru, matka Marie byla \u0161ikovn\u00e1 klav\u00edristka a varhanice. Oba rodi\u010de se tak\u00e9 anga\u017eovali v\u00a0Sokole, matka byla n\u00e1\u010delnic\u00ed jednoty, otec \u017eupn\u00edm cvi\u010ditelem. Vladislav se od \u00fatl\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed hudebn\u011b vzd\u011bl\u00e1val \u2013 v\u011bnoval se h\u0159e na klav\u00edr, pozd\u011bji na trubku. Obl\u00edbil si i hru na varhany, dodnes je varhan\u00edkem ve Sboru c\u00edrkve \u010deskoslovensk\u00e9 husitsk\u00e9 v\u00a0Hole\u0161ovic\u00edch.<\/p>\r\n

Vladislav \u017eil s\u00a0rodi\u010di do sv\u00fdch patn\u00e1cti let v\u00a0Rudn\u00e9 u Prahy, po dokon\u010den\u00ed z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly studoval St\u0159edn\u00ed pr\u016fmyslovou \u0161kolu elektrotechnickou v\u00a0Praze v\u00a0ulici na Na P\u0159\u00edkop\u011b. Vysoko\u0161kolsk\u00e1 studia absolvoval na Fakult\u011b elektrotechnick\u00e9 \u010cVUT, po jejich skon\u010den\u00ed zde z\u016fstal a\u017e do roku 1969 na \u00a0pozici odborn\u00e9ho asistenta. \u010casem zatou\u017eil v\u00edce se realizovat jako pedagog, proto za\u010dal vyu\u010dovat odborn\u00e9 elektrotechnick\u00e9 p\u0159edm\u011bty nejprve na pr\u016fmyslovce Na P\u0159\u00edkop\u011b, pozd\u011bji na St\u0159edn\u00ed pr\u016fmyslov\u00e9 \u0161kole elektrotechnick\u00e9 v\u00a0Je\u010dn\u00e9 ulici, kde po roce 1989 vykon\u00e1val i funkci \u0159editele.<\/p>\r\n

Vladislav Sou\u010dek b\u011bhem sv\u00e9 pedagogick\u00e9 kari\u00e9ry nezanev\u0159el pochopiteln\u011b ani na hudbu. Soukrom\u011b si dopl\u0148oval hudebn\u00ed vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, zkou\u0161el i studovat hudebn\u00ed v\u00fdchovu na pedagogick\u00e9 fakult\u011b, s\u00a0\u010d\u00edm\u017e ov\u0161em narazil u sv\u00fdch nad\u0159\u00edzen\u00fdch na \u010cVUT, proto se rozhodl studium ukon\u010dit. I p\u0159esto se d\u00e1le v\u011bnoval muzice, zp\u00edval ve sboru Komick\u00e9 opery na Vinohradech, pozd\u011bji se stal druh\u00fdm sbormistrem tohoto souboru. Aktivn\u011b se pod\u00edlel i na \u010dinnosti p\u011bveck\u00e9ho sboru M\u00edr \u010cs. rozhlasu.<\/p>\r\n

V roce 1961 p\u0159evzal Vladislav Sou\u010dek p\u011bveck\u00fd krou\u017eek na\u00a0z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole Korunova\u010dn\u00ed, kter\u00fd v\u00a0t\u00e9 dob\u011b vedl tam\u011bj\u0161\u00ed u\u010ditel Ji\u0159\u00ed Du\u0161ek. Z\u00a0p\u016fvodn\u00edch t\u0159iceti \u010dlenek sboru jich z\u016fstalo jen n\u011bkolik m\u00e1lo, Sou\u010dek tedy musel vybudovat zcela nov\u00fd sbor, kter\u00fd nazval Radost. V\u00a0leto\u0161n\u00edm roce (2011) zah\u00e1jil sbor Radost svou ji\u017e pades\u00e1tou sez\u00f3nu. Na oslavu tohoto v\u00fdznamn\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed je na \u0159\u00edjen 2011 p\u0159ipravov\u00e1n velk\u00fd koncert v\u00a0reprezentativn\u00edch prostor\u00e1ch Rudolfina, p\u0159i\u010dem\u017e z\u00fa\u010dastnit se a zazp\u00edvat si by zde mohli i b\u00fdval\u00ed \u010dlenov\u00e9 sboru. Mezi zakl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u010dlenky Radosti pat\u0159ila i Zdena \u0158ezn\u00ed\u010dkov\u00e1, pozd\u011bj\u0161\u00ed Sou\u010dkova \u017eena.<\/p>\r\n

Od roku 1965 pracoval sbor v tehdej\u0161\u00edm Obvodn\u00edm dom\u011b pion\u00fdr\u016f a ml\u00e1de\u017ee, \u010d\u00edm\u017e z\u00edskal p\u016fsobnost na cel\u00e9m \u00fazem\u00ed Prahy 7. Od roku 1994 je z\u0159izovatelem Radosti ZU\u0160 v\u00a0Praze 7 v\u00a0\u0160im\u00e1\u010dkov\u011b ulici, kde \u010dlenov\u00e9 i veden\u00ed sboru na\u0161li, krom\u011b vyhovuj\u00edc\u00edch prostor ke zkou\u0161en\u00ed a mo\u017enosti \u201evyu\u017e\u00edvat\u201c hr\u00e1\u010dsk\u00fdch dovednost\u00ed zdej\u0161\u00edch student\u016f a pedagog\u016f, i podporu veden\u00ed \u0161koly. V\u00a0sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b jsou zp\u011bva\u010dky sboru Radost rozd\u011bleny do 6 p\u011bveck\u00fdch odd\u011blen\u00ed \u2013 jednotliv\u00e9 stupn\u011b p\u0159\u00edpravn\u00fdch odd\u011blen\u00ed tvo\u0159\u00ed P\u0159ed\u0161kol\u00e1ci, Ko\u0165ata a P\u00edsni\u010dka, pot\u00e9 zp\u011bva\u010dky p\u0159ech\u00e1zej\u00ed do vlastn\u00edho koncertn\u00edho sboru, \u010d\u00e1st z\u00a0nich m\u00e1 tak\u00e9 mo\u017enost zp\u00edvat v\u00a0komorn\u00edch sborech Cesm\u00edna a Puellae. B\u011bhem sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 pades\u00e1tilet\u00e9 existence pro\u0161ly jednotliv\u00fdmi odd\u011blen\u00edmi sboru tis\u00edce d\u011bt\u00ed, v\u00a0koncertn\u00edm odd\u011blen\u00ed zp\u00edvalo v\u00edce ne\u017e sedm stovek d\u011bv\u010dat. I p\u0159es kvalitn\u00ed pr\u00e1ci sbormistrovsk\u00e9ho t\u00fdmu pod veden\u00edm Vladislava Sou\u010dka se p\u011bveck\u00fd sbor Radost v\u00a0posledn\u00edch letech pot\u00fdk\u00e1 s\u00a0odlivem zp\u011bva\u010dek, p\u0159edev\u0161\u00edm vinou obecn\u00e9ho poklesu presti\u017ee d\u00edv\u010d\u00edho sborov\u00e9ho zp\u00edv\u00e1n\u00ed a mno\u017estv\u00ed jin\u00fdch volno\u010dasov\u00fdch aktivit dostupn\u00fdch ml\u00e1de\u017ei.<\/p>\r\n

Reperto\u00e1r sboru je velmi \u0161irok\u00fd \u2013 od c\u00edrkevn\u00edch skladeb a gregori\u00e1nsk\u00e9ho chor\u00e1lu p\u0159es lidov\u00e9 p\u00edsni\u010dky a\u017e po skladby sou\u010dasn\u00fdch autor\u016f. C\u00edlem Vladislava Sou\u010dka tedy je, aby sbor nebyl stylov\u011b omezen, vyh\u00fdb\u00e1 se jen dnes velmi obl\u00edben\u00e9mu prvopl\u00e1nov\u00e9mu popu. Pro pot\u0159eby sboru upravuje Sou\u010dek tak\u00e9 \u010desk\u00e9 i ciz\u00ed lidov\u00e9 p\u00edsn\u011b. B\u011bhem sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bt des\u00edtek let trvaj\u00edc\u00ed existence koncertoval sbor Radost na mnoha \u010desk\u00fdch i zahrani\u010dn\u00edch p\u00f3di\u00edch. V\u00a0letech 1994 a 1997 podnikly \u010dlenky souboru \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1 turn\u00e9 po Kanad\u011b. Za zm\u00ednku jist\u011b stoj\u00ed vystoupen\u00ed v\u00a0katedr\u00e1le v Kodani (1998) v\u00a0r\u00e1mci z\u00e1jezdu do D\u00e1nska, n\u011bkolik turn\u00e9 po \u0160pan\u011blsku a Portugalsku, p\u0159i jednom z\u00a0nich v\u00a0roce 2002 vystoupil sbor s\u00a0celove\u010dern\u00edm programem v\u00a0presti\u017en\u00edm barcelonsk\u00e9m Pallau de la Musica.<\/p>\r\n

D\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1st\u00ed \u017eivota sboru je i \u00fa\u010dast na sout\u011b\u017en\u00edch p\u0159ehl\u00eddk\u00e1ch a festivalech, ze kter\u00fdch se \u010dlenky sboru pod veden\u00edm Ing. Sou\u010dka zpravidla vracej\u00ed ov\u011bn\u010deny nejvy\u0161\u0161\u00edmi ocen\u011bn\u00edmi \u2013 mezi nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed bezesporu pat\u0159\u00ed v\u00edt\u011bzstv\u00ed na tradi\u010dn\u00edm Evropsk\u00e9m hudebn\u00edm festivalu ml\u00e1de\u017ee v\u00a0belgick\u00e9m Neerpelt (1. cena a cena Cum laude), prvn\u00ed cena a Cena div\u00e1k\u016f na sout\u011b\u017ei ve slovinsk\u00e9 Celji a ve \u0161pan\u011blsk\u00e9m Cantonigros. Prvn\u00ed cenu p\u0159ivezly \u010dlenky sboru i ze sedm\u00e9ho ro\u010dn\u00edku sout\u011b\u017en\u00ed p\u0159ehl\u00eddky v\u00a0\u0159eck\u00e9m Karpenisi v\u00a0roce 2009. S\u00a0\u010d\u00e1st\u00ed reperto\u00e1ru sboru Radost se lze sezn\u00e1mit na n\u011bkolika audio nahr\u00e1vk\u00e1ch, kter\u00e9 sbor nato\u010dil pod Sou\u010dkov\u00fdm veden\u00edm, nap\u0159. CD s duchovn\u00ed hudbou autor\u016f B. Brittena, P. Ebena a L. Delibese (BM Music, 1994), v\u00e1no\u010dn\u00edmi koledami (2003) \u010di v\u00fdb\u011brem z\u00a0nejlep\u0161\u00edch skladeb \u201edvorn\u00edho\u201c skladatele Radosti Emila Hradeck\u00e9ho (2003).<\/p>\r\n

Vedle praktick\u00e9ho p\u016fsoben\u00ed v\u00a0oblasti sborov\u00e9 hudby se Ing. Sou\u010dek v\u011bnuje i p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00fdch bohat\u00fdch zku\u0161enost\u00ed \u2013 krom\u011b v\u00fduky p\u0159edm\u011bt\u016f Sborov\u00fd zp\u011bv, Intonace a Hlasov\u00e1 v\u00fdchova na ZU\u0160 v\u00a0Praze 7 je i lektorem sbormistrovsk\u00fdch kurz\u016f, po\u0159\u00e1dan\u00fdch pod hlavi\u010dkou Unie \u010desk\u00fdch p\u011bveck\u00fdch sbor\u016f (U\u010cPS) a ur\u010den\u00fdch pro u\u010ditele hudebn\u00ed v\u00fdchovy. \u010casto je tak\u00e9 zv\u00e1n jako \u010dlen porot p\u0159i sout\u011b\u017e\u00edch ve sborov\u00e9m zp\u011bvu. Ing. Vladislav Sou\u010dek p\u016fsob\u00ed \u0159adu let v\u00a0p\u0159edsednictvu hlavn\u00edho v\u00fdboru Unie \u010desk\u00fdch p\u011bveck\u00fdch sbor\u016f, je \u010dlenem Odborn\u00e9 rady ARTAMA Praha pro d\u011btsk\u00e9 sbory. V\u00a0roce 1991 ocenily U\u010cPS, Sdru\u017een\u00ed sborov\u00fdch dirigent\u016f AHUV a Nadace \u010desk\u00e9ho hudebn\u00edho fondu Sou\u010dkovu dlouholetou sbormistrovskou pr\u00e1ci ud\u011blen\u00edm presti\u017en\u00ed Ceny Franti\u0161ka L\u00fdska. Nem\u00e9n\u011b v\u00fdznamnou poctou bylo pro Vladislava Sou\u010dka ud\u011blen\u00ed Ceny Bed\u0159icha Smetany v\u00a0roce 2006 za celo\u017eivotn\u00ed z\u00e1slu\u017enou \u010dinnost v\u00a0oblasti sborov\u00e9ho zp\u011bvu. \u010cestn\u00fdm ob\u010danem Prahy 7 se Ing. Vladislav Sou\u010dek stal v\u00a0roce 2005.\u00a0V\u00a0listopadu 2021 obdr\u017eel se svou \u017eenou Zdenou bronzovou medaili hlavn\u00edho m\u011bsta Prahy.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Zdena SOU\u010cKOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nsbormistryn\u011b a pedago\u017eka<\/em>
\r\n* 27. 12. 1949 Bene\u0161ov<\/em><\/p>\r\n

Zdena Sou\u010dkov\u00e1, roz. \u0158ezn\u00ed\u010dkov\u00e1, se narodila v roce 1949 v\u00a0Bene\u0161ov\u011b. Od roku 1955 \u017eila s\u00a0rodi\u010di a dv\u011bma sourozenci v\u00a0Praze 7. V\u00a0roce 1961 se stala spolu se svoj\u00ed sestrou jednou ze zakl\u00e1daj\u00edc\u00edch \u010dlenek sboru Radost pod veden\u00edm sv\u00e9ho pozd\u011bj\u0161\u00edho man\u017eela Ing. Vladislava Sou\u010dka. Vystudovala St\u0159edn\u00ed pedagogickou \u0161kolu v\u00a0Bene\u0161ov\u011b. Od roku 1968 vedla p\u0159\u00edpravn\u00e1 odd\u011blen\u00ed sboru Radost, o rok pozd\u011bji se provdala za Vladislava Sou\u010dka, jejich cesty se tedy protnuly jak v\u00a0profesion\u00e1ln\u00edm, tak v\u00a0osobn\u00edm \u017eivot\u011b. Man\u017eel\u016fm se narodil syn Michal (*1970) a dcera Lenka (*1974). V\u00a0roce 1974 Zdena tak\u00e9 dokon\u010dila na DAMU d\u00e1lkov\u00e9 studium loutkoherectv\u00ed, av\u0161ak profesion\u00e1ln\u011b se tomuto oboru nikdy nev\u011bnovala, i kdy\u017e s\u00a0man\u017eelem si tento druh divadla zahr\u00e1la na pra\u017esk\u00e9 sc\u00e9n\u011b \u0158\u00ed\u0161e loutek. Od roku 1975 pracovala Sou\u010dkov\u00e1 v\u00a0estetick\u00e9m odd\u011blen\u00ed tehdej\u0161\u00edho Obvodn\u00edho domu pion\u00fdr\u016f a ml\u00e1de\u017ee v\u00a0Praze 7.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1990 st\u00e1la Zdena Sou\u010dkov\u00e1 u zrodu chlapeck\u00e9ho p\u011bveck\u00e9ho sboru Pueri gaudentes (Radostn\u00ed chlapci), kter\u00fd je v\u00a0sou\u010dasnosti nejv\u011bt\u0161\u00edm t\u011blesem sv\u00e9ho druhu v\u00a0Praze. K\u00a0zalo\u017een\u00ed sboru vedl Sou\u010dkovou nejen z\u00e1jem chlapc\u016f a jejich rodi\u010d\u016f o zp\u011bv, ale i p\u0159\u00e1telsk\u00e9 \u201ehecov\u00e1n\u00ed\u201c kolegy-sbormistra dr. Ji\u0159\u00edho Skopala, kter\u00fd zalo\u017eil kr\u00e1lov\u00e9hradeck\u00fd sbor Boni pueri. Podobn\u011b jako sbor Radost funguj\u00ed i Pueri gaudentes pod hlavi\u010dkou a v\u00a0prostor\u00e1ch Z\u00e1kladn\u00ed um\u011bleck\u00e9 \u0161koly v\u00a0Praze 7. V\u00a0sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b m\u00e1 sbor \u0161est odd\u011blen\u00ed. Spole\u010dn\u011b s\u00a0Radost\u00ed P\u0159ed\u0161kol\u00e1ky, d\u00e1le t\u0159i p\u0159\u00edpravn\u00e1 odd\u011blen\u00ed Pueri 1-3 pro chlapce ve v\u011bku 7-12 let, kde se zp\u011bv\u00e1ci v\u011bnuj\u00ed nejen vlastn\u00edmu zp\u011bvu, ale i hudebn\u00ed teorii. V\u00a0koncertn\u00edm sboru p\u016fsob\u00ed chlapci ve v\u011bku 11-14 let, star\u0161\u00ed zp\u011bv\u00e1ci postupn\u011b p\u0159ech\u00e1zej\u00ed do mu\u017esk\u00e9 \u010d\u00e1sti sboru. D\u011bn\u00ed v\u00a0p\u011bveck\u00e9m souboru se \u00fa\u010dastn\u00ed i chlapci, kte\u0159\u00ed proch\u00e1zej\u00ed obdob\u00edm mutace. Po p\u0159ekon\u00e1n\u00ed t\u011bchto probl\u00e9m\u016f zpravidla p\u0159ech\u00e1zej\u00ed do mu\u017esk\u00e9 \u010d\u00e1sti sboru. Reperto\u00e1r sboru je velice pestr\u00fd, zahrnuje skladby pro chlapeck\u00e9 hlasy (sopr\u00e1n, alt) pro hlasy mu\u017esk\u00e9 (tenor, bas) i sm\u00ed\u0161en\u00fd sbor. \u0160k\u00e1la nastudovan\u00fdch skladeb sah\u00e1 od nejstar\u0161\u00ed hudby (gregori\u00e1nsk\u00fd chor\u00e1l) a\u017e po modern\u00ed skladby sou\u010dasn\u00fdch autor\u016f, kte\u0159\u00ed d\u00edky vz\u00e1cnosti chlapeck\u00e9ho sborov\u00e9ho zp\u011bvu \u010dasto komponuj\u00ed skladby p\u0159\u00edmo pro Pueri (Jurkovi\u010d, Bo\u0159kovec \u010di Eben). Mnoz\u00ed \u010dlenov\u00e9 sboru jsou tak\u00e9 aktivn\u00edmi hr\u00e1\u010di na r\u016fzn\u00e9 hudebn\u00ed n\u00e1stroje a \u010dasto sbor doprov\u00e1zej\u00ed.<\/p>\r\n

Pueri gaudentes se velmi rychle po sv\u00e9m zalo\u017een\u00ed etablovali na \u010desk\u00fdch i cizozemsk\u00fdch p\u00f3di\u00edch. Prvn\u00ed zahrani\u010dn\u00ed turn\u00e9 absolvovali v\u00a0roce 1993 na Sic\u00edlii, v\u00a0roce 1999 p\u0159edvedli zp\u011bv\u00e1ci poprv\u00e9 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b sv\u016fj um v\u00a0Japonsku, kam byli pozv\u00e1ni je\u0161t\u011b v\u00a0letech 2003 a 2007. Velkou koncertn\u00ed \u0161\u0148\u016frou bylo i \u201eseversk\u00e9 turn\u00e9\u201c (2004), kdy sbor postupn\u011b koncertoval v\u00a0sedmi zem\u00edch (N\u011bmecku, Polsku, \u0160v\u00e9dsku, Finsku, Estonsku, Loty\u0161sku a Litv\u011b). Krom\u011b t\u011bchto turn\u00e9 se sbor Pueri gaudentes \u00fa\u010dastnil mnoha sout\u011b\u017en\u00edch kl\u00e1n\u00ed, hned p\u0159i debutu na festivalu ve francouzsk\u00e9m Nantes v\u00a0roce 1995 postoupil sbor do semifin\u00e1le, o rok pozd\u011bji ji\u017e zv\u00edt\u011bzil ve sv\u00e9 kategorii na festivalu v\u00a0Neerpelt, o deset let pozd\u011bji tento \u00fasp\u011bch p\u011bvci zopakovali a p\u0159idali i cenu Cum laude. V\u00a0mezidob\u00ed zaznamenali chlapci a mu\u017ei ze sboru celou \u0159adu dal\u0161\u00edch \u00fasp\u011bch\u016f na sout\u011b\u017e\u00edch \u2013 kup\u0159\u00edkladu v\u00a0italsk\u00e9m Leccu (1997, 2. m\u00edsto), v\u00a0\u0159eck\u00e9m Prevezu (2000, st\u0159\u00edbrn\u00e1 medaile) \u010di v\u00edt\u011bzstv\u00ed v\u00a0roce 2002 v Gorzii v\u00a0It\u00e1lii.<\/p>\r\n

Sv\u00e9 um\u011bn\u00ed prezentovali \u010dlenov\u00e9 sboru na cel\u00e9 \u0159ad\u011b nahr\u00e1vek, a\u0165 u\u017e samostatn\u011b, \u010di ve spolupr\u00e1ci s\u00a0dal\u0161\u00edmi um\u011blci. Prvn\u00edm CD byla v\u00a0roce 1996 profilov\u00e1 nahr\u00e1vka sboru mapuj\u00edc\u00ed tehdej\u0161\u00ed reperto\u00e1r Pueri. O dva roky pozd\u011bji doprovodili Pueri zp\u011bva\u010dku Evu Kriz-Lifkovou na CD spiritu\u00e1l\u016f a gosspel\u016f Crossin\u2019 Jordan. S\u00a0t\u00edmto projektem sbor vystupoval tak\u00e9 v\u00a0letech 1997 a 1998. U p\u0159\u00edle\u017eitosti desetilet\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed trv\u00e1n\u00ed souboru bylo vyd\u00e1no kompila\u010dn\u00ed CD s\u00a0p\u0159\u00edzna\u010dn\u00fdm n\u00e1zvem 10 let Pueri gaudentes (2000). Dosud pravd\u011bpodobn\u011b nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edm po\u010dinem v\u00a0oblasti zvukov\u00fdch nahr\u00e1vek sboru je deska Gabriel Faur\u00e9: Requiem, kterou nato\u010dili Pueri Gaudentes spolu s\u00a0Komorn\u00ed filharmoni\u00ed Pardubice pro d\u00e1nskou firmu Olufsen Records. Prozat\u00edm posledn\u00ed deskou sboru je kompilace \u010desk\u00fdch, moravsk\u00fdch i zahrani\u010dn\u00edch koled upraven\u00fdch pro pot\u0159eby sboru Pavlem Jurkovi\u010dem, vydan\u00e1 v\u00a0roce 2007 pod n\u00e1zvem Laudate Pueri Dominum.<\/p>\r\n

Ji\u017e po t\u0159ech letech existence sboru, v\u00a0roce 1993, byl sbor p\u0159izv\u00e1n k\u00a0\u00a0\u00fa\u010dinkov\u00e1n\u00ed v\u00a0opern\u00edch inscenac\u00edch ve St\u00e1tn\u00ed ope\u0159e Praha. Prvn\u00ed operou, ve kter\u00e9 jeho \u010dlenov\u00e9 zp\u00edvali sborov\u00e9 party, byla Bizetova Carmen n\u00e1sledov\u00e1na mnoha dal\u0161\u00edmi (Pucciniho Turandot, Kouzeln\u00e1 fl\u00e9tna W. A. Mozarta, Musorgsk\u00e9ho Boris Godunov a dal\u0161\u00ed). Spolupr\u00e1ce s operou trv\u00e1 nep\u0159etr\u017eit\u011b dodnes. Jist\u011b tak\u00e9 nelze opomenout spolupr\u00e1ci sboru s\u00a0\u010ceskou televiz\u00ed. V\u00a0roce 1996 se Pueri gaudentes pod\u00edleli na nat\u00e1\u010den\u00ed \u0161estid\u00edln\u00e9ho televizn\u00edho seri\u00e1lu \u010e\u00e1bel v\u00a0Praze o p\u0159\u00edchodu jezuit\u016f do \u010cech. Televize tak\u00e9 pom\u011brn\u011b \u010dasto p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed \u010di nat\u00e1\u010d\u00ed vystoupen\u00ed sboru, p\u0159edev\u0161\u00edm ve v\u00e1no\u010dn\u00edm \u010dase. Veden\u00edm a organizov\u00e1n\u00edm sboru Pueri gaudentes v\u0161ak \u010dinnost Zdenky Sou\u010dkov\u00e9 zdaleka nekon\u010d\u00ed. Spolu s\u00a0man\u017eelem Vladislavem vedou od roku 1988 sm\u00ed\u0161en\u00fd sbor Gaudium, jeho\u017e j\u00e1dro tvo\u0159\u00ed b\u00fdval\u00e9 \u010dlenky sboru Radost \u010di jejich rodi\u010de. V\u00a0sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b se po\u010det zp\u011bv\u00e1k\u016f t\u011blesa pohybuje okolo \u0161edes\u00e1ti a stejn\u011b jako v\u00a0p\u0159\u00edpad\u011b obou d\u011btsk\u00fdch sbor\u016f m\u00e1 pom\u011brn\u011b rozmanit\u00fd reperto\u00e1r \u010d\u00edtaj\u00edc\u00ed v\u00edce ne\u017e 150 skladeb od klasick\u00e9 renesan\u010dn\u00ed a barokn\u00ed polyfonie po sou\u010dasn\u00e9 skladby. Gaudium je od z\u00e1\u0159\u00ed 2009 sborem 1. l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty a Sokola Kr\u00e1lovsk\u00e9 Vinohrady, do t\u00e9 doby byl sborem ZU\u0160 Praha 7. V\u00a0osmdes\u00e1t\u00fdch a devades\u00e1t\u00fdch letech man\u017eel\u00e9 Sou\u010dkovi zorganizovali v Praze 7 t\u0159in\u00e1ct ro\u010dn\u00edk\u016f nesout\u011b\u017en\u00edho setk\u00e1n\u00ed d\u011btsk\u00fdch p\u011bveck\u00fdch sbor\u016f Letensk\u00e1 voni\u010dka. Zdena Sou\u010dkov\u00e1 je dr\u017eitelkou Ceny Franti\u0161ka L\u00fdska, kter\u00e1 j\u00ed byla ud\u011blena v\u00a0roce 1997. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti Praha 7 z\u00edskala v\u00a0roce 2005,\u00a0v\u00a0listopadu 2021 obdr\u017eela bronzovou medaili hlavn\u00edho m\u011bsta Prahy.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Ing. Miroslav STEINER, DrSc., dr. h. c. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nv\u011bdec a pedagog<\/em>
\r\n* 20. 12. 1929 Praha<\/em><\/p>\r\n

Miroslav Steiner se narodil 20. prosince 1929 v\u00a0Praze 7 \u2013 Hole\u0161ovic\u00edch v\u00a0rodin\u011b \u0159emesln\u00edka, kter\u00fd se \u017eivil opravami automobil\u016f. Cel\u00e1 rodina \u017eila a pracovala v\u00a0provizorn\u00edch d\u0159ev\u011bn\u00fdch domc\u00edch na b\u0159ehu Vltavy. \u010cast\u00e9 z\u00e1plavy doln\u00edch Hole\u0161ovic v\u00a0letech 1940\u201346 a komplikace s nimi spojen\u00e9 zp\u016fsobily t\u011b\u017ek\u00e9 onemocn\u011bn\u00ed otce rodiny, kter\u00fd zem\u0159el v\u00a0pouh\u00fdch 36 letech. I Steinerova matka onemocn\u011bla na po\u010d\u00e1tku v\u00e1lky t\u011b\u017ek\u00fdm z\u00e1n\u011btem v\u0161ech kloub\u016f, a proto musela b\u00fdt dlouhodob\u011b hospitalizov\u00e1na v\u00a0nemocnici Na Bulovce. V\u00a0t\u00e9 souvislosti se stala sv\u011bdkem atent\u00e1tu na Reinharda Heydricha, po n\u011bm byla vysl\u00fdch\u00e1na, a dokonce v\u011bzn\u011bna gestapem. Jej\u00edho syna se tehdy ujali ob\u011btav\u00ed soused\u00e9, u kter\u00fdch \u017eil. Pra\u017esk\u00e9 povst\u00e1n\u00ed pro\u017eil mlad\u00fd Miroslav Steiner jako jeho p\u0159\u00edm\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk. Z\u00e1soboval povstalce na barik\u00e1d\u00e1ch na tehdej\u0161\u00edm Trojsk\u00e9m most\u011b zbran\u011bmi a n\u00e1boji. Pozd\u011bji fungoval jako spojka mezi \u00fast\u0159ednou \u010cNR v\u00a0Bartolom\u011bjsk\u00e9 ulici a jednotkou Revolu\u010dn\u00edch gard na Strossmayerov\u011b n\u00e1m\u011bst\u00ed. B\u011bhem revoluce utrp\u011bl t\u011b\u017ek\u00e9 zran\u011bn\u00ed, s\u00a0jeho\u017e n\u00e1sledky se pot\u00fdk\u00e1 dodnes.<\/p>\r\n

Ji\u017e p\u0159ed v\u00e1lkou nav\u0161t\u011bvoval Steiner obecnou \u0161kolu U Stud\u00e1nky v\u00a0Praze 7. Nejprve se sice vyu\u010dil automechanikem, ov\u0161em ji\u017e v\u00a0roce 1953 promoval na Fakult\u011b strojn\u00ed \u010cesk\u00e9ho vysok\u00e9ho u\u010den\u00ed technick\u00e9ho, kde ji\u017e o \u0161est let pozd\u011bji z\u00edskal titul kandid\u00e1ta technick\u00fdch v\u011bd. V\u00a0roce 1984 mu byl ud\u011blen titul doktor v\u011bd Vysokou \u0161kolou dopravy a spoj\u016f v \u017dilin\u011b, ve sv\u00e9 dob\u011b nejvy\u0161\u0161\u00ed v\u011bdeck\u00e1 hodnost v\u00a0zemi. Na stejn\u00e9 univerzit\u011b pak v\u00a0roce 2003 obdr\u017eel \u010destn\u00fd akademick\u00fd titul doktor honoris causa. B\u011bhem sv\u00e9 v\u011bdeck\u00e9 kari\u00e9ry se prof. Steiner v\u011bnoval p\u0159edev\u0161\u00edm \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9m\u016f chov\u00e1n\u00ed a dynamiky dopravn\u00edch prost\u0159edk\u016f a jejich interakc\u00edm s\u00a0dopravn\u00ed cestou v\u010detn\u011b metod optimalizace. Vypracoval tak\u00e9 \u0159adu m\u011b\u0159\u00edc\u00edch a hodnot\u00edc\u00edch metod a zkonstruoval m\u011b\u0159\u00edc\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, nap\u0159. impulzometry, m\u011b\u0159\u00edc\u00ed teleskop a za\u0159\u00edzen\u00ed pro m\u011b\u0159en\u00ed dynamick\u00fdch sil p\u016fsob\u00edc\u00edch mezi koly automobil\u016f a vozovkou. Jeho poznatky byly vyu\u017eity pro pot\u0159eby anal\u00fdzy vazeb mezi dopravn\u00edm syst\u00e9mem a jeho subsyst\u00e9mem.<\/p>\r\n

Jako dlouholet\u00fd vedouc\u00ed Katedry z\u00e1klad\u016f strojnictv\u00ed a konstruov\u00e1n\u00ed na \u010cVUT (v roce 1987 byl jmenov\u00e1n \u0159\u00e1dn\u00fdm profesorem na t\u00e9to vysok\u00e9 \u0161kole) vytv\u00e1\u0159el v\u011bdecko-v\u00fdzkumn\u00e9 programy. \u00dazce tak\u00e9 spolupracoval s\u00a0automobilov\u00fdm pr\u016fmyslem a resortem dopravy. Poda\u0159ilo se mu tak\u00e9 vybudovat odborn\u00e9 katedry se zam\u011b\u0159en\u00edm na dopravn\u00ed syst\u00e9my na univerzit\u00e1ch v\u00a0Praze, Brn\u011b, \u017dilin\u011b, Pardubic\u00edch a v\u00a0Plzni. Se Steinerovou v\u011bdeckou \u010dinnost\u00ed souvis\u00ed i prezentace jej\u00edch v\u00fdsledk\u016f. Profesor publikoval v\u00edce ne\u017e stovku v\u011bdeck\u00fdch a odborn\u00fdch \u010dl\u00e1nk\u016f, refer\u00e1t\u016f a p\u0159edn\u00e1\u0161ek doma i v\u00a0zahrani\u010d\u00ed (v USA, Austr\u00e1lii, Japonsku, N\u011bmecku, Rakousku, It\u00e1lii, Francii, Polsku a Ma\u010farsku). Jeho publika\u010dn\u00ed \u010dinnost je mezin\u00e1rodn\u011b velmi uzn\u00e1van\u00e1. N\u011bkter\u00e1 j\u00edm navr\u017een\u00e1 \u0159e\u0161en\u00ed byla pozd\u011bji realizov\u00e1na formou norem \u010cSN. Metody m\u011b\u0159en\u00ed a hodnocen\u00ed technick\u00fdch \u0159e\u0161en\u00ed vyu\u017e\u00edvali v\u00fdrobci automobil\u016f a specialist\u00e9 pro stavbu dopravn\u00edch cest. Poda\u0159ilo se mu propojit a koordinovat v\u00fdzkumn\u00e9 programy v\u00fdrobc\u016f a provozovatel\u016f automobil\u016f. Vykon\u00e1val n\u011bkolik let funkci p\u0159edsedy St\u00e1tn\u00ed komise pro povinn\u00e9 hodnocen\u00ed kvality. To p\u0159isp\u011blo k\u00a0efektivn\u011bj\u0161\u00edmu v\u00fdvoji nov\u00e9 techniky dopravn\u00edch prost\u0159edk\u016f.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1984 zalo\u017eil a postupn\u011b vybudoval v\u011bdeck\u00e9 pracovi\u0161t\u011b \u010cSAV a Feder\u00e1ln\u00edho ministerstva dopravy pro bezpe\u010dnost a spolehlivost dopravn\u00edch syst\u00e9m\u016f. Vybudoval laborato\u0159e pro hodnocen\u00ed a zkou\u0161en\u00ed bezpe\u010dnostn\u00edch zadr\u017eovac\u00edch syst\u00e9m\u016f a z\u00edskal pro n\u011b mezin\u00e1rodn\u00ed akreditace EHK, EU, OSN. Tato mezin\u00e1rodn\u00ed zku\u0161ebna byla prvn\u00ed v\u00a0r\u00e1mci st\u00e1t\u016f RVHP. Aktivn\u011b se pod\u00edlel na koncepci rozvoje dopravy, techniky a technologie dopravn\u00edch syst\u00e9m\u016f a na formov\u00e1n\u00ed z\u00e1kladn\u00edho a aplikovan\u00e9ho v\u00fdzkumu v\u00a0doprav\u011b a automobilov\u00e9m pr\u016fmyslu. Za des\u00edtky let, kdy p\u016fsobil jako pedagog, vychoval celou \u0159adu odborn\u00edk\u016f a v\u011bdeck\u00fdch pracovn\u00edk\u016f. Profesor Steiner je tak\u00e9 \u010dlenem mnoha odborn\u00fdch organizac\u00ed \u2013 Mezin\u00e1rodn\u00ed federace automobilov\u00e9ho stroj\u00edrenstv\u00ed FISITA, \u010cesk\u00e9 spole\u010dnosti pro mechaniku a biomechaniku nebo v\u011bdeck\u00e9 rady Fakulty PEDAS v\u00a0\u017dilin\u011b. V\u00a0letech 1984\u20132010 byl \u010dlenem a p\u0159edsedou komis\u00ed pro obhajobu doktorsk\u00fdch a kandid\u00e1tsk\u00fdch prac\u00ed v\u00a0oboru dopravn\u00ed technika a technologie. Svou odbornou erudic\u00ed a zku\u0161enostmi p\u0159isp\u00edval i ke snah\u00e1m zlep\u0161it stav dopravy v\u00a0Praze 7 jako \u010dlen dopravn\u00ed komise Rady M\u010c Praha 7 v\u00a0letech 2004\u201306.<\/p>\r\n

Ing. Miroslav Steiner, DrSc., dr. h. c., byl a je uzn\u00e1vanou kapacitou v\u00a0pedagogice, technice, v\u011bd\u011b a v\u00fdzkumu, zejm\u00e9na v\u00a0oblasti zav\u00e1d\u011bn\u00ed inteligentn\u00edch syst\u00e9m\u016f do konstrukce dopravn\u00edch prost\u0159edk\u016f a jejich vazeb na dopravn\u00ed cestu. Proto nen\u00ed divu, \u017ee za svou dlouholetou v\u011bdeckou, odbornou a pedagogickou \u010dinnost byl vyznamen\u00e1n medailemi v\u00a0letech 1985, 1987, 1989, 1994 a 2002 doma i v\u00a0zahrani\u010d\u00ed (ve Francii, N\u011bmecku, Srbsku a Ma\u010farsku). \u010cestn\u00fdm ob\u010danem Prahy 7 byl jmenov\u00e1n v\u00a0\u010dervnu 2005.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n JUDr. Anton\u00edn SUM ml. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\npr\u00e1vn\u00edk, publicista, \u00fa\u010dastn\u00edk protikomunistick\u00e9ho odboje<\/em>
\r\n* 31. 1. 1919 Praha<\/em>
\r\n\u2020 15. 8. 2006 Praha<\/em><\/p>\r\n

Anton\u00edn Sum se narodil v lednu 1919. Otec Anton\u00edn st. (1877\u20131947) byl pr\u00e1vn\u00edk a po vzniku \u010cSR za\u010dal pracovat v diplomatick\u00fdch slu\u017eb\u00e1ch mlad\u00e9ho st\u00e1tu. Matka Marta byla v\u00fdznamnou \u010dinovnic\u00ed organizace YMCA a \u010cerven\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee. V roce 1920 se cel\u00e1 rodina p\u0159est\u011bhovala na dva roky do USA, kde se Anton\u00edn st. stal soci\u00e1ln\u00edm ata\u0161\u00e9 na nov\u011b z\u0159\u00edzen\u00e9m \u010ds. konzul\u00e1tu ve Washingtonu. Po skon\u010den\u00ed t\u00e9to mise a n\u011bkolikalet\u00e9m pobytu v \u010cSR zavedly v roce 1928 povinnosti otce diplomata op\u011bt do ciziny. Domovem Sumov\u00fdch \u2013 obou rodi\u010d\u016f a jejich d\u011bt\u00ed Anton\u00edna, sestry Marty (1920\u201397) a Herberta (1922\u201399) \u2013 se stala V\u00edde\u0148, kde se otec rodiny stal \u010ds. gener\u00e1ln\u00edm konzulem. Na tomto m\u00edst\u011b p\u016fsobil a\u017e do roku 1935. V\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st gymnazi\u00e1ln\u00edch studi\u00ed tak Anton\u00edn pro\u017eil v hlavn\u00edm m\u011bst\u011b Rakouska. Po maturit\u011b slo\u017een\u00e9 ji\u017e v Praze na gymn\u00e1ziu v Truhl\u00e1\u0159sk\u00e9 ulici (1937) uva\u017eoval Anton\u00edn o studiu medic\u00edny, nakonec v\u0161ak nastoupil na Pr\u00e1vnickou fakultu UK.<\/p>\r\n

Po uzav\u0159en\u00ed vysok\u00fdch \u0161kol v\u00a0listopadu 1939, kdy jen se \u0161t\u011bst\u00edm unikl zat\u010den\u00ed, za\u010dal Anton\u00edn pracovat v\u00a0l\u00e9k\u00e1rn\u011b, pozd\u011bji se stal not\u00e1\u0159sk\u00fdm pomocn\u00edkem, kter\u00fdm z\u016fstal a\u017e do kv\u011btnov\u00fdch dn\u016f roku 1945. Z\u00e1rove\u0148 b\u011bhem v\u00e1lky udr\u017eoval spojen\u00ed se\u00a0\u010dleny tehdy zak\u00e1zan\u00e9 organizace Jun\u00e1k. B\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed pracoval jako tlumo\u010dn\u00edk revolu\u010dn\u00edho veden\u00ed Prahy, \u010cesk\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed rady. Po osvobozen\u00ed zem\u011b se mu velice rychle poda\u0159ilo, ov\u0161em s vynalo\u017een\u00edm velk\u00e9ho \u00fasil\u00ed, dokon\u010dit studium pr\u00e1v, promoval v\u00a0lednu 1946. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed m\u011bs\u00edc ji\u017e pracoval v\u00a0sekretari\u00e1tu \u00da\u0159adu p\u0159edsednictva vl\u00e1dy, kde vydr\u017eel a\u017e do poloviny z\u00e1\u0159\u00ed n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho roku. Pot\u00e9 nastoupil na Ministerstvo zahrani\u010d\u00ed a stal se jedn\u00edm ze \u010dty\u0159 tajemn\u00edk\u016f tehdej\u0161\u00edho ministra zahrani\u010d\u00ed Jana Masaryka. S\u00a0Masarykem hovo\u0159il naposledy ve\u010der 9. b\u0159ezna, druh\u00fd den r\u00e1no byl ministr nalezen pod okny sv\u00e9ho bytu v\u00a0\u010cern\u00ednsk\u00e9m pal\u00e1ci mrtev. Anton\u00edn Sum a\u017e do sv\u00e9 smrti nikdy nezapochyboval o tom, \u017ee Jan Masaryk sp\u00e1chal sebevra\u017edu \u2013 pova\u017eoval ji za jeho dobrovolnou ob\u011b\u0165. Pot\u00e9 je\u0161t\u011b rok pracoval na ministerstvu, m\u011bl zde za \u00fakol uspo\u0159\u00e1dat arch\u00edv p\u00edsemnost\u00ed rodiny Masarykov\u00fdch. P\u0159es americk\u00fd konzul\u00e1t pos\u00edlal do Irska, kde tehdy dlel dal\u0161\u00ed z\u00a0b\u00fdval\u00fdch ministrov\u00fdch tajemn\u00edk\u016f, dr. Lum\u00edr Soukup, d\u016fle\u017eit\u00e9 p\u00edsemnosti Jana Masaryka. K\u00a0definitivn\u00edmu Sumov\u011b konci na \u201ezamini\u201c do\u0161lo v\u00a0b\u0159eznu 1949, kdy byl propu\u0161t\u011bn.<\/p>\r\n

Nedlouho pot\u00e9 se za\u010dala ps\u00e1t nejtemn\u011bj\u0161\u00ed kapitola \u017eivota JUDr. Suma. 8. listopadu 1949 byl vzat do vy\u0161et\u0159ovac\u00ed vazby a v \u010dervnu 1950 byl povol\u00e1n jako sv\u011bdek v nechvaln\u011b proslul\u00e9m procesu s dr. Miladou Hor\u00e1kovou. O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji byl Sum s\u00e1m souzen, obvin\u011bn byl z kontakt\u016f s britskou zpravodajskou slu\u017ebou. Nakonec byl shled\u00e1n vinn\u00fdm a odsouzen k dvaadvaceti let\u016fm v\u011bzen\u00ed. Doma zanechal svou prvn\u00ed man\u017eelku Helenu, roz. Ha\u010deckou, a dv\u011b d\u011bti ve v\u011bku dva a p\u016fl a p\u016fl roku. V\u00fdkon trestu str\u00e1vil postupn\u011b v P\u0159\u00edbrami, v J\u00e1chymov\u011b, posledn\u00ed dva roky ve Valdic\u00edch. Podm\u00edn\u011bn\u011b propu\u0161t\u011bn byl na z\u00e1klad\u011b amnestie v roce 1962. I p\u0159es relativn\u00ed spole\u010densk\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed v \u0161edes\u00e1t\u00fdch letech se JUDr. Sum nemohl v\u011bnovat sv\u00e9mu p\u016fvodn\u00edmu povol\u00e1n\u00ed pr\u00e1vn\u00edka. S v\u00fdborn\u00fdm prosp\u011bchem slo\u017eil zednick\u00e9 a kominick\u00e9 zkou\u0161ky a do roku 1967 pracoval na st\u0159ech\u00e1ch dom\u016f v Praze 8 jako komin\u00edk. Po propu\u0161t\u011bn\u00ed se tak\u00e9 podruh\u00e9 o\u017eenil, s man\u017eelkou Terezi\u00ed (* 1932) vychoval dceru Johanu. V roce 1967 za\u010dal pracovat v Dopravn\u00edch a in\u017een\u00fdrsk\u00fdch stavb\u00e1ch hl. m. Prahy jako tlumo\u010dn\u00edk pro sov\u011btsk\u00e9 experty, kte\u0159\u00ed p\u016fsobili jako konzultanti b\u011bhem p\u0159\u00edprav k v\u00fdstavb\u011b pra\u017esk\u00e9ho metra.<\/p>\r\n

Pra\u017esk\u00e9 jaro 1968 umo\u017enilo Anton\u00ednu Sumovi zapojit se op\u011bt do ve\u0159ejn\u00e9ho \u017eivota. Pod\u00edlel se nap\u0159\u00edklad na znovuobnoven\u00ed \u010dinnosti Jun\u00e1ka, v prosinci roku 1968 byl zvolen v s\u00e1le Domovina v Praze 7 starostou t\u00e9to organizace (znovu rozpu\u0161t\u011bna byla na podzim 1970). Jako nestran\u00edk se stal jedn\u00edm z tajemn\u00edk\u016f \u00dast\u0159edn\u00edho v\u00fdboru N\u00e1rodn\u00ed fronty, org\u00e1nu, kter\u00fd zast\u0159e\u0161oval v\u0161echny tehdej\u0161\u00ed politick\u00e9 i nepolitick\u00e9 organizace. I s t\u00edmto anga\u017em\u00e1 byl po vp\u00e1du sov\u011btsk\u00fdch vojsk do tehdej\u0161\u00ed \u010cSSR konec. Pozitivn\u00edm v\u00fdsledkem obrodn\u00e9ho procesu roku 1968 byl pro JUDr. Suma fakt, \u017ee byl soudn\u011b rehabilitov\u00e1n. V sedmdes\u00e1t\u00fdch letech se za\u010dal v\u011bnovat tehdy nov\u011b objevovan\u00e9 oblasti \u2013 p\u00e9\u010di o \u017eivotn\u00ed prost\u0159ed\u00ed v r\u00e1mci nov\u011b z\u0159\u00edzen\u00e9 Rady pro \u017eivotn\u00ed prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e1 byla pod\u0159\u00edzena p\u0159\u00edmo tehdej\u0161\u00ed vl\u00e1d\u011b \u010cSR. JUDr. Sum v n\u00ed m\u011bl za \u00fakol p\u0159edev\u0161\u00edm p\u0159ipravovat bro\u017eury, jak\u00e9si manu\u00e1ly, pro N\u00e1rodn\u00ed v\u00fdbory, jak postupovat p\u0159i ochran\u011b \u017eivotn\u00edho prost\u0159ed\u00ed. Pod\u00edlel se tedy na vzniku t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159iceti publikac\u00ed s touto tematikou, sv\u00e9 jazykov\u00e9 znalosti vyu\u017eil p\u0159i p\u0159\u00edprav\u011b almanachu s p\u0159\u00edsp\u011bvky z mezin\u00e1rodn\u00ed konference ve Stockholmu konan\u00e9 v roce 1973, kter\u00fd vy\u0161el pod n\u00e1zvem Mezin\u00e1rodn\u00ed zku\u0161enosti v oblasti \u017eivotn\u00edho prost\u0159ed\u00ed o rok pozd\u011bji.<\/p>\r\n

Zhroucen\u00ed komunistick\u00e9ho re\u017eimu v\u00a0roce 1989 umo\u017enilo JUDr. Anton\u00ednu Sumovi pustit se do mnoha d\u0159\u00edve zapov\u011bzen\u00fdch aktivit. Op\u011bt st\u00e1l u znovuzrozen\u00ed Jun\u00e1ka, zajistil obnoven\u00e9 organizaci vstup do mezin\u00e1rodn\u00edho spole\u010denstv\u00ed skaut\u016f. Pod\u00edlel se na transformaci Svazu bojovn\u00edk\u016f za svobodu v\u00a0nekomunistick\u00e9 sdru\u017een\u00ed, zasadil se o vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed \u010dinnosti YMCA, ve kter\u00e9 byli aktivn\u00ed oba jeho rodi\u010de. Stal se tak\u00e9 \u010dlenem Spole\u010dnosti Dr. Milady Hor\u00e1kov\u00e9. Jeho hlavn\u00ed z\u00e1jem se v\u0161ak soust\u0159edil sm\u011brem k\u00a0restaurov\u00e1n\u00ed spole\u010densk\u00e9ho pov\u011bdom\u00ed o rodin\u011b Masarykov\u00fdch. Byl spoluzakladatelem Spole\u010dnosti Jana Masaryka (1999), inicioval zasazen\u00ed pam\u011btn\u00ed desky na n\u00e1dvo\u0159\u00ed \u010cern\u00ednsk\u00e9ho pal\u00e1ce v m\u00edstech, kde byl nalezen jeho b\u00fdval\u00fd nad\u0159\u00edzen\u00fd mrtev. V\u00a0s\u00eddle Ministerstva zahrani\u010d\u00ed se pod\u00edlel na organizov\u00e1n\u00ed odhalen\u00ed ministrovy busty, kterou pro ten \u00fa\u010del v\u011bnoval prof. Milan Du\u0161ek. Po roce 1996 uspo\u0159\u00e1dal poz\u016fstalost Jana Masaryka a jeho sester a p\u0159edal ho N\u00e1rodn\u00edmu arch\u00edvu. O rodin\u011b Masarykov\u00fdch tak\u00e9 napsal \u010di sestavil n\u011bkolik knih \u2013 Osudn\u00fd krok Jana Masaryka (1996), Otec a syn (2000), Syn Jan (2003) a Jan Masaryk st\u00e1le s\u00a0n\u00e1mi (2004).<\/p>\r\n

Za svou celo\u017eivotn\u00ed \u010dinnost v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch oblastech obdr\u017eel JUDr. Anton\u00edn Sum celou \u0159adu ocen\u011bn\u00ed \u2013 nap\u0159. \u0158\u00e1d T. G. Masaryka III. stupn\u011b, \u010cs. v\u00e1le\u010dn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e 1939, francouzsk\u00fd N\u00e1rodn\u00ed \u0159\u00e1d za z\u00e1sluhy, polsk\u00e9 vyznamen\u00e1n\u00ed Polonia restutia \u010di jubilejn\u00ed medaili Univerzity Karlovy. Je tak\u00e9 \u010destn\u00fdm ob\u010danem hlavn\u00edho m\u011bsta Prahy (2005) a m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti Doln\u00ed Chabry, odkud poch\u00e1zela \u010d\u00e1st jeho rodiny. Stejn\u00e9ho ocen\u011bn\u00ed se mu dostalo i od M\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti Praha 7, slavnostn\u00edho p\u0159ed\u00e1n\u00ed v kv\u011btnu 2006 se ji\u017e bohu\u017eel nemohl ze zdravotn\u00edch d\u016fvod\u016f z\u00fa\u010dastnit, zem\u0159el nedlouho pot\u00e9 15. srpna 2006.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Karel \u0160IKTANC <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nb\u00e1sn\u00edk<\/em>
\r\n* 10. \u010dervence\u00a01928\u00a0H\u0159ebe\u010d\u00a0u\u00a0Kladna\u00a0<\/em>
\r\n\u2020 26. 12. 2021 Praha<\/em><\/p>\r\n

\u010cesk\u00fd b\u00e1sn\u00edk, texta\u0159, scen\u00e1rista, novin\u00e1\u0159 a\u00a0p\u0159ekladatel za\u010d\u00ednal jako redaktor v\u00a0Mlad\u00e9 front\u011b. V\u00a0letech 1950\u20131960 pracoval v\u00a0\u010ceskoslovensk\u00e9m rozhlase, pozd\u011bji byl \u010dlenem redakce liter\u00e1rn\u00edho \u010dasopisu Kv\u011bten. Za normalizace nemohl ofici\u00e1ln\u011b publikovat, pracoval proto v\u00a0d\u011blnick\u00fdch profes\u00edch. Jeho d\u00edla d\u00e1le vych\u00e1zela v\u00a0samizdatu a\u00a0v\u00a0zahrani\u010d\u00ed. Byl dr\u017eitelem \u0159ady ocen\u011bn\u00ed: Ceny Jaroslava Seiferta (1989), St\u00e1tn\u00ed ceny za literaturu (1999 za sb\u00edrku \u0160arlat), ceny \u010cesk\u00e9ho liter\u00e1rn\u00edho fondu (2000) nebo ocen\u011bn\u00ed Magnesia litera (2004 za sb\u00edrku Zimovi\u0161t\u011b). V roce 2010 jej prezident V\u00e1clav Klaus vyznamenal\u00a0medail\u00ed Za z\u00e1sluhy.\u00a0\u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 z\u00edskal v listopadu roku 2019.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Martina \u0160PINKOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nv\u00fdtvarnice, zakladatelka sdru\u017een\u00ed Cesta dom\u016f<\/em>
\r\n*\u00a026. \u010dervna 1959 Praha<\/em><\/p>\r\n

Martina \u0160pinkov\u00e1 se narodila roku 1959 v Praze. Od poloviny osmdes\u00e1t\u00fdch let se v\u011bnuje ilustrov\u00e1n\u00ed knih pro \u010desk\u00e1 i\u00a0zahrani\u010dn\u00ed nakladatelstv\u00ed. Na sv\u00e9m kont\u011b m\u00e1 v\u00edce ne\u017e 80 titul\u016f. V\u00a0roce 2001 spoluzakl\u00e1dala neziskovou organizaci Cesta dom\u016f, kter\u00e1 poskytuje \u0161irokou \u0161k\u00e1lu zdravotn\u00edch, soci\u00e1ln\u00edch a\u00a0poradensk\u00fdch slu\u017eeb v\u00a0oblasti p\u00e9\u010de o\u00a0nevyl\u00e9\u010diteln\u011b nemocn\u00e9 a\u00a0um\u00edraj\u00edc\u00ed, pom\u00e1h\u00e1 tak\u00e9 poz\u016fstal\u00fdm a\u00a0z\u00e1rove\u0148 usiluje o\u00a0zv\u00fd\u0161en\u00ed pov\u011bdom\u00ed \u0161irok\u00e9 ve\u0159ejnosti v\u00a0oblasti paliativn\u00ed p\u00e9\u010de formou vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed odborn\u00edk\u016f a\u00a0osv\u011btov\u00fdch kampan\u00ed. V\u00a0letech 2003\u201312 byla \u0159editelkou t\u00e9to organizace, n\u00e1sledn\u011b p\u016fsobila v\u00a0jej\u00ed dozor\u010d\u00ed rad\u011b. Po celou dobu z\u00e1rove\u0148 nep\u0159estala b\u00fdt aktivn\u00edm dobrovoln\u00edkem p\u0159i p\u00e9\u010di o\u00a0pacienty a\u00a0pod\u00edl\u00ed se na \u0159ad\u011b dal\u0161\u00edch z\u00e1slu\u017en\u00fdch aktivit Cesty dom\u016f.\u00a0\u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed M\u010c Praha 7 z\u00edskala v listopadu roku 2019.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Ctibor TURBA <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nmim, re\u017eis\u00e9r, choreograf, pedagog<\/em>
\r\n*\u00a016. 10. 1944 Mari\u00e1nsk\u00e9 L\u00e1zn\u011b
\r\n\u2020 30. 6. 2025 Praha
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Ctibor Turba se narodil 16. \u0159\u00edjna 1944\u00a0 v Mari\u00e1nsk\u00fdch L\u00e1zn\u00edch. Studoval \u0161kolu um\u011bleck\u00fdch \u0159emesel v Brn\u011b, obor hra\u010dka a loutka. Absolvoval st\u00e1\u017ee u Erv\u00edny T\u00fdrlov\u00e9 a Karla Zemana. Spolupod\u00edlel se na projektu Cirkus Alfred (1975\u201379), kde krom\u011b Turby p\u016fsobili je\u0161t\u011b nap\u0159. Boris Hybner nebo Boleslav Pol\u00edvka. V roce 1997 zalo\u017eil v Praze 7 divadlo Alfred ve dvo\u0159e.\u00a0<\/p>\r\n

V\u00fdznamn\u00e1 byla i jeho pedagogick\u00e1 \u010dinnost\u00a0 \u2013 vyu\u010doval na HAMU, JAMU (zde zalo\u017eil a do roku 2008 vedl Ateli\u00e9r klaunsk\u00e9 sc\u00e9nick\u00e9 a filmov\u00e9 tvorby) a FAMU. Jako pedagog p\u016fsobil i v zahrani\u010d\u00ed, v Teatro scuola Dimitri nebo v Centre National des Arts du Cirque ve Francii. Je pova\u017eov\u00e1n za hlavn\u00edho pr\u016fkopn\u00edka \u017e\u00e1nru \u201enov\u00fd cirkus\u201c v \u010cesk\u00e9 republice.\u00a0 V roce 2013 z\u00edskal prof. Turba Cenu Ministerstva kultury za p\u0159\u00ednos v oblasti divadla.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Otakar V\u00c1VRA <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nfilmov\u00fd re\u017eis\u00e9r, sc\u00e9n\u00e1rista a pedagog<\/em>
\r\n* 28. 2. 1911 Hradec Kr\u00e1lov\u00e9<\/em>
\r\n\u2020 15. 9. 2011 Praha<\/em><\/p>\r\n

Otakar V\u00e1vra se narodil v\u00a0\u00fanoru 1911 v\u00a0rodin\u011b zam\u011bstnance poji\u0161\u0165ovny v\u00a0Hradci Kr\u00e1lov\u00e9. Po dvou letech p\u0159es\u00eddlili man\u017eel\u00e9 V\u00e1vrovi s\u00a0ob\u011bma syny Otakarem a Jaroslavem (1902\u201390) do Brna. Zde za\u010dal chodit Otakar do obecn\u00e9 \u0161koly, jeho spolu\u017e\u00e1kem byl ji\u017e tehdy velmi talentovan\u00fd klav\u00edrista Rudolf Firku\u0161n\u00fd. Ml\u00e1d\u00ed Otakara bylo poznamen\u00e1no brzkou smrt\u00ed otce (1918), kter\u00e1 p\u0159inesla rodin\u011b v\u00a0dal\u0161\u00edch letech probl\u00e9my se zaji\u0161t\u011bn\u00edm d\u016fstojn\u00e9 existence. Ji\u017e v\u00a0\u00fatl\u00e9m v\u011bku se stalo Otakarovou v\u00e1\u0161n\u00ed loutkov\u00e9 divadlo, pro vlastn\u00ed p\u0159edstaven\u00ed vyr\u00e1b\u011bl dekorace, kulisy i osv\u011btlen\u00ed. Tak\u00e9 pom\u011brn\u011b z\u00e1hy v\u00a0n\u011bm bratr Jaroslav vzbudil z\u00e1jem o filmov\u00e9 um\u011bn\u00ed, brat\u0159i si obl\u00edbili p\u0159edev\u0161\u00edm filmy s\u00a0historickou t\u00e9matikou. Jako v\u00fdborn\u00fd student byl Otakar p\u0159ijat ke studiu na re\u00e1ln\u00e9m gymn\u00e1ziu v\u00a0brn\u011bnsk\u00e9 Anton\u00ednsk\u00e9 ulici. V\u00a0ni\u017e\u0161\u00edch ro\u010dn\u00edc\u00edch gymn\u00e1zia byl V\u00e1vra nad\u0161en\u00fdm skautem, v\u00a0roce 1923 dokonce nav\u0161t\u00edvil s\u00a0odd\u00edlem Jugosl\u00e1vii. Pozd\u011bji za\u010dal Otakar pravideln\u011b nav\u0161t\u011bvovat brn\u011bnsk\u00e1 divadla, v\u00a0sext\u011b se s\u00e1m stal ochotn\u00edkem. P\u0159ed maturitou zah\u00e1jil spolupr\u00e1ci s\u00a0brn\u011bnskou odno\u017e\u00ed sdru\u017een\u00ed Lev\u00e1 fronta, pom\u00e1hal pro ni organizovat prom\u00edt\u00e1n\u00ed avantgardn\u00edch film\u016f. Pozd\u011bji publikoval na v\u00fdzvu dr. Bed\u0159icha V\u00e1clavka filmov\u00e9 recenze v\u00a0levicov\u00fdch \u010dasopisech Index a Rovnost. Po zd\u00e1rn\u00e9m dokon\u010den\u00ed gymn\u00e1zia za\u010dal studovat architekturu na brn\u011bnsk\u00e9 technice.<\/p>\r\n

V roce 1931 startuje V\u00e1vra kari\u00e9ru u filmu. Se sv\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm z\u00a0Brna Franti\u0161kem Pil\u00e1tem nato\u010dili experiment\u00e1ln\u00ed t\u0159\u00edminutov\u00fd film Sv\u011btlo pronik\u00e1 tmou. V\u00a0t\u011b\u017ek\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch vznikl abstraktn\u00ed sn\u00edmek, kter\u00fd byl inspirov\u00e1n origin\u00e1ln\u00ed kinetickou plastikou Zde\u0148ka Pe\u0161\u00e1nka (1896\u20131965), instalovanou tehdy na Jind\u0159i\u0161sk\u00e9 v\u011b\u017ei v\u00a0Praze. Film, jeho\u017e nat\u00e1\u010den\u00ed trvalo pouh\u00e9 dva dny, byl pot\u00e9 s\u00a0\u00fasp\u011bchem prom\u00edt\u00e1n v\u00a0p\u00e1smu avantgardn\u00edch sn\u00edmk\u016f v\u00a0pra\u017esk\u00e9m kin\u011b Kotva. V roce 1932 p\u0159izval E. F. Burian V\u00e1vru, s\u00a0n\u00edm\u017e se znal ze spole\u010dn\u00e9ho p\u016fsoben\u00ed v\u00a0brn\u011bnsk\u00e9 Lev\u00e9 front\u011b, k\u00a0p\u016fsoben\u00ed v\u00a0kabaretu \u010cerven\u00e9 eso, v n\u011bm\u017e m\u011bl V\u00e1vra v\u00e9st filmovou sekci. V\u00e1vra tedy definitivn\u011b p\u0159es\u00eddlil do Prahy, v\u00a0za\u010d\u00e1tc\u00edch mu pom\u00e1hal bratr Jaroslav, u kter\u00e9ho bydlel a kter\u00fd pracoval jako redaktor ve Vil\u00edmkov\u011b nakladatelstv\u00ed. P\u016fvodn\u011b pokra\u010doval i ve sv\u00fdch univerzitn\u00edch studi\u00edch, p\u0159estoupil na pra\u017eskou architekturu, ov\u0161em po \u010dtvrt\u00e9m ro\u010dn\u00edku (t\u0159i absolvoval v\u00a0Brn\u011b) se rozhodl studi\u00ed zanechat. V\u00a0kabaretu nebyl V\u00e1vra p\u0159\u00edli\u0161 vyt\u00ed\u017een, proto se sna\u017eil realizovat psan\u00edm sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f \u2013 kr\u00e1tk\u00fd film O\u010di topi\u010dovy podle Ji\u0159\u00edho Wolkera ani dal\u0161\u00ed d\u00edl\u010d\u00ed n\u00e1m\u011bty ov\u0161em nebyly nato\u010deny.<\/p>\r\n

Po brzk\u00e9m krachu Burianova kabaretu dostal v\u00a0roce 1933 V\u00e1vra p\u0159\u00edle\u017eitost napsat sc\u00e9n\u00e1\u0159 k\u00a0filmu Ze sv\u011bta lesn\u00edch samot podle knihy Karla Klostermanna. Film re\u017e\u00edroval Miroslav Kr\u0148ansk\u00fd, V\u00e1vra m\u011bl ov\u0161em jako sc\u00e9n\u00e1rista mo\u017enost se nat\u00e1\u010den\u00ed osobn\u011b \u00fa\u010dastnit, \u201ep\u0159i\u010dichl\u201c zde prakticky i k\u00a0re\u017eis\u00e9rsk\u00e9mu \u0159emeslu. Dal\u0161\u00ed V\u00e1vrovou prac\u00ed byl sc\u00e9n\u00e1\u0159 k\u00a0filmu Sv\u00edt\u00e1n\u00ed (n\u00e1m\u011bt: F. V. Krej\u010d\u00ed, re\u017eie: V\u00e1clav Kub\u00e1sek). N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rok nato\u010dil poetick\u00fd dokument\u00e1rn\u00ed film o hlavn\u00edm m\u011bst\u011b pod n\u00e1zvem \u017dijeme v\u00a0Praze, kter\u00fd byl kritikou kladn\u011b p\u0159ijat a re\u017eis\u00e9r byl v recenz\u00edch ozna\u010den za nov\u00fd, slibn\u00fd talent. Rok 1935 byl pro V\u00e1vru velice \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd \u2013 stal se spoluautorem sc\u00e9n\u00e1\u0159e ke dv\u011bma film\u016fm podle n\u00e1m\u011btu Ign\u00e1ta Herrmanna (Vdavky Nanynky Kulichovy a Bezd\u011btn\u00e1) a k filmov\u00e9 adaptaci divadeln\u00ed hry brat\u0159\u00ed Mr\u0161t\u00edk\u016f Mary\u0161a, re\u017e\u00edroval st\u0159edometr\u00e1\u017en\u00ed lyrick\u00fd film Listopad a spolu s\u00a0legend\u00e1rn\u00edm boh\u00e9mem E. A. Longenem p\u0159ipravil pro re\u017eis\u00e9ra Martina Fri\u010de sc\u00e9n\u00e1\u0159 k\u00a0filmu podle hry F. F. \u0160amberka Jeden\u00e1ct\u00e9 p\u0159ik\u00e1z\u00e1n\u00ed. V\u00a0roce 1936 dostal V\u00e1vra \u0161anci sledovat p\u0159i pr\u00e1ci tehdej\u0161\u00edho slavn\u00e9ho re\u017eis\u00e9ra Juliena Duviviera, kter\u00fd v\u00a0Praze nat\u00e1\u010del film Golem v\u00a0produkci Milo\u0161e Havla, kter\u00fd mlad\u00e9mu re\u017eis\u00e9rovi vyjednal st\u00e1\u017e. V\u00e1vra tak vid\u011bl, jak se nat\u00e1\u010dej\u00ed filmy na vysok\u00e9 profesion\u00e1ln\u00ed \u00farovni, a tato zku\u0161enost ho ovlivnila p\u0159i vlastn\u00ed re\u017eis\u00e9rsk\u00e9 pr\u00e1ci.<\/p>\r\n

V\u00a0druh\u00e9 polovin\u011b t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let se rozvinul pracovn\u00ed i p\u0159\u00e1telsk\u00fd vztah mezi V\u00e1vrou a hercem a autorem Hugo Haasem. Spolupracovali spolu p\u0159i tvorb\u011b sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f k film\u016fm Uli\u010dka v\u00a0r\u00e1ji aneb dobrodinec chud\u00fdch ps\u016f (1936), Mravnost nade v\u0161e (1937) a Velbloud uchem jehly (1936), tento sn\u00edmek spolu dokonce re\u017e\u00edrovali. Hugo Haas si ve v\u0161ech t\u011bchto sn\u00edmc\u00edch zahr\u00e1l i hlavn\u00ed mu\u017eskou \u00falohu, byl obsazen i do filmu T\u0159i mu\u017ei ve sn\u011bhu, ke kter\u00e9mu napsal sc\u00e9n\u00e1\u0159 V\u00e1vra. V\u00a0roce 1937 byla V\u00e1vrovi sv\u011b\u0159ena \u00a0prvn\u00ed pln\u011b samostatn\u00e1 realizace filmu \u2013Filosofsk\u00e1 historie podle rom\u00e1nu Aloise Jir\u00e1ska. V\u00fdroba filmu byla organiza\u010dn\u011b velmi n\u00e1ro\u010dn\u00e1, bylo nap\u0159\u00edklad t\u0159eba zvl\u00e1dnout sc\u00e9ny se stovkami komparzist\u016f. Film se vyda\u0159il a m\u011bl velk\u00fd \u00fasp\u011bch, k\u00a0n\u011bmu\u017e p\u0159isp\u011blo \u00a0jeho vlasteneck\u00e9 vyzn\u011bn\u00ed v\u00a0kontextu tehdej\u0161\u00ed mezin\u00e1rodn\u011b politick\u00e9 situace. Za film V\u00e1vra obdr\u017eel st\u00e1tn\u00ed filmovou cenu, prvn\u00ed v\u00a0jeho kari\u00e9\u0159e. N\u00e1sledovala pr\u00e1ce na sc\u00e9n\u00e1\u0159i k\u00a0filmu Hl\u00edda\u010d \u010d. 47 podle rom\u00e1nu Josefa Kopty, kter\u00fd re\u017e\u00edroval Josef Rovensk\u00fd. Druh\u00fdm V\u00e1vrov\u00fdm sn\u00edmkem bylo t\u00e9ho\u017e roku 1937 Panenstv\u00ed, film, jeho\u017e nat\u00e1\u010den\u00ed V\u00e1vra p\u0159evzal v\u00a0jeho pr\u016fb\u011bhu po zm\u00edn\u011bn\u00e9m re\u017eis\u00e9ru Rovensk\u00e9m. B\u011bhem n\u011bkolika dn\u016f p\u0159epsal V\u00e1vra sc\u00e9n\u00e1\u0159, nechal p\u0159ed\u011blat dekorace a zm\u011bnil obsazen\u00ed n\u011bkter\u00fdch rol\u00ed. Ve filmu se se\u0161ly dv\u011b nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy tehdej\u0161\u00edho filmov\u00e9ho nebe \u2013 Adina Mandlov\u00e1 a L\u00edda Baarov\u00e1. Z\u00a0p\u0159edv\u00e1le\u010dn\u00fdch V\u00e1vrov\u00fdch film\u016f jist\u011b nelze opomenout komedii Cech panen kutnohorsk\u00fdch, kde v\u00a0hlavn\u00ed roli Mikul\u00e1\u0161e Da\u010dick\u00e9ho z\u00a0Heslova exceloval Zden\u011bk \u0160t\u011bp\u00e1nek. Film z\u00edskal zlat\u00fd poh\u00e1r na Filmov\u00e9m festivalu v\u00a0Ben\u00e1tk\u00e1ch, ov\u0161em hned po za\u010d\u00e1tku n\u011bmeck\u00e9 okupace byl spolu s\u00a0Filosofskou histori\u00ed zak\u00e1z\u00e1n.<\/p>\r\n

Po p\u0159evzet\u00ed barrandovsk\u00fdch ateli\u00e9r\u016f n\u011bmeckou spr\u00e1vou se V\u00e1vra sna\u017eil nepod\u00edlet se na nat\u00e1\u010den\u00ed n\u011bmeck\u00fdch film\u016f, sc\u00e9n\u00e1\u0159e odm\u00edtal s\u00a0poukazem na jejich n\u00edzkou um\u011bleckou kvalitu. P\u0159esto b\u011bhem prvn\u00edch let okupace nato\u010dil V\u00e1vra n\u011bkolik sn\u00edmk\u016f, nap\u0159\u00edklad komedii D\u00edvka v\u00a0modr\u00e9m s\u00a0L\u00eddou Baarovou a Old\u0159ichem Nov\u00fdm nebo film P\u0159ijdu hned. T\u011bsn\u011b po jeho realizaci byla zat\u010dena a pozd\u011bji popravena za nep\u0159\u00edmou \u00fa\u010dast na atent\u00e1tu na Heydricha p\u0159edstavitelka jedn\u00e9 z\u00a0vedlej\u0161\u00edch rol\u00ed, here\u010dka Anna Letensk\u00e1. B\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed nato\u010dil V\u00e1vra dokument\u00e1rn\u00ed film Cesta k\u00a0barik\u00e1d\u00e1m. Po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky se V\u00e1vra vrhnul do pr\u00e1ce, tentokr\u00e1t v\u0161ak ji\u017e v\u00a0podm\u00ednk\u00e1ch zn\u00e1rodn\u011bn\u00e9ho filmu. B\u011bhem t\u0159\u00ed let do V\u00edt\u011bzn\u00e9ho \u00fanora vytvo\u0159il sn\u00edmky Nezbedn\u00fd bakal\u00e1\u0159, P\u0159edtucha a Krakatit podle Karla \u010capka. V\u00a0roce 1949 potom film N\u011bm\u00e1 barik\u00e1da podle stejnojmenn\u00e9 pov\u00eddky Jana Drdy. D\u011bj filmu je inspirov\u00e1n obranou Trojsk\u00e9ho mostu state\u010dn\u00fdmi dobrovoln\u00edky b\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed. Na po\u010d\u00e1tku pades\u00e1t\u00fdch let bylo rozhodnuto, \u017ee se uskute\u010dn\u00ed v\u00fdroba tzv. husitsk\u00e9 trilogie za V\u00e1vrova re\u017eijn\u00edho veden\u00ed. P\u0159\u00edprav\u011b film\u016f a studiu materi\u00e1l\u016f v\u011bnoval re\u017eis\u00e9r mnoho \u00fasil\u00ed, p\u0159i realizaci spolupracoval s\u00a0p\u0159edn\u00edmi odborn\u00edky na toto t\u00e9ma. Filmy Jan Hus (1955), Jan \u017di\u017eka (1956) a Proti v\u0161em (1957) byly na svou dobu rekordn\u011b n\u00e1kladn\u00e9 a produk\u010dn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9. Sn\u00edmky byly pozd\u011bji ocen\u011bny na festivalech v\u00a0Ben\u00e1tk\u00e1ch a Edinburgu.<\/p>\r\n

Za nejzda\u0159ilej\u0161\u00ed V\u00e1vrova d\u00edla jsou obecn\u011b pova\u017eov\u00e1ny jeho filmy ze \u0161edes\u00e1t\u00fdch let. V\u00a0tomto obdob\u00ed V\u00e1vra nav\u00e1zal spolupr\u00e1ci s\u00a0b\u00e1sn\u00edkem Franti\u0161kem Hrub\u00ednem, v\u00a0roce 1960 p\u0159evedl na filmov\u00e9 pl\u00e1tno jeho divadeln\u00ed hru Srpnov\u00e1 ned\u011ble. Spolupr\u00e1ce pokra\u010dovala i pozd\u011bji a dala vzniknout psychologick\u00e9mu dramatu Zlat\u00e1 reneta (1965) a p\u0159edev\u0161\u00edm sn\u00edmku Romance pro k\u0159\u00eddlovku (1966). V\u00e1vrovi se poda\u0159ilo mistrn\u011b p\u0159ev\u00e9st nep\u0159\u00edli\u0161 rozs\u00e1hlou Hrub\u00ednovu b\u00e1se\u0148 na filmov\u00e9 pl\u00e1tno, v\u010detn\u011b lyrick\u00e9 atmosf\u00e9ry a jej\u00edho baladick\u00e9ho rozm\u011bru. Vyzn\u011bn\u00ed filmu podep\u0159eli sv\u00fdmi v\u00fdkony p\u0159edstavitel\u00e9 hlavn\u00edch rol\u00ed: Jarom\u00edr Hanzl\u00edk, Zuzana Cig\u00e1nov\u00e1 a Miriam Kantorkov\u00e1. S\u00e1m re\u017eis\u00e9r ozna\u010doval toto d\u00edlo za nejlep\u0161\u00ed ve sv\u00e9 kari\u00e9\u0159e.<\/p>\r\n

Desetilet\u00ed, kter\u00e9 je v\u00a0d\u011bjin\u00e1ch \u010desk\u00e9ho filmu naz\u00fdv\u00e1no jako tzv. nov\u00e1 vlna, uzav\u0159el V\u00e1vra nem\u00e9n\u011b poveden\u00fdm sn\u00edmkem Kladivo na \u010darod\u011bjnice podle rom\u00e1nu V\u00e1clava Kaplick\u00e9ho. Sugestivn\u011b zde zobrazuje pr\u016fb\u011bh \u010darod\u011bjnick\u00fdch inkvizi\u010dn\u00edch proces\u016f na Olomoucku koncem 17. stolet\u00ed. Pas\u00e1\u017ee filmu, kde je z\u00a0obvin\u011bn\u00fdch mu\u010den\u00edm vynucov\u00e1no p\u0159izn\u00e1n\u00ed, n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaly stalinsk\u00e9 procesy v\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech, proto byl film z\u00e1hy sta\u017een z\u00a0distribuce a znovu se prom\u00edtal a\u017e po roce 1989. Nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edmi V\u00e1vrov\u00fdmi filmy v\u00a0sedmdes\u00e1t\u00fdch letech byly op\u011bt sn\u00edmky z\u00a0trilogie, tematicky \u010derpaj\u00edc\u00ed z\u00a0historie: Dny zrady (1973), dvoud\u00edln\u00fd sn\u00edmek pojedn\u00e1vaj\u00edc\u00ed o dob\u011b mnichovsk\u00e9ho dikt\u00e1tu, Sokolovo (1974), p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed p\u0159edev\u0161\u00edm okolnosti vzniku \u010deskoslovensk\u00e9 vojensk\u00e9 jednotky v\u00a0SSSR a legend\u00e1rn\u00ed bitvu, a Osvobozen\u00ed Prahy (1976) o p\u0159\u00edchodu Rud\u00e9 arm\u00e1dy do Prahy a Pra\u017esk\u00e9m povst\u00e1n\u00ed. P\u0159edev\u0161\u00edm nat\u00e1\u010den\u00ed druh\u00e9ho d\u00edlu triptychu, Sokolova, se odehr\u00e1valo v\u00a0t\u011b\u017ek\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch v\u00a0Sov\u011btsk\u00e9m svazu, k\u00a0obt\u00ed\u017e\u00edm \u010desk\u00e9ho \u0161t\u00e1bu p\u0159isp\u011bla z\u00a0velk\u00e9 m\u00edry i neprofesionalita sov\u011btsk\u00fdch koleg\u016f.<\/p>\r\n

V osmdes\u00e1t\u00fdch letech zpracov\u00e1val V\u00e1vra p\u0159edev\u0161\u00edm n\u00e1m\u011bty spisovatele M. V. Kratochv\u00edla, vr\u00e1til se tedy k\u00a0osv\u011bd\u010den\u00e9 spolupr\u00e1ci z\u00a0filmu Kladivo na \u010darod\u011bjnice z\u00a0konce let \u0161edes\u00e1t\u00fdch. Vznikly tak postupn\u011b Putov\u00e1n\u00ed Jana Amose (1980), Komediant (1984), Veronika (1985) i posledn\u00ed V\u00e1vr\u016fv celove\u010dern\u00ed film Evropa tan\u010dila val\u010d\u00edk (1989). Mezit\u00edm si V\u00e1vra \u201eodsko\u010dil\u201c i k\u00a0dal\u0161\u00edmu zn\u00e1m\u00e9mu, Franti\u0161ku Hrub\u00ednovi, p\u0159i filmov\u00e9 adaptaci jeho divadeln\u00ed hry Old\u0159ich a Bo\u017eena odehr\u00e1vaj\u00edc\u00ed se na \u00fasvitu \u010desk\u00fdch d\u011bjin. Filmem Temn\u00e9 slunce (1980) se pak znovu vr\u00e1til k\u00a0ji\u017e jednou zpracovan\u00e9mu rom\u00e1nu Karla \u010capka Krakatit.<\/p>\r\n

V\u00fdznamnou stopu v\u00a0d\u011bjin\u00e1ch \u010desk\u00e9 kinematografie zanechal V\u00e1vra nejen svou vlastn\u00ed tvorbou, ale i pedagogickou \u010dinnost\u00ed na pra\u017esk\u00e9 FAMU. Na fakultu nastoupil v\u00a0akademick\u00e9m roce 1957\/58 a p\u0159inesl sem novou koncepci v\u00fduky i p\u0159ij\u00edmac\u00edho \u0159\u00edzen\u00ed. Jeho kolegy v\u00a0pedagogick\u00e9m sboru \u0161koly byli nap\u0159\u00edklad Karel Kachy\u0148a, Bo\u0159ivoj Zeman, Karel H\u0151ger nebo Milan Kundera. Prvn\u00edmi absolventy veden\u00fdmi V\u00e1vrou byla siln\u00e1 generace re\u017eis\u00e9r\u016f Chytilov\u00e1, Schorm, Schmidt, Menzel a Merta. V\u00a0roce 1963 byl V\u00e1vra jmenov\u00e1n \u0159\u00e1dn\u00fdm profesorem fakulty. I p\u0159es snahy V\u00e1vru b\u011bhem normalizace z\u00a0fakulty odstranit, zde p\u016fsobil pades\u00e1t let a\u017e do roku 2008.<\/p>\r\n

Z\u00a0prvn\u00edho man\u017eelstv\u00ed m\u011bl Otakar V\u00e1vra syna Ji\u0159\u00edho. Na po\u010d\u00e1tku sedmdes\u00e1t\u00fdch let se sezn\u00e1mil se svou studentkou z\u00a0FAMU Jitkou N\u011bmcovou (*1950), kter\u00e1 se stala jeho druhou man\u017eelkou, a n\u011bkolik desetilet\u00ed spolu \u017eili v\u00a0hole\u0161ovick\u00e9 ulici U Smaltovny. Titul \u010destn\u00e9ho ob\u010dana obdr\u017eel Otakar V\u00e1vra v\u00a0roce 2008. Zem\u0159el po kr\u00e1tk\u00e9 nemoci ve v\u011bku sta let 15. z\u00e1\u0159\u00ed 2011.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n doc. MUDr. Vilibald VLADYKA, CSc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nl\u00e9ka\u0159 a pedagog<\/em>
\r\n* 17. 7. 1923 Brno
\r\n\u2020 19. 12. 2021 Praha
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Vilibald Vladyka se narodil 17. \u010dervence 1923 v\u00a0Brn\u011b rodi\u010d\u016fm Vilbaldovi a Olze. Gymn\u00e1zium absolvoval v\u00a0T\u0159eb\u00ed\u010di, kde maturoval na ja\u0159e roku 1942. Po maturit\u011b ho p\u0159ed hroz\u00edc\u00edm tot\u00e1ln\u00edm nasazen\u00edm v\u00a0N\u011bmecku zachr\u00e1nil str\u00fdc, kter\u00fd tehdy pracoval jako person\u00e1ln\u00ed \u0159editel K\u0159i\u017e\u00edkovy tov\u00e1rny na Sm\u00edchov\u011b a zajistil zde synovci m\u00edsto skladn\u00edka.<\/p>\r\n

Po osvobozen\u00ed v\u00a0roce 1945 se Vilibald zapsal na studia na l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakult\u011b v\u00a0Praze, promoval roku 1950. P\u0159i studi\u00edch se sezn\u00e1mil a v\u00a0roce 1949 se o\u017eenil s\u00a0kolegyn\u00ed z fakulty Jaroslavou, rozenou Taiblovou, kter\u00e1 se v\u00a0pozd\u011bj\u0161\u00edch letech prosadila jako o\u010dn\u00ed l\u00e9ka\u0159ka, vyu\u010dovala tak\u00e9 pregradu\u00e1ln\u00ed i postgradu\u00e1ln\u00ed adepty t\u00e9to l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 specializace na O\u010dn\u00ed klinice 1. LF UK. V roce 2015 j\u00ed byl ud\u011blen titul Ryt\u00ed\u0159ka l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho stavu. Zem\u0159ela 3. dubna 2018.<\/p>\r\n

Svou l\u00e9ka\u0159skou kari\u00e9ru zah\u00e1jili man\u017eel\u00e9 Vladykovi na z\u00e1klad\u011b tehdy povinn\u00fdch tzv. um\u00edst\u011bnek v\u00a0Pardubic\u00edch. Pr\u00e1ci v\u00a0Praze z\u00edskala nejprve Jaroslava, pozd\u011bji i Vilibald, kter\u00e9mu se poda\u0159ilo p\u0159ej\u00edt z\u00a0v\u00fdchodn\u00edch \u010cech na neurologick\u00e9\u00a0 odd\u011blen\u00ed \u00dast\u0159edn\u00ed vojensk\u00e9 nemocnice (\u00daVN) v\u00a0Praze-St\u0159e\u0161ovic\u00edch. Po roce dostal nab\u00eddku od legendy \u010desk\u00e9 neurochirurgie Zde\u0148ka Kunce (1908\u20131985) st\u00e1t se konzili\u00e1\u0159em na specializovan\u00e9m neurochirurgick\u00e9m pracovi\u0161ti v\u00a0r\u00e1mci \u00daVN. Spolupr\u00e1ce s\u00a0t\u00edmto odborn\u00edkem byla pro doktora Vladyku inspiruj\u00edc\u00ed a ovlivnila v podstat\u011b cel\u00fd jeho profesn\u00ed \u017eivot.<\/p>\r\n

Pr\u00e1ce na tomto odd\u011blen\u00ed znamenala pro Vladyku tak\u00e9 mo\u017enost specializovat se na tzv. stereotaktickou neurochirurgii (stereotaxe neboli stereotaktick\u00e1 neurochirurgie je minim\u00e1ln\u011b invazivn\u00ed neurochirurgick\u00e1 metoda, kter\u00e1 umo\u017e\u0148uje mal\u00fdmi opera\u010dn\u00edmi p\u0159\u00edstupy zasahovat c\u00edle v nitrolebn\u00edm prostoru), kter\u00e1 se tehdy\u00a0 za\u010dala prosazovat jako metoda k\u00a0potla\u010dov\u00e1n\u00ed ne\u017e\u00e1douc\u00edch symptom\u016f chorob, je\u017e maj\u00ed sv\u016fj p\u016fvod v\u00a0\u010dinnosti mozku (nap\u0159. Parkinsonova nemoc, epilepsie nebo t\u011b\u017ek\u00e9 psychoneurotick\u00e9 poruchy). D\u00edky kontakt\u016fm profesora Zde\u0148ka Kunce v\u00a0zahrani\u010d\u00ed se poda\u0159ilo z\u00edskat p\u0159\u00edstroj, kter\u00fd umo\u017e\u0148oval prov\u00e1d\u011bn\u00ed t\u011bchto stereotaktick\u00fdch operac\u00ed. Prvn\u00ed z\u00e1krok uskute\u010dnil doktor Vladyka v\u00a0roce 1958, celkem jich b\u011bhem t\u0159iceti let na tomto pracovi\u0161ti provedl v\u00edce ne\u017e tis\u00edc. Tyto v\u00fdkony vy\u017eadovaly velkou p\u0159esnost a spolupr\u00e1ci n\u011bkolika l\u00e9ka\u0159\u016f r\u016fzn\u00fdch specializac\u00ed. B\u011bhem \u0161edes\u00e1t\u00fdch let dostal doktor Vladyka mo\u017enost vycestovat dvakr\u00e1t na st\u00e1\u017ee do Francie. Prvn\u00ed pro\u017eil v\u00a0roce 1964 na neurochirurgii v pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 nemocnici sv. Anny. Jednalo se o stipendium Sv\u011btov\u00e9 zdravotnick\u00e9 organizace (WHO), seznamoval se zde s\u00a0tehdy modern\u00edmi metodami sv\u00fdch francouzsk\u00fdch koleg\u016f.\u00a0 V\u00a0roce 1968 pak p\u016fsobil op\u011bt v\u00a0Pa\u0159\u00ed\u017ei, tentokr\u00e1t na specializovan\u00e9m neurofyziologick\u00e9m\u00a0 pracovi\u0161ti u profesora Scherrera na tam\u011bj\u0161\u00ed univerzit\u011b. Tento pobyt v\u00a0zahrani\u010d\u00ed se \u010dasov\u011b p\u0159ekr\u00fdval se srpnov\u00fdmi ud\u00e1lostmi v\u00a0tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku. V\u00a0\u0161edes\u00e1t\u00fdch letech tak\u00e9 z\u00edskal\u00a0 titul kandid\u00e1ta v\u011bd (1962) a obh\u00e1jil docenturu (1968). V\u00a0roce 1988 dosahuje doktor Vladyka d\u016fchodov\u00e9ho v\u011bku, je mu v\u0161ak nab\u00eddnuta pr\u00e1ce na polovi\u010dn\u00ed \u00favazek na 1. LF UK, kterou\u00a0 p\u0159ijal.<\/p>\r\n

V\u00fdznamn\u00fdm zlomem ve Vladykov\u011b profesn\u00ed kari\u00e9\u0159e byl na po\u010d\u00e1tku devades\u00e1t\u00fdch let n\u00e1kup Leksellova gama no\u017ee pro Nemocnici Na Homolce. V\u00a0porevolu\u010dn\u00ed euforii uspo\u0159\u00e1dala Nadace Charty 77 \u00fasp\u011b\u0161nou celon\u00e1rodn\u00ed\u00a0 sb\u00edrku na zakoupen\u00ed tohoto unik\u00e1tn\u00edho p\u0159\u00edstroje. N\u016f\u017e vyu\u017e\u00edv\u00e1 gama paprsky, kter\u00e9 jsou s\u00a0vysokou p\u0159esnost\u00ed zac\u00edleny na chorobn\u00e9 lo\u017eisko. Jedn\u00e1 se tedy o neinvazivn\u00ed l\u00e9\u010dbu, kter\u00e1 je k\u00a0pacientovi velice \u0161etrn\u00e1 a zpravidla nevy\u017eaduje\u00a0 \u017e\u00e1dnou rekonvalescenci. Pou\u017e\u00edv\u00e1 se pro l\u00e9\u010dbu zhoubn\u00fdch i nezhoubn\u00fdch n\u00e1dor\u016f v\u00a0oblasti mozku, \u00fasp\u011b\u0161nost t\u011bchto z\u00e1krok\u016f se dlouhodob\u011b pohybuje nad 90 % vyl\u00e9\u010den\u00fdch pacient\u016f. Gama n\u016f\u017e ov\u0161em pom\u00e1h\u00e1 i nemocn\u00fdm s\u00a0funk\u010dn\u00edmi onemocn\u011bn\u00edmi mozku, nej\u010dast\u011bji s bolest\u00ed trojklann\u00e9ho nervu. Pro proveden\u00ed z\u00e1kroku je pot\u0159eba spolupr\u00e1ce n\u011bkolika l\u00e9ka\u0159\u016f-specialist\u016f \u2013 neurochirurga, neuroradiologa, radiofyzika a radioonkologa.\u00a0\u00a0<\/p>\r\n

Prvn\u00ed operace t\u00edmto unik\u00e1tn\u00edm\u00a0 p\u0159\u00edstrojem byla provedena v\u00a0\u0159\u00edjnu 1992. Od po\u010d\u00e1tku a\u017e do roku 1998 st\u00e1l MUDr. Vladyka v\u00a0\u010dele odd\u011blen\u00ed stereotaktick\u00e9 a radia\u010dn\u00ed neurochirurgie, v\u00fdznamn\u011b se tedy pod\u00edlel na zav\u00e1d\u011bn\u00ed t\u00e9to modern\u00ed l\u00e9\u010dby a formoval t\u00fdm l\u00e9ka\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed na odd\u011blen\u00ed\u00a0 dodnes pracuj\u00ed. Toto pracovi\u0161t\u011b se b\u011bhem t\u00e9m\u011b\u0159 dvou des\u00edtek let stalo velice uzn\u00e1van\u00fdm v\u00a0cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, a to jak z\u00a0hlediska kvality l\u00e9\u010dby, tak i z hlediska mno\u017estv\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyl\u00e9\u010den\u00fdch pacient\u016f. D\u016fkazem t\u00e9to kvality bylo ud\u011blen\u00ed ceny Pioneers of the radiosurgery award kolektivu pracovn\u00edk\u016f odd\u011blen\u00ed v\u00a0roce 2004. Na ja\u0159e roku 2010 byl proveden operativn\u00ed z\u00e1krok na desetitis\u00edc\u00edm pacientovi.<\/p>\r\n

Krom\u011b vlastn\u00ed l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 praxe se MUDr. Vilibald Vladyka\u00a0b\u011bhem sv\u00e9 bohat\u00e9 kari\u00e9ry v\u011bnoval i publika\u010dn\u00ed \u010dinnosti. Pod\u00edlel se na vytvo\u0159en\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 160 v\u011bdeck\u00fdch publikac\u00ed a \u010dl\u00e1nk\u016f v\u00a0odborn\u00fdch periodik\u00e1ch (u 29 z nich jako jedin\u00fd nebo prvn\u00ed autor), napsal dv\u011b samostatn\u00e9 monografie (Stereotaxe v\u00a0neurochirurgii a Jak \u010delit Parkinsonov\u011b chorob\u011b) a p\u0159isp\u011bl do n\u011bkolika dal\u0161\u00edch. Krom\u011b publikov\u00e1n\u00ed vyu\u010doval MUDr. Vladyka v\u00a0letech 1957\u20131988\u00a0 i na 1. LF UK v\u00a0Praze. Byl \u010dlenem mnoha profesn\u00edch i odborn\u00fdch organizac\u00ed \u2013 dlouholet\u00fdm \u010dlenem a v\u011bdeck\u00fdm sekret\u00e1\u0159em \u010desk\u00e9 neurologick\u00e9 spole\u010dnosti, po\u010d\u00e1tkem sedmdes\u00e1t\u00fdch let byl zakl\u00e1daj\u00edc\u00edm \u010dlenem Evropsk\u00e9 spole\u010dnosti stereotaktick\u00e9 a funk\u010dn\u00ed neurochirurgie.<\/p>\r\n

Spolu s\u00a0man\u017eelkou Jaroslavou \u017eil Vilibald Vladyka v\u00a0Praze 7 od roku 1955. Vychovali zde dceru Helenu, kter\u00e1 v\u00a0sou\u010dasnosti p\u016fsob\u00ed jako docentka lingvistiky na univerzit\u011b v\u00a0Helsink\u00e1ch. Jeden z\u00a0vnuk\u016f, Martin, se rozhodl pokra\u010dovat v\u00a0d\u011bdov\u011b tradici a stal se l\u00e9ka\u0159em-neurochirurgem.<\/p>\r\n

\u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 obdr\u017eel doc. MUDr. Vilibald Vladyka, CSc., v\u00a0roce 2005.\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Emil VIKLICK\u00dd <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nhudebn\u00edk a skladatel<\/em>
\r\n* 23. 11. 1948 Olomouc<\/em><\/p>\r\n

Emil Viklick\u00fd se narodil v\u00a0Olomouci v\u00a0listopadu 1948. Poch\u00e1zel z\u00a0um\u011bleck\u00e9 rodiny, otec byl profesorem v\u00fdtvarn\u00e9 v\u00fdchovy na olomouck\u00e9 univerzit\u011b, p\u0159ed V\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fanorem 1948 pracoval jako asistent Jana Zrzav\u00e9ho. Str\u00fdc Viktor byl obl\u00edben\u00fdm portr\u00e9tistou. Od d\u011btstv\u00ed se Viklick\u00fd v\u011bnoval sv\u00e9mu obl\u00edben\u00e9mu n\u00e1stroji \u2013 pi\u00e1nu, jeho prvn\u00ed u\u010ditelkou byla Libu\u0161e Fiur\u00e1\u0161kov\u00e1. Ji\u017e b\u011bhem st\u0159edo\u0161kolsk\u00fdch studi\u00ed si p\u0159ivyd\u011bl\u00e1val na plesech a z\u00e1bav\u00e1ch jako hr\u00e1\u010d v\u00a0big bandu V\u011broslava Mel\u010d\u00e1ka v\u00a0Olomouci a okol\u00ed. Po maturit\u011b na Slovansk\u00e9m gymn\u00e1ziu v\u00a0Olomouci za\u010dal studovat tamt\u00e9\u017e na P\u0159\u00edrodov\u011bdeck\u00e9 fakult\u011b Univerzity Palack\u00e9ho obor numerick\u00e1 matematika, kter\u00fd \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ukon\u010dil v\u00a0roce 1971. Oboru se ov\u0161em nikdy profesion\u00e1ln\u011b nev\u011bnoval, vydal se sm\u011brem ke kari\u00e9\u0159e hudebn\u00edka.<\/p>\r\n

Vojenskou slu\u017ebu si \u201eodkroutil\u201c v Arm\u00e1dn\u00edm um\u011bleck\u00e9m souboru \u2013 v\u00a0jazzov\u011b orientovan\u00e9m orchestru Zde\u0148ka Nejedl\u00e9ho. B\u011bhem tohoto anga\u017em\u00e1 se mu poda\u0159ilo nav\u00e1zat kontakty s\u00a0pra\u017eskou \u00a0jazzovou sc\u00e9nou. Po vojn\u011b, v\u00a0prvn\u00ed polovin\u011b sedmdes\u00e1t\u00fdch let, hr\u00e1l paraleln\u011b v\u00a0 profesion\u00e1ln\u00edch kapel\u00e1ch \u2013 Jazz Sanatoriu Lu\u010fka Hulana a SH quintetu pod veden\u00edm multiinstrumentalisty Karla Velebn\u00e9ho. Byl tak\u00e9 \u010dlenem jazz-rockov\u00e9 skupiny Energit kapeln\u00edka Lubo\u0161e Andr\u0161ta, se kterou v\u00a0roce 1975 nato\u010dil stejnojmennou desku. S\u00a0Andr\u0161tem tak\u00e9 pozd\u011bji koncertn\u011b vystupovali jako akustick\u00e9 duo. V\u00a0druh\u00e9 polovin\u011b dek\u00e1dy se Viklick\u00fd za\u010dal individu\u00e1ln\u011b prosazovat, v\u00a0roce 1976 zv\u00edt\u011bzil v\u00a0mezin\u00e1rodn\u00ed sout\u011b\u017ei jazzov\u00fdch pianist\u016f ve francouzsk\u00e9m Lyonu, ve stejn\u00e9m roce z\u00edskal i skladatelskou cenu Zelen\u00fd sat\u00e9n ud\u011blovanou konzervato\u0159\u00ed v\u00a0Monaku.<\/p>\r\n

Akademick\u00fd rok 1977\/78 str\u00e1vil ve Spojen\u00fdch st\u00e1tech v\u00a0Bostonu na tam\u011bj\u0161\u00ed presti\u017en\u00ed jazzov\u00e9 \u0161kole Berklee College, kde studoval kompozici a aran\u017em\u00e1. Krom\u011b vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed se mu v USA poda\u0159ilo si zahr\u00e1t v\u00a0mnoha zn\u00e1m\u00fdch klubech v\u00a0Bostonu a New Yorku. Po n\u00e1vratu dom\u016f vyu\u017eil nabyt\u00fdch znalost\u00ed a kontakt\u016f p\u0159i p\u0159\u00edprav\u011b alb Okno a Dve\u0159e, kter\u00e1 nato\u010dil za \u00fa\u010dasti sv\u00fdch bostonsk\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f \u2013 kytaristy Billa Frisella, baskytaristy Kermita Driscolla a buben\u00edka Vintona Johnsona. Prvn\u00edm velk\u00fdm \u00fasp\u011bchem v\u00a0kari\u00e9\u0159e Viklick\u00e9ho-skladatele bylo bezesporu album V\u00a0Holom\u00f3ci m\u011bst\u011b vydan\u00e9 v\u00a0roce 1978. Viklick\u00e9mu se na albu poprv\u00e9 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b poda\u0159ilo integrovat folkl\u00f3rn\u00ed prvky s\u00a0jazzovou hudbou, o \u00fasp\u011bchu desky sv\u011bd\u010d\u00ed mimo jin\u00e9 ocen\u011bn\u00ed Supraphonu za desku roku 1979.<\/p>\r\n

Po n\u00e1vratu z\u00a0USA Viklick\u00fd utvo\u0159il tak\u00e9 vlastn\u00ed hudebn\u00ed t\u011bleso, kter\u00e9 zpo\u010d\u00e1tku vystupovalo pod n\u00e1zvem \u010ceskoslovensk\u00e9 jazzov\u00e9 kvarteto, posl\u00e9ze pod kapeln\u00edkov\u00fdm jm\u00e9nem. Kvartet vystupoval na koncertech i festivalech v\u00a0tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku (Bratislavsk\u00e9 jazzov\u00e9 dny) i v\u00a0zahrani\u010d\u00ed (Jazz Ost-West Norimberk). Kari\u00e9ru v\u00a0zahrani\u010d\u00ed rozv\u00edjel Viklick\u00fd na po\u010d\u00e1tku osmdes\u00e1t\u00fdch let jako \u010dlen mezin\u00e1rodn\u011b obsazen\u00e9ho kvartetu jazzov\u00e9ho trombonisty Lou Blackburna, se kter\u00fdm koncertoval na \u010detn\u00fdch z\u00e1padoevropsk\u00fdch p\u00f3di\u00edch. Od po\u010d\u00e1tku osmdes\u00e1t\u00fdch let se tak\u00e9 datuje za\u010d\u00e1tek dosud trvaj\u00edc\u00ed spolupr\u00e1ce s\u00a0finsk\u00fdm skladatelem, trumpetistou a hr\u00e1\u010dem na kl\u00e1vesy Jarmo Sarmilou, z\u00a0Viklick\u00e9ho pobytu ve Finsku (1982\u201383) a z tohoto hudebn\u00edho partnerstv\u00ed vze\u0161la velmi cen\u011bn\u00e1 nahr\u00e1vka Confluence nebo album Finnczech Quartet, na kter\u00e9m se pod\u00edlel Viklick\u00fd jako interpret i komponista \u010d\u00e1sti hudby.<\/p>\r\n

Po\u010d\u00e1tkem devades\u00e1t\u00fdch let se Viklick\u00e9ho z\u00e1jem sto\u010dil zp\u011bt k\u00a0folkl\u00f3rn\u00ed moravsk\u00e9 hudb\u011b. Spolu s cimbalistkou a zp\u011bva\u010dkou Zuzanou Lap\u010d\u00edkovou a prim\u00e1\u0161em folkov\u00e9ho sdru\u017een\u00ed Hradi\u0161\u0165an Ji\u0159\u00edm Pavlicou zalo\u017eil v\u00a0roce 1993 p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 hudebn\u00ed sdru\u017een\u00ed Ad lib Moravia. S Lap\u010d\u00edkovou dosud nato\u010dil n\u011bkolik alb pro tuzemsk\u00e9 i zahrani\u010dn\u00ed labely, nap\u0159. v\u00a0roce 2001 desku Morava, na jej\u00ed\u017e nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159izvali je\u0161t\u011b v\u00fdznamn\u00e9ho jazzov\u00e9ho kontrabasistu George Mr\u00e1ze, \u010di Usp\u00e1vanky vydan\u00e9 ve stejn\u00e9m roce. Spole\u010dn\u011b vystupovali v\u00a0USA, Japonsku a Mexiku. Po zm\u011bn\u011b re\u017eimu v\u00a0roce 1989 se Viklick\u00e9mu d\u00edky kontakt\u016fm a vysok\u00e9mu renom\u00e9 poda\u0159ilo p\u0159il\u00e1kat celou \u0159adu p\u0159edn\u00edch jazzman\u016f k\u00a0vystupov\u00e1n\u00ed v\u00a0Praze, takto si zahr\u00e1l se Stevem Laceym, Roscoe Mirtchelem \u010di Johnem Surmanem, na piano doprov\u00e1zel tak\u00e9 autorsk\u00e9 \u010dten\u00ed beatnick\u00e9ho spisovatele Alana Ginsberga v liter\u00e1rn\u00ed kav\u00e1rn\u011b Viola v\u00a0roce 1993.<\/p>\r\n

V posledn\u00edch dvou dek\u00e1d\u00e1ch za\u010dal b\u00fdt st\u00e1le v\u00edce patrn\u00fd posun Viklick\u00e9ho skladatelsk\u00fdch aktivit sm\u011brem k\u00a0soudob\u00e9 klasick\u00e9 hudb\u011b. Po n\u011bkolika komorn\u00edch skladb\u00e1ch (\u010c\u00e1ste\u010dn\u00e1 symetrie pro fl\u00e9tnu, hoboj, basklarinet a piano, Tauromaquia pro hoboj, housle a piano, nebo Adaemus pro s\u00f3lov\u00fd hoboj) vznikl\u00fdch ji\u017e na po\u010d\u00e1tku osmdes\u00e1t\u00fdch let bylo prvn\u00edm v\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edm d\u00edlem z\u00a0tohoto hudebn\u00edho ranku album Homage to Joan Mir\u00f3 z\u00a0roku 1988, kter\u00e9 nahr\u00e1l Viklick\u00e9ho ans\u00e1mbl s Talichov\u00fdm kvartetem. Inspiraci ve v\u00fdtvarn\u00e9m um\u011bn\u00ed na\u0161el skladatel i p\u0159i komponov\u00e1n\u00ed skladeb pro album Homage to Josip Ple\u010dnik p\u0159ipraven\u00e9 u p\u0159\u00edle\u017eitosti retrospektivn\u00ed v\u00fdstavy tohoto architekta na Pra\u017esk\u00e9m hrad\u011b v\u00a0roce 2000. Deska je kompilac\u00ed skladeb pro r\u016fzn\u011b obsazen\u00e1 komorn\u00ed t\u011blesa a sbor, kl\u00ed\u010dovou vok\u00e1ln\u00ed skladbu Dopisy Ple\u010dnikovi nazp\u00edvala Magdalena Ko\u017een\u00e1. Dal\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitou kapitolou Viklick\u00e9ho tvorby v oblasti v\u00e1\u017en\u00e9 hudby jsou opery, prvn\u00ed z\u00a0nich \u2013 Faidra \u2013, podobenstv\u00ed inspirovan\u00e9 p\u0159\u00edpadem \u00fadajn\u00e9ho zn\u00e1siln\u011bn\u00ed americk\u00e9 ser\u017eantky dv\u011bma \u010desk\u00fdmi voj\u00e1ky na misi v\u00a0Bosn\u011b, m\u011bla premi\u00e9ru v\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 2000 ve St\u00e1tn\u00ed ope\u0159e Praha. O dva roky pozd\u011bji byla uvedena opera Or\u00e1\u010d a Smrt zkomponovan\u00e1 na text Jana ze \u017datce z\u00a0roku 1401. D\u00edlo uvedly i berl\u00ednsk\u00e9 opern\u00ed sc\u00e9ny Deutsches Oper a Unter den Linden. Dal\u0161\u00edm d\u00edlem z\u00a0t\u00e9to oblasti je komick\u00e1 opera M\u00e1ch\u016fv den\u00edk aneb Hynku, jak si to p\u0159edstavuje\u0161 na libreto Yohana Kaldiho, premi\u00e9rov\u011b uvedena v\u00a0kv\u011btnu 2003 v\u00a0divadle Kolowrat. Ope\u0159e \u017e\u00e1nrov\u011b p\u0159\u00edbuzn\u00fdm d\u00edlem je i melodrama Mystery of Man slo\u017een\u00e9 na texty V\u00e1clava Havla speci\u00e1ln\u011b k p\u0159\u00edle\u017eitosti otev\u0159en\u00ed Lincolnova Jazz Centre v\u00a0New Yorku v\u00a0roce 2004. Premi\u00e9ru skladby nastudoval a provedl bigband Wyntona Marsalise.<\/p>\r\n

Ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed Viklick\u00e9ho skladatelsk\u00e9 tvorby je komponov\u00e1n\u00ed filmov\u00e9 hudby. Prvn\u00edm po\u010dinem v\u00a0t\u00e9to oblasti byl hudebn\u00ed doprovod k\u00a0filmu Karla Smyczka Krajina s\u00a0n\u00e1bytkem z\u00a0roku 1986. Spolupracoval i s\u00a0n\u011bmeck\u00fdmi re\u017eis\u00e9ry Wolfem Vollmarem a Martinem Walzem, v \u010cech\u00e1ch potom s\u00a0Lordanem Zafranovi\u010dem (film M\u00e1 je pomsta z\u00a0roku 1995), za hudbu k filmu Drahom\u00edry Vihanov\u00e9 Zpr\u00e1va o putov\u00e1n\u00ed student\u016f Petra a Jakuba byl v\u00a0roce 2000 nominov\u00e1n na cenu \u010cesk\u00fd lev. V\u00a0roce 2009 slo\u017eil Viklick\u00fd hudbu k\u00a0televizn\u00edmu filmu Rytmus v\u00a0pat\u00e1ch re\u017eis\u00e9rky Andrey Sedl\u00e1\u010dkov\u00e9. Nevyh\u00fdb\u00e1 se ani tvorb\u011b hudby k\u00a0d\u011btsk\u00fdm po\u0159ad\u016fm \u2013 kup\u0159\u00edkladu k\u00a0seri\u00e1lu K\u0159e\u010dek v\u00a0no\u010dn\u00ed ko\u0161ili nebo pro animovan\u00e9 seri\u00e1ly Hugo z\u00a0hor \u010di Karafi\u00e1tovy Brou\u010dky. Prozat\u00edm posledn\u00edm anga\u017em\u00e1 na tomto poli je hudba k\u00a0nez\u00e1visl\u00e9mu sn\u00edmku Bloud\u00edm re\u017eis\u00e9ra Martina M\u00fcllera.<\/p>\r\n

\u0160k\u00e1la Viklick\u00e9ho muzikantsk\u00fdch aktivit z\u016fst\u00e1v\u00e1 nad\u00e1le velmi \u0161irok\u00e1. V\u00a0sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b koncertn\u011b vystupuje p\u0159edev\u0161\u00edm se sv\u00fdm triem, kter\u00e9 tvo\u0159\u00ed spolu s\u00a0kontrabasistou Franti\u0161kem Uhl\u00ed\u0159em a buben\u00edkem Laco Troppem. V\u00a0ned\u00e1vn\u00e9 dob\u011b vydala skupina z\u00e1znam koncertu pod n\u00e1zvem Live in Vienna. Spolupracuje i s\u00a0dal\u0161\u00edmi hudebn\u00edmi osobnostmi, nap\u0159\u00edklad s\u00a0Ivou Bittovou, d\u016fkazem budi\u017e spole\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00e9 album Moravian Gems (2007) \u010di ned\u00e1vn\u00e9 turn\u00e9 po USA (2010). V\u00fdznamn\u00fdm skladatelsk\u00fdm po\u010dinem bylo album Sinfonnieta \u2013 The Jan\u00e1\u010dek of Jazz z\u00a0roku 2009, kde Viklick\u00fd hraje na klav\u00edr a je autorem hudby, ve kter\u00e9 op\u011bt v\u00fdborn\u011b propojil prvky moravsk\u00e9ho folkl\u00f3ru s\u00a0modern\u00edm americk\u00fdm jazzem. Sou\u010d\u00e1st\u00ed desky jsou i t\u0159i Jan\u00e1\u010dkovy skladby upraven\u00e9 Viklick\u00fdm v\u00a0jazzov\u00e9m aran\u017em\u00e1.<\/p>\r\n

Emil Viklick\u00fd \u017eije s rodinou na Letn\u00e9 od konce sedmdes\u00e1t\u00fdch let. Man\u017eelka Milu\u0161e pracuje jako um\u011bleck\u00e1 \u0159editelka divadla Viola, se kter\u00fdm spolupracuje i Viklick\u00fd jako autor hudby k\u00a0p\u0159edstaven\u00edm \u010di zde na klav\u00edr doprov\u00e1z\u00ed vystupuj\u00edc\u00ed um\u011blce. V\u00fdznamn\u00e9ho skladatele sou\u010dasn\u00e9 v\u00e1\u017en\u00e9 i jazzov\u00e9 hudby a pianistu sv\u011btov\u00e9 \u00farovn\u011b Emila Viklick\u00e9ho ocenila Praha 7 ud\u011blen\u00edm \u010destn\u00e9ho ob\u010danstv\u00ed v\u00a0kv\u011btnu 2010. V\u00a0\u0159\u00edjnu 2011 obdr\u017eel z\u00a0rukou prezidenta republiky Medaili Za z\u00e1sluhy o st\u00e1t v\u00a0oblasti kultury a um\u011bn\u00ed.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Ing. Dr. tech. Josef VLACH, DrSc <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\npedagog, soudn\u00ed znalec v oboru energetiky<\/em>
\r\n* 20. 9. 1919 Plze\u0148<\/em><\/p>\r\n

Josef Vlach se narodil v\u00a0Plzni jako jedin\u00fd syn Josefa (1886\u20131971) a Marie (1890\u20131975) Vlachov\u00fdch. Otec slou\u017eil jako rotmistr v\u00a0\u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1d\u011b, matka byla v\u00a0dom\u00e1cnosti. Po skon\u010den\u00ed obecn\u00e9 \u0161koly za\u010dal studovat na plze\u0148sk\u00e9 II. \u010ds. st\u00e1tn\u00ed re\u00e1lce. Jeho spolu\u017e\u00e1kem zde byla nap\u0159\u00edklad zn\u00e1m\u00fd herec a spisovatel Miroslav Horn\u00ed\u010dek \u2013 po letech se oba se\u0161li jako soused\u00e9 v Praze 7. Od ml\u00e1d\u00ed cvi\u010dil v\u00a0Sokole, v\u011bnoval se gymnastice a lehk\u00e9 atletice, co\u017e bezesporu p\u0159isp\u011blo k\u00a0tomu, \u017ee pozd\u011bji dok\u00e1zal p\u0159e\u017e\u00edt, a\u010d zran\u011bn v\u00a0podm\u00ednk\u00e1ch koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora.<\/p>\r\n

Po maturit\u011b (1937) byl pro v\u00fdborn\u00fd prosp\u011bch a nemajetnost p\u0159ijat do presti\u017en\u00ed Hl\u00e1vkovy koleje a zapo\u010dal studia na Vysok\u00e9 \u0161kole strojn\u00ed a elektrotechnick\u00e9 \u010cVUT (dne\u0161n\u00ed fakult\u011b strojn\u00ed). Na tehdej\u0161\u00edm syst\u00e9mu v\u00fduky oce\u0148uje nejen d\u016fkladnou teoretickou p\u0159\u00edpravu a to, \u017ee tehdej\u0161\u00ed profeso\u0159i byli skute\u010dn\u00fdmi osobnostmi, ale tak\u00e9 skute\u010dnost, \u017ee studenti si museli \u201ep\u0159i\u010dichnout\u201c k\u00a0realit\u011b stroj\u00edrensk\u00fdch z\u00e1vod\u016f v\u00a0pom\u011brn\u011b rozs\u00e1hl\u00fdch \u0161koln\u00edch d\u00edln\u00e1ch. Po mobilizaci v\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 1938 se p\u0159ihl\u00e1sil a byl za\u0159azen ke st\u0159e\u017een\u00ed most\u016f v\u00a0Plzni. Je\u0161t\u011b p\u0159ed uzav\u0159en\u00edm vysok\u00fdch \u0161kol sta\u010dil slo\u017eit I. st\u00e1tn\u00ed zkou\u0161ku (Ing. C.). Mimo to se aktivn\u011b pod\u00edlel na kolejn\u00edm \u017eivot\u011b, kter\u00fd se vyzna\u010doval odporem k\u00a0okupant\u016fm. Z\u00fa\u010dastnil se i p\u0159\u00edprav a ochrany poh\u0159bu Jana Opletala, se kter\u00fdm v\u00a0prv\u00e9m roce sv\u00e9ho studia na koleji sousedil. Spolu s\u00a0ostatn\u00edmi studenty na Hl\u00e1vkov\u011b koleji byl pot\u00e9 zat\u010den a deportov\u00e1n do koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora, kde se u jednoho stolu se\u0161el se \u0161esti spolu\u017e\u00e1ky ze sv\u00e9 t\u0159\u00eddy. Tam tak\u00e9 utrp\u011bl hnisav\u00fd z\u00e1sah lev\u00e9ho kolena a p\u0159e\u010dkal i jeho operaci v\u00a0primitivn\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch t\u00e1bora. Bezprost\u0159edn\u011b n\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed \u00faraz, rozkopnut\u00e1 Achillova \u0161lacha, tentokr\u00e1t na prav\u00e9 noze, s\u00a0n\u00e1sledn\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi a tak\u00e9 operacemi, jak bezprost\u0159edn\u011b po propu\u0161t\u011bn\u00ed z\u00a0t\u00e1bora, tak i v\u00a0nov\u00e9m tis\u00edcilet\u00ed, a trvaj\u00edc\u00edmi a\u017e do dne\u0161n\u00edch dn\u016f.<\/p>\r\n

Po n\u00e1vratu z\u00a0koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora na\u0161el zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0\u017delez\u00e1rn\u00e1ch Sedlec u Star\u00e9ho Plzence. Zde nabyl zna\u010dn\u00e9 praxe v\u00a0oboru obecn\u00e9ho stroj\u00edrenstv\u00ed v\u010detn\u011b znalost\u00ed d\u00edlensk\u00e9ho provozu. Koncem v\u00e1lky v podniku pracoval ji\u017e jako samostatn\u00fd projektant p\u0159edev\u0161\u00edm zdvihac\u00edch stroj\u016f a dopravn\u00edch syst\u00e9m\u016f. Po skon\u010den\u00ed druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky se vr\u00e1til na vysokou \u0161kolu, kde vyu\u017eil znalost\u00ed z\u00a0praxe k\u00a0rychl\u00e9mu dokon\u010den\u00ed studi\u00ed. V\u00a0roce 1946 z\u00edskal titul strojn\u00edho in\u017een\u00fdra, ale u\u017e p\u0159ed dokon\u010den\u00edm studia se stal na \u010cVUT odborn\u00fdm asistentem. Vojenskou prezen\u010dn\u00ed slu\u017ebu vykonal v\u00a0letech 1946\u201347 ve \u0161kole pro z\u00e1lo\u017en\u00ed d\u016fstojn\u00edky v\u00a0Ke\u017emaroku. Na doporu\u010den\u00ed sv\u00e9ho profesora z\u00a0\u010cVUT Jana Pulkr\u00e1bka, jeho\u017e energetick\u00fdch semin\u00e1\u0159\u016f se z\u00fa\u010dast\u0148oval, dostal zam\u011bstn\u00e1n\u00ed ve V\u00fdzkumn\u00e9m \u00fastavu energetiky (EG\u00da), kde se za\u010dal v\u011bnovat oboru, kter\u00fd se stal jeho osudem \u2013 tepl\u00e1renstv\u00ed a energetick\u00e9mu hospod\u00e1\u0159stv\u00ed.<\/p>\r\n

Od roku 1950 v \u00fastavu pracoval v\u00a0r\u016fzn\u00fdch vedouc\u00edch funkc\u00edch a\u017e do roku 1983, kdy byl p\u0159eveden jako vedouc\u00ed odboru tepl\u00e1rensk\u00e9ho do tehdy nov\u011b z\u0159\u00edzen\u00e9ho vrcholov\u00e9ho V\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu palivo-energetick\u00e9ho komplexu, kde p\u016fsobil a\u017e do odchodu do d\u016fchodu v\u00a0roce 1987. D\u00e1le v\u0161ak spolupracoval s\u00a0\u00fastavem i dal\u0161\u00edmi institucemi. V\u00a0letech 1990\u20132002 m\u011bl vlastn\u00ed in\u017een\u00fdrskou firmu, kter\u00e1 \u0159e\u0161ila z\u00e1va\u017en\u00e9 a velmi rozs\u00e1hl\u00e9 zak\u00e1zky. I dnes z\u016fst\u00e1v\u00e1 nad\u00e1le v\u00a0kontaktu se sv\u00fdm oborem, v\u00a0uplynul\u00fdch letech vypracoval nebo se pod\u00edlel na studi\u00edch pro Ministerstvo pr\u016fmyslu a obchodu, st\u00e1le zpracov\u00e1v\u00e1 nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed posudky, technick\u00e9 studie a n\u00e1vrhy na \u0159e\u0161en\u00ed soustav centralizovan\u00e9ho z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed teplem.<\/p>\r\n

Nem\u00e9n\u011b bohatou \u010dinnost vyk\u00e1zal a dosud vykazuje i na poli pedagogick\u00e9m a publika\u010dn\u00edm. V\u00a0roce 1949 z\u00edskal na \u010cVUT titul Dr. tech. a v\u00a0roce 1964 tamt\u00e9\u017e obh\u00e1jil v\u011bdeck\u00fd titul doktora v\u011bd (DrSc.). V\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech p\u0159edn\u00e1\u0161el extern\u011b 7 let na Fakult\u011b stavebn\u00ed \u010cVUT p\u0159edm\u011bt stroj\u00edrenstv\u00ed a elektrotechnika. Na Fakult\u011b strojn\u00ed byl t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159icet let \u010dlenem st\u00e1tn\u00ed komise pro obhajobu diplomov\u00fdch prac\u00ed v\u00a0oboru \u201etechnika prost\u0159ed\u00ed\u201c, n\u00e1sledn\u011b p\u0159edsedou komise na kated\u0159e \u201eEnergetick\u00e9 stroje a za\u0159\u00edzen\u00ed\u201c. B\u011bhem sv\u00e9 \u010dinnosti vy\u0161kolil 18 kandid\u00e1t\u016f v\u011bd (CSc.), posuzoval habilita\u010dn\u00ed pr\u00e1ce docentsk\u00e9 i profesorsk\u00e9, byl oponentem p\u0159i obhajob\u00e1ch \u0159ady v\u011bdeck\u00fdch prac\u00ed. V\u00a0roce 1972 byl jmenov\u00e1n soudn\u00edm znalcem v\u00a0oboru tepeln\u00e1 technika, z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed teplem a tepeln\u00e9 hospod\u00e1\u0159stv\u00ed a dosud zpracoval v\u00edce ne\u017e 30 znaleck\u00fdch posudk\u016f. Svou odbornou erudici uplatnil i v\u00a0r\u00e1mci \u010cs. v\u011bdecko-technick\u00e9 spole\u010dnosti jako dlouholet\u00fd p\u0159edseda celost\u00e1tn\u00ed odborn\u00e9 skupiny tepl\u00e1rensk\u00e9 a v\u00a0letech 1969\u201371 jako p\u0159edseda celost\u00e1tn\u00ed spole\u010dnosti energetick\u00e9.<\/p>\r\n

V pr\u016fb\u011bhu let \u0159e\u0161il des\u00edtky v\u00fdzkumn\u00fdch \u00faloh i provozn\u00edch \u00fakol\u016f \u2013 celkem vypracoval nebo se pod\u00edlel na v\u00edce ne\u017e \u0161esti stech v\u00fdzkumn\u00fdch zpr\u00e1v\u00e1ch, studi\u00edch a \u010dl\u00e1nc\u00edch a tis\u00edc\u00edch kr\u00e1tk\u00fdch zpr\u00e1v\u00e1ch do zahrani\u010dn\u00edch publikac\u00ed. P\u0159ipravil tak\u00e9 des\u00edtky refer\u00e1t\u016f na konference dom\u00e1c\u00ed, zahrani\u010dn\u00ed a mezin\u00e1rodn\u00ed v\u010detn\u011b dvou sympozi\u00ed OSN, na jejich\u017e p\u0159edsednictv\u00ed se pod\u00edlel. Jako autor \u010di spoluautor napsal osm kni\u017en\u00edch publikac\u00ed, v\u010detn\u011b stat\u00ed pro N\u00e1rodn\u00ed technick\u00e9 muzeum. Jeho st\u011b\u017eejn\u00edmi d\u00edly jsou samostatn\u00e9 Tepl\u00e1renstv\u00ed (SNTL, 1972) a Z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed teplem a tepl\u00e1renstv\u00ed (SNTL, 1985). Soust\u0159edil se v\u017edy na odbornou \u010dinnost \u2013 politice se vyh\u00fdbal.<\/p>\r\n

V Praze 7 \u017eije Ing. Josef Vlach od roku 1948, s\u00a0man\u017eelkou Bla\u017eenou (1920\u20132005) m\u00e1 syna Josefa. V\u00a0letech 1990\u201396 byl p\u0159edsedou obvodn\u00edho v\u00fdboru \u010cesk\u00e9ho svazu bojovn\u00edk\u016f za svobodu, pro velk\u00e9 pracovn\u00ed vyt\u00ed\u017een\u00ed pozd\u011bji p\u0159e\u0161el do funkce m\u00edstop\u0159edsedy. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 bylo Ing. Dr. Josefu Vlachovi, DrSc. ud\u011bleno v\u00a0kv\u011btnu 2005.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n svobodn\u00edk v. v. Viktor WELLEM\u00cdN <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nvoj\u00e1k, veter\u00e1n II. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky<\/em>
\r\n* 24. 3. 1923 Praha<\/em>
\r\n\u2020 19. 8. 2020 Praha<\/em><\/p>\r\n

Viktor Wellem\u00edn se narodil 24. b\u0159ezna 1923 v pra\u017esk\u00e9 \u017eidovsk\u00e9 rodin\u011b. Jeho otec pracoval jako obchodn\u00edk s mal\u00ed\u0159sk\u00fdmi barvami s \u010dil\u00fdmi kontakty na Rakousko. Proto se stal po an\u0161lusu Rakouska byt Wellem\u00ednov\u00fdch prvn\u00ed stanic\u00ed pro \u0159adu \u017eidovsk\u00fdch emigrant\u016f z Rakouska a rodina tak m\u011bla \u0161anci dozv\u011bd\u011bt se z\u00e1hy o nacistick\u00fdch zlo\u010dinech p\u00e1chan\u00fdch na \u017didech. V obdob\u00ed po vzniku protektor\u00e1tu se proto rodi\u010de sna\u017eili zajistit Viktorovi i jeho star\u0161\u00edmu bratru Adolfovi (1919\u20131974) odchod do Palestiny. Po mnoha peripeti\u00edch se oba brat\u0159i dostali do Rumunska a nastoupili\u00a0 na tureckou lo\u010f, kter\u00e1 je m\u011bla odv\u00e9zt do Palestiny. B\u011bhem plavby v\u0161ak byla zadr\u017eena anglickou v\u00e1le\u010dnou lod\u00ed a uprchl\u00edci v\u010detn\u011b Wellem\u00edna byli internov\u00e1ni v zajateck\u00e9m t\u00e1bo\u0159e v Haif\u011b. Po uzn\u00e1n\u00ed lond\u00fdnsk\u00e9\u00a0 exilov\u00e9 vl\u00e1dy a vytvo\u0159en\u00ed \u010ds. zahrani\u010dn\u00ed jednotky byl Viktor odveden ( 14. 5. 1942). Z\u00e1hy po za\u0159azen\u00ed k jednotce se Wellem\u00edn nakazil furunkul\u00f3zou, co\u017e odd\u00e1lilo jeho n\u00e1stup k bojov\u00fdm jednotk\u00e1m u Tobruku. Po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch se zotavil a odjel do Tobruku. Byl za\u0159azen\u00a0 k protileteck\u00e9 \u010det\u011b, kde obsluhoval d\u011bla Bofors. V roce 1943 se s ostatn\u00edmi \u010ds. voj\u00e1ky komplikovan\u011b dostal zp\u011bt do Anglie. Zde byl po p\u0159eorganizov\u00e1n\u00ed jednotky za\u0159azen spolu s bratrem k motorizovan\u00e9 jednotce a absolvoval v\u00fdcvik p\u0159ed dal\u0161\u00edm bojov\u00fdm nasazen\u00edm. K n\u011bmu do\u0161lo v r\u00e1mci \u010ceskoslovensk\u00e9 obrn\u011bn\u00e9 brig\u00e1dy p\u0159i invazi do Francie v l\u00e9t\u011b 1944. Symbolicky se dne 28. \u0159\u00edjna 1944 p\u0159i v\u00fdro\u010d\u00ed vzniku\u00a0 \u010cSR dobrovoln\u011b p\u0159ihl\u00e1sil k \u00fa\u010dasti na bojov\u00e9 akci p\u0159i obl\u00e9h\u00e1n\u00ed m\u011bsta Dunkerque. P\u0159i akci byl v\u0161ak t\u011b\u017ece ran\u011bn minou, po nejnutn\u011bj\u0161\u00edm o\u0161et\u0159en\u00ed byl transportov\u00e1n zp\u011bt do Anglie. Po rekonvalescenci byl za\u0159azen\u00a0 k n\u00e1hradn\u00ed jednotce pobl\u00ed\u017e Lond\u00fdna, kde ho zastihl i konec v\u00e1lky.<\/p>\r\n

Po n\u00e1vratu do Prahy ji\u017e nenalezl sv\u00e9 rodi\u010de ani v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st p\u0159\u00edbuzenstva \u2013 v\u0161ichni zahynuli v koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech. Nepoda\u0159ilo se mu z\u00edskat zp\u011bt ani rodinnou firmu. Zam\u011bstn\u00e1n\u00ed z\u00edskal nejprve jako \u00fa\u010detn\u00ed u firmy V Koz\u00e1k, posl\u00e9ze v Gramofonov\u00fdch z\u00e1vodech. V Praze 7 \u017eil v\u00edce ne\u017e \u0161edes\u00e1t let.\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0\u00a0
\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/p>\r\n

\r\n
\r\n

\r\n prof. Ing. Rudolf ZAHRADN\u00cdK, DrSc., dr. h. c. mult. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nv\u011bdec a pedagog<\/em>
\r\n* 20. 10. 1928 Bratislava
\r\n\u2020 31. 10. 2020\u00a0
\r\n<\/em><\/p>\r\n

Rudolf Zahradn\u00edk se narodil v\u00a0\u0159\u00edjnu 1928 v\u00a0Bratislav\u011b, kde jeho otec Rudolf st. p\u016fsobil jako d\u016fstojn\u00edk \u010ceskoslovensk\u00e9 arm\u00e1dy u 153. d\u011blost\u0159eleck\u00e9ho protiletadlov\u00e9ho pluku. Kv\u016fli vojensk\u00e9 kari\u00e9\u0159e otce se rodina \u2013 otec, matka Jind\u0159i\u0161ka (1903\u201376), Rudolf a sestra Zora (*1933) \u2013 po n\u011bkolika letech p\u0159est\u011bhovala do Pie\u0161\u0165an a t\u011bsn\u011b po obsazen\u00ed zem\u011b N\u011bmci zakotvila v\u00a0Praze. \u0160koln\u00ed doch\u00e1zku tedy Rudolf zah\u00e1jil na Slovensku, po p\u0159es\u00eddlen\u00ed do Prahy nav\u0161t\u011bvoval obecnou \u0161kolu na Hanspaulce. V\u00a0roce 1939 se stal studentem gymn\u00e1zia ve Sl\u00e1dkov\u011b ulici pobl\u00ed\u017e Letensk\u00e9ho n\u00e1m\u011bst\u00ed, s\u00a0rodi\u010di a sestrou tehdy \u017eil nedaleko \u2013 ve Skuhersk\u00e9ho ulici (dnes pplk. Sochora).<\/p>\r\n

P\u0159ed za\u010d\u00e1tkem v\u00e1lky se stal nad\u0161en\u00fdm skautem, v\u00a0dob\u011b protektor\u00e1tu, kdy byla \u010dinnost t\u00e9to organizace zak\u00e1z\u00e1na, pat\u0159il do neofici\u00e1ln\u00edho odd\u00edlu veden\u00e9ho legend\u00e1rn\u00edm Jaroslavem Foglarem. Od \u00fatl\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed tak\u00e9 projevoval zna\u010dn\u00fd z\u00e1jem o chemii, proto nebylo p\u0159ekvapen\u00edm, \u017ee v\u00a0roce 1944 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b slo\u017eil p\u0159ij\u00edmac\u00ed zkou\u0161ky na Vy\u0161\u0161\u00ed pr\u016fmyslovou \u0161kolu chemickou v\u00a0Betl\u00e9msk\u00e9 ulici. Na konci v\u00e1lky se nevyhnul tot\u00e1ln\u00edmu nasazen\u00ed, byl vysl\u00e1n na kop\u00e1n\u00ed z\u00e1kop\u016f u Brna, na\u0161t\u011bst\u00ed pro n\u011bj v\u0161ak nem\u011bla tato pr\u00e1ce dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. B\u011bhem Pra\u017esk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed se sezn\u00e1mil se svou budouc\u00ed \u017eenou Milenou (*1931), se kterou se o\u017eenil v\u00a0roce 1954. O \u010dty\u0159i roky pozd\u011bji se man\u017eel\u016fm narodila dcera Milena.<\/p>\r\n

I dal\u0161\u00ed Zahradn\u00edkova studijn\u00ed dr\u00e1ha sm\u011b\u0159ovala k\u00a0jeho obl\u00edben\u00e9mu oboru \u2013 na podzim 1948 za\u010dal studovat na Vysok\u00e9 \u0161kole chemicko-technologick\u00e9, kde se specializoval na fyzik\u00e1ln\u00ed chemii. Zahradn\u00edkova studia v\u0161ak zkomplikovalo nucen\u00e9 p\u0159est\u011bhov\u00e1n\u00ed rodiny do \u010cel\u00e1kovic. Vysoko\u0161kolsk\u00e1 studia dokon\u010dil v\u00a0roce 1952, v\u00a0jeho v\u00fdstupn\u00edm k\u00e1drov\u00e9m posudku bylo v\u0161ak uvedeno, \u017ee se nem\u016f\u017ee st\u00e1t aspirantem ani asistentem, co\u017e Zahradn\u00edkovi na dlouh\u00e1 l\u00e9ta zamezilo v\u00a0pedagogick\u00e9 \u010dinnosti. Ve stejn\u00e9m roce za\u010dal pracovat v \u00dastavu hygieny pr\u00e1ce a chorob z\u00a0povol\u00e1n\u00ed. Dal\u0161\u00edch dev\u011bt let se zde v\u011bnoval p\u0159edev\u0161\u00edm studiu vztah\u016f mezi strukturou a biologickou \u00fa\u010dinnost\u00ed organick\u00fdch slou\u010denin. V\u00a0roce 1956 z\u00edskal titul kandid\u00e1ta v\u011bd. V\u00a0roce 1961 nastoupil do \u00dastavu fyzik\u00e1ln\u00ed chemie a elektrochemie \u010cSAV a p\u016fsobil zde a\u017e do roku 1989 jako vedouc\u00ed skupiny pro aplikovanou kvantovou chemii, co\u017e je obor teoretick\u00e9 chemie, kter\u00fd vyu\u017e\u00edv\u00e1 kvantovou mechaniku k\u00a0\u0159e\u0161en\u00ed chemick\u00fdch probl\u00e9m\u016f. Jednou z\u00a0nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch oblast\u00ed kvantov\u00e9 chemie je popis chov\u00e1n\u00ed elektron\u016f v\u00a0atomech a molekul\u00e1ch, vliv na jejich reaktivitu a optick\u00e9 vlastnosti. Obor kvantov\u00e9 chemie tehdy p\u0159edstavoval, nejen v\u00a0\u010ceskoslovensku, oblast v\u011bdy ve st\u00e1diu sv\u00e9ho zrodu. B\u011bhem \u0161edes\u00e1t\u00fdch let ji tak\u00e9 Rudolf Zahradn\u00edk p\u0159edn\u00e1\u0161el jako hostuj\u00edc\u00ed profesor na univerzit\u00e1ch ve W\u00fcrzburgu (1965), Darmstadtu (1966) a v\u00a0roce 1967 v Giessenu a Groningenu, dal\u0161\u00ed hostuj\u00edc\u00ed profesury n\u00e1sledovaly pozd\u011bji. V\u00a0tomto obdob\u00ed tak\u00e9 zah\u00e1jil pedagogickou kari\u00e9ru doma \u2013 za\u010dal vyu\u010dovat na P\u0159\u00edrodov\u011bdeck\u00e9 fakult\u011b UK, i kdy\u017e tato jeho \u010dinnost byla v\u00a0pr\u016fb\u011bhu normalizace n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159eru\u0161ena z\u00e1kazy z\u00a0politick\u00fdch d\u016fvod\u016f. \u0158\u00e1dn\u00fdm profesorem na tomto vysok\u00e9m u\u010den\u00ed se stal a\u017e po roce 1989.<\/p>\r\n

V\u00a0roce 1990 se Rudolf Zahradn\u00edk stal \u0159editelem \u00dastavu fyzik\u00e1ln\u00ed chemie Jaroslava Heyrovsk\u00e9ho p\u0159i \u010cSAV (pozd\u011bji AV \u010cR). V\u00a0\u00fanoru 1993 byl zvolen Akademick\u00fdm sn\u011bmem prvn\u00edm p\u0159edsedou Akademie v\u011bd \u010cesk\u00e9 republiky. Jeho c\u00edlem bylo o\u010distit tuto instituci od balastu a transformovat ji v\u00a0modern\u00ed, konkurenceschopnou v\u00fdzkumnou instituci. V\u00a0\u010dele Akademie v\u011bd z\u016fstal a\u017e do roku 2001, jej\u00edm \u010destn\u00fdm p\u0159edsedou z\u016fst\u00e1v\u00e1 dodnes. Po\u010d\u00e1tkem devades\u00e1t\u00fdch let zalo\u017eil spolu s\u00a0profesorem Otto Wichterlem a\u00a0podporou prezidenta V\u00e1clava Havla U\u010denou spole\u010dnost \u010cR, kter\u00e1 sdru\u017euje v\u00edce ne\u017e osm des\u00edtek nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch reprezentant\u016f \u010desk\u00e9 v\u011bdy v\u0161ech obor\u016f, v\u00a0letech 1994\u201397 byl jej\u00edm p\u0159edsedou. Posledn\u00ed l\u00e9ta usiluje profesor Zahradn\u00edk o to, aby podpora \u0161kolstv\u00ed, vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed a v\u011bdy nebyla proklamov\u00e1na pouze p\u0159ed volbami, ale stala se skute\u010dnou sou\u010d\u00e1st\u00ed politiky \u010cR.<\/p>\r\n

S\u00a0v\u011bdeckou kari\u00e9rou profesora Zahradn\u00edka souvis\u00ed i jeho bohat\u00e1 publika\u010dn\u00ed \u010dinnost. Jako hlavn\u00ed autor \u010di spoluautor se pod\u00edlel na vzniku v\u00edce ne\u017e 380 odborn\u00fdch publikac\u00ed. Krom\u011b t\u011bchto odborn\u00fdch prac\u00ed vy\u0161la v\u00a0devades\u00e1t\u00fdch letech v nakladatelstv\u00ed Academia kniha My\u0161len\u00ed jako v\u00e1\u0161e\u0148, obs\u00e1hl\u00fd rozhovor, kter\u00fd s\u00a0profesorem Zahradn\u00edkem vedla Lenka Jaklov\u00e1. V\u00fdb\u011br nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch Zahradn\u00edkov\u00fdch text\u016f obsahuje publikace Za vl\u00e1du rozumu z\u00a0roku 1996. U p\u0159\u00edle\u017eitosti profesorov\u00fdch osmdes\u00e1tin byla vyd\u00e1na kniha Laboratorn\u00ed den\u00edk, ve kter\u00e9 Zahradn\u00edk vhodn\u011b prol\u00edn\u00e1 vzpom\u00ednky na sv\u016fj osobn\u00ed \u017eivot, v\u011bdeckou kari\u00e9ru a jej\u00ed zam\u011b\u0159en\u00ed a n\u00e1zory na obecn\u00e9 klima panuj\u00edc\u00ed v \u010desk\u00e9 spole\u010dnosti v\u00a0posledn\u00edch \u0161edes\u00e1ti letech.<\/p>\r\n

K\u00a0dlouholet\u00e9 v\u011bdeck\u00e9 kari\u00e9\u0159e a ve\u0159ejn\u00e9 \u010dinnosti profesora Zahradn\u00edka se v\u00e1\u017ee cel\u00e1 \u0159ada ocen\u011bn\u00ed, kter\u00e1 obdr\u017eel. Z\u00a0nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch lze jmenovat Zlatou plaketu J. Heyrovsk\u00e9ho \u010cSAV (1990) nebo Voto\u010dkovu plaketu V\u0160CHT (1992). U p\u0159\u00edle\u017eitosti 80. v\u00fdro\u010d\u00ed vzniku republiky v\u00a0roce 1998 prop\u016fj\u010dil Rudolfu Zahradn\u00edkovi tehdej\u0161\u00ed prezident V\u00e1clav Havel vysok\u00e9 st\u00e1tn\u00ed vyznamen\u00e1n\u00ed \u2013 medaili Za z\u00e1sluhy. O rok pozd\u011bji mu bylo ud\u011bleno pape\u017eem Janem Pavlem II. vyznamen\u00e1n\u00ed Pro Ecclesia et Pontifice za p\u0159\u00ednos v\u00a0oblasti humanitn\u00ed a kulturn\u00ed a rakousk\u00fdm prezidentem \u010cestn\u00fd k\u0159\u00ed\u017e za z\u00e1sluhy. O velk\u00e9m v\u00fdznamu a \u0161irok\u00e9m uzn\u00e1n\u00ed Zahradn\u00edkov\u00fdch z\u00e1sluh v\u00a0oblasti kvantov\u00e9 chemie sv\u011bd\u010d\u00ed i mno\u017estv\u00ed \u010destn\u00fdch akademick\u00fdch titul\u016f a doktor\u00e1t\u016f nejen z\u00a0tuzemsk\u00fdch a evropsk\u00fdch, ale i \u00a0severoamerick\u00fdch a kanadsk\u00fdch univerzit, jako\u017e i \u010dlenstv\u00ed v\u00a0n\u011bkolika mezin\u00e1rodn\u00edch akademi\u00edch. V Praze 7 \u017eil Rudolf Zahradn\u00edk v\u00edce ne\u017e sedmdes\u00e1t let, \u010destn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed obdr\u017eel v\u00a0roce 2004. Byl tak\u00e9 \u010destn\u00fdm ob\u010danem hlavn\u00edho m\u011bsta Prahy a jiho\u010desk\u00e9 T\u0159ebon\u011b.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n RNDr. Karel Z\u00c1V\u011aTA, Csc. <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nfyzik, pedagog\u00a0<\/em>
\r\n*\u00a019. 3. 1933 Praha<\/em><\/p>\r\n

V roce 1956 absolvoval Matematicko-fyzik\u00e1ln\u00ed fakultu UK. Od t\u00e9 doby dosud pracuje ve Fyzik\u00e1ln\u00edm \u00fastavu \u010cSAV. V letech 1961\u201362 pob\u00fdval na pracovn\u00edm pobytu na univerzit\u011b v Moskv\u011b, v letech 1968\u201369 p\u016fsobil na univerzit\u011b v Marylandu v USA.\u00a0 RNDr. Z\u00e1v\u011bta se zab\u00fdv\u00e1 magnetick\u00fdmi vlastnostmi oxid\u016f, zav\u00e1d\u011bl v tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku studium amorfn\u00edch magnetik. Pod\u00edlel se na autorstv\u00ed v\u00edce ne\u017e 90 odborn\u00fdch publikac\u00ed.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n \r\n

\r\n
\r\n

\r\n Helena ZMATL\u00cdKOV\u00c1 <\/i>\r\n <\/p>\r\n \r\n <\/div>\r\n\r\n

\r\n
\r\n
\r\nilustr\u00e1torka a mal\u00ed\u0159ka<\/em>
\r\n* 19. 11. 1923 Praha<\/em>
\r\n\u2020 4. 4. 2004 Praha<\/em><\/p>\r\n

Helena Zmatl\u00edkov\u00e1 se narodila v\u00a0listopadu 1923 v\u00a0Praze. Vyr\u016fstala se sportovn\u011b zalo\u017een\u00fdmi\u00a0rodi\u010di Karlem a Helenou Wehrbergerov\u00fdmi ve\u00a0Veletr\u017en\u00ed ulici na Letn\u00e9. V\u00a0\u00fatl\u00e9m v\u011bku se Helena objevila jako d\u011btsk\u00e9 here\u010dka ve dvou filmech \u2013 v\u00a0Poh\u00e1dce m\u00e1je (1926) re\u017eis\u00e9ra Karla Antona a jako p\u011btilet\u00e1 v\u00a0dramatu Josefa Rovensk\u00e9ho \u017divotem je vedla l\u00e1ska. Na popud rodi\u010d\u016f se vyu\u010dila \u0161vadlenou, co\u017e ji ov\u0161em zcela neuspokojilo, proto se otec uvolil zaplatit j\u00ed kurzy kreslen\u00ed, kde dostala \u0161anci rozvinout sv\u016fj z\u0159ejm\u00fd talent. Toto vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed zapo\u010dala u Grigorije Musatova (1889\u20131941) v\u00a0jeho Ukrajinsk\u00e9 akademii, pot\u00e9 pokra\u010dovala v\u00a0Rotterov\u011b \u0161kole reklamn\u00ed grafiky a m\u00f3dn\u00edho n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed a v\u00a0soukrom\u00e9 grafick\u00e9 \u0161kole Officina Pragensis na Vald\u0161tejnsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed u profesora Jaroslava \u0160v\u00e1ba (1906\u201399).<\/p>\r\n

Obdob\u00ed druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky bylo dosti obt\u00ed\u017en\u00e9, rodi\u010de se rozvedli a Helena \u017eila jen se svou matkou, u\u010ditelkou n\u011bm\u010diny a angli\u010dtiny. P\u0159esto se mlad\u00e9 v\u00fdtvarnici poda\u0159ilo b\u011bhem v\u00e1le\u010dn\u00fdch \u010das\u016f z\u00edskat zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v\u00a0oboru \u2013 pracovala dva roky ve v\u00fdtvarn\u00e9m ateli\u00e9ru presti\u017en\u00edho nakladatelstv\u00ed Melantrich. Vedle stabiln\u00ed pr\u00e1ce ve vydavatelstv\u00ed se v\u011bnovala od\u011bvn\u00edmu n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed nebo vym\u00fd\u0161lela a kreslila vtipy, kter\u00e9 se sna\u017eila nab\u00edzet k\u00a0oti\u0161t\u011bn\u00ed v\u00a0novin\u00e1ch a \u010dasopisech. V\u00a0roce 1941 se jako osmn\u00e1ctilet\u00e1 vdala, vzala si pracovn\u00edka nakladatelstv\u00ed Petr (pozd\u011bji vedouc\u00edho antikvari\u00e1t\u016f a je\u0161t\u011b pozd\u011bji \u0159editele nakladatelstv\u00ed Academia) Ivo Zmatl\u00edka. Man\u017eel\u016fm se narodil syn Ivan (*1944), man\u017eelstv\u00ed v\u0161ak nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed, v\u00a0roce 1948 se Zmatl\u00edkovi rozvedli. Na konci v\u00e1lky schov\u00e1vala rodina Zmatl\u00edkov\u00fdch ve sv\u00e9m byt\u011b n\u011bkolik d\u00edvek, kter\u00fdm se poda\u0159ilo uprchnout z\u00a0koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora.<\/p>\r\n

Po skon\u010den\u00ed vl\u00e1ky se mlad\u00e9 v\u00fdtvarnici poda\u0159ilo pln\u011b prosadit na poli ilustrov\u00e1n\u00ed knih, za\u010d\u00ednala s\u00a0beletri\u00ed pro dosp\u011bl\u00e9. \u00dapln\u011b prvn\u00ed byla kn\u00ed\u017eka E. Schleinitze Deset d\u011bv\u010dat jede na sever, v\u00a0roce 1947 pak sv\u00fdmi kresbami doprovodila nap\u0159\u00edklad pov\u00eddkovou knihu Jak jsem hledal zlato, v\u00a0roce 1948 vy\u0161la poprv\u00e9 Hrub\u00ednova kn\u00ed\u017eka Pale\u010dek v nakladatelstv\u00ed Orbis (v sou\u010dasnosti je v\u00a0prodeji ji\u017e t\u0159in\u00e1ct\u00e9 vyd\u00e1n\u00ed), na sv\u00e9m kont\u011b m\u00e1 tak\u00e9 n\u011bkolik ilustrovan\u00fdch kucha\u0159ek, v\u00a0roce 1953 pak jedno z\u00a0vyd\u00e1n\u00ed Drdovy knihy M\u011bste\u010dko na dlani. Postupn\u011b se t\u011b\u017ei\u0161t\u011b jej\u00ed tvorby p\u0159esunovalo sm\u011brem k\u00a0ilustrov\u00e1n\u00ed knih pro d\u011bti a ml\u00e1de\u017e. S\u00a0grafickou \u00fapravou knih j\u00ed v\u00a0pov\u00e1le\u010dn\u00e9m obdob\u00ed pom\u00e1hal i druh\u00fd man\u017eel, v\u00fdtvarn\u00edk a grafik Zden\u011bk Seydl (1916\u201378).<\/p>\r\n

V pades\u00e1t\u00fdch letech zah\u00e1jila Zmatl\u00edkov\u00e1 spolupr\u00e1ci se\u00a0St\u00e1tn\u00edm nakladatelstv\u00edm d\u011btsk\u00e9 knihy, pozd\u011bji p\u0159ejmenovan\u00fdm na Albatros. Doslova nesmrtelnost zajistila Zmatl\u00edkov\u00e9 pr\u00e1ce na ilustrac\u00edch k\u00a0bestselleru d\u011btsk\u00e9 literatury \u0161v\u00e9dsk\u00e9 spisovatelky Astrid Lindgrenov\u00e9 D\u011bti z\u00a0Bullerbynu. Prost\u0159ednictv\u00edm ilustr\u00e1tor\u010din\u00fdch obr\u00e1zk\u016f se generace \u010desk\u00fdch d\u011bt\u00ed mohly sezn\u00e1mit s\u00a0touto knihou, v\u00a0\u010de\u0161tin\u011b byla vyd\u00e1na ji\u017e v\u00edce ne\u017e jeden\u00e1ctkr\u00e1t, naposledy v roce 2011. Podobn\u00fdch \u00fasp\u011bch\u016f dos\u00e1hly i jej\u00ed obr\u00e1zky v\u00a0knih\u00e1ch spisovatele Bohumila \u0158\u00edhy \u2013 Honz\u00edkova cesta (1954) a O letad\u00e9lku K\u00e1n\u011bti (1957) nebo s\u00e9rie d\u011btsk\u00fdch knih od Eduarda Peti\u0161ky (nap\u0159. O Jablo\u0148ce, Mart\u00ednkova \u010d\u00edtanka a dv\u011b klub\u00ed\u010dka poh\u00e1dek). Velkou oblibu si z\u00edskala kn\u00ed\u017eka Mal\u00fd princ A. de Saint-Exup\u00e9ryho s\u00a0jej\u00edmi ilustracemi, s\u00a0l\u00e1skou ilustrovala i Pol\u00e1\u010dkovu kn\u00ed\u017eku Bylo n\u00e1s p\u011bt. V\u00a0\u0161edes\u00e1t\u00fdch letech nav\u00e1zala Zmatl\u00edkov\u00e1 spolupr\u00e1ci se spisovatelem Ludv\u00edkem A\u0161kenazym, k jeho\u017e knih\u00e1m pro d\u011bti (Putov\u00e1n\u00ed za \u0161vestkovou v\u016fn\u00ed a Cestopis s\u00a0jezev\u010d\u00edkem) i pro dosp\u011bl\u00e9 (Milenci z\u00a0bedny) p\u0159ipojila sv\u00e9 obr\u00e1zky. Dal\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 pr\u00e1ci zabr\u00e1nila spisovatelova emigrace v\u00a0roce 1968. Z\u00a0velk\u00e9 \u0159ady titul\u016f, kter\u00e9 znovu a znovu vych\u00e1zej\u00ed, je t\u0159eba p\u0159ipomenout Kol\u00e1\u0159ovu obl\u00edbenou knihu Z\u00a0den\u00edku kocoura Modroo\u010dka.<\/p>\r\n

Ze jeden z\u00a0nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch po\u010din\u016f Zmatl\u00edkov\u00e9 jsou pova\u017eov\u00e1ny obr\u00e1zky ke knize italsk\u00e9ho spisovatele Antonia Collodiho Pinocchiova dobrodru\u017estv\u00ed. Nevyh\u00fdbala se v\u0161ak ani pr\u00e1ci na knih\u00e1ch \u010desk\u00fdch klasik\u016f, d\u016fkazem budi\u017e ilustrace k\u00a0poh\u00e1dk\u00e1m Bo\u017eeny N\u011bmcov\u00e9 (Bylo nebylo) \u010di K. J. Erbena (Poh\u00e1dky). Ani sv\u011btov\u00ed klasikov\u00e9 d\u011btsk\u00e9 literatury brat\u0159i Grimmov\u00e9 neu\u0161li jej\u00edmu z\u00e1jmu, v\u00fdsledkem byly jej\u00ed nezam\u011bniteln\u00e9 ilustrace v\u00a0knih\u00e1ch Zahrada poh\u00e1dek a Poh\u00e1dkov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed brat\u0159\u00ed Grimm\u016f.<\/p>\r\n

Pr\u00e1ce Heleny Zmatl\u00edkov\u00e9 se v\u0161ak neomezovala pouze na ilustrov\u00e1n\u00ed knih pro ml\u00e1de\u017e. Na televizn\u00ed obrazovce se v\u00a0roce 1983 objevily poh\u00e1dky nakreslen\u00e9 Zmatl\u00edkovou jako popul\u00e1rn\u00ed Ve\u010dern\u00ed\u010dek \u2013 Dome\u010dek u t\u0159\u00ed ko\u0165\u00e1tek, seri\u00e1l nezam\u011bniteln\u00fdm zp\u016fsobem vypr\u00e1v\u011bl Franti\u0161ek Nepil. Sv\u016fj smysl pro humor a nads\u00e1zku dok\u00e1zala Zmatl\u00edkov\u00e1 p\u0159i pr\u00e1ci na humoristick\u00fdch knih\u00e1ch ur\u010den\u00fdch pro dosp\u011bl\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e \u2013 pov\u00eddce Jind\u0159icha Plachty Pu\u010d\u00e1lkovic Amina, Pol\u00e1\u010dkovy klasiky Bylo n\u00e1s p\u011bt nebo barvit\u00e9 humoristick\u00e9 knize americk\u00e9ho autora Roarka Bradforda \u010cerno\u0161sk\u00fd P\u00e1n B\u016fh a p\u00e1ni izraelit\u00e9.<\/p>\r\n

Po roce 1989 se Zmatl\u00edkov\u00e1 spolupod\u00edlela na mnoha knih\u00e1ch vyd\u00e1van\u00fdch nakladatelstv\u00edm Artur, kter\u00e9 zalo\u017eil mal\u00ed\u0159\u010din syn Ivan. Pro tohoto nakladatele\u00a0ilustrovala celou \u0159\u00e1dku knih pro d\u011bti od Aleny Vostr\u00e9 (U n\u00e1s ve \u0160vandaluzii, Pepibubu a dal\u0161\u00ed) nebo svou obl\u00edbenou knihu z\u00a0d\u011btstv\u00ed od francouzsk\u00e9ho spisovatele Andr\u00e9ho Mauroise Zem\u011b tis\u00edce rozmar\u016f. Pro nakladatelstv\u00ed Alter p\u0159ipravila s Ji\u0159\u00edm \u017d\u00e1\u010dkem n\u011bkolik u\u010debnic pro nejmen\u0161\u00ed (Slabik\u00e1\u0159 \u010di Moje prvn\u00ed \u010d\u00edtanka), nebr\u00e1nila se ov\u0161em ani pokra\u010dov\u00e1n\u00ed spolupr\u00e1ce s\u00a0dal\u0161\u00edmi nakladateli \u2013 Albatrosem nebo Kni\u017en\u00edm klubem, kter\u00fd v\u00a0roce 2003, u p\u0159\u00edle\u017eitosti mal\u00ed\u0159\u010din\u00fdch osmdes\u00e1t\u00fdch narozenin, vydal knihu Helena Zmatl\u00edkov\u00e1 d\u011btem, v\u00fdbor z\u00a0jej\u00edho\u00a0d\u00edla pro mal\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e.<\/p>\r\n

Knihy ilustrovan\u00e9 Zmatl\u00edkovou se do\u010dkaly vyd\u00e1n\u00ed i ve v\u00edce ne\u017e dvaceti ciz\u00edch jazyc\u00edch, jej\u00ed origin\u00e1ln\u00ed kresl\u00ed\u0159sk\u00fd styl si obl\u00edbili zvl\u00e1\u0161\u0165 \u010dten\u00e1\u0159i v\u00a0Japonsku, kde st\u00e1le vych\u00e1zej\u00ed nov\u00e9 a nov\u00e9 reedice t\u011bchto knih. Celkov\u011b ilustrovala t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i stovky titul\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e v\u011bt\u0161ina z\u00a0nich se do sou\u010dasnosti do\u010dkala dal\u0161\u00edch vyd\u00e1n\u00ed. Je jedinou \u017eenou, kter\u00e1 se dostala do prvn\u00ed des\u00edtky nejvyd\u00e1van\u011bj\u0161\u00edch ilustr\u00e1tor\u016f ve dvac\u00e1t\u00e9m stolet\u00ed. Krom\u011b pr\u00e1ce na knih\u00e1ch byla realizov\u00e1na cel\u00e1 \u0159ada jej\u00edch autorsk\u00fdch v\u00fdstav, za zm\u00ednku stoj\u00ed nap\u0159. reprezentativn\u00ed v\u00fdstava u p\u0159\u00edle\u017eitosti autor\u010din\u00fdch pades\u00e1t\u00fdch narozenin, kterou zorganizovalo nakladatelstv\u00ed Albatros v\u00a0roce 1973.<\/p>\r\n

Za svou pr\u00e1ci obdr\u017eela mnoho ocen\u011bn\u00ed u n\u00e1s i v\u00a0zahrani\u010d\u00ed \u2013 nap\u0159\u00edklad ji\u017e v\u00a0pades\u00e1t\u00fdch letech titul za nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed knihu (1957 a dvakr\u00e1t v\u00a0roce 1958), zlatou medaili na sv\u011btov\u00e9 v\u00fdstav\u011b EXPO v\u00a0Bruselu (1958), japonskou cenu za d\u011btskou kulturu (1972) nebo ocen\u011bn\u00ed za nejlep\u0161\u00ed u\u010debnici v\u00a0roce 1992 a dal\u0161\u00ed. Pan\u00ed Helena Zmatl\u00edkov\u00e1 zem\u0159ela uprost\u0159ed piln\u00e9 pr\u00e1ce 4. dubna 2005. \u010cestn\u00e9 ob\u010danstv\u00ed Prahy 7 in memoriam obdr\u017eela v\u00a0kv\u011btnu 2010.<\/p>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n <\/div>\r\n ","protected":false},"excerpt":{"rendered":"[perex] Historie ud\u011blov\u00e1n\u00ed ocen\u011bn\u00ed v\u00fdznamn\u00fdm osobnostem Prahy 7 se za\u010dala ps\u00e1t v\u00a0roce 2001. Tehdej\u0161\u00ed rada m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti schv\u00e1lila metodiku pro ud\u011blov\u00e1n\u00ed \u010destn\u00e9ho ob\u010danstv\u00ed a ceny Prahy 7, kter\u00e1 vych\u00e1zela z\u00a0litery z\u00e1kona o hlavn\u00edm m\u011bst\u011b Praze. Pr\u00e1vo navrhnout vybranou osobnost k ud\u011blen\u00ed titulu \u010di ceny dostal ka\u017ed\u00fd \u010dlen zastupitelstva m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00e1sti, schv\u00e1len\u00ed pak podl\u00e9h\u00e1 rozhodnut\u00ed rady a zastupitelstva. Ob\u011b vyznamen\u00e1n\u00ed jsou ryze […]","protected":false},"author":17,"featured_media":0,"parent":6113,"menu_order":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","template":"","meta":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/pages\/6737"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/pages"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/types\/page"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/users\/17"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/comments?post=6737"}],"version-history":[{"count":80,"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/pages\/6737\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":86648,"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/pages\/6737\/revisions\/86648"}],"up":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/pages\/6113"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.praha7.cz\/api\/wp\/v2\/media?parent=6737"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}